Směrnice o greenwashingu zakazující některá environmentální tvrzení může firmám způsobit i větší problémy, než je vynechání „zelené“ marketingové floskule na obalu. V některých případech může být potíž i se samotným názvem značky.
Novela zákona o ochraně spotřebitele visela ve sněmovně od loňského prosince. Firmy s napětím očekávaly, kdy bude schválena a zda projde i pozměňovací návrh s dvouletým přechodným obdobím. Výsledná podoba spíše než úlevy přinese zmatek a možný postih od EU.
Nejčastějším tématem spojeným s rizikem greenwashingu je aktuálně biodiverzita. V nejnovějším pátém vydání Greenwashing Reportu až za ní následují klamavá tvrzení spojená s klimatem a uhlíkovou stopou. Na třetím místě je místní znečištění životního prostředí.
Česko nepřevedlo do svých zákonů směrnici proti greenwashingu, která začala v Evropské unii platit 27. září, ale to neznamená, že by se jí firmy neměly řídit. To, zda čeští zákonodárci přijmou verzi s přechodným obdobím, která je pro firmy jemnější, není zatím jasné.
Marketingová hesla „zelený“ či „eko“ nebudou moci firmy v Evropské unii od této neděle používat, aniž by je podložily konkrétními a nezávisle ověřenými údaji. Řídit by se tím měly i české společnosti, i když tuzemští politici dosud směrnici do našeho práva nepřevedli.