V Evropě běží boj o větší ekologizaci zemědělství a menší užívání pesticidů a hnojiv. Evropský parlament loni schválil novou podobu Společné zemědělské politiky, na kterou jde zhruba třetina celého unijního rozpočtu. Stávající podoba je ale výrazně okleštěnější než původní ambicióznější návrh na čistší a ekologické zemědělství.

„Současná podoba návrhu je takový greenwashing. Je to pokračování stávající situace, jen to má být zeleně onálepkované,” říká přírodovědec Jakub Hruška, který Česko zastupuje v EU na jednáních o ochraně ekosystémů. Evropská komise se ale podle něj víc než kdy dřív snaží ovlivnit finální podobu Společné zemědělské politiky (SZP) a vrátit do ní alespoň některé původní ekologické cíle.

Kdo stávající návrh Společné zemědělské politiky pro další období připravoval a proč se tak liší od toho původního?

Připravovala ho ještě minulá Evropská komise, která se mezitím vyměnila. Původní návrh byl připravený docela dobře. Měl za cíl redukci hnojiv a pesticidů a chtěl víc ekologického zemědělství. Pak jej ale Evropský parlament změnil na jakýsi „kompromisní” návrh, který je ale jen pokračováním současného stavu. A celé je to odložené o dva roky – původně měla nová Společná zemědělská politika platit od letoška, nový termín je rok 2023.

A dá se stávající podoba ještě ovlivnit, nebo je definitivní?

Definitivní ještě není. Návrh teď posuzuje takzvaný trialog, což je jednání mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a členskými státy. Znalci prostředí v Evropské unii říkají, že velké změny v tom lze očekávat jen za výrazného nasazení Evropské komise. Ta v minulosti nebyla příliš aktivní, pokud už návrh prošel Evropským parlamentem, teď je ale prý situace jiná.
Evropské komisi se totiž nelíbí, že jí poslanecký kompromisní návrh boří strategii pro biodiverzitu, kterou na jaře slavnostně představila v rámci Green dealu. Kdyby totiž začala platit Společná zemědělská politika tak, jak ji Evropský parlament přeoral, tak celá strategie pro biodiverzitu jde do háje a je pouhou proklamací. Proto se teď Evropská komise více než obvykle snaží, aby tam některé původní věci v rámci trialogu vrátila zpět. Jak se jí to povede, to je samozřejmě velká otázka.

Říkáte, že původní návrh Evropské komise byl dobrý. Co v něm bylo a už není?

Byla to například takzvaná ekoschémata (opatření na podporu šetrnějšího hospodaření s vodou či ornou půdou, pozn. red.) , která měla motivovat zemědělce k ekologizaci hospodaření. V původním návrhu byla povinná a byla docela ostrá. Ve stávajícím návrhu jsou dobrovolná.

Další důležitou věcí bylo povinné zastropování zemědělských dotací, které omezovalo platby za hektar jen do určité velikosti farmy a mělo dát limity velkým zemědělským podnikům. Tohle opatření v návrhu sice zůstalo, jeho zavedení má být ale podle předělaného návrhu opět dobrovolné. To by znamenalo, že o přijetí tohoto opatření by si členské státy rozhodovaly samy. Takže těžko si představit, že v České republice, kde o podobě zemědělské politiky rozhodují velké agrární firmy, potom někdo bude dobrovolně prosazovat zastropování.

Za jeden z největších nešvarů stávající zemědělské politiky jsou podle vás přímé platby na hektar. Proč?

Tak, jak je systém nyní nastavený, je platba za hektar podmíněna příliš měkkými pravidly z pohledu ekologie. Proto jde o hlavní problém společné zemědělské politiky Unie. Situace zemědělské krajiny se neustále zhoršuje, ale zemědělská lobby, které současný stav vyhovuje, se aktivně snaží, aby ta pravidla byla měkká. Oni by byli nejspokojenější, kdyby mohli dělat zemědělství v intenzivním režimu, dostávali za to jenom přímé platby a nikdo se jim do toho nemontoval a nechtěl po nich žádné plnění nějakých ekologických podmínek.

Proč zemědělci sami trvají na intenzivním zemědělství, které zhoršuje stav krajiny a erozi půdy. To jim to nevadí?

