Ocet a soda místo navoněných saponátů a pracích prášků. Ekologický úklid získává na oblibě

Plné police navoněných saponátů slibujících zaručenou čistotu se dřív zdály jako vymoženost. V posledních letech se trend otočil a v mnoha domácnostech všemožné lahvičky nahradily ocet, soda nebo kyselina citronová.

Češi při úklidu stále častěji sahají po šetrných čisticích prostředcích, aby se vyhnuli zbytečné chemii. Chtějí šetřit životní prostředí a chránit svoje zdraví.

Výsledek úklidu se zmíněnými ingrediencemi je srovnatelný s použitím konvenčních přípravků a přitom není zatěžováno životní prostředí. Kdo zkusil vyčistit ucpaný odtok umyvadla pomocí sody a octa, ví, o čem je řeč. Vzniklá bílá sopka vyčistí trubky stejně dobře jako agresivní přípravky a chemická reakce, při které vzniká oxid uhličitý, nadchne pro úklid i děti. A podobných receptů na šetrnější úklid je plný internet.

Podle Petry Chuchrové z firmy Tierra Verde, která v Česku vyrábí ekologickou drogerii, patří ty nejjednodušší ingredience jako soda, kyselina citronová či perkarbonát sodný, ze kterého lze vyrobit domácí prací prostředek, k těm nejžádanějším. „Mají totiž překvapivě široké využití. Jen vyzkoušet všechny tipy z našeho letáku k sodě bicarboně je zábava na několik měsíců,“ říká.

Místo deseti lehviček čtyři

S tipy na ekologický úklid prorazila na sociálních sítích i influencerka Kateřina Brožová. Na svém profilu Úklid pro klid, který sleduje téměř 400 tisíc lidí, radí, jak si doma udržet pořádek, a přidává k tomu návody, jak vyrobit ekologicky šetrné přípravky jako třeba tablety do myčky nebo jak bez zbytečné chemie vyprat prádlo. K obsahu postupně přidala řadu vlastních produktů, které prodává ve svém e-shopu, pronikla s nimi ale i do sítě drogerií dm.

Za úspěchem svého profilu vidí zejména to, že lidé chtějí uklízet šetrně a zároveň jednoduše. „Zjišťují, že ekologický úklid není složitý a že k němu nepotřebují desítky prostředků, ale stačí jim čtyři,“ vysvětluje.

Své podnikání plánuje rozšířit také na ekologické úklidové služby. Začít chce pozvolna, službu nabídne zpočátku v Brně a okolí. „Našim klientům poskytneme vedle úklidu také přesah v podobě ‚To Do‘ listů s deseti úkoly, které je potřeba udělat každý den. Chceme je tak učit, jak udržovat domácnost čistou, i když tam nebudeme,“ doplňuje Brožová.

Na šetrném úklidu bez chemie postavily svoje podnikání také dlouholeté kamarádky Anita Šulcová a Kateřina Počepická. Před zhruba čtyřmi lety, když jim covid zhatil jejich tehdejší podnikání, založily úklidovou firmu pod názvem Holky Úklidovky. Ta se od ostatních liší tím, že k úklidu používá výhradně šetrné produkty, které si zakladatelky samy vyrábějí.

Prodeje šetrných prostředků rostou

„Od začátku jsme si řekly, že chceme být ekologicky zaměřené. Musely jsme se hodně učit a zjišťovat, jakou chemii čím nahradit,“ říká Šulcová. Hlavní složkou jejich čističů jsou naši obvyklí podezřelí jako bílý ocet (ten je koncentrovanější než klasický a hodí se na úklid víc), soda a kyselina citronová. Na čištění podlah pak stačí parní mop, který je dokáže vydezinfikovat bez použití jakéhokoliv přípravku.

Jejich klienty jsou z 90 procent domácnosti, zejména rodiny s malými dětmi nebo majitelé psů a koček, kteří svoje mazlíčky nechtějí vystavit zbytečné chemii. Zájem o službu postupně roste. V Praze dnes dávají práci 15  kolegyním a provedou přibližně 200 úklidů měsíčně.

„Stále hledáme nové kolegyně, protože zájem o naše služby v posledním roce roste, takže čekací doby na úklid v Praze se nám prodloužily někdy až na dva týdny,“ ilustruje zájem Šulcová. Úklid už nabízejí i mimo hlavní město, a to na severu Čech, v Plzni a v Českých Budějovicích.

I ony se vrhly do výroby vlastních ekologických čisticích prostředků, které neobsahují parabeny, enzymy, fosfor ani ostatní chemikálie. Nyní mají čtyři produkty, ve vývoji jsou další dva. Prodej řeší přes spřátelený e-shop a chtějí jej i rozšířit. „Řešíme spolupráci s Rohlik.cz a drogerií dm,“ doplnila Šulcová.

