Trvá to roky, ne dny. Měřit biodiverzitu je mnohem těžší než emise skleníkových plynů, říká expert Skupiny ČEZ

Firmy, které umějí dobře zmapovat své dopady na přírodu, jsou méně rizikové a atraktivnější. Na rozdíl od emisí CO2 ale není měření biodiverzity tak jednoduché, popisuje v rozhovoru pro Ekonews expert Skupiny ČEZ Dušan Vácha.

Emise skleníkových plynů se měří relativně snadno. Metriky, jednotky a metodiky výpočtu jsou zažité a dají se díky nim porovnávat různé podniky. S biologickou rozmanitostí je to mnohem složitější.

„Nedá se totiž shrnout do jednoho ukazatele. Dopady nebo opatření na podporu biodiverzity se realizují roky a v čase může docházet k velkým výkyvům ve výsledcích. Problém je mnohem komplexnější,“ uvádí expert Skupiny ČEZ na biodiverzitu Dušan Vácha.

„Pracujeme s lokálně specifickými dopady, výsledek nepopisuje jedno číslo a také je nutné se vypořádat s mnohem větší škálou nejistot, například výkyvy počasí nebo přirozenými přírodními procesy,“ vysvětluje Vácha.

Firem, které biodiverzitu řeší, přesto přibývá. Skupina ČEZ je členem takzvané Pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací souvisejících s přírodou (TNFD). Energetická firma byla jednou z prvních v Česku a už v roce 2024 se zavázala hodnotit dopady svého podnikání na životní prostředí, krajinu, ekosystémy a biologickou rozmanitost podle doporučení a hodnotících kritérií této mezinárodní iniciativy.

„Společnosti, které umějí své dopady na přírodu dobře popsat, ale obecně i naplnit požadavky ESG ratingových agentur, jsou vnímány jako méně rizikové a atraktivnější,“ dodává expert.

ČEZ se jako jedna z prvních společností v Česku zapojil do Pracovní skupiny pro zveřejňování finančních informací souvisejících s přírodou (TNFD). Jak jste daleko?

Všechny „významné“ lokality Skupiny ČEZ mají základní mapování dopadů na biodiverzitu zpracované v různých povoleních k provozu nebo posouzeních vlivu na životní prostředí. Zásadní výzvou je, jak všechny informace integrovat. Např. výsledek základní analýzy využívání ekosystémových služeb nepřekvapí v tom, že využíváme vodu k výrobě elektrické energie ve vodních elektrárnách a k chlazení v jaderných a uhelných elektrárnách. Takže dílčí metodiky existují a běžně se v praxi používají. Ale komplexní posouzení přímých a nepřímých vlivů zatím nemáme.

Co je u biodiverzity těžší než u měření uhlíkové stopy?

U emisí skleníkových plynů je situace relativně jednoduchá, protože máme jednoznačné a do velké míry již zažité metriky, jednotky a metodiky výpočtu včetně stanovení hranic systému, které umožňují kvantifikaci i širokou porovnatelnost výsledků mezi podniky. Emise skleníkových plynů vznikají až na výjimky v přesně daném časovém období a jedná se v podstatě o technickou záležitost.

U biodiverzity je situace mnohem složitější, neboť ji nelze shrnout do jednoho ukazatele. Dopady nebo opatření na podporu biodiverzity se realizují roky a v čase může docházet k velkým výkyvům ve výsledcích.

Problém je zde mnohem komplexnější – pracujeme s lokálně specifickými dopady, výsledek nepopisuje jedno číslo a také je nutno se vypořádat s mnohem větší škálou nejistot, například výkyvy počasí nebo přirozenými přírodními procesy. I přes výše uvedené postupně nastavujeme konkrétní cíle a způsoby, jak naše dopady na přírodu lépe chápat a řídit. V současné době máme nastaveny cíle, ambice a metriky pro vybrané aktivity.

Jaké cíle máte nastavené?

Naší hlavním cílem je dosáhnout celkového pozitivního dopadu na biodiverzitu do roku 2030. Další cíle máme nastaveny pro činnosti pro rekultivaci a obnovu území po těžbě, kdy uplatňujeme postupy využívající aktuální vědecké poznatky a principy cílené na dosažení přírodě blízkému stavu s vysokou variabilitou s prvky náhradních stanovišť zajišťujících uchování biodiverzity i prvky krajiny ponechané samovolné sukcesi.

