Člověk, který zmrzačí vlka, může být nebezpečný i pro společnost, říká strážce přírody

„V našich moderních dějinách není zdokumentován jediný útok vlka na člověka. Na Slovensku jsem se s vlky setkal a musím říct, že jsou stejně jako ostatní divoká zvířata mimořádně plaší,“ uvádí Jan Suchý, který pomáhá policii při vyšetřování environmentální kriminality.

Právě zaparkoval auto, odepíná si pás a ještě v sedadle poskytuje Ekonews online rozhovor. Jan Suchý nemá čas sedět v kanceláři, většinu dne tráví v terénu, v přírodě. Jeho hlavní úkol pro dnešek je zjistit co nejvíce podrobností o pachateli, který v lesích kolem Brniště na Liberecku před pár týdny zastřelil vlka.

Pětadvacetiletý ochránce přírody je koordinátorem programu Prevence environmentální kriminality organizace Justice for Nature. Jako koordinátor a vedoucí výjezdového týmu se přímo v terénu podílí na dokumentaci a rozkrývání případů pytláctví, trávení, týrání či nelegálního držení volně žijících živočichů a pomáhá také policii při vyšetřování těchto činů.

„Naše práce je mix vyšetřování a osvětové činnosti“

Co konkrétně budete dnes u Brniště dělat?

Informační kampaň, monitoring a máme se tu také potkat s místostarostou. Tady na Liberecku dlouhodobě panuje protivlčí nálada, kterou se podařilo vytvořit hlavně chovatelům hospodářských zvířat a myslivcům. Velmi negativně se o vlcích vyjadřovali do médií a po dvou letech, co vycházely takové články, to vyústilo v to, že tu vlka někdo zastřelil. Takže teď sbíráme informace od místních lidí, jestli někdo nemá nějaké svědectví či fakta, která by policejní vyšetřování posunula dál.

Jak jste se o zabití vlka dozvěděli?

Ozval se nám místostarosta s tím, že se mu nelíbí, že někdo v této obci pytlačí. Nesouhlasí s tím, že vlky někdo takhle nelegálně zabíjí. Naopak starosta je bohužel jedním z těch, kteří se do médií vyjadřují ve smyslu, že je třeba vlky celoplošně regulovat, protože páchají škody. A že vlk je problém, i když jen běhá po lese a loví divoká zvířata, protože to škodí myslivcům, kteří platí vysoké nájmy za honitby a mají v nich pak méně zvěřiny.

Zašlo to tu do úplného absurdna. Říct, že vlk je problém i ve chvíli, kdy jen běhá po lese a loví divoká zvířata, to už je fakt moc. Je to ukázkový příklad, co se stane, když se v médiích o těchto zvířatech mluví jen negativně, pořád dokola. Nenávist vůči vlkům tady na Českolipsku vyústila v trestnou činnost, někdo to nevydržel a vzal věci do svých rukou.

Můžete to konkrétně ovlivnit?

Zaměřujeme se na prevenci. Pokud se o té trestné činnosti nemluví, je velmi pravděpodobné, že až se tu vlci objeví znovu, trestná činnost se může opakovat. Proto tu na jaře plánujeme veřejnou besedu, je tu také ekocentrum. Chceme, aby se o tomto problému mluvilo a již se to neopakovalo.

Nejlepší by bylo, kdyby se našel někdo s informacemi o pachateli. Pro prevenci další trestné činnosti často úplně stačí, když ta místa někdo monitoruje a prochází. Kromě preventivních výjezdů jezdíme i k případům, kdy nám někdo nahlásí podezření na pytláctví či otravu zvířat. Máme celorepublikovou působnost. Pokud vyhodnotíme, že se opravdu může jednat o trestný čin, předáváme případ policii a spolupracujeme na vyšetřování. Naše práce je mix vyšetřování a informační osvětové činnosti.

Jak se k přítomnosti vlka obvykle staví běžní lidé?

To záleží místo od místa. Jsou lokality, kde je těžké s těmi lidmi vůbec navázat řeč, pořád u nich převládá strach z těchto zvířat. Strach je velmi mocný nástroj, který některé skupiny využívají k tomu, aby si dokázaly obhájit, že se někde vlci ilegálně loví. Ale jsou i lidé, kteří se zabíjením vlků nesouhlasí a podobně jako my vidí, že příčina těch konfliktů je úplně někde jinde, třeba v nedostatečném zabezpečení hospodářských zvířat. Nebo v dané lokalitě funguje mediální masáž, kdy se v lokálních médiích o vlcích objevují převážně negativní informace.

