Osm projektů a téměř devět miliard korun na dotacích. To je prozatímní stav přidělování financí na pomoc uhelným regionům. Dalších 23 projektů, včetně těch vzbuzujících pochyby, na schválení čeká. O přiklepnutí zhruba jedenácti miliard úředníci rozhodnou do necelých dvou měsíců.
Celkem se hraje o zhruba čtyřicet miliard korun, které mají z Operačního programu Spravedlivá transformace zamířit do Moravskoslezského, Ústeckého a Karlovarského regionu. Do tří krajů, kterým mají peníze pomoci s přechodem od uhlí k udržitelnějšímu modelu rozvoje.
Na velké strategické projekty má jít zhruba polovina z uvedené částky. Nejvíce pro kraj Moravskoslezský 18,9 miliardy korun, pro Ústecký 15,8 miliardy a pro Karlovarský 6,3 miliardy. Stejně velká suma se pak rozpustí mezi menší tematické výzvy či zastřešující projekty.
Právě severní Morava je zatím v žádostech nejúspěšnější. Procesem schvalování už prošlo podle dostupných informací sedm projektů z třinácti podaných žádostí, což odpovídá osmi miliardám korun.
Přiklepnuté peníze mají projekty Černá kostka, Lerco (Výzkumné centrum ostravské univerzity), Centrum podnikání, profesních a mezinárodních studií (CEPIS), Poho Park Gabriela, Refresh (Centrum pro výzkum energetické a sociální změny), Technologická a podnikatelská akademie a Centrum veřejných energetiků.
Projekty s otazníky
Černá kostka v Moravskoslezském kraji je typickým šuplíkovým projektem. Ty měly největší šanci, neboť na první předložení projektů k posouzení krajům měli autoři v roce 2022 pouhý měsíc. První návrh Kostky pochází už z roku 2007 a od té doby se výrazně proměnil. Co zůstalo, je podle lidí sledujících proměnu název, tvar budovy a počet pater. Nemá už jít jen o vědeckou knihovnu, ale o centrum digitalizace, vědy a inovací s rozpočtem 2,6 miliardy, z čehož dotace tvoří 1,65 miliardy korun.
Pochyby vzbuzují i další projekty, zatím na čekačce. Například Eden, velkokapacitní skleníky, kterým by se podle jejich autorů skleníky říkat nemělo, protože se jedná o „vzdělávací a vědecko-výzkumný areál, v němž tedy bude realizována vzdělávací a výzkumná činnost“. Za projektem stojí Slezská univerzita, která se inspirovala u podobného projektu v Anglii.
Už teď je ale jasné – což potvrdili i představitelé kraje – že projekt bude ztrátový, a tudíž bude potřebovat podporu z krajského či jiného rozpočtu. Na tom se zatím schvalování zadrhlo, protože by šlo o veřejnou podporu, kterou musí schválit EU. „U Edenu se zatím nepodařilo najít existující rámec veřejné podpory,“ sdělil na dubnové tiskové konferenci Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí.
Drahá plazma
Další projekt s nejasnou návratností je na severní Moravě Podolupark. O dotaci na technologii plazmového zplyňování odpadů se v rámci něj uchází společnost PDI v čele s podnikatelem Grischou Kahlenem. Ten se dané technologii, která má na jedné straně polykat odpady a na druhé produkovat vodík, věnuje v Česku pod hlavičkou různých firem už přes dvacet let a snaží se ji prosadit. Tentokrát v Karviné s vazbami na některé tamní politiky.
V průmyslovém měřítku a na komerční bázi však tato technologie dosud nefunguje ani u nás, ani ve světě. Projekty zpravidla po pilotní fázi skončily. Například ty od společnosti Solena Group, s kterou dříve spolupracoval i Kahlen, ve Velké Británii či v Kalifornii. Plazmové zplyňování, což je vlastně spalování za velmi vysokých teplot, je totiž hodně energeticky náročné, a tudíž drahé.
Na české straně jde schvalování pomaleji
V Ústeckém kraji je devět podaných žádostí, úspěšného schválení se zatím dočkalo jen Transformační centrum Ústeckého kraje v hodnotě necelé miliardy korun. Karlovarský kraj podal devět žádostí, zatím bez výsledku.
O dotaci zde přitom žádají i samotní znečišťovatelé, což je otázka, zda by právě oni měli dostávat dotaci na obnovu krajiny po těžbě uhlí. Jde například o projekt Green Mine na revitalizaci a resocializaci dolu ČSA, který patří pod skupinu Sev.en Pavla Tykače. Podobně v Karlovarském kraji jde o projekt Sokolovské uhelné.
Platit by totiž měla pravidla Do No Significant Harm a Znečišťovatel platí. „Pokud se bavíme o energetickém využívání odpadů, nebo o tom, že nějaká těžební společnost získá prostředky na území po těžbě, tak je potřeba si říct, jestli to není proti tomuto principu a jak si ten princip vykládáme. Je potřeba přemýšlet v kontextu: znečistila jsem, vydělala jsem touto činností peníze, mám žádat od daňových poplatníků další peníze na to, abych na svém pozemku něco zase budovala. A co to má být a jak z toho budou lidé profitovat,“ uvedla již dříve Zuzana Vondrová, která se v rámci neziskové organizace Centrum pro dopravu a energetiku věnuje transformaci uhelných regionů už šest let.
„Podpora není pro těžaře“
Posoudit by to měli hodnotitelé na základě studií proveditelnosti zpracovaných žadateli o dotace. Vrchní ředitel sekce ekonomiky životního prostředí ministerstva životního prostředí Jan Kříž na tiskové konferenci v dubnu vyvracel, že by podpora šla velkým firmám.
„Není to pro těžaře, to není pravda,“ uvedl a představil koláčové grafy z nichž vyplývá, že největší porce peněz, téměř deset miliard korun, na strategické projekty připadne vysokým školám. Soukromému sektoru má jít 6,6 miliard korun.
O všech dosud podaných žádostech má být rozhodnuto do poloviny roku. Nicméně ministerstvo už teď prohlašuje, že finanční podpora transformace uhelných regionů musí pokračovat i po roce 2027. Na nedávné Radě EU vyzval ministr životního prostředí Hladík ostatní členské státy, aby se přidaly ke Karlovarskému prohlášení, které s tímto cílem vzniklo v minulém roce.
„Mělo to pozitivním ohlas, věřím, že program bude pokračovat i po roce 2027, přechod uhelných regionů na cestu dekarbonizace je časově a finančně náročný, není ho možné plně realizovat během jednoho programového období,“ dodává ministr.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
