Středočeské Kněžice se už bezmála dvacet let spoléhají s dodávkou tepla na vlastní bioplynku a kotelnu. Kvůli končící podpoře ale budou muset omezit výrobu, nebo úplně skončit. Podobný osud přitom hrozí desítkám dalších stanic po celé republice.
O Kněžicích poblíž Nymburka už slyšel téměř každý. První česká soběstačná obec s více než 500 obyvateli si skoro dvě dekády sama vyrábí teplo. Zásobuje jím 160 obecních i soukromých objektů, od rodinných domů přes radnici a školu až po dům pro seniory. Část obce má tak zajištěnou i teplou vodu.
V energetickém areálu u zemědělského družstva provozují dva velké kotle a bioplynovou stanici s výkonem 330 kilowattů. Nově mají na střeše jedné z budov také větší fotovoltaiku. V kotelně spalují seno a štěpku z okolních lesů, v bioplynce pak z organického odpadu vyrábějí elektřinu a teplo.
Obec navíc díky tomu vyřešila další problém, nemá klasickou čistírnu odpadních vod. Obsah žump a jímek míří právě do bioplynky jako palivo, podobně využívají kejdu z místních farem a zbytkovou siláž.
„Nejčastěji k nám jezdí turisté z Jižní Koreje, aby se podívali, jak to u nás v praxi funguje,“ říká na uvítanou starosta Milan Kazda. Kněžice za svůj přístup získaly řadu domácích i mezinárodních ocenění. Celkově investice do soběstačnosti vystoupaly na 138 milionů korun. Většinu tehdy pokryly dotace, na 43 milionů korun si však obec musela vzít úvěr, za který ručila prakticky veškerým svým majetkem.
Risk se vyplatil. Rostoucí ceny energií ani nedávná energetická krize místní obyvatele díky vlastním stabilním dodávkám nezasáhly. Namísto oslav kulatého výročí ale dnes v Kněžicích panuje nejistota. Letošní srpen pro ně bude zlomový. Po dvaceti letech provozu totiž bioplynové stanici skončí garantovaná provozní podpora a vedení obce se musí rozhodnout, co dál.
Konec zelených bonusů
Bioplynové stanice, podobně jako další obnovitelné zdroje energie, získaly v minulosti provozní podporu v podobě zeleného bonusu. Stát jim ji garantuje na dvacet let s cílem pokrýt vyšší provozní náklady a zajistit návratnost počátečních investic. Kněžice patřily v roce 2006 k českým průkopníkům, a proto jim podpora končí jako jedněm z prvních v republice.
Dosud obec za prodanou elektřinu získávala zelený bonus kombinovaný s tržní cenou od obchodníka, což jí vynášelo přibližně 4,70 koruny za kilowatthodinu. Od srpna se bude cena odvíjet od situace na burze. Milan Kazda, který v Kněžicích dokončuje už své osmé volební období, plánuje do konce roku vyzkoušet fungování v novém režimu a pak se rozhodnout, zda se to obci vyplatí.
Stát chce, aby kněžická bioplynka přešla na novou modernizační podporu, ta má ale přísné podmínky. Pro stanici této velikosti je její získání podmíněno investicí ve výši alespoň dvaceti milionů korun v průběhu posledních pěti let. Podporu pak získají na dalších patnáct let. Sami už v průběhu let investovali desítky milionů korun, opravy probíhají i nyní.
Nová podpora navíc stojí na principu dorovnávání referenční ceny elektřiny, která je stanovena na 3,45 Kč za kilowatthodinu. Pokud je tržní cena nižší, stát rozdíl doplácí. Když naopak cena na trhu hodnotu překročí, výrobce část výnosů vrací státu. Ve chvílích, kdy ceny na trhu kvůli přebytkům elektřiny například ze solárních elektráren spadnou pod zápornou nulu, bude muset obec stanici úplně vypnout.
„Jak se situace bude vyvíjet, nikdo nedokáže přesně odhadnout. Nevíme, kolik bude hodin se zápornou cenou ani kolik hodin cena naopak překročí stanovenou hranici. Trh je stále dynamičtější a ceny se mění v patnáctiminutových intervalech. Pro nás to znamená výrazné omezení provozu a pokles tržeb,“ popisuje starosta.
