Magistrát hlavního města a jím plně vlastněná společnost Technická správa komunikací hl. m. Prahy vytáhly do boje proti invaznímu pajasanu. Do osmi let jej chce metropole zcela vymýtit. Padnout mají i vzrostlí jedinci uvnitř města, takže z ulic často zmizí i záruka stínu. Náhrada přitom není povinná.
Nová politika hlavního města z konce loňského roku si klade za cíl zbavit se do osmi let všech invazních pajasanů v Praze. Likvidace stromů, které pocházejí z Asie a pěstovaly se v tuzemsku jako okrasná dřevina, má několik konkrétních důvodů. Pajasany se lehce šíří po okolí, vytlačují původní druhy a odborníci se jich umí účinně zbavit jen s použitím herbicidu.
V ulicích Prahy poslední týdny dochází i k navrtávání vzrostlých jedinců, do nichž se následně injektáží vpraví herbicid. Nejvíce jsou v ulicích vidět pracovníci najatí Technickou správou komunikací hl. m. Prahy (TSK), která spravuje rozsáhlé pozemky se zelení.
Po injektáži se zhruba rok počká, zdali strom uhynul. Pak se pokácí. Herbicid zaručí, že se v jeho okolí neobjeví výmladky. S těmi se bojuje podobně, jen se nenavrtávají, ale herbicid se nanese na místo s odloupnutou kůrou.
TSK na svém webu žádné aktuální informace ohledně pajasanů nemá. Městské části v tomto ohledu komunikují každá po svém, některé vůbec. O srpnových pracích občany informovala například Praha 3.
Jeden strom zničí veškerou práci
Pro občany je často složité pochopit, proč po letních tropech a volání měst po modrozelené infrastruktuře padají stromy, které v ulicích stály i několik desítek let, tvořily stín a ochlazovaly okolí. Navíc bez nutnosti náhradní výsadby. Je to zjevné i z mnoha příspěvků na sociálních sítích.
Jan Pergl z Botanického ústavu AV ČR, který se invazními rostlinami zabývá a spolupracuje i na legislativních opatřeních, aktivitu města vítá. „Pajasan má strašně moc lítavých semínek, která velmi dobře klíčí a přesunují se na velké vzdálenosti. Když nechám jeden plodný strom, tak mi to zničí veškerou práci, kterou jsem vykonal všude okolo. Pajasan je tedy nutné řešit všude. On má skutečně rychlý nastup a zarůstá i cenné lokality,“ uvádí Pergl.
Připouští ale, že největší smysl má nejprve řešit okraje města, například v okolí dálničních výpadovek, a až pak se zaměřit na centrum. Domnívá se, že komunikace je v tomto ohledu klíčová a neměla by se zanedbávat.
„Je důležité vysvětlovat, proč k likvidaci dochází a jakým velkým rizikem pajasan je nejen pro přírodu. Navíc bychom si měli začít více hlídat i další dřeviny, například Komuli Davidovu (motýlí keř) nebo Pavlovnii,“ dodává.
Samci škodí méně
Podle ředitele Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu Ondřeje Feita je pražské opatření příliš radikální. Spokojil by se metodickým pokynem ministerstva životního prostředí.
„Myslím si, že to opatření, které vydal magistrát, jde zbytečně nad rámec logiky věci. Měli bychom k tomu přistupovat s chladnou hlavou. Pajasan je dvoudomý, to znamená, že u samců, kteří neplodí, je riziko mnohem menší než u samic. Pokud samci stíní a chladí a je možné je mít pod kontrolou, tak by se kácet nemuseli,“ myslí si Feit.
Zná spoustu kolegů s podobným názorem, a to i těch, co sedí přímo v odborech životního prostředí v městských částech. „Já osobně s tím nesouhlasím, ale musím to opatření ctít,“ řekl Ekonews vedoucí úředník odboru životního prostředí v jedné z městských částí, který si nepřál být jmenován.
Podle Pergla mohou být problémem i samčí rostliny. „Jsou schopné dělat pár semínek. To může to být riziko,“ myslí si.
„Kdoví, jestli za pajasny ještě nebudeme jednou rádi,“ přidává další argument Feit v narážce na oteplování měst. Energii by napřel spíše do likvidace pajasanu na jižní Moravě a města řešil až poté, s rozmyslem, po řádné veřejné diskusi a s plánem náhradní výsadby.
„Stromy jsou živé organismy, vždycky je nutný individuální přístup, posuzovat to místo od místa. Lidem se někdy i líbí, mají zajímavou texturu borky, nehledě na citový vztah k místu,“ namítá.
Riziko i pro alergiky
TSK ve svém vyjádření pro Ekonews zdůraznila, že postupuje striktně v mezích zákona. „Vzrostlí, plodící jedinci jsou hlavním zdrojem masivního šíření semen do širokého okolí. (…) Pajasan navíc vylučuje do půdy toxin ailanthon potlačující ostatní vegetaci, jeho agresivní kořenový systém poškozuje komunikace, inženýrské sítě a stavby a křehké dřevo vzrostlých stromů představuje bezpečnostní riziko lámání. V neposlední řadě je jeho pyl silným alergenem,“ napsala tisková mluvčí TSK Barbora Lišková.
Zdůraznila, že povinnost provádět regulaci pajasanu mají ze zákona všichni vlastníci pozemků. Kontrolovat to má magistrátní odbor ochrany prostředí, případně Česká inspekce životního prostředí.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