Tito lidé většinou chápou, že vlk má pozitivní ekologický dopad na krajinu a jsou pak otevřeni k tomu hlásit nám důležité informace. Bohužel těchto lidí, kteří z vlků strach nemají, dívají se na ně střízlivě a nenechávají se strhnout dezinformacemi, je menšina. Například na Broumovsku chovatelé zvířat doslova burcují místní k tomu, aby situaci brali do svých rukou, a hlásají, že by se vlci měli celoplošně regulovat.

V nedávném rozhovoru s psovodkou Klárou Hlubockou jsme hovořily o tom, že za útoky na divoká zvířata často stojí myslivci. Máte také tu zkušenost? A jak se myslivecká komunita k problému staví?

Dnes už prokazatelně víme, že dva ze tří pravomocně odsouzených pachatelů trávení zvířat byli lidé z myslivecké komunity. V operaci Lovec byly u myslivců nalezeny trofeje a nejrůznější upytlačená zvířata včetně rysa uloveného na Šumavě. To jsou fakta, která nelze popřít.

Velkou částí myslivosti je lov. Myslivci rozdělují zvířata na lovená a škodící zájmům myslivosti. Nikoli přírodě, ale myslivosti. To jsou samozřejmě šelmy. Malé šelmy, jako třeba lišku, u nás bohužel lovit mohou, velké šelmy a dravé ptáky ne. Tato zvířata sice pomáhají udržovat ekosystém v rovnováze, ale mohou škodit zájmům myslivců, protože přirozeně loví zvířata, která chtějí lovit myslivci.

Myslivecká sdružení si pronajímají honitbu a potřebují, aby jejich činnost byla alespoň částečně výdělečná. Takže nevraživost vůči šelmám je nasnadě, jsou myslivcům konkurencí, navíc lebky a další části těl šelem představují lukrativní trofej. Pokud se to má změnit, změna musí přijít s generační obměnou myslivecké komunity.

Aby se toto změnilo, měla by být mnohem silnější i edukace a osvěta mladé generace myslivců ze strany státní ochrany přírody. Ti mladší si musí uvědomit, že není normální šelmy zabíjet. Už nežijeme v době, kde chceme mít nad krbovou římsou vlčí lebku. V dnešní době už lépe než naši předkové víme, že bez vlků a dalších přirozených predátorů se zdravá krajina neobejde.

„Takové jednání může souviset i s poruchou osobnosti“

V čem je vlastně vlk pro přírodu prospěšný?

Stabilita přírody, to, jak je schopná se obnovovat, zadržovat vodu a tak dále, velmi často stojí na tom, jak zdravý a komplexní je potravní řetězec mezi zvířaty. A takový není, pokud v něm chybějí šelmy. V Česku jsou přemnožená prasata, srnčí zvěř a další velcí kopytníci, kteří jsou potravou šelem. Šelmy už jen svou přítomností mění chování těchto zvířat. Nejenže zvěř početně regulují, ale tito velcí býložravci mají najednou potřebu pohybovat se na větší vzdálenosti, protože vědí, že predátor je v okolí. Tím pádem nespásají jen jednu lokalitu.

Šelmy si často vybírají slabá a nemocná zvířata, čímž pomáhají udržovat jejich populace dlouhodobě v dobré kondici. V Česku i v zahraničí sledujeme také kaskádovitý dopad vlka na krajinu – kde se vyskytují šelmy, tam je druhová pestrost rostlin i zvířat větší. Udržují totiž potravní řetězec v rovnováze, což člověk nedokáže. Roli vlků v přírodě neumíme suplovat.

Byl už za zabití vlka někdo v Česku odsouzen?

Přímo za vlka nikoli, ale v rámci operace Lovec, ve které padly rozsudky, byly u pachatelů nalezeny i části těl vlků. Zajímavé je, že člověk si může téměř každý den přečíst zprávy o tom, že vlci způsobili škody, ale nikde se nesetkáte s informací, že za poslední rok je v Česku evidovaná desítka případů nelegálního zabíjení vlků. Minulý rok byl doložen první případ otravy vlka zakázaným karbofuranem. Pokud se o tomto problému nemluví, je velmi těžké pachatele hledat, není na ně totiž vyvíjen nátlak. Pro pachatele to znamená naprostý klid a prostor na opakování této trestné činnosti. I proto je objasněnost velmi nízká.