Protože ta půda většinou není jejich. Naprostá většina zemědělských společností v Česku si ji pronajímá od drobných majitelů. Zemědělství tím ztratilo sepětí s vlastnictvím a s krajinou v tom smyslu, že půdu obhospodařují firmy, kde lidé pracují od-do a důležitý je jen finanční výnos na konci roku. Z ekonomického pohledu se to přestalo lišit od výroby automobilů.

Takže by měli na zemědělce tlačit i vlastníci půdy, aby jim jí neznehodnocovali a byli k ní šetrnější?

Ano, měli by. Samozřejmě daleko efektivnější by bylo, kdyby si stát uvědomil, že to je takhle blbě. Ale k tomu se neschyluje. Rozjetou mašinu na peníze současná politická garnitura žádnou vůli zarážet nemá. Dá se na to jít i z druhé strany – víme, že máme ve vodách pesticidy, že zemědělství způsobuje erozi, že nám strašně ubývá biodiverzita. Tohle všechno víme, ale když dojde na peníze, tak se ukazuje, že všechny tyhlety argumenty jsou slabé.

A pokud jde o majitelů půdy, tlačí nějak zemědělce k šetrnějšímu zemědělství?

To se děje jen velmi sporadicky. Je poměrně vzácné, že by se majitel opravdu zajímal, co mu zemědělec na půdě dělá. Překvapivě se o to vlastníci nezačali zajímat ani poté, co asi před deseti lety začala velmi výrazně růst cena zemědělské půdy. Ani to je nepřimělo, aby se o svůj kapitál začali víc starat.

A nemůže to být tím, že nevědí, co mají chtít, protože tomu nerozumí a tak se o to vlastně ani nezajímají?

Přesně tak, ti lidé nevědí, co mají chtít. Obecně si jako majitel můžete stanovit jakékoliv podmínky, za kterých budou zemědělci pole obhospodařovat. Záleží to na dohodě mezi vámi a nájemcem. Jen to musíte umět specifikovat.
Já jsem třeba ve smlouvě zakázal, že nájemce mojí půdy nebudou používat glyfosátové herbicidy pro takzvanou rychloobnovu luk. To je proces, kdy se jednou za čas louka spálí herbicidem a přeseje, když se zemědělci zdá, že tráva už není dost dobrá. S dalším nájemcem zemědělské půdy jsem se dohodl, že udělá biopásy a nebude pěstovat kukuřici.

A nenadával, že bude mít menší výnos, když bude muset udělat biopásy?

Nenadával. Musíte si uvědomit, že půda je pro zemědělce klíčová. Kdyby ji neměli pronajatou, nebudou dostávat dotace a nebudou moct dělat byznys.

Zabýváte se hlavně biodiverzitou a vodou v krajině, kde je velkým tématem posledních let sucho. Loni pršelo celkem dost a vynořily se i teorie, že je to díky omezené letecké dopravě, což se ale nijak nepotvrdilo. Co tedy rozhoduje, jestli bude pršet víc nebo míň?

Počasí ve střední Evropě je principiálně velmi různorodé, běžně se střídají suché a mokré roky. Vždycky to tak bylo, akorát že se to celé v posledních desetiletích posouvá směrem k vyšším teplotám. Změna proudění spojená s klimatickou změnou také vede k tomu, že se nám sem častěji nasouvají teplá jižní proudění. Do toho nám slábne Golfský proud, což ovlivní budoucí klima v Evropě znatelně, až na to, že nikdo neví pořádně jak.

Co to může znamenat?

Když Golfský proud zeslábne, tak to může znamenat dvě věci: za A, že tady bude větší zima, což jde proti trendu klimatické změny, jak ji zatím pozorujeme, a za B, že tady bude větší sucho, protože bude díky nižší teplotě menší odpar z Atlantiku, a tím pádem do střední Evropy bude docházet míň srážek. Na druhou stranu globální cirkulační klimatické modely zase říkají, že v příštích padesáti letech ve střední Evropě absolutní množství srážek bude pořád stejné, ne-li dokonce větší.

Ale bude tepleji, takže větší odpar vody z krajiny..

