Špíně musíte udělat schody, aby odešla pryč z tkaniny, říká vývojář FeelEco

Hledání způsobu, jak vyprat prádlo nebo umýt nádobí bez zbytečné chemie, je parketa Radka Martáka. Bezmála sedmnáct let se věnuje vývoji ekologických produktů do domácnosti pod značkou FeelEco. K vyladění receptur používá i věci pro laika nečekané: profesionálně zašpiněné prádlo. „Nádobí si při vývoji špiníme sami, ale i to lze koupit,“ říká.

Bylo to přání majitele břeclavské společnosti Fosfa Ivana Baťky, jehož dcera měla v dětství problémy s citlivou pokožkou. Nemohl totiž najít na trhu žádný výrobek, který by jí vyhovoval a který by byl ekologický, zároveň cenově dostupný a účinný. „Takže přišel s tímto požadavkem za námi,“ říká Radek Marták z vývojového oddělení FeelEco.

„Naše první reakce byla, že to nejde. Ale postupně se ukázalo, že jsme v počátku jen nevěděli, jak na to, i s ohledem na tehdejší možnosti a dostupné suroviny,“ popisuje Marták.

Kam se eko drogerie od té doby vyvinula, jaké jsou dnes trendy?

Před lety ekodrogerie začínala poměrně jednoduchými produkty, například mýdlovými ořechy, které ale nefungovaly dostatečně. Koncentrace saponinů (přírodní pěnotvorné látky, pozn. aut.) v nich je velmi malá – většinu práce za ně odvede voda a mechanika bubnu. Trh se postupně posunul od těchto základů k funkčním směsím, které si poradí i s komplexními nečistotami z hotových jídel. Významný vývoj proběhl i u našich produktů. I ty první měly EU Ecolabel a prokázanou účinnost, ale i tak ty dnešní nemají s těmi prvními nic moc společného a jsou mnohem účinnější.

Všichni od eko drogerie očekávají co největší šetrnost, přírodní složení, ale zároveň co největší účinnost. Jak toho dosáhnout, je to vůbec možné?

Úplně jednoduché to není, protože ekologické produkty mají, co se týče složení, různá omezení. S účinností ale pracovat lze. Pomáhají nám enzymy, které štěpí různé typy nečistot na menší a rozpustnější látky. Tím umožňují účinné praní i při nižších teplotách. Ale musí se s nimi pracovat správně.

V eko drogerii je to někdy citlivé téma. Mezi enzymy patří i ty, které rozkládají proteinové nečistoty, a když se jich zbytečně předávkuje, mohou vyvolat nežádoucí reakci pokožky. Takže pokud to jako výrobce ekologické drogerie myslíte vážně, musíte neustále hledat správný poměr složek, abyste se vyhnuli používání hůře rozložitelných či jinak méně bezpečných surovin a alergenů, aby byl váš produkt účinný a přitom i příjemně voněl.

Vůně jsou kapitola sama o sobě. Seznam alergenů v parfemacích se dle kosmetického nařízení neustále rozšiřuje. Je na něm třeba už i vanilka, hřebíček, badyán nebo máta. Je tam i to, co byste nečekali, asi 60 různých položek. Samozřejmě jsou jedinci, kteří jsou na danou látku alergičtí, proto se snažíme množství alergenů minimalizovat. A nejen těch parfemových.

Vyzkoušela jsem už hodně ekologických produktů, ale s opravdu špinavým prádlem si většina z nich neporadí.

A jak to řešíte?

Než ho dám do pračky, vydrhnu největší nečistoty jádrovým mýdlem, to funguje.

Ano, jádrové mýdlo je fenomén, ale on je tam neskutečně důležitý ten mechanický proces, který nevědomky provádíte a pomáhá mýdlu samotnému.

Jak to myslíte?

Kouzlo je v tom, že tou tvrdou kostkou musíte, jak jste sama řekla, skvrnu drhnout. Tím produkt dostanete hlouběji do vlákna. To špínu naruší, řekněme „podebere“, a dostane ji z oblečení pryč. Takže pokud máte jakýkoliv odstraňovač skvrn, jeho účinnost vždycky zvýšíte tím, že prádlo promnete a skvrnu drhnete. Samozřejmě vhodné složení produktu je nedílnou součástí. Pokud má i to, drhnutí je třeba méně a méně si tím dřete prádlo. K čistému prádlu prostě nevedou zkratky. Musíte špíně udělat takové schody, aby odešla pryč z tkaniny, a mechanická část je k tomu nutná stejně jako vhodný produkt.

Takže bez drhnutí v ruce se to neobejde?

Nikdo nenutí nikoho prát na kameni, jako tomu bylo kdysi. Abyste ale dobře vyprala, nemůžete obejít takzvaný Sinnerův kruh. Ten nás ve FeelEco provází od začátku. Zahrnuje čtyři základní faktory, které jsou navzájem propojené. Je to čas, teplota, mechanika a kvalita složení produktu. Snížení jednoho faktoru musíte vyvážit jiným. Pokud máte méně účinný prací prostředek, musíte zvýšit mechaniku, prodloužit čas praní nebo zvýšit teplotu. Proto jsou eco programy, které probíhají za nízké teploty, tak dlouhé, třeba i tříhodinové. Protože prakticky perete či myjete nádobí ve studené vodě, musíte tomu dát víc času, aby ostatní složky kruhu měly čas dohnat ztrátu.