Ke splnění hlavního cíle jsme přijali akční plány pro oblasti, pro něž bylo na základě biologických průzkumů vyhodnoceno, že opatření pro podporu biodiverzity mohou zvýšit druhovou pestrost. Jde o podpora biodiverzity v lokalitách FVE vycházející z provedených biologických průzkumů a jde o opatření zaměřená na migraci malých savců, podporu hmyzích společenstev a obojživelníků. Dále jde o realizaci pilotních projektů ekologického managementu v ochranných pásmech vedení velmi vysokého napětí a v objektech elektrických stanic 110/22 kV, kde chceme ověřit vhodné postupy, ať již jde o údržbu dřevin, dosadbu nízkých dřevin, založení květnatých luk či vodních tůněk. Tyto dva akční plány chceme realizovat do roku 2028.

S provedením třetího akčního plánu počítáme do konce roku 2035 a je zaměřen na zajištění bezpečného dosedání ptactva na podpěrné body vedení vysokého napětí v celém zásobovacím území ČEZ Distribuce.

Metodiky pro měření biodiverzity již existují a jsou vyladěné?

TNFD není ani tak ucelená metodika jako spíše rámec a iniciativa pro podporu ochrany biodiverzity, platforma pro výměnu zkušeností, propagace metodik pro hodnocení rizik spojených s přírodou. Obdobně jako u klimatu se očekává postupná institucionalizace. Metodiky TCFD (Rámec pro zveřejňování informací vztažených ke klimatu) byly již začleněny do systému Mezinárodní rady pro standardy udržitelnosti (ISSB) jako standard IFRS S2. Od poloviny minulého roku se už také pracuje na zahrnutí metodiky na biodiverzitu (TNFD) pod ISSB. Na metodikách se ale stále pracuje a než budou finální, tak to ještě nějakou dobu potrvá.

TNFD je zatím dobrovolný rámec. Stane se z něj povinnost?

Dnes už je jasné, že vývoj ohledně TNFD půjde podobnou cestou jako TCFD. Slovo „dobrovolný“ ve světě reportingu a legislativních požadavků nemá význam něčeho, co děláte pouze na základě vlastního uvážení. Je to něco, co vaši společnost může v ratingu posunout výše nebo udělat atraktivnější pro potenciálního investora. Společnosti, které umějí své dopady na přírodu dobře popsat, ale obecně i naplnit požadavky ESG ratingových agentur, jsou vnímány jako méně rizikové a atraktivnější.

Standardy ESRS, podle nichž reportují firmy spadající pod směrnici o nefinančním reportingu CSRD, pokrývají velkou část požadavků TCFD a TNFD. Existují ale i další „dobrovolné“ požadavky, třeba ratingových agentur. Pokud se chcete zlepšit, tak se z dobrovolného stává povinné.

Hodnocení dopadů jednotlivých projektů je navíc legislativní standard nejen v Evropské unii. Totéž se týká taxonomického hodnocení ekonomických aktivit společností.

Nové je hlavně to, že se informace propojují napříč firmou od jednotlivých projektů až po úroveň celé skupiny. Není to tedy otázka „zda“, ale spíše „kdy a v jaké podobě“.

Kam dál vývoj v této oblasti směřuje?

Směr je poměrně jasný a je jím větší transparentnost dopadů na přírodu. Lze vnímat i další trendy, například „tlak“ na větší spolupráci firem, na vědu a státní instituce nebo využívání finančních nástrojů, například kreditů. Kredity se zejména u skleníkových plynů mohou jevit jako fyzická komodita, ale v podstatě jsou stejnou službou jako odvoz odpadků. Myšlenka za nimi je velice jednoduchá. Pokud někdo danou činnost zvládne efektivněji než my, tak mu za to zaplatíme. U svozu odpadů to děláme zcela automaticky, u uhlíkových kreditů o tom uvažujeme. „Nature“ kredity jsou ale ještě za horizontem.

Pro ČEZ je biodiverzita materiální téma v rámci nefinančního reportingu a ESRS standardů…

V energetice biodiverzita materiální je, ať už jde o těžbu, infrastrukturu nebo projekty obnovitelných zdrojů. Jak jsem už zmínil, zatím je problém, jak dopady měřit. Metodiky se vyvíjejí a mění, stejně tak i legislativa a „dobrovolné“ požadavky ratingových agentur. Zkombinovat měnící se požadavky do uceleného rámce pro velkou společnost, kde navíc existují i další interní procesy a změny, je velmi obtížné. Ale není důvod čekat se založenýma rukama. Projekty na podporu biodiverzity realizujeme v rámci vlastních činností – ať už jde o rekultivace, infrastrukturu pro distribuci elektřiny nebo plynu či fotovoltaické projekty – a jejich dopad vyhodnocujeme. Určitě se dříve nebo později dostaneme do bodu, kdy budeme moci výsledek ohodnotit jedním číslem.

Jak je složité převést biodiverzitu na KPI, tedy na ukazatele výkonnosti firmy?

