Povolenky zdraží benzin o polovinu méně než íránská krize, říká bývalý vrchní ředitel resortu životního prostředí

Nejde jen o snižování emisí, ale i o omezení závislosti na fosilních palivech, uvádí v rozhovoru s Ekonews bývalý vrchní ředitel ministerstva životního prostředí Petr Holub. Jeho tým dojednával mimo jiné zmírnění emisních povolenek ETS 2 a zastropování jejich ceny na 45 eurech.

Rozvoj obnovitelných zdrojů včetně větrníků a zavedení emisních povolenek na paliva a budovy nepovede jen ke snížení emisí CO2. Pomůže i omezení závislosti Česka na dovozu ropy a zemního plynu, jejichž cena právě teď kvůli íránskému konfliktu letí nahoru, popisuje Petr Holub, odborník na dekarbonizaci a bývalý vrchní ředitel zrušené sekce na ochranu klimatu na ministerstvu životního prostředí.

Holub se sám vzdal funkce vrchního ředitele sekce na ochranu klimatu před Vánocemi poté, co Motoristé ovládající tento úřad oznámili, že sekci zruší. Sekce se následně stala součástí nově vytvořeného útvaru technické ochrany životního prostředí, který vede Motorista Jaromír Wasserbauer.

Holub v rozhovoru pro Ekonews podrobně vysvětluje, jak je na tom Česko s vymezováním akceleračních zón pro rozvoj obnovitelných zdrojů. A také proč mají větrné elektrárny a emisní povolenky význam nejenom kvůli snižování emisí oxidu uhličitého.

„Teď právě vidíme, že jakmile proběhne nějaká geopolitická událost, ceny fosilních paliv jdou nahoru – ceny ropy i zemního plynu. Když se podíváme do historie, za posledních třicet let jediný prudký růst cen energie pro české občany a podnikatele nastal ve chvíli, kdy Rusko začalo zneužívat dodávky zemního plynu jako geopolitickou zbraň. Proto musíme tuto závislost snižovat a větrné elektrárny jsou důležitým prvkem,“ uvádí.

Podobný smysl přitom plní i emisní povolenky, včetně těch druhé generace, které se týkají dodavatelů fosilních paliv pro budovy a dopravu a označují se zkratkou ETS 2. Současná vláda vedená ANO se jim vehementně brání, nicméně jejich nezavedení může stát Česko miliardy na pokutách ze strany Evropské unie.

„Hrozí, že reálně nic nedojednáme“

 Jak vnímáte to, co se děje na ministerstvu životního prostředí?

Nemohu to hodnotit politicky, Motoristé reprezentují názor nějaké skupiny českých občanů a to je potřeba respektovat. Ale je špatně snižovat kapacitu pro práci na některých tématech, protože ta témata ani potřeba práce tím nezmizí. Evropská unie je bude dál diskutovat, bude je řešit i český byznys. Pokud máme dobré provedení, tak můžeme mít větší ambice, třeba i ve snižování emisí. Ministerstvo mělo dobrou řídicí strukturu a ta se 1. ledna rozrušila, od 1. dubna asi nastane další vlna propouštění. Nevím, kde a jaká agenda se tím umenší, ale obecně to není dobrý trend.

Která témata jsou z vašeho pohledu důležitá a kapacity na ně by se neměly omezovat?

Jsou to věci z omílaného Green Dealu, respektive sady legislativy, kterou Evropská unie řeší. Teď se bude rozhodovat, jak bude režim fungovat po roce 2030. Je možné mít nějaký politický názor, ale druhá věc je kapacita úředníků, kteří tu práci odpracují. Máme stálé zastoupení v Bruselu s kvalitním týmem, ale můj tým dojednával mimo jiné koalici 19 států ke zmírnění ETS 2 a efektivnímu zastropování ceny povolenky na 45 eurech. Pokud tahle kapacita bude ponížená, tak hrozí, že si sice v Evropě řekneme svoje, ale reálně nic nedojednáme.

Spadaly pod vás i akcelerační zóny, o nichž je teď debata celkem vyhrocená. Můžete shrnout, v jakém jsme stadiu a které kroky by měly následovat?

