Bez obsahu plastů a v souladu s etickými pravidly, to je náhražka kůže vyrobená z hub, kterou právě testují ve Finsku. Státní výzkumná organizace VTT Technical Research Centre nyní ladí ideální vlastnosti materiálu.
„Náš proces využívá obnovitelné suroviny a nezahrnuje chov hospodářských zvířat ani chemicky náročné procesy,“ říká Géza Szilvay, průmyslový biotechnolog z VTT, který výzkum publikoval v časopise ACS Applied Bio Materials. Na výzkum upozornil web Anthropocene Magazine. „Tím se tento proces jasně odlišuje od výroby kůže živočišného původu nebo syntetické kůže,“ vysvětluje Szilvay.
Lidé vyrábějí ze zvířecích kůží oděvy už několik tisíciletí. Později se jim podařilo nahradit materiál syntetickou kůží, nicméně ta obsahuje plasty. A to znamená, že se k její produkci využívají fosilní paliva, které přinášejí víc emisí uhlíku. Plasty navíc v životním prostředí přetrvávají dlouhá léta, některé i staletí.
Samo roste, samo se rozloží
Hledání udržitelných veganských alternativ ke kůži se v poslední době zaměřilo na houby. Konkrétně na mycelium – měkkou bílou hmotu vláken, která tvoří kořenovitou podzemní strukturu houby. V Česku s materiálem experimentuje například výzkumný tým Cirkulární stavebnictví ČVUT UCEEB ve spolupráci se zapsaným spolkem MYMO, který usiluje o využívání mycelia jako přírodního stavebního materiálu.
Kůže na bázi mycelia vypadá jako ideální náhražka. Mycelium roste již za dva týdny, vyžaduje minimální množství vody a energie a na konci svého životního cyklu se biologicky rozloží. Jakmile se sklidí a zpracuje do podoby rohoží, vypadá a chová se velmi podobně jako kůže. Je měkké, poddajné a jeho povrch lze barvit a vytvářet na něm texturu.
Pracuje se s ním nicméně zatím poměrně obtížně, jelikož může mít nerovnoměrnou tloušťku a být křehčí než kůže. Většinou se totiž podle Szilvaye mycelium pěstuje přímo ve formě plátů, přičemž se využívá přirozený biofabrikační proces zdola nahoru.
Sladidlo a celulóza
Ve VTT ovšem zvolili odlišný přístup. Nejprve pěstují mycelium v roztoku bohatém na živiny v bioreaktoru, čím vznikne jakási kaše. Poté „kaši“ promyjí a smíchají se sorbitolem a celulózou. Sorbitol je cukerný alkohol odvozený od glukózy, který činí hmotu měkkou a méně křehkou. Celulóza jí coby přírodní polymer a hlavní stavební složka buněčných stěn rostlin dodává pevnost.
Výzkumníci následně pružnou a odolnou houbovou hmotu rozetřou do tenkých plátů a vysuší je. Pomocí procesu „roll-to-roll“ nyní dokážou vyrábět jeden metr materiálu za minutu. „Tento přístup nabízí větší flexibilitu ve složení, takže lze vlastnosti tkaniny přizpůsobovat,“ popisuje Szilvay.
„S určitými složeními jsme dosáhli mechanických vlastností, které se pohybují v rozmezí uváděném u zvířecí kůže,“ dodává. Tým nicméně ještě potřebuje čas na další testování, aby vytvořil materiál se stejnou pevností v trhání a odolností proti oděru, jako má zvířecí kůže.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
