Postoj Čechů ke změně klimatu se otáčí. Politikům se podařilo udělat z ní strašáka, říká bývalá ředitelka Hnutí Duha

„Zvyšující se tlak na některá témata a na neziskovky podporuje přesvědčení našich dárců, že je potřeba podporovat dál. Cítí o to větší urgenci bojovat za dosažení cíle,“ uvádí Anna Kárníková, která do letošního roku byla spoluředitelkou Hnutí Duha.

Šest let vedla Anna Kárníková Hnutí Duha, jednu největších a nejvlivnějších environmentálních nevládek v Česku. Podařilo se jí provést hnutí covidem, energetickou krizí a pod jejím vedením se i díky lobbingu Hnutí Duha povedlo dostat dotace na zateplování domů i k nízkopříjmovým domácnostem.

Jako šéfka ekologické organizace byla nucená pracovat pod tlakem ze strany politiků. Na co ale nebyla připravená, je otočka, která nastala ve vnímání ekologických témat v Česku. „Najednou je jednoduché vytvořit kampaň proti EU ETS 2 (emisní povolenky pro budovy a dopravu, pozn. aut.) a nikdo se nesnaží ani nic vysvětlovat,“ říká Kárníková.

„Neziskovky se nedostaly k publiku, k němuž byly schopné se dostat politické strany“

Proč jste skončila coby ředitelka Hnutí Duha?

Protože skončila má spoluředitelka. Ředitelskou funkci jsme měly rozdělenou napůl. Je to model, kdy dva lidé sdílejí tuto roli, sdílejí rozhodování a teoreticky by měli být uvnitř organizace nerozeznatelní. Tento model jsme v Hnutí Duha testovali, viděla jsem jej v jiných organizacích. Ale nedošlo mi, že s tím parťákem musíte mít velmi specifický vztah, musíte být extrémně dobře sladění a ona osoba je pro vás nenahraditelná.

Když se pak druhá ředitelka rozhodla odejít a nebylo možné ji nahradit, připadalo mi nejlepší udělat to také. Navíc jsem v Hnutí Duha byla už šest let a přišlo mi, že je to dobrý moment funkci předat dál.

Určitě jste do té funkce přicházela s nějakými představami, ideály. Bylo pak něco úplně jinak, než jste čekala?

Hnutí Duha je hodně stará organizace, není to jen třicet lidí, kteří každý den dělají na ochraně přírody a klimatu. Je to celý ekosystém spolupracovníků na různé bázi, jde o velkou provázanou síť a vy jako ředitel nevíte přesně, kam až dosahuje. Z pohledu ředitelky byla výzva to, že máte zodpovědnost za organizaci, ale nemáte ji celou pod kontrolou. Dále jsem měla pocit, že přicházím v době, kdy je naše agenda na vzestupné tendenci a že se to bude zlepšovat.

Co konkrétně se mělo zlepšovat?

Pochopení problému životního prostředí, že je nutné se tím zabývat. V té době přišlo studentské hnutí, Greta Thunberg a vypadalo to, že změna klimatu se opravdu stala široce akceptovaným tématem. Ale v té době jsem nenahlédla otočku, kterou to téma dělá v České republice.

Jakou otočku máte na mysli?

Když se podíváte na současné volební programy politických stran, téměř žádná není ochotná se přihlásit k tématu ochrany klimatu a k ochraně životního prostředí jen omezeně. Před čtyřmi lety to bylo jinak. Přes lobbying Hnutí Duha se podařilo dostat řadu hodně konkrétních, ambiciózních projektů do programových prohlášení stran. Že se pak spousta z nich nesplnila, je věc jiná. Ale ukazuje to celkovou proměnu atmosféry v Česku.

Čím to podle vás je?

Některé věci se špatně sešly. Nárůst cen energií přišel v době, kdy se intenzivně diskutoval Green Deal, a témata se tak propojila, byť mezi nimi přímá souvislost nebyla. Také je složité vysvětlit, že dlouhodobě nárůsty cen špinavé energie potřebujeme, aby se systém měnil. Je to ekonomický stimul, ale zároveň potřebujeme kompenzační mechanismus, aby na to chudší lidé nedoplatili. Z ochrany klimatu se kvůli tomuhle rozpojení ale podařilo udělat strašáka.

Vnímáte to jako selhání neziskových organizací typu Hnutí Duha?