Debata k akceleračním zónám je možná vyhrocená, ale více mě trápí to, že není moc věcná a informovaná. Je potřeba se podívat, co se reálně provedlo a čemu to může sloužit a čemu ne. V tuto chvíli není návrh akceleračních oblastí pro větrné elektrárny na stole. Existuje podrobné zmapování území z pohledu konfliktů s jinými veřejnými zájmy, jako je ochrana přírody, obranyschopnost státu nebo památková péče. Ale na rozvoji obnovitelných zdrojů je také veřejný zájem. A není to jenom kvůli snižování emisí, je to i pro snížení dovozní energetické závislosti, což je teď velmi aktuální téma.

Na základě těchto lokalit, kde je konflikt nejmenší, proběhlo posouzení s ohledem na volně žijící druhy, planě rostoucí rostliny a přírodní stanoviště. Ústav pro územní rozvoj, což je resortní organizace ministerstva pro místní rozvoj, teď zpracovává první návrh akceleračních oblastí.

Když jsem byl ještě v prosinci na ministerstvu, termíny byly takové, že na přelomu února a března měl být návrh hotový. To nyní není, takže předpokládám, že se to nějak posouvá. Teprve tento návrh následně vstoupí do veřejného projednávání, do připomínkování a proběhne řádný proces změny územně plánovací dokumentace, v tomto případě celostátního územního rozvojového plánu na základě všech připomínek. Až na konci vymezení akceleračních oblastí schválí vláda a teprve potom budou tyto oblasti vymezené. Pokud je vláda neschválí, nebo si z nějakých důvodů řekne „Tyhle ne, tyhle ano“, teprve v tom momentě akcelerační oblasti budou, nebo nebudou.

Až návrh vstoupí do veřejného projednávání, tak tam budou moct připomínky dávat kraje, obce, další organizace, občané?

Přesně tak. Je to veřejné projednání, což je široký proces a odpovídá tomu, jak se mění územně plánovací dokumentace i pro jiné záměry. Není to něco speciálního pro akcelerační oblasti a pro větrné elektrárny, ale úplně stejně probíhá změna územního rozvojového plánu pro vysokorychlostní železnice nebo třeba dálnice.

Vymezení akceleračních zón je jeden z cílů Národního plánu obnovy a na jeho splnění jsou navázány peníze z Evropské unie. Za splnění se považuje schválení vládou?

Poslední cíl této reformy, nebo chcete-li komponenty 7.7.2 Národního plánu obnovy, je vlastní vymezení, tedy to, co by schválila vláda. Případně mohou do té doby i kraje ve svých zásadách územního rozvoje vymezit akcelerační oblasti, nebo to mohou udělat obce. Předpokládám ale, že u obcí to nebude využívaný institut, protože ty by řešily povolení už konkrétního záměru.

Principem zákona je, že stát musí zóny vymezit, protože musí zajistit energetickou přiměřenost a snižovat dovozní závislost na fosilních palivech. Obce a kraje mohou. Takže cíl Národního plánu obnovy je z velké části vázán na schválení vládou, nebo dokonce na účinnost změny územního rozvojového plánu, která přijde do měsíce po schválení vládou.

Byly tam rovněž tři nebo čtyři takzvané milníky, na které byly navázány předchozí platby, ale ty jsme všechny splnili. Jedním byla příprava mapování území, dále příprava zákona, obojí máme. Legislativní rámec je plně schválený. Mimochodem legislativní rámec schválila jednomyslně bývalá vládní koalice s hnutím ANO ve zrychleném prvním čtení – možná kromě několika poslanců a poslankyň, kteří zrovna nebyli přítomni. Takže nečekám, že u legislativního rámce je nějaký rozpor, protože prošel valnou většinou hlasů bývalé sněmovny.

Ministra Havlíčka se na to zrovna nedávno někdo ptal a nedal úplně jasnou odpověď, proč jsou dnes proti větrníkům…

To není na mně, abych odpovídal, nicméně vicepremiér Havlíček někde říkal, že tehdy to bylo stanovení rámce a teď je to skutečně už vymezení. Ale i definice červených a žlutých limitů (v červených nesmí akcelerační zóny být a ve žlutých je potřeba pečlivá analýza, pozn. aut.) prošly velkým participativním procesem.