Podle čeho mám produkty vybírat? Přijde mi to v současné době dost nepřehledné.

To máte pravdu, pro zákazníky je velmi těžké se v nabídce orientovat. Nedávno jsem měl v ruce lahvičku šamponu, který se prodával za několik set korun, jeho obsah měl ale hodnotu méně než desetikoruny. Navíc složení naznačovalo, že citlivější pokožka s ním může mít problém.

Jedním z vodítek, podle čeho vybírat, mohou být certifkáty, například EU Ecolabel. Dále jsou to dermatologické testy uvedené na obalu produktu, pak také vypočítané procento přírodního původu – ale podle nějaké objektivní metodiky. Naše produkty mají podíl složek přírodního původu více než 90 procent. K výpočtu tohoto údaje využíváme ISO metodiku, protože vše, co uvádíme na etiketách, chceme mít podložené relevantními daty. Kromě těchto vodítek lze číst různá složení a studovat složky, ale pro běžného zákazníka je tato varianta opravdu náročná.

Jak probíhá vývoj eko drogerie a jak dlouho trvá?

To je různé. Některé receptury vyvíjíme třeba tři měsíce, jiné i dva roky. To je třeba případ našeho univerzálního čističe. Než jsme dosáhli jeho účinnosti a pokořili předepsaný standard certifikace EU Ecolabel při všech eko omezeních, trvalo to. A když už máte vyhráno, tak se může stát, že vám za tři roky změní kritéria a vy začínáte nanovo.

Která kritéria máte na mysli a už se vám to stalo?

Mám na mysli kritéria EU Ecolabel. Ta jsou poměrně komplexní a zahrnují detailní složení, hodnotí obal, jeho materiál a hmotnost, velikost a účinnost určené dávky a řeší také řadu vyloučených složek, které jsou jinde ještě běžné. Nemůžete tedy používat nevhodné složky. I když některé, které nepovažujeme u nás za ideální, EU Ecolabel s malým limitem toleruje. Nemůžete ani dosáhnout účinku s nesmyslně velkou dávkou nebo mít prázdný obal. Vše je dobře vyladěno. A pokud chcete, aby byl produkt ještě opravdu šetrný a tvořil zdravý domov, stojíte před výzvou.

Jak těžké je získat certifikát Ecolabel a na kolika produktech ho aktuálně máte?

Celý ten proces je náročný. Když jdete certifikovat poprvé, je to procházka peklem. Vše nastudovat, vše pochopit, vše si připravit, vše potřebné dle metodik nakoupit a vyvíjet složení vždy v rámci kritérií. V první řadě musíme adaptovat metodiky na měření účinnosti, která má detailně předepsané parametry. Účinnosti ale musíme dosáhnout jen za použití určitých surovin a jejich kombinací a maximálního množství, které si kontrolujeme ve výpočtovém modelu EU Ecolabel.

Když jsme nakonec s výsledkem spokojeni, posíláme vzorek do akreditované laboratoře v Německu, která nám ho dle typu produktu za až vyšší tisíce eur otestuje. Po testování dostaneme protokol a zjistíme, jestli jsme uspěli. Slevu za neúspěch nedávají, proto si receptury pečlivě testujeme u nás, protože než vzorek pošleme, chceme mít jistotu, že obstojí. Postupně se ale přizpůsobíte a dnes už to je pro nás mnohem jednodušší. EU Ecolabel máme dnes na více než 55 produktech v různých baleních.

Jak testování probíhá?

No, je to docela věda. V testování je nutné dělat vše stále stejně, vše hlídat, abychom mohli výsledky, které změny receptury přinášejí, porovnávat a dál se posouvat. Nakupujeme kvůli tomu i profesionálně zašpiněné tkaniny od jedné specializované firmy. Tyto tkaniny jsou v oboru uznávané pro měření pracích účinků.

To bych vám mohla taky dodávat, to nekupujte.

To nám lidé nabízejí často, ale tak jednoduché to není. Profesionálně zašpiněné tkaniny kupujeme proto, že dodavatel zaručí identické znečištění jednotlivých tkanin, takže při každém testu jsou výsledky v čase srovnatelné a máme je podložené. Teprve potom si troufneme poslat vzorky do externí laboratoře na nákladné certifikační testy.

Nakupujete i špinavé nádobí?

Ne, to si špiníme sami, ale koupit ho opravdu lze. Třeba když testujeme tablety do myčky, tak špinavé nádobí připravujeme téměř deset dní. Vždy naprosto stejným způsobem, sháníme tytéž suroviny, aby to bylo porovnatelné. Stejně dlouho při stejné teplotě připalujeme mléko nebo vajíčko, pak to necháme vždy stejně dlouho zasychat, pak to vždy na stejnou dobu dáme do vroucí vody, pak do trouby. Cíl je, aby špína na nádobí opravdu držela. A to je naše práce. Neustále měnit složení, pak něco špinit a pak zase umývat, dokud nemáme recepturu, se kterou jsme spokojeni a kterou chceme poslat na trh zákazníkům.