Velcí obchodníci na zájem o šetrnější životní styl reagují a přizpůsobují tomu nabídku sortimentu. Dm drogerie nyní nabízí přes dva tisíce produktů s takzvanou zelenou cenovkou, včetně kosmetiky nebo jídla. Zelenou cenovkou mohou být označeny jen produkty s jedním z dvaceti certifikátů šetrnějších produktů, které řetězec akceptuje.

Podle manažera komunikace dm drogerie Jiřího Peroutky prodeje šetrných čisticích prostředků od loňského října do letošního dubna vzrostly o 30 procent. „Co se týče kategorie čisticích prostředků, představují udržitelné alternativy 15 % sortimentu,“ uvedl.

Eko jako norma

Zatímco dřív se o ekologickou chemii a drogerii zajímali hlavně čerství rodiče nebo lidé s ekzémy a alergiemi, dnes je záběr klientů širší. „Pozorujeme, že zejména pro mladou generaci je naprosto přirozené používat udržitelné prostředky. Už nemusíme tak složitě vysvětlovat jejich přínosy. Naší vizí je, aby bylo úplně normální používat šetrné produkty a všechno ostatní aby byla alternativa,“ uvedla Petra Chuchrová z Tierra Verde.

Firma, která vyrábí v Česku a jejíž klíčové produkty nesou uznávaný certifikát pro ekoprodukty Ecogarantie, dřív prodávala hlavně skrze malé prodejny, jako jsou zdravé výživy nebo bezobalové obchody. Dnes je i v řetězcích.

„Třeba do supermarketů Albert dodáváme pod jejich privátní značkou Nature’s Promise. Je to pro nás příležitost, jak skutečně šetrné produkty přiblížit mnohem širšímu spektru lidí. Zároveň se snažíme i v řetězcích ukazovat, že to jde i jinak. Pro Rohlik.cz jsme začali balit do vratných lahví a dóz; společnosti dm drogerie dodáváme velká vratná balení pro bezobalové plnicí stanice,“ popsala Chuchrová.

Tierra Verde má momentálně v portfoliu přes 40 prostředků na úklid, mytí nádobí a praní. Její klienti nejčastěji kupují, kromě už zmíněných základních ingrediencí, také prací gely, gely na nádobí, máchadla na prádlo či žlučová mýdla. „To boduje i u těch, kdo jinak ekodrogerii moc nefandí,“ popsala.

Chemie se kupí

Konvenční čisticí prostředky obsahují látky, jako jsou ropné deriváty a fosfáty, syntetické vůně, konzervanty, umělá barviva, a řadu dalších. Každý z výrobků má v sobě legislativou povolené množství těchto látek, nikdo už ale nedokáže říci, co způsobí, když se smíchají dohromady.

Chemická inženýrka a odborná poradkyně spolku Svět non toxic Katarína Hrivňáková v této souvislosti poukazuje na to, že testování kumulativního účinku těchto látek neprobíhá. „A to i když vystavování chemickým látkám je velmi vysoké napříč všemi sférami – od osobní hygieny přes praní a úklid v domácnosti až po pobývání v ‚nezdravých‘ budovách, a to v průběhu celého našeho života,“ vysvětluje.

Na škodlivost používání konven­čních prostředků upozorňuje řada studií. Například ta z roku 2018, kterou publikovali vědci z univerzity v norském Bergenu, sledovala dvacet let dopady používání čisticích sprejů na vzorku šesti tisíc lidí. Ze studie vyplynulo, že jejich pravidelné používání má podobný vliv na zdraví člověka jako krabička cigaret denně.

Mezi látky, které se v domácnostech často vyskytují a mají negativní dopad na zdraví či přírodu, patří například kyselina fosforečná, která je běžně v čističích. Nebo přípravky s žíravým hydroxidem sodným na čištění mastných skvrn a připálenin. „Často jsou v rozprašovačích, a dostávají se tak snadno člověku do těla, pokud nepoužívá rukavice, respirátory a ochranné brýle,“ uvádí Hrivňáková.

Tyto látky podle ní mohou způsobovat poškození pokožky, respirační problémy, vysychání sliznic, narušení hormonálního systému, plodnosti, astma, alergie či daleko vážnější onemocnění. „Lidé často pracují na místech, kde jsou vystaveni enormnímu množství chemických látek a kde to nemohou moc ovlivnit. O to je důležitější si vlastní domov zařídit tak, aby tam nebezpečných chemikálií bylo co nejméně,“ uvádí.

Netoxická domácnost

Řada lidí kvůli obavě z dopadů na zdraví a životní prostředí proto přechází na netoxickou domácnost, což