Podporovat udržitelné módní značky je nejlepší cesta, jak nakupovat nové oblečení s menším dopadem na životní prostředí. Jenže ne každý si to může dovolit. I v běžných oděvních řetězcích se však dají najít kousky, které jsou kvalitnější a vydrží roky. Jen je potřeba je vybírat pečlivěji. Jak na to?
Spotřeba oblečení v Evropské unii trvale roste. V roce 2019 připadalo na jednoho člověka 17 kilogramů textilu, o tři roky později už to bylo 19 kilogramů. Průměrný občan Unie přitom každoročně vyhodí přibližně 12 kilogramů oblečení. Kolem pěti milionů tun textilu tak skončí každý rok v popelnicích jen v této části světa.
Výroba oblečení má přitom výraznou ekologickou stopu. Ke vzniku jednoho bavlněného trička je zapotřebí přibližně 2,7 tisíce litrů vody, což pokryje pitnou potřebu jednoho člověka přibližně na dva a půl roku. Na oblečení pro průměrného obyvatele Unie v roce 2022 padlo 12 tisíc litrů vody, 523 kilogramů surovin a muselo se obhospodařit 323 metrů čtverečních půdy. Vznikly přitom emise odpovídající 355 kilogramům oxidu uhličitého.
Nakupujte s rozmyslem
Značnou část oblečení si přitom nikdo ani neoblékne. Odhaduje se, že čtyři až devět procent textilních výrobků uvedených na evropský trh se zničí bez použití. Z použitého oblečení se na nové oděvy recykluje pouhé jedno procento. Zbytek se spaluje, odváží na skládky nebo downcykluje.
Downcyklace znamená, že se textil znovu využije, ale ne na výrobu nového oblečení. Materiál se zpracuje na produkt nižší kvality, například výplní, izolačních materiálů nebo hadrů na podlahu. Downcyklace dnes tvoří většinu recyklace textilu, protože technologie, které by umožnily vyrábět nové oblečení ze starších textilií v téže kvalitě, jsou zatím omezené.
K nakupování jakéhokoliv oblečení by člověk proto měl přistupovat uvážlivě. Méně exemplářů, ale pečlivě vybraných, může v šatníku fungovat lépe než desítky levných kusů pochybné kvality. Každý kousek, který vydrží několik sezon, představuje úsporu zdrojů a zamezí vzniku textilního odpadu.
Vybírejte příjemné materiály
Zásadní roli při výběru nového oblečení hraje materiál. Obecně platí, že čím více je oděv v kontaktu s pokožkou, tím kvalitnější by měl být. U triček, spodního prádla nebo šatů se vyplatí sáhnout po přírodních materiálech, jako je bavlna, len nebo viskóza. Syntetické materiály, například polyester, nejsou prodyšné, a tudíž v tričku nebo mikině nejsou příjemné na nošení. Navíc při častém používání a praní rychle tvoří žmolky.
Neznamená to, že syntetické materiály jsou vždy špatnou volbou. U svrchního oblečení nebo funkčních vrstev naopak dávají smysl díky svým vlastnostem. Hodně napoví dotek. Pokud látka není příjemná na kůži už v obchodě, pravděpodobně ji nebudete rádi nosit ani dlouhodobě.
Kontrolujte, nebo se spolehněte na certifikace
Kvalitu kousku často odhalí pohled na detaily. Vyplatí se oblečení otočit naruby a zkontrolovat švy. Ty by měly být rovné, pravidelné a bez vyčnívajících nití. Látka by se v místě švů neměla krabatit ani napínat. Právě nekvalitní zpracování bývá častým důvodem, proč se oblečení po několika nošeních začne párat nebo ztrácet tvar.
Určitým vodítkem mohou být textilní certifikace. I velké oděvní řetězce dnes nabízejí část sortimentu z materiálů, které splňují přísnější environmentální nebo sociální standardy. Certifikace mohou upozorňovat na šetrnější pěstování bavlny, omezení používání chemikálií nebo lepší pracovní podmínky při výrobě. U vlněných výrobků se mohou týkat i způsobu zacházení se zvířaty.
Způsob, jakým oblečení vybíráte a za jakých podmínek kupujete, je stejně důležitý jako kvalita kousku. Oděvní řetězce produkují několik desítek kolekcí ročně a rychle reagují na aktuální trendy, což se odráží i na častých slevách. Ty ale samy o sobě nezaručují dobrý nákup.
Smysl dává vybírat jen takové oblečení, které dobře sedí, zapadá do šatníku a má potenciál být dlouhodobě nošené. Pokud si člověk není jistý už při zkoušení, je lepší kousek nekupovat. Nejčastěji totiž právě takové oděvy končí v útrobách skříně nenošené.
Vyhněte se ultra fast fashion
Specifickou kategorií jsou ultra fast fashion značky, často dostupné přes asijské prodejní platformy. Ty posunuly rychlost produkce i množství výroby na novou úroveň.
Oblečení na takových platformách bývá velmi levné, ale často také nekvalitní a s krátkou životností. Některé studie upozorňují na výskyt potenciálně škodlivých chemikálií v oblečení z těchto platforem. Nevýhodou online nákupu je i to, že si materiál ani zpracování nelze ověřit předem a výsledný produkt nemusí odpovídat tomu, co slibují fotografie.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