Myslíte, že policie tyto případy bere vážně?

Dnes už je bere mnohem vážněji než v předchozích letech, přístup policie k envirokriminalitě se posunul správným směrem. Je to ale všechno o lidech a o konkrétním vyšetřovateli. My policejní práci sledujeme, a pokud vidíme, že vyšetřování mohlo probíhat lépe a že třeba policie nevyužila všechny prostředky k tomu pachatele najít, snažíme se zjistit víc informací, sepsat rozumnou argumentaci a policii to vrátit na prošetření.

Problém ale je, že u policie neexistuje specializovaný útvar, který by se zabýval environmentální kriminalitou tak, jak je to běžné v zahraničí. U nás patří pod hospodářskou kriminalitu. Je to ale kriminalita velmi specifická, odehrává se většinou beze svědků nebo jen s minimem svědků, pracuje se v ní s velmi specifickými stopami, a pokud na ni policista není vysloveně trénovaný, je velmi těžké ji vyšetřovat.

Pomohlo by zvýšit tresty za trávení a pytláctví?

Určitě ano. Zabavení zbraní a zbrojního průkazu je velký trest, ale pořád ne dost vysoký na to, o jak závažné trestné činnosti se tu bavíme. Nejde jen o ekologický aspekt. Lidé, kteří jsou tohoto jednání schopni, mohou být nebezpečím i pro společnost. Vlka, kterého našli tady v Brništi, nejenže někdo zastřelil, ale uřízl mu hlavu a ocas, pravděpodobně jako trofeje.

Z pohledu psychologie už víme, že takové jednání může souviset i s poruchou osobnosti. Pokud určitému člověku nedělá problém bez výčitek zabíjet zvířata a mrzačit je nebo pokud je někdo schopen nechat po sobě v terénu návnadu s prudkým jedem a moc do hloubky nepřemýšlet nad tím, jestli se k tomu dostane pes nebo dítě, tak to jsou lidé, kteří mohou být nebezpeční i pro své okolí.

Když je člověk na procházce v krajině a vidí v dálce vlka nebo smečku vlků, představují pro něj nebezpečí?

Nikoli. V našich moderních dějinách není zdokumentovaný jediný útok vlka na člověka. Na Slovensku jsem se s vlky setkal a musím říct, že jsou stejně jako ostatní divoká zvířata mimořádně plaší. Máte možnost je na velkou vzdálenost pozorovat, ale rozhodně nemáte důvod k obavám, člověk není pro vlka přirozená kořist. Uteče před vámi velmi často dřív, než si ho vůbec stačíte všimnout. Mladí vlci mohou být zvědaví, půjdou se podívat blíže, ale nebude vás chtít napadnout ani sníst, spíše se podívá a odběhne. Nikdo nemusí mít strach chodit do lesa, nejsme v pohádce o Karkulce.

Věnujete se osvětě na základních a středních školách. Myslíte, že když dítě uslyší přednášku na škole, může ho to v životě ovlivnit?

Určitě ano, sám jsem toho příkladem. K téhle práci jsem se dostal tak, že když jsem chodil na základní školu v Brně, můj současný kolega tam přednášel o přírodě, o zvířatech. Prošli jsme velkým okruhem témat od deštných pralesů přes oceány, pytláctví, ochranu a monitorování zvířat. Když jsem před sebou viděl někoho, kdo opravdu něco aktivně dělá, jeho osobní příběh, hodně mě to ovlivnilo. Navíc když jsem to pak viděl v souvislostech, tedy nejen jako přednášku o přírodě, ale také mnoho dalších informací a záběry z fotopastí, vyvolalo to ve mně obrovské nadšení a motivaci se do ochrany přírody zapojit.

Setkávám se s tím i u starších žáků a studentů, kterým se naše přednášky líbí a chtěli by pomáhat. Do škol vozíme informace, které se tam běžně nedostanou, aktuální a velmi často opomíjené informace o šelmách. Všechny fotopasti, které naše organizace používá, jsou od nějaké školy, jež se rozhodla, že se do monitorování zapojí.