Naším cílem je postupně směřovat k zákazu „věčných chemikálií“ ve spotřebních výrobcích, říká eurokomisařka

„Už teď musíme řešit náklady spojené s odstraňováním existující kontaminace. Klíčové je však zabránit tomu, aby tyto látky do životního prostředí dále dostávaly a hromadily se v lidském těle,“ uvádí švédská politička Jessika Roswall.

„Investice do přírody jsou jedním z nejchytřejších ekonomických rozhodnutí, která můžeme udělat,“ říká eurokomisařka pro životní prostředí Jessika Roswall. „Ekosystémy jsou naší základní infrastrukturou, která podpírá veškerou další. Zdravé ekosystémy a biodiverzita nám poskytují potraviny, pitnou vodu, čistý vzduch a přirozenou ochranu před dopady klimatické změny. Proto musíme začít hodnotu přírody zahrnovat do našich finančních rozvah,“ vysvětluje.

Jedním z aktuálních problémů, které Komise řeší, je rostoucí znečištění „věčnými chemikáliemi“ neboli PFAS. V rozhovoru s médii během konference EU Green Week v Bruselu dále popsala, proč podle ní není Green Deal překážkou konkurenceschopnosti a z jakého důvodu je voda novým bezpečnostním tématem. Ekonews byly na místě jako jediný zástupce českých médií.

„Příroda není něco navíc“

Jak se mění role environmentální politiky v době rostoucí geopolitické nejistoty?

Konflikt na Blízkém východě ohrožuje naše energetické a obchodní toky a v minulosti už jsme byli svědky narušení dodávek ropy a plynu. Zároveň vidíme, jak globální trhy například s obaly a plasty, narážejí na stále častější nedostatek surovin. Proto ještě letos na podzim předložíme Akt o oběhovém hospodářství. Přechod na cirkulární ekonomiku není jen ekologickou volbou, ale strategickou nutností. Pokud jde o kritické suroviny, jsme v současnosti závislí na dovozu. Závislost je problém bez ohledu na to, na kom jsme závislí. Jde o naši ekonomiku, bezpečnost a celkovou odolnost.

Může tato situace ohrozit pozici Green Dealu?

Rozumím obavám, že Green Deal teď může narážet na překážky, zvláště v době, kdy mají vlády po celém světě omezené rozpočty a musí více investovat do bezpečnosti. Osobně v tom ale rozpor nevidím. Když se podíváme na analýzy největších hrozeb pro průmysl, které vydává Evropská centrální banka, je spojitost naprosto zřejmá. Mezi deseti největšími, která firmy v příštích deseti letech čekají, jich polovina souvisí s přírodou a klimatem. Právě v tomto rámci bychom měli o transformaci uvažovat.

Příroda není něco navíc, je to otázka naší bezpečnosti, odolnosti i konkurenceschopnosti. Bezpečnost neznamená pouze tanky a vojenské vybavení, ale také ochranu našich přírodních zdrojů včetně vody. Tyto souvislosti musíme lépe vysvětlovat. Zelenou transformaci považuji za konkurenční výhodu pro evropské firmy. Abychom uspěli, musíme snížit svou závislost na vnějších zdrojích a v tom hraje klíčovou roli právě oběhové hospodářství.

Loni jste představili nový nástroj přírodních kreditů. Proč je důležité podle Komise do přírody dále investovat?

Ochrana přírody a investice do ní nejsou jen o našem vztahu k ní. Jde o vytváření budoucnosti, která bude bezpečná pro nové investice a infrastrukturu. Tyto dvě věci spolu úzce souvisejí a nelze si vybrat jen jednu z nich. Investice do přírody jsou jedním z nejchytřejších ekonomických rozhodnutí, která můžeme udělat. Ekosystémy jsou naší základní infrastrukturou, která podpírá veškerou další. Zdravé ekosystémy a biodiverzita nám poskytují potraviny, pitnou vodu, čistý vzduch a přirozenou ochranu před dopady klimatické změny. Proto musíme začít hodnotu přírody zahrnovat do svých finančních rozvah.

Máme k dispozici silné nástroje, jako je nařízení o obnově přírody, a naším úkolem je nyní uvést je do praxe. Společně s členskými státy to musíme dělat pragmaticky, flexibilně a efektivně. To je jediná cesta, jak úspěšně obnovit naše mokřady, řeky, lesy, městskou zeleň, mořské ekosystémy i zemědělskou půdu. Musíme jednat rychle a investovat do udržitelných řešení, která obstojí i v budoucnu.

Ráda bych v této souvislosti zmínila data z nedávného průzkumu Eurobarometr. Celých 93 procent evropských občanů vnímá ochranu přírody a biologické rozmanitosti jako zásadní pro naše zdraví, bezpečnost potravin, klima i ekonomickou prosperitu. Ukazuje to, že lidé napříč Evropskou unií její význam dobře chápou. A právě proto by měli do obnovy přírody investovat také soukromí investoři, firmy a političtí lídři.