Jednoduché na úrovni projektu a neskutečně složité na úrovni Skupiny ČEZ. Klíčovým problémem je převod lokálních dopadů do standardizovaných, kvantifikovatelných ukazatelů. Ekosystémy jsou různorodé a reagují odlišně, takže univerzální KPI často nedávají smysl. Chybějí také dlouhodobá data pro sledování trendů a efektivity opatření.

Další „slepé místo“ je v dodavatelském řetězci, tam jsou dopady často málo transparentní. Výzvou je i kombinace negativních a pozitivních vlivů v jednom ukazateli. Proto se dnes pracuje spíše s kombinací indikátorů než jedním KPI.

Řeší už dnes biodiverzitu banky a investoři?

Ano, ale zatím ne tak jednotně jako na příkladu klimatu. Biodiverzitu na úrovni jednotlivých projektů dávno řešila legislativa a na úrovni celé společnosti dává základ Taxonomie EU, a zejména pravidlo DNSH (Do No Significant Harm, významně nepoškozovat, pozn. aut.).

Ratingové agentury začínají požadovat základní informace o opatřeních, procesech a cílech. Banky mají stejné metodické dilema jako my, protože jednotná metodika neexistuje a ani banky nemají jednu obecnou metodiku na biodiverzitu. Změníme-li optiku z obecné biodiverzity na projekty s pozitivním vlivem na biodiverzitu, banky a investoři financují i tyto projekty, například prostřednictvím takzvaných zelených bondů.

Může být energetika „nature positive“?

U velké infrastruktury je realistické primárně usilovat o minimalizaci negativních dopadů. Nicméně v určitých případech může být výsledný efekt pozitivní, například rekultivace dolů nebo revitalizace území. ČEZ má v této oblasti zkušenosti právě z posttěžebních lokalit či rozvoje fotovoltaik s výsadou květnatých luk a opatřeními na podporu hmyzích společenství.

U distribuce mohou ochranná pásma pod vedením velmi vysokého napětí skrze ekologický management zahrnující nízké dřeviny, tůně a louky zjednodušeně představovat i možnost migračních koridorů v naší fragmentované, převážně zemědělské krajině.

Máte konkrétní příklad?

Třeba fotovoltaika Dolní Litvínov je v provozu od roku 2025. Je umístěna v bývalém těžebním území, kde se skládkovaly tekuté odpady z blízkých chemických závodů. V rámci revitalizace zeleně bylo vysazeno 172 stromů, uvnitř elektrárny byly ponechány části bez úprav jako místa pro odpočinek zvířat.

Dále byly vytvořeny mohyly pro plazy a umělé tůňky pro žáby, které pomáhají podpořit místní biodiverzitu. Výsledkem je funkční fotovoltaická elektrárna, která nejen dodává čistou energii do sítě, ale zároveň bere ohled na okolní prostředí a jeho potřeby.

Existuje u biodiverzity riziko formalizace jako u ESG, kdy se kvůli důrazu na reporting pro některé firmy vytratil původní smysl?

Pokud se biodiverzita zredukuje na reportingové tabulky, ztratí smysl. Klíčové je propojení s reálnými rozhodnutími a projekty. Jednotlivé projekty jsou pod drobnohledem státní správy a dalších zainteresovaných stran. Zprávu o udržitelnosti audituje třetí strana. Banky a investoři mají řadu možností, jak společnosti a projekty hodnotit, byť často jde o zjednodušený pohled založený na přibližných datech.

Jaké je u biodiverzity riziko greenwashingu?

Riziko určitě existuje. Zejména v kontextu toho, kdy stav biodiverzity lokálně i globálně dlouhodobě klesá i přes snahy akčních plánů a opatření na zastavení úbytku či její obnovy. Rizika greenwashingu zvyšuje i složitost situace a nejednotnost metodik. Jedná se o velice komplexní problematiku, hodnocení dopadů na biodiverzitu lze provádět v různých časových horizontech a pro různé parametry.

Biodiverzita je jednou z mnoha přírodních rovnováh, která je navíc závislá na ostatních podmínkách. Tím mám na mysli, že emise ovlivní složení ovzduší či vody v řádu minut a dní, kdežto rovnováha na úrovni ekosystémů a biodiverzity se většinou projevuje v řádu let a desetiletí.

Ke greenwashingu může vést zveličování skutečných přínosů u drobných opatřeních v kontextu celkových dopadů. Anebo ignorování skutečných příčin a faktorů vedoucí k úbytku.

Proto je klíčová transparentnost metodik, široký koncenzus zainteresovaných stran a nezávislé ověřování. Důvěra se bude budovat postupně – na základě spolupráce a dat, ne deklarací.

Partnerem tohoto článku je společnost ČEZ.