Spíše jsou obětí vlastního úspěchu. Je jasné, že rychlý společenský posun vytváří protitlak, obzvláště pokud ten posun má neřešené části. V tomhle případě jsou to sociální dopady. Neziskovky se nedostaly k publiku, k němuž byly schopné se dostat politické strany. Ty si udělaly z odporu vůči klimatickým opatřením EU politický program bez ohledu na reálný obsah. Najednou je jednoduché vytvořit kampaň proti EU ETS II a nikdo se nesnaží ani nic vysvětlovat.

„Šest týdnů jsme jeli v krizovém módu“

Coby ředitelka Hnutí Duha jste si prošla covidem, začátkem války na Ukrajině… Které období pro vás bylo nejtěžší?

Asi to během covidové pandemie, šlo o první šok podobného rozsahu, který přišel. Jako organizace jsme se v té době hodně naučili. Vnímala jsem, že když pak přicházely další rány, jako vypuknutí války na Ukrajině, velký nárůst cen energií, inflace i kauza kolem ministra Výborného (v roce 2024 tehdejší ministr zemědělství veřejně obvinil Hnutí Duha za katastrofické povodně na severní Moravě kvůli blokování výstavby přehrady Nové Heřminovy, pozn. aut.), vstupovali jsme do každé krize již s jasnější představou rychlé reakce. Organizace měla vnitřní postup, co dělat, když se něco takového stane, nebo má náznaky, že se bude dít. Postupovali jsme pak díky tomu organizovaně a nové krize jsme zvládali lépe.

Po výroku bývalého ministra Marka Výborného jsme šest týdnů jeli v krizovém módu, abychom to ustáli a vysvětlili, jak to celé bylo. Navíc s tímtéž ministrem vedeme řadu jiných sporů, například o dotacích v zemědělství, a jemu se tohle asi dost hodilo. Velmi tím organizaci zasáhl a v ten moment jsme byli opravdu extrémně pod tlakem.

Jak to u vás v kancelářích vypadá, když jste pod tlakem?

Třetina organizace nonstop pracuje na minimalizování napáchaných škod. Naši lidé musí řešit hejty na sociálních sítích, komunikovat s dárci, dát jim vědět, co se děje, aby to slyšeli od nás a mohli jsme jim to vysvětlit. Členové hnutí musí chodit do médií obhajovat svou pozici. Je to full time job pro pět až sedm lidí na několik týdnů.

Předpokládám, že hlavním zdrojem financí ve Hnutí Duha jsou – stejně jako ve většině ekologických neziskovek – dary od drobných dárců. Jak ta otočka ve vnímání klimatických témat ovlivnila chuť Čechů podporovat Hnutí Duha?

Neovlivnilo to chuť darovat, Hnutí Duha se daří dárcovskou základnu udržet i obnovovat v případě nějaké aktuální události. Ale těžší je přesvědčit lidi o dlouhodobém dárcovství na základě trvalého příkazu. To je ovšem pro organizace zásadní, protože předvídatelnost podpory je strašně důležitá.

Takže se nedá říct, že by kvůli té otočce ubývalo Hnutí Duha peněz od dárců?

Ne, naopak. U toho segmentu lidí, kteří podporují nevládky, zvyšující se tlak na některá témata a na neziskovky naopak podporuje jejich přesvědčení, že je potřeba podporovat dál. Cítí o to větší urgenci bojovat za dosažení cíle.

Vaše zaměstnance si představuji jako zapálené srdcaře, kteří za průměrný nebo spíše nižší plat pracují od rána do večera s vírou, že změní svět. Je to tak?

Jsou to lidé, kteří radši než velké peníze na výplatní pásce volí smysluplnou práci. Ale také je pro ně velmi důležitá autonomie. Hnutí Duha nabízí velký prostor pro vlastní inciativu a možnost ovlivňovat to, co se v něm děje. Je to něco jiného, než když máte šéfa, který vám říká, co máte dělat. Hlásili se k nám i lidé, kteří po deseti, dvaceti letech v korporátu hledali práci, která jim dává smysl. Tohle neziskový sektor poměrně jedinečně nabízí a přitahuje díky tomu hodně kvalitních lidí, kteří jsou o své práci přesvědčeni.

„Velký problém v neziskovkách je sehnat IT profesionály“

Jaký vztah mají neziskovky v Česku vůči sobě navzájem? Nevládne mezi nimi řevnivost a boj o podporovatele?

Hodně Čechů podporuje i více nevládek najednou. Moje zkušenost z ekologického nezisku je, že míra spolupráce zde funguje nadstandardně, organizace mezi sebou velmi spolupracují. Konkurenční hra o zdroje panuje, ale není tak silná, že by vedla k nepřátelským strategiím.

