Když najdete otrávené zvíře, nevolejte myslivce, říká psovodka. Často stojí za otravami, prokázaly i soudy

Až 25 dravých ptáků otrávených karbofuranem se ročně najde v české přírodě. Je to ale jen zlomek skutečného počtu. Klára Hlubocká se dvěma retrívry roky pročesává českou krajinu a pátrá po travičích, kteří kromě kun a lišek likvidují i chráněné dravce. Někdy dávají návnady i na místa, kde lidé venčí psy.

Za otravami často stojí podle Kláry Hlubocké myslivci a chovatelé ryb. Zatím se v Česku podařilo odsoudit tři případy travičů, se všemi pomohla první a zatím jediná psí jednotka specializovaná právě na vyhledávání jedem napuštěných návnad. „Jezdím sama preventivně na místa, kde k trávení v minulosti docházelo, a zjišťuji, jestli se tam zase neobjevilo. Nebo to lidé hlásí na úřadu či na policii a ta volá mně,“ popisuje Klára Hlubocká.

„Je to temná strana myslivosti“

Proč někdo tráví dravé ptáky?

Vypozorovali jsme několik skupin travičů. Nejčastěji jsou to myslivci, kteří pomocí jedu odstraňují z přírody takzvanou škodnou, i když je to v Česku už od padesátých let zakázáno. Bohužel tyto praktiky v určité části myslivecké skupiny přetrvávají, takže otrávené návnady se stále v přírodě nacházejí. Traviči často cílí na lišky, kuny, popřípadě vlky, a používají karbofuran, který je vysoce nebezpečný. Zabije až čtyři zvířata za sebou vlivem sekundárních otrav, tedy z lišky otrávené návnadou se otráví mrchožraví ptáci, třeba orli, luňáci a podobě. Je také určitá část myslivců, kteří stále vyznávají zásadu, že co má zahnutý zobák, musí z oblohy dolů, a likvidují dravce střílením, ničením hnízd a podobně.

Ničením hnízd?

Ano, také mi to rozum nebere. Loni na Olomoucku lidé zničili na jedné lokalitě sedm hnízd motáků lužních, jedno další na Královéhradecku. Motáci se ovšem živí převážně hraboši a ještěrkami, tedy nijak myslivosti neškodí. Ornitologové si dají práci, domluví se zemědělci, že jejich hnízda v polích opatrně oplotí, aby na ně nemohli predátoři, a zemědělci se jim při sklizni vyhnou. Nemají s tím problém, protože vědí, že jim tito ptáci pomáhají zbavit se hrabošů. Takže se hnízda takto zabezpečí a někdo jiný potom přijde, zašlápne ten plůtek a zabije mláďata. Pozná se, že to byl člověk, protože mláďata tam zůstala a měla oddělené hlavy a křídla. To je pro mě strašná věc, je to temná strana myslivosti. A jsem přesvědčená, že to byl myslivec, protože najít takové hnízdo není vůbec jednoduché, to nenajdete jen tak se psem na procházce. Dotyčný věděl, po čem jde. Mohla v tom být klidně jen touha něco zabít, pustit si psa… Ovšem moták lužní je kriticky ohrožený a každé zmařené hnízdění oslabuje jeho populaci.

Jaké jsou další skupiny travičů?

Další skupinou jsou chovatelé ryb, kteří cílí na vydru a rybožravé ptáky. Nelíbí se jim, když na rybník přiletí volavka, orel mořský či kormorán. Pak to jsou chovatelé drobných zvířat, kteří nemají dostatečně zabezpečené slípky či králíky, chodí jim na ně kuna a liška, a tak položí návnadu na dvorek či těsně za plot. Sekundárně to pak otráví i dravé ptáky. Zaznamenali jsme i případ traviče z velkochovu ovcí. Doprostřed ohrady dali mrtvou ovci napuštěnou karbofuranem, chtěli trávit krkavce. Pak tu jsou příměstští šílenci, kteří cílí hlavně na psy a kočky a dávají návnady do blízkosti měst, kam chodí majitelé venčit. Přitom přímo ve městech hrozí, že to najde třeba dítě. A poslední jsou preparátoři, kteří si travičstvím zajišťují nepoškozená těla zvířat.

Přitom i držení karbofuranu je v Česku nelegální….

Ano, je to jeden z nejjedovatějších karbamátových pesticidů, který byl pro přílišnou jedovatost zakázán v rámci celé Evropské unie už od roku 2008. Bohužel nikdy nedošlo ke stahování starých zásob a lidé jej u sebe mají, navíc se to do Evropy pašuje.

Kolik lidí bylo za travičství v Česku odsouzeno?

Máme zatím tři případy, které skončily rozsudkem. Všechny dopadly podmíněným trestem, protože to byli lidé do té doby bezúhonní. Zajímavé je, že dva ze tří odsouzených jsou myslivci, jeden je chovatel ryb. Proto už tak bez zábran mluvím o těchto skupinách travičů, byť se proti tomu myslivecká skupina ohrazuje.

Jeden byl podivín, starší pán, chovatel slepic a holubů, kterému vadily jak lišky, tak dravci. Rozhazoval po okolí otrávená vejce a mrtvé holuby napuštěné karbofuranem. Druhý případ odsouzeného traviče je člověk, u kterého by to nikdo nečekal, byl to předseda mysliveckého sdružení, chovatel loveckých psů, účastní se nejvyšších soutěží. Oba pánové přišli o zbrojní průkaz a museli se zbavit všech svých zbraní, druhý zmiňovaný dostal dokonce pokutu 250 tisíc korun. Zabil dva orly mořské, káně, vydru a několik lišek. Úplně první odsouzený byl chovatel ryb.

Povedlo se vám už někoho chytit přímo při činu?

Zatím nepovedlo, ale je zajímavé, že jezdím po celé republice a nikdo nemůže vědět, ve kterou chvíli se kde objevím. Docela často se přitom potkávám s těmi zelenými panáčky v terénu, kdy se míjíme jakoby náhodou. Samozřejmě jim na malé vesničce neunikne, že za vesnicí zastavilo auto, a najednou vím, že tam nejsem sama. K přímému konfliktu ale nedošlo. Navíc tyhle věci se dějí spíš navečer, aby nebyly vidět.

Myslíte si, že až starší generaci myslivců vystřídá ta mladší, praktiky travičství a ničení hnízd dravců skončí?

Já v to doufám, snad se to už na ty mladší ročníky nepředává. Snad je to jen pozůstatek toho, že jejich dědové byli zvyklí to takhle dělat.

Jak se o mrtvých dravcích dozvídáte?

Nejčastěji nám veřejnost posílá hlášení, jedu tam a řeším to na místě. Jezdím také sama preventivně na místa, kde k trávení v minulosti docházelo, a zjišťuji, jestli se tam zase neobjevilo. Nebo to lidé hlásí na úřadu či na policii a ta volá mně, abych provedla prohlídku místa.

Jak ji provádíte?

V momentě, kdy se najde uhynulé zvíře a je podezření na otravu, udělám se psy prohlídku 500 metrů až kilometr dokola. Je třeba ten prostor vyčistit, protože při otravě je možné, že v blízkosti budou buď návnady, nebo další mrtvá zvířata. To všechno musí z přírody pryč.

Pes má mnohem větší šanci jed v přírodě najít. V těchto situacích pracuji s metodikami, které znám ze záchranářské praxe, protože dříve jsem prováděla pátrání v přírodě po ztracených lidech. Teď je to stejné, ale hledá se jiný cíl. Psi i já máme na sobě GPS, takže přesně vidím, kolik toho mám pokryto. S nálezy nesmím manipulovat, jen zaznamenávám jejich souřadnice. Veškeré nálezy s podezřením na otravu předávám policii, následně fungují jako důkazy u soudu. Současně na místě zasahuje klasický kriminalistický výjezd policistů.

Jak jsou vaši psi vycvičení? Asi vědí, že když něco najdou, nesmějí to žrát ani donášet…

Samozřejmě. Používám takzvané volné značení, takže když něco najdou, jdou ke mně, zaštěkají a dovedou mě k nálezu. Ani nechci, aby u návnady zůstávali, protože je to velmi nebezpečné. Hrozí, že se látky při vypařování mohou nadýchat, vstřebává se i kůží. Už se stalo, že mi pes šlápl do louže, která byla z otráveného zvířete kontaminovaná, a rozvinula se u něj otrava, naštěstí to dopadlo dobře. Dále monitoruji zastřelené dravé ptáky, protože ti se střílet nesmějí, nebo ptáky zabité elektrickým proudem, což řešíme s energetiky.

„Moji psi umějí najít karbofuran“

Stoupá počet otrav divokých ptáků v posledních letech?

Kolem roku 2021 a 2022 nám počet případů klesl, ročně řešíme 20 až 25 případů otrav, při kterých zahyne až sto zvířat. Ale snažíme se o medializaci a osvětovou činnost, protože stále hodně lidí neví, že se v přírodě mohou vyskytovat jedovaté návnady. I díky osvětě a lepšímu povědomí lidí dostávám hlášení ze stále nových lokalit.

I když se někdy ví, kdo v okolí by za tím mohl stát, často nastává důkazní nouze – je těžké travičství dokázat. Ale už díky tomu, že případ v daném místě řešíme, pátrá tam policie a tak dále, často se to již neopakuje. Samotná naše aktivita působí preventivně, což je dobře. Kromě jedné nebo dvou lokalit, kde tráví opravdu „srdcaři“ a opakuje se to tam rok co rok, v naprosté většině případů stačí, že si policie pozve nájemce honitby či majitele rybníka na výslech a ti lidé si to pak rozmyslí.

Ale těch 25 případů jsou jen ty, které se najdou. Realita může být tedy mnohem víc?

Přesně tak, statisticky jsme schopni najít pět až deset procent případů otrav.

Jak velký problém jsou otravy pro populaci vzácných dravců?

Jak u kterých. Třeba káně lesní je náš nejpočetnější dravec, do jeho populace to vážně nezasahuje. Ale když někdo zabije jednoho orla královského, kterých tady máme patnáct párů, je to velmi významný zásah do jejich populace. Stejně například u luňáka červeného. Díky důsledné ochraně je jeho populace na vzestupu a stabilizuje se, máme v Česku 180 párů, ale ročně jich nacházíme zabitých zhruba deset a to už je znát. Stejné je to s orlem mořským. Luňák a orel jsou oba kriticky ohrožení a bohužel jsou jedněmi z nejčastějších obětí otrav. Třeba orli nejsou zase tak obratní lovci a rádi si přilepší mršinami.

Máte dva retrívry, jsou nějak speciálně vycvičení?

Mají dvě specializace – za prvé na vyhledávání uhynulých zvířat a otrávených návnad. V přírodě najdou cokoliv mrtvého, ale i třeba návnady ukryté v buřtech či v chlebu. Naučila jsem je, že mi ukážou mrtvé zvíře, jeho část nebo cokoliv, co do přírody nepatří. Já pak rozhoduji, je-li to podezřelé, nebo nikoliv. Když zemědělci trávili hraboše na polích stutoxem, šli jsme se kouknout, jestli je uklízejí. Situace byla katastrofální, na jednom metru ležely desítky hrabošů. Druhá specializace mých psů je, že při domovních prohlídkách umějí najít zmíněný karbofuran. Při několika prohlídkách ve spolupráci s policií ho už našli. Pomohli například u všech těch tří odsouzených případů.

Jak může veřejnost přispět k potírání trávení divokých zvířat?

Tím, že lidé chodí ven do přírody, že mají oči otevřené a jsou ochotni podezřelé nálezy hlásit. Ale pozor, nikoli myslivcům, protože většinou právě myslivec za tou otravou stojí. Pokud člověk najde podezřelé mrtvé zvíře, které leží u návnady, nebo dravce, který evidentně není zraněný a leží třeba uprostřed pole, je dobré nález zdokumentovat. Co je podezřelé, je možné si nastudovat v naší příručce Ptačí kriminalita, která je ke stažení na www.karbofuran.cz. Nález stačí vyfotit na chytrý telefon a zaznamenat souřadnice, pozici nálezu. Hlavně s tím zvířetem nemanipulovat, nesahat na něj.

Ideální je nahlásit nález přímo mně na telefon nebo na Whatsapp (+420 606 412 422) či na e-mail, eventuálně České společnosti ornitologické (ČSO), která mi hlášení předává. Podle fotek jsem schopná vyhodnotit, jestli se tam přijedu podívat a nález zkontrolovat. Samozřejmě když mi někdo pošle fotku mrtvé slepice, výjezd z toho nebude, ale mnohokrát se stalo, že někdo pozorný vyfotil v přírodě mrtvého dravce a díky tomu se rozjelo vyšetřování. Chrání to nejen populaci volně žijících zvířat, ale také psy a kočky.

Je možné vás podpořit i finančně?

Psí jednotku ČSO je možné finančně podpořit prostřednictvím platformy Darujme. Přispět lze jednorázově, nebo formou dlouhodobé podpory. Pravidelné dary jsou pro Psí jednotku důležité – umožňují nám zajistit každodenní péči o psy, jako je krmení a výcvik, a zároveň vytvářet finanční rezervu na nenadálé výdaje, například veterinární ošetření. Velmi si vážíme každé podpory a všem dárcům upřímně děkujeme.