O klima se stále trochu více zajímají dívky než kluci, říká student a zakladatel vzdělávacího projektu pro školy

Když mu bylo čtrnáct let, začal se zajímat o klimatickou změnu a hledat cesty, jak o ní mluvit s vrstevníky. Dnes Jakub Nekvasil pořádá environmentální vzdělávací programy na školách a věří, že mladí lidé potřebují hlavně konkrétní řešení, ne jen varování před krizí.

„Když mladí lidé znají řešení, necítí se bezmocní,“ říká Jakub Nekvasil, zakladatel studentského spolku Telperion. Založil ho spolu s dalšími sedmi studenty a věnují se vzdělávání o klimatu na českých školách.

Mezi studenty vidí velký zájem hlavně o udržitelnou módu nebo o ochranu biodiverzity. Dívky přitom mají podle něj o klimatickou změnu o něco větší zájem. „Část kluků tato témata stále vnímá jako ,femininní‘,“ vysvětluje Jakub Nekvasil.

„Studenti si sami skládají souvislosti“

Kdy jste se začal zajímat o témata spojená s klimatickou změnou a co vás k tomu vedlo?

Přibližně ve čtrnácti letech jsem u rodičů objevil desky se zápisy Společnosti pro rozvíjení občanské odpovědnosti. Ukázalo se, že ji můj táta během studií na vysoké škole založil se spolužáky. Zároveň jsem v té době začal víc sledovat činnost ekologických organizací a s kamarády ze školy jsme přemýšleli, co by se dalo dělat pro ochranu klimatu a biodiverzity. Zkoušeli jsme petice nebo psaní článků, ale postupně jsme dospěli k tomu, že největší smysl má environmentální vzdělávání a předávání naší energie a motivace dalším lidem.

Vznikl tak spolek Telperion, který se věnuje environmentálnímu vzdělávání na školách?

Ano. Vycházeli jsme z toho, že koncept učení se od vrstevníků často funguje velmi dobře. Naším hlavním projektem jsou Klimatické dny, které pořádáme na základních a středních školách.

Jak Klimatické dny probíhají?

Do programu zapojujeme obvykle dvě až tři třídy, tedy zhruba 60 až 70 studentů. Během dvou dnů jim představujeme problematiku změny klimatu a na závěr je motivujeme k tomu, aby si sami navrhcli menší projekt, který může přispět ke změně. Součástí programu jsou workshopy i setkání s odborníky, jejichž témata vycházejí z toho, co studenty skutečně zajímá.

Jak velký je o program zájem?

Zpočátku jsme působili hlavně na školách, kde studují nebo studovali členové spolku, dnes nás ale oslovují i učitelé z jiných škol. Klimatické dny už proběhly na devíti školách.

Která témata studenty zajímají nejvíc?

Hodně záleží na tom, jak je téma podané. Pokud je řečník dokáže zaujmout, studenti se chytí téměř čehokoli. Obecně ale vidíme velký zájem o udržitelnou módu nebo o ochranu biodiverzity.

Jedním z bodu programu je workshop Klimatická mozaika. V čem spočívá?

Workshop je postavený na tom, že si studenti sami skládají souvislosti mezi lidskou činností, emisemi skleníkových plynů a dopady změny klimatu. Právě tím, že si vztahy odvodí sami, často dochází k silnému „aha momentu“, že lidská činnost může za nepěkné následky změn klimatu. To je základ, na který pak navazují další aktivity.

Jak studenti vnímají informace, které jim předávají jejich vrstevníci?

Myslím, že osobní příklad funguje velmi dobře. Snaha udělat zájem o klima a udržitelnost přirozenou součástí života mladé generace má větší efekt, než když jde jen o frontální výklad.

Je zájem o klima mezi mladými lidmi dostatečně rozšířený?

Z mé zkušenosti je to do určité míry genderově rozdělené. Mezi dívkami jsou tato témata rozšířenější, zatímco část kluků je stále vnímá jako „femininní“. To je škoda, protože klimatická změna se týká všech a nabízí spoustu témat, která mohou oslovit různé skupiny.

Zažili jste během Klimatických dnů, že by někteří studenti klimatickou změnu popírali? Pokud ano, jak s takovými studenty pracujete?

Jednou jsme velmi nadchnuli jednoho studenta do řešení změn klimatu. Když pak ale přišel druhý den, říkal, že se o tom vlastně nechce bavit a že mu to je nepříjemné. Tedy pravděpodobně mu doma řekli, co si o tom všem myslí, když vyprávěl, co bylo ve škole. Proti názorové autoritě rodičů toho moc nezmůžeme. Snažíme se ale dávat stejné argumenty jako všem a ukazovat dětem, že se dá na věci koukat i z jiné stránky než co slyší doma.

„Spíš než frustraci cítím naštvání“

Co environmentálnímu vzdělávání v Česku nejvíc chybí?

U menších dětí se daří budovat vztah k přírodě, mimo jiné díky síti ekologických center. U starších žáků a studentů ale často chybí důraz na to, že změna klimatu přináší konkrétní výzvy, na které je potřeba se připravit. Nejde jen o informace, ale o schopnost reagovat a adaptovat se.

Můžete uvést konkrétní příklad?

Například pokud někdo žije na venkově a zažije bleskovou povodeň nebo dlouhodobé sucho, je důležité, aby věděl, která adaptační opatření existují. Třeba obnova mokřadů, výsadba alejí nebo práce s vodou v krajině. Když lidé znají řešení, necítí se bezmocní. Právě to považuji za klíčový přínos environmentálního vzdělávání.

Je pro mladé lidi důležité, aby spolu s varováním dostávali i řešení?

Ano. Nestačí mluvit jen o krizi, je potřeba ukazovat, jak se na ni připravit. Má smysl pracovat s pozitivní vizí. Pro mě je to například představa měst plných zeleně, promyšlená vodní infrastruktura nebo větší využívání obnovitelných zdrojů energie.

Cítíte frustraci z politických kroků, které změnu klimatu zlehčují nebo ignorují?

Spíš než frustraci cítím naštvání z nepochopení celé situace. Klimatická změna přichází bez ohledu na to, jestli ji někdo přijímá, nebo ne. Čím déle budeme potřebné kroky odkládat, tím náročnější a bolestivější budou dopady. A nejvíc je pocítí současná mladá generace, která je bude muset i řešit.

V 19 letech jste jedním z nejmladších ambasadorů Evropského klimatického paktu. Co tato role obnáší?

Je to možnost být součástí evropské komunity lidí, kteří se snaží srozumitelně komunikovat klimatická témata ve svém okolí, ať už na sociálních sítích, nebo jako já skrze spolek a program enviromentálního vzdělávání. Jako ambasadoři máme přístup k aktuálním datům, sdílíme zkušenosti, propojujeme se napříč zeměmi a navazujeme spolupráce.

V čem vidíte hlavní přínos této iniciativy?

Pokud má dojít k transformaci společnosti, je potřeba změna zdola i shora. Síť ambasadorů může pomoci s porozuměním a komunikací, ale sama o sobě nestačí. Pokud chybí jasná a srozumitelná politická reprezentace těchto témat, prostor rychle zaplní dezinformace a negativní výklady, se kterými se pak velmi těžko pracuje.