Rok a půl jsme svolávali na úrovni vrchních ředitelů ministerstva životního prostředí, ministerstva průmyslu a obchodu a ministerstva pro místní rozvoj rozšířenou meziresortní pracovní skupinu. Tam byly všechny resorty, které hájí různé veřejné zájmy, například zdravotnictví kvůli lázeňství nebo kultura kvůli památkám a krajinným památkovým zónám. Byli tam i zástupci samospráv, ať už krajských nebo obecních, zástupci profesních svazů a nevládních organizací. Rok a půl se pečlivě diskutovalo. Jednotlivé oblasti shluků navíc nejsou návrhy akceleračních oblastí, ale shluků, kde je vhodné území.

Proč vlastně potřebujeme akcelerační zóny?

Teď právě vidíme, že jakmile proběhne nějaká geopolitická událost, ceny fosilních paliv jdou nahoru – ropy i zemního plynu. Dodávky na příští rok ještě tak vysoko nejdou, ale když se podíváme do historie, za posledních třicet let jediný prudký růst cen energie pro české občany a podnikatele nastal ve chvíli, kdy Rusko začalo zneužívat dodávky zemního plynu jako geopolitickou zbraň. Tehdy na podzim roku 2021, 2022 a část roku 2023 vyletěly ceny plynu a elektřiny pro občany a podnikatele 2,5krát až třikrát. A důvodem byla závislost na fosilních palivech. Proto musíme závislost snižovat a větrné elektrárny jsou důležitým prvkem.

Máme tady skutečně pestrou krajinu a nemáme takové přírodní podmínky, jaké panují na pobřeží Baltského nebo Severního moře. Ale podle toho, co říká Národní klimaticko-energetický plán, větrné elektrárny by mohly vyrobit tolik elektřiny jako dva nové bloky Dukovan. Není to všespásný zdroj, ale ani zanedbatelný.

Dnes se zpochybňuje i vliv, který celkem dobře popisuje řada studií – že rozvoj obnovitelných zdrojů může vést k poklesu ceny elektřiny…

Obecně se předpokládá, že povede k poklesu cen silové elektřiny, protože tam je výroba skutečně levná. Je ale potřeba obnovitelným zdrojům přizpůsobit elektroenergetickou soustavu. Větrné elektrárny se vhodně doplňují s výrobním diagramem fotovoltaických elektráren, prostě fouká i v noci a v zimě. Modely od ČEPS ukazují, že je potřeba k nim vybudovat akumulační kapacitu baterií nebo přečerpávacích vodních elektráren zhruba ve výši patnácti procent objemu celoroční výroby z větru a slunce. Potom systém velmi dobře funguje.

Budeme tak mít podíl jaderné elektřiny, což budou velké centrální zdroje, a k tomu decentralizované zdroje dostupné i menším investorům. Je možné, že by se na nich podílely i obce nebo svazky obcí. V tuto chvíli je v zákoně zakotven minimální příspěvek provozovatele větrné elektrárny do obecního rozpočtu, i když v něm ta obec nemá podíl, a ten je 50 Kč na vyrobenou megawatthodinu. Většinou ale obce dostávají zhruba dvojnásobnou částku, což vychází třeba na milion korun na jednu moderní větrnou elektrárnu ročně. To pro menší obec není vůbec zanedbatelné.

Panuje tady přesvědčení, že obce jsou obecně proti větrníkům. Ale loni proběhlo asi 18 referend, přičemž v deseti občané výstavbu větrníků zamítli a v osmi povolili.

A to byla pouze referenda, která proběhla společně se sněmovními volbami. Celkem se loni konalo 22 referend, jedenáct z nich skončilo schválením a jedenáct neschválením projektu. Je to půl na půl a tomu rozdělení odpovídají i moje zkušenosti z ministerstva – některé obce nám psaly, že chtějí být zařazené do akceleračních oblastí, a jiné, že nechtějí. Není to tak, že by všechny obce byly proti větrným elektrárnám, protože to berou jako příležitost pro svůj rozvoj i bezpečnost.

Akcelerační zóny ale nejsou jenom pro větrníky, ale i pro fotovoltaické elektrárny, že?