Co považujete za svůj největší úspěch a co naopak bylo selhání?

Dařilo se nám hodně akcentovat sociální rozměr klimatických politik, například výsluhové příspěvky pracovníků ze zavíraných uhelných dolů. Přicházeli jsme s návrhy, jak kompenzovat ceny vysokých energií. Také dotace na zateplování domů a výměnu kotlů jsou dnes mnohem dostupnější, dříve to byla investice pro střední a vyšší střední třídu, dnes peníze dostanete předem. To vše se podařilo díky Hnutí Duha, lobbovali to kolegové z energetického týmu.

A neúspěch? Každá organizace má nějaké strukturální deficity. A zároveň nemáte možnost skokově navýšit zdroje, a tedy ani tu situaci uspokojivě řešit. Takže fungujete ne úplně optimálně, třeba nemáte dost lidí na HR práci. Velký problém v neziskovkách je také sehnat IT profesionály, protože si je téměř nemohou dovolit. Takže fungujete v provizorním módu, to způsobuje komplikace a já vlastně dodneška nevím, jaké to má řešení.

Hnutí Duha se proslavilo blokádami kácení v šumavském pralese, aktivisté se přivazovali ke stromům. Jak vnímáte tuhle epizodu a jaký měly blokády efekt? Nevysmívala se vám část veřejnosti?

Šlo o roky 2009 a 2011, v pozici ředitelky jsem zažila desáté výročí těchto blokád. Zrovna na nich se ukázalo, že občanská společnost a neziskovky hrají klíčovou roli, když stát porušuje své vlastní zákony. Na velkém setkání k výročí té blokády bylo vidět, že lidé z akademického sektoru, z vedení národního parku a profíci v oblasti ochrany životního prostředí, ti všichni říkali: Bylo zásadní, že jste to udělali. Hnutí Duha pořádá exkurze do Trojmezenského pralesa, do míst, kde se mělo tehdy nezákonně těžit, a je vidět, jak tam příroda vládne a obnovuje se. Přitom tohle měla podle některých být ta mrtvá Šumava. Na tomto místě se dá krásně ukázat síla přírodních procesů. Takže podle mého názoru tehdy Hnutí Duha uhájilo pozici bravurně a velká skupina lidí to byla schopna zpětně uznat a pochopit, že stát nemá vždy pravdu.

Jak se stát k Hnutí Duha staví? Zve její experty k debatám, tvorbě zákonů, zajímá ho expertiza hnutí?

Ve spoustě oblastí ano. Když se třeba řešilo, jak mají fungovat energetická družstva a jak je má podporovat stát, Hnutí Duha si jedno založilo, aby mohlo poskytnout opravdu erudovanou expertizu a poradit, jak fungování družstev legislativně nastavit. Vědomosti hnutí byly žádané i u nastavení dotací na zateplení a tak dále. Ale někdy je to těžší – státní správa reprezentuje velmi konzervativní přístup, je to vidět třeba u témat lesnictví a zemědělství. Tam se se státní správou i s politiky střetáváme a nejsme vždy respektovaní partneři.

Popište klasický pracovní den ředitelky Hnutí Duha…

Trávíte hodně času na poradách, jako asi v každé manažerské pozici. Hnutí Duha mělo šest týmů, tedy šest vedoucích, se kterými bylo třeba být pravidelně v kontaktu. Na ředitelské pozici musíte řešit reprezentaci, styk s partnery, mediální záležitosti. Na tu samotnou soustředěnou práci vám zbývá čas jen okrajově, ráno nebo večer.

Jakou povahu člověk musí mít, aby mohl stát v čele takhle velké a vlivné neziskovky?

Nesmí se bát veřejného konfliktu. Nemá ho vyhledávat, nesmí to být člověk extra konfliktní a hádavý, ale zároveň by měl vědět, že takový konflikt je důležité vést. A neměl by zbytečně cukat, uhýbat. Zároveň to musí být člověk víceúčelový. Neziskovka není ministerstvo, nemáte na všechno specialisty, byť zrovna Hnutí Duha už je poměrně velká organizace a v týmech má specializovaných lidí hodně. Ředitelka musí být prostě multifunkční, musí si umět napsat tiskovou zprávu, mluvit na konferenci, vyjednávat, řídit porady… od každého trochu. Ale právě to mi na té práci přišlo zajímavé.