Ano. A současně budou srážky přicházet ne v rovnoměrných deštích, kdy prší týden trochu, ale přijde několikrát obrovská srážka, která napadne, zeroduje půdu a odteče. Přesně to, na co naše krajina není nastavená. Naše krajina je dneska nastavená na drobný dlouhotrvající déšť. Všechny ty meliorace, odvodnění, velká pole, to je zrno krajiny, které není připravené na extrémní projevy počasí.

Ještě mě zajímá kontaminace vody pesticidy. Je výhled nějakého zlepšení? Používají se šetrnější postřiky?

Ne. Kontaminaci vody musíme rozlišit na několik větví. Jedna jsou hnojiva: dusičnany a fosforečnany. Hnojení dusíkem je dneska úplně stejné jako za vrcholného komunismu. Hnojení fosforem tolik ne, protože fosfor je drahý a vydrží v půdě docela dlouho, zatímco dusičnany se velmi rychle vypláchnou.

Ale třeba máme čím dál tím špinavější povrchové vody – sinice, taková ta hnusná nazelenalá břečka v létě, to způsobuje fosfor. Jenže on to v dnešní době ani tak není fosfor ze zemědělství, ale z komunálních odpadních vod. Prací prostředky jsou stále fosfátové a sám člověk je zdrojem fosforu, který se do odpadní vody dostává spolu s exkrementy. A problém je v tom, že si s fosforem stále nedokáže poradit většina čistíren odpadních vod.

S fosforem je to tedy horší než dřív?

Ano, místy horší a celkově se situace nijak nezlepšuje. Dřív totiž odpadní voda často tekla trativodem za barákem na vsi, tam se to vsáklo a fosfor dál moc nepokračoval. Dnes je to tak, že fosfor spláchneme do záchoda nebo vyteče z myčky do kanalizace. Myčky jsou mimochodem obrovským zdrojem fosforu (tablety do myček). Málokdo si takové konsekvence uvědomuje.

Ze zemědělství se pak do vody dostávají nitráty (dusičnany) a vzhledem k tomu, že se hnojí velmi podobně jako v osmdesátých letech 20. století, tak jejich koncentrace moc neklesají. A pak ty pesticidy: Pesticidy se dlouhá léta moc nesledovaly, protože je to analyticky obtížné. Dneska už se to umí a ukazuje se, že pesticidů a léků jsou ve vodách mraky.

Do jisté míry to bylo i dřív, ale spotřeba farmak bezpochyby roste a pesticidy se používají velmi extenzivně. A důležitá věc také je, že na to neexistují žádné efektivní regulativy. Respektive ony formálně existují, ale nikdo nekontroluje jejich dodržování.

Pesticidy tedy ve vodě zůstávají.

Ano a jsou velký problém pro všechny zdroje pitné vody včetně tak kontrolované Želivky, kde teď běží ve zkušebním provozu úplně nový systém čištění aktivním uhlím právě na odstraňování organických látek z vody.

Takže by to mělo umět odstranit pesticidy i fosfor?

Aktivní uhlí naabsorbuje většinu rozpuštěných organických látek a ty náplně se pak vymění a zrecyklují. Ale třeba mikroplasty to odstraňovat neumí, protože to jsou částice. Stejně tak fosfor aktivní uhlí neodstraní.

 

Jakub Hruška

Přírodovědec a pedagog. Zabývá se změnami půd, vod a lesů v České geologické službě a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR. Přednáší na Přírodovědecké fakultě UK. Je členem Rady NP Šumava a Krkonošského národního parku. V roce 2015 se stal členem vědecké rady fakulty životního prostředí ČZU a panelu Rady vlády pro trvale udržitelný rozvoj. Od roku 2016 působí jako profesor environmentálních věd Univerzity Karlovy. V roce 2012 se stal členem TOP 09, o dva roky později byl zvolen do zastupitelstva městské části Praha 6. Podílel se na vypracování novel několika zákonů týkajících se životního prostředí, včetně Zákona o ochraně přírody a krajiny či lesního zákona. Je také jedním z autorů programového dokumentu TOP 09 o životním prostředí. 

Veronika Němcová
Veronika Němcová

Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes, kde se s Martinou seznámily. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.