Hlavní debata proběhla ohledně větrných elektráren, u fotovoltaiky totiž bylo území hodně roztříštěné. Ukázalo se, že je těžké vybrat kredibilními parametry území, která by splňovala to, že jsou celostátního významu. Proto ze strany ministerstva životního prostředí nedošlo k zadání akceleračních oblastí pro fotovoltaiku na celostátní úrovni a předpokládalo se, že se to spíše využije na krajské nebo obecní úrovni. Od Ústavu pro územní rozvoj však vím, že měli zájem do návrhu akceleračních oblastí zahrnout některá méně konfliktní území, jako jsou erozně ohrožené půdy nebo výsypky. Ani u větrných, ani fotovoltaických elektráren jsem ovšem neviděl žádný návrh, takže nejsem schopen říct, že to tak bude.

Pokud nebudou vymezeny akcelerační zóny na fotovoltaiku, tak není z hlediska Národního plánu obnovy problém?

Tam jde hlavně o celkový výkon, je potřeba vymezit oblasti pro tři gigawatty. Fotovoltaiky s tím mohou pomoci.

„Můžeme snížit dovozní závislost o třetinu“

Druhé velké téma, které se řeší, jsou emisní povolenky pro domácnosti na budovy a paliva, takzvaný systém ETS 2. Vláda odmítá jejich zavedení, a přitom zároveň na straně Evropské unie není šance to zvrátit. Nyní je jejich zavedení odloženo do roku 2028, ale pak už budeme čelit pokutám.

Ještě za minulé vlády – a byla to titěrná práce i mého týmu a stálého zastoupení v Bruselu – se nám povedlo dosáhnout úpravy režimu, aby efektivní zastropování odpovídalo 45 eurům, a nakonec i dojednat posun na rok 2028. Je potřeba si uvědomit, že emisní povolenky jsou dalším nástrojem k dekarbonizaci, ale také ke snížení závislosti na fosilních palivech. A to dvojím způsobem. Jednak dávají cenový signál, protože zpoplatňují využití fosilních paliv a jiných ne. Nevedou ke zvýšení nákladů těch, kteří využívají obnovitelné zdroje nebo energií šetří. Zároveň ale přinášejí výnosy.

V debatě to často vypadá, jak kdyby výnosy končily někde v černé díře, ale tak to není. Ony se vracejí zpátky do ekonomiky. Česko je může využít a simulace ukazují, že jejich kvalitní využití třeba v programech typu Nová zelená úsporám může mít až pětkrát vyšší dopad na snižování emisí než zpoplatnění fosilních paliv. Je to nástroj, který má smysl, ale zároveň je důležité, aby byl předvídatelný a zastropovaný, aby excesivní dopady nebyly velké.

Které další funkce mají emisní povolenky?

Tyto nástroje neslouží jen pro snižování emisí, ale i pro snížení dovozní energetické závislosti. Ta je v tuto chvíli 42 procent, přičemž dovážíme zejména zemní plyn a ropu. České subjekty dají za komoditu čistě bez daně a bez sítí, bez servisu 120 až 130 miliard korun ročně, nyní to asi bude ještě více. Pokud tyto prostředky postupně přetransformujeme do investic do dekarbonizace, model v Národním klimaticko-energetickém plánu ukazuje, že to může vést ke snížení na 26 procent energetické dovozní závislosti v roce 2050. V absolutních objemech by to byla třetina.

Místo ropy a zemního plynu bychom dováželi obnovitelný vodík, obnovitelnou elektřinu, ale elektřinu třeba do deseti procent toho, co budeme potřebovat. To znamená nic, co by ohrožovalo českou elektroenergetickou soustavu. A vodík budeme dovážet, jen pokud bude. Pokud nebude, tak se dál bude dovážet zemní plyn, který se dá zčásti nahradit biometanem, což je do budoucna důležitý zdroj.

Dekarbonizační strategie vede ke snížení dovozní energetické závislosti, což je v dnešním světě důležité. A zároveň vede k podpoře ekonomického růstu. Čísla mluvila o plus jednom až dvou procentních bodech nárůstu HDP ve střednědobém výhledu. To je zdvojnásobení ekonomického růstu.

Jaké mají být dle propočtů dopady zavedení systému ETS 2?