Jakou roli v tom sehrají přírodní kredity?

V oblasti ochrany a obnovy přírody dlouhodobě čelíme investičnímu deficitu, chybí nám miliardy eur ročně. Veřejné prostředky samy o sobě tento výpadek pokrýt nedokážou. Evropská komise v rámci současného rozpočtu klade na přírodu velký důraz a vyčleňuje na ni desetinu prostředků, a velmi mě těší, že v příštím víceletém finančním rámci má na klimatická opatření a ochranu přírody směřovat až 35 procent výdajů. Je ale nezbytné, aby se zapojily jak národní vlády, tak soukromý sektor.

Přírodní kredity mohou být dalším nástrojem, jak mobilizovat soukromé investice. Když o tom mluvím s firmami v Evropě i mimo ni – nedávno jsem o tom diskutovala s partnery ve Velké Británii – vidím z jejich strany velký zájem o jasně definovaná pravidla. Podniky chtějí mít jistotu, do čeho přesně investují, a zároveň se chtějí vyhnout greenwashingu. Z průmyslu slyším jasný vzkaz: potřebujeme jistotu a důvěryhodná kritéria pro to, jak budou tyto investice definovány. Proto nyní s expertními skupinami intenzivně pracujeme na vytvoření pevného rámce.

„Potřebujeme datová centra, vodu i energii“

Evropská komise se v poslední době zaměřila na ochranu vodních zdrojů. Vidíte už teď pokrok v zavádění konkrétních opatření v členských státech?

První výsledky už se začínají projevovat. Evropa má sice poměrně rozsáhlou legislativu v oblasti ochrany vod, ale vidím nedostatky v jejím uplatňování napříč státy. Problémy se navíc v jednotlivých zemích výrazně liší. V současné době vedeme s členskými státy intenzivní dialog. Za důležitý pokrok považuji už to, že se nám podařilo lépe pojmenovat hlavní problémy v jednotlivých zemích.

V tuto chvíli nevidím důvod předkládat novou legislativu. Nepotřebujeme další regulaci, ale především lepší implementaci té stávající a investice. Nedávno jsme však aktualizovali způsob sledování znečištění vody a revidovali seznam znečišťujících látek. Vědecké poznání se vyvíjí a přináší nové informace i modernější metody. Průběžně proto posuzujeme, zda je stávající legislativa stále efektivní a odpovídá aktuálním potřebám.

Když mluvíme o čistotě vod, velkým tématem jsou dnes věčné chemikálie (PFAS), které kontaminují vodní zdroje. Jak v tomto ohledu Komise postupuje?

Je to velmi důležité téma. Evropská agentura pro chemické látky v současnosti detailně posuzuje návrh na plošné omezení PFAS, který předložilo pět členských států. Jde o dlouhý a mimořádně složitý proces, který vyžaduje čas. Mezitím už ale připravujeme další kroky.

Myslím, že je poměrně jasné, že musíme směřovat k postupnému ukončení používání PFAS, protože problém s těmito látkami nemá jen Evropa, ale celý svět. Už teď musíme řešit náklady spojené s odstraňováním existující kontaminace. Klíčové je však zabránit tomu, aby tyto látky do životního prostředí dále dostávaly a hromadily se v lidském těle. Naším cílem proto je směřovat k zákazu PFAS ve spotřebitelských výrobcích a také v průmyslu tam, kde existují vhodné alternativy. Neotevíráme ale stávající legislativu, hodláme využít její současný rámec k tomu, abychom PFAS omezili co nejvhodnějším způsobem.

Rozmach umělé inteligence s sebou nese masivní výstavbu datových center. Jak chce Evropská komise sladit jejich rozvoj s klimatickými, energetickými a vodními cíli EU?

Nová regulace zaměřená na datová centra je již na cestě a představíme ji v průběhu léta. Potřebujeme všechno: datová centra, vodu i energii. Centra spotřebovávají velké množství energie, ale také vody na chlazení. Evropa aktuálně čelí jejímu nedostatku. To není lokální problém, týká se to celého kontinentu. Právě proto o vodě často mluvím. Ochrana vodních zdrojů nesmí být okrajovým tématem, ale politickou prioritou v celé EU.

Moje „červené linie“ jsou jednoduché: je to dostupnost a čistota vody. Lidé v EU od nás očekávají, že v této otázce budeme jednat společně, protože sucho a nedostatek vody nedokáže vyřešit žádná země samostatně. Je to naše společná výzva. Všichni chceme čistou vodu a všichni ji potřebujeme. Bez vody není život, takže ve výsledku je to opět otázka naší základní bezpečnosti.