Masivní vlna přijde za šest let
Kněžičtí nejsou zdaleka jediní, koho se tento problém týká. Adam Moravec, vedoucí bioplynové sekce sdružení CZ Biom, upozorňuje, že během příštího roku může podobné situaci čelit přibližně deset stanic. V následujících třech letech pak půjde o desítky zařízení. Masivní vlna přijde za šest let, protože v roce 2012 vznikla většina tuzemských fungujících stanic.
„Bez okamžité a promyšlené změny podmínek pro modernizaci stárnoucích bioplynek riskujeme plošnou destrukci sektoru, který má být pilířem naší energetické transformace,“ varuje Moravec. Upozorňuje navíc, že v případě Kněžic nedává jakékoliv jiné řešení smysl, protože obci se daří teplo využívat mimořádně efektivně.
Podle sdružení CZ Biom má současná modernizační podpora řadu nelogických a nejasných podmínek. Stát například vyžaduje, aby byly některé části zařízení vyměněny bez ohledu na jejich skutečný technický stav. Zároveň není dostatečně jasné, které náklady uzná, což pro obce vytváří riziko, že by musely dotace v budoucnu vracet.
Problém navíc podtrhuje fakt, že v prosinci končí také podpora výroby tepla z pevné biomasy. Aby mohla pokračovat, musí ji schválit Evropská komise. Český stát však podle CZ Biom zatím nezahájil potřebná jednání, která v minulosti trvala i několik let. Tato podpora se v tuzemsku týká zhruba padesáti tepláren, které zásobují přibližně 100 tisíc domácností.
Sdružení aktuálně vede s ministerstvem průmyslu a obchodu a Energetickým regulačním úřadem debaty ohledně narovnání podmínek. Podle resortu není podpora bioplynových stanic uzavřenou kapitolou. „Stejně jako se mění bioplynový sektor, vyhodnocuje se a mění se jeho podpora,“ řekla Ekonews mluvčí ministerstva Štěpánka Filipová.
„I když Česká republika primárně cílí na transformaci stanic na biometan, existuje i podpora modernizace bioplynových stanic a diskutují se možné změny nastavených parametrů. Ministerstvo je se samosprávami průběžně v kontaktu,“ dodává.
Teplo pro místní může podražit na dvojnásobek
O kolik peněz obec přijde, nedokáže starosta v tuto chvíli odhadnout. Prozatím počítá s omezením provozu a ztrátami kolem dvou milionů korun ročně. Doufá však, že se do příštího roku podaří vyjednat se státem lepší podmínky.
Pokud to nevyjde, dopadne to přímo na peněženky místních lidí. Cena za teplo by pro obyvatele Kněžic mohla stoupnout až na dvojnásobek. „Nevyplatilo by se jim to oproti tomu, co nabízejí běžní obchodníci,“ dodává.
Starosta zároveň upozorňuje na širší přínos jejich soběstačnosti. Ve vesnici úplně přestali topit uhlím. Státní podpora navíc zůstává přímo v regionu, kde projekt dává práci pěti místním lidem. Stanice pomáhá i zadržovat vodu v krajině – zbytek z výroby, takzvaný digestát, se totiž vrací zpět na místní pole jako organické hnojivo.
Vedení obce se snažilo problém řešit s předstihem a v posledních letech intenzivně hledalo, jak bioplynku transformovat. „Vyzkoušeli a udělali jsme všechno,“ krčí rameny Milan Kazda.
Pro obec nepřichází v úvahu ani přechod na výrobu vtláčeného biometanu. Kněžická stanice je pro takovou technologii příliš malá. „Nejbližší vysokotlaký plynovod leží čtyři kilometry od stanice. Při našem objemu výroby by se doprava biometanu na takovou vzdálenost ekonomicky vůbec nevyplatila,“ vysvětluje.
„Ke každé bioplynové stanici je potřeba přistupovat individuálně. Zařízení, které ročně zpracuje deset tisíc tun biologicky rozložitelného odpadu, nelze jednoduše odepsat jen proto, že stát nedokáže nastavit podmínky pro jeho další fungování,“ shrnuje starosta.
Karolína Chlumecká
Karolína studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Z témat se věnuje mimo jiné udržitelné módě či komunitní energetice.