Na litr paliva, tedy benzinu nebo nafty, jde asi o tři až čtyři koruny. To je zhruba poloviční dopad, než teď bude mít podle předpokladů íránská krize, kde analytici mluví o 15 až 20 procentech, tedy sedmi korunách na litr benzinu nebo nafty. Takže dopad není až tak velký, a navíc bychom měli k dispozici peníze ze Sociálního klimatického fondu, pokud bychom ETS 2 transponovali. Ten může vyrovnat negativní dopady pro zranitelné skupiny, energeticky chudé nebo dopravně chudé.

Pokud Česko nepřijme ETS 2, co hrozí?

Neměli bychom k dispozici výnosy a ty se předpokládají do roku 2032 na úrovni 150 až 200 miliard korun, které přetransformovávají peníze z provozních nákladů na fosilní paliva na investice do české ekonomiky. Potom hrozí infringementové pokuty. Poslední odhad, který jsem viděl v prosinci, byl ve výši stovek milionů korun až jedné miliardy ročně.

Třetí věc, která je už trochu spekulativní, ale je potřeba ji zmínit, je, že pokud okolní země zpoplatnění uhlíku zavedou a Česko ne, tak by to mohlo vést k bariéře v přístupu na vnitřní trh. Vnitřní trh EU není zdaleka jednotný a bez bariér, ale proč si ještě přístup stěžovat?

Existuje šance zvrátit ETS 2 na evropské úrovni, jak naznačuje tato vláda? Šestnáct evropských států už povolenky do svých právních řádů transponovalo…

Jsou tam dvě věci, ETS 2 a otevírání debaty o ETS 1. U ETS 2 potřebujete sehnat kvalifikovanou většinu států. To ze zkušenosti znamená skutečně mravenčí vyjednávání, protože si myslím, že ETS 2 transponovalo už dokonce 17 nebo 18 států Evropské unie a řada z nich zavedla nějakou domácí uhlíkovou daň na paliva. Takže sehnat většinu pro to, aby došlo ještě k jiným změnám, než se povedlo prosadit, vidím jako složité.

Určitě to podpoří Maďarsko a Slovensko, ale je otázkou, jestli to není spíše motivováno politicky. Je potřeba mít kapacitu to vyjednat a sehnat v klubu partnerů v Evropě většinu, protože jinak to dopadne tak, jak jsme třeba viděli u Evropského klimatického zákona. Zpravodaj byl sice proti, připojilo se k tomu 25 až 30 procent evropských poslanců, ale ve výsledku se pozici nepovedlo prosadit. Výbory Evropského parlamentu udělaly alternativní pozici a ta se stala základem vyjednávání. Takže jedna věc je říct si svoje a druhá věc je skutečně něco pro české občany a podnikatele změnit.

Zmínil jste, že jde i o ETS 1?

Předvídatelnost ceny emisní povolenky je důležitá i tam a debatu o ETS 1 je potřeba rozdělit. V energetice a v teplárenství je jednodušší snižovat emise. Kde je to složitější, je těžký průmysl, který také pod ETS 1 spadá. Proto se vedou debaty o tom, že se prodlouží již nyní existující bezplatné alokace. Rozšiřuje se záběr kompenzací nákladů povolenky v ceně elektřiny pro průmysl. Zavádí se uhlíkové clo, aby ochránilo podniky v EU, a zároveň exportní kredity, které by jim umožňovaly konkurovat na světových trzích.

Premiér Babiš nedávno mluvil o negativní bilanci emisních povolenek v České republice 160 miliard. Co to znamená?

Ptal jsem se na to expertů, jestli to číslo umějí rozklíčovat, ale nedokázali jsme to. Systém má pro Česko pozitivní bilanci, protože mimo jiné zahrnuje Modernizační fond, který je k dispozici pouze deseti členským státům v tomto regionu, které mají HDP do určité úrovně a zároveň jsou průmyslové. Slouží tomu, aby podpořil průmyslovější země.

Nevím, co v tom čísle bylo opomenuto. Buď to byly bezplatné povolenky, nebo tam byly opomenuty peníze, které nešly přímo zpátky průmyslu, ale šly do rozpočtu nebo českým lidem v programech, jako je Nová zelená úsporám.

Kolik peněz představuje samotný Modernizační fond?

V tuto chvíli se bavíme asi o 380 až 390 miliardách korun pro období 2021 až 2030.