Většina oblečení se vyrábí z plastů. Nejběžnějším materiálem je polyester, z něhož vzniká zhruba 60 procent oděvů. Nové testy neziskové organizace Changing Markets Foundation ukazují, že není nejlepší nápad ho recyklovat z PET lahví.
Oblečení z recyklovaného polyesteru při praní uvolňuje až o polovinu více mikrovláken než oděvy z polyesteru vyrobeného přímo z ropy, takzvaného panenského. Aktuální zjištění neziskové organizace Changing Markets Foundation zpochybňují jeden z nejčastěji používaných důkazů módního průmyslu o tom, že směřuje k udržitelnosti.
Organizace nechala otestovat 51 kusů oblečení pěti globálních značek Adidas, Nike, H&M, Zara a Shein. „Textilie se vyrábějí v dlouhých, homogenních výrobních sériích, což znamená, že jeden oděv reprezentuje tisíce identických kusů vyrobených na stejné výrobní lince,“ uvádí Urška Trunková, vedoucí kampaní v Changing Markets Foundation.
Testování probíhalo v laboratorních podmínkách simulující domácí praní a zaměřovalo se jak na počet uvolněných mikrovláken, tak na úbytek hmotnosti textilií. Oblečení z recyklovaného polyesteru v průměru uvolnilo zhruba 12 tisíc vláken na gram, z panenského asi osm tisíc vláken. Rozdíl činil téměř 55 procent.
Recyklovaný proniká hlouběji do tkání
Organizace se navíc domnívá, že výsledky jsou pravděpodobně podhodnocené. Během výzkumu se totiž ukázalo, že část oděvů značky Shein označených jako recyklovaný polyester byla ve skutečnosti vyrobena z panenského materiálu.
„Vybrali jsme oděvy srovnatelné velikosti a typu, včetně triček, topů, šatů a kraťasů. Omezená transparentnost značek ohledně výrobních postupů a textilní konstrukce však znamenala, že ačkoli jsme mohli kontrolovat typ vlákna, jiné detaily nebylo vždy možné standardizovat,“ popisuje Trunková.
Recyklovaný polyester zároveň při praní ztrácel více na hmotnosti, a to přibližně o polovinu. Panenský polyester ztrácí 0,24 miligramu na gram, ten recyklovaný 0,36 miligramu.
Vlákna recyklovaného polyesteru jsou navíc kratší – jejich délka v průměru dosahuje 0,42 milimetru oproti 0,52 milimetru u polyesteru vyrobeného přímo z ropy. Menší velikost přitom zvyšuje schopnost vláken šířit se v životním prostředí a pronikat hlouběji do tkání všech organismů.
„Studie zjistila minimální rozdíly mezi značkami, což naznačuje, že uvolňování mikrovláken je systémovým problémem celého průmyslu, taženým především volbou materiálů a výrobními postupy,“ dodává Trunk.
Nejvyšší uvolňování vláken nicméně vykázala americká značka Nike, a to jak v případě panenského, tak recyklovaného materiálu. Z oblečení Nike z recyklovaného polyesteru se při praní uvolnilo v průměru přes 30 tisíc vláken na gram.
Testování se ovšem netýkalo pouze oblečení z polyesteru. Zahrnovalo také oděvy z bavlny, polyamidu a jeho recyklované varianty. Nejméně vláken se přitom při praní do okolí dostane z panenského polyamidu, a to přibližně 1500 vláken na gram. V případě recyklovaného to při testech bylo zhruba pět tisíc vláken.
Bavlněné oblečení uvolňuje přibližně 9700 vláken na gram o průměrné délce 0,66 milimetru. A v průměru na hmotnosti při praní ztrácí 1,85 miligramu na gram.
Textilní průmysl „žije“ z PET lahví
Syntetická vlákna výrobě oblečení dlouhodobě dominují. Organizace Textile Exchange uvádí, že v roce 2024 se globálně vyprodukovalo 132 milionů tun textilních vláken. Umělá vlákna z tohoto množství tvořila 69 procent. Polyester pak představoval 77 milionů tun, tedy 59 procent veškeré produkce vláken.
Ze zmíněných 132 milionů tun tvořila recyklovaná vlákna 7,6 procenta, přičemž 6,9 procentního bodu připadalo na recyklovaný polyester. Z textilního odpadu pocházelo méně než jedno procento recyklovaných vláken.
Produkce panenských vláken z umělých materiálů přitom dál roste. Mezi roky 2023 a 2024 se zvýšila z 75 na 81 milionů tun. Přírodní vlákna, jako je bavlna, len nebo konopí, se podílela v roce 2024 na celosvětové produkci množstvím 31,3 milionu tun. To představovalo přibližně 24 procent všech vyrobených textilních vláken na světě.
Recyklovaný polyester se obvykle vyrábí z polyethylentereftalátu známého pod označením PET. Až 98 procent recyklovaného polyesteru vzniká z plastových lahví. Podle některých studií směřuje přibližně 60 procent globální produkce PET do textilního sektoru, zatímco obalový sektor spotřebuje zhruba 30 procent.
„Případný odklon textilního segmentu od PET by způsobil nerovnováhu na trhu. Existující recyklační infrastruktura je dnes ekonomicky saturována právě poptávkou textilních značek po recyklovaném polyesteru (rPET),“ tvrdí Jiří Chvojka, vedoucí Katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů z Technické univerzity Liberec. Obalový průmysl by podle něj nebyl schopen přebytečnou nabídku PET materiálu zpracovat, a to především kvůli přísným požadavkům na materiály pro styk s potravinami.
Udělat z vlákna znovu vlákno
Recyklovaný polyester má oproti panenskému materiálu výhodu v tom, že při jeho výrobě vzniká menší množství emisí oxidu uhličitého. „Recyklovaný polyester vykazuje o 30 až 70 procent nižší emise oxidu uhličitého oproti panenské variantě,“ upozorňuje Chvojka z Technické univerzity Liberec. A dodává, že rovněž zaznamenal nové studie upozorňující na korelaci mezi recykláty a vyšší mírou uvolňování mikroplastů v důsledku zkřehnutí vláken. „Tato problematika je nyní předmětem bádání,“ dodává.
Urška Trunková z Changing Markets Foundation se domnívá, že recyklovaný polyester za současných podmínek není udržitelným řešením. Souhlasí s ní Štěpán Vashkevich, expert v oblasti cirkulární ekonomiky, který se specializuje na problematiku udržitelnosti a nakládaní s textilem. „Nejde o cirkulární řešení, když se PET používá na výrobu polyesterových vláken. Smysluplnější cestou k recyklovanému polyesteru je recyklace vláken na vlákna. Technologie na recyklaci polyesterového oblečení dnes již existují, ale v celkovém objemu oděvů se recyklovaný polyester z vláken objevuje jen ve velmi malém množství,“ uvádí Vashkevich.
Výrobce textilu momentálně nic netlačí do toho, aby řešili uvolňování mikroplastů z polyesterového oblečení. „Snahou výrobců je prodávat své zboží s co největším ziskem a oba tyto efekty jsou ekonomicky nepříjemné – snižují tržby. Pokud nebude existovat legislativní tlak na výrobce například v podobě certifikace životnosti textilií, tak nelze očekávat snížení emisí vlákenných mikroplastů z oděvů,“ uvádí Jakub Wiener z Katedry materiálového inženýrství Technické univerzity Liberec. Podle něj by emise z mikroplastů šlo snižovat správným designem textilií, který prodlouží jejich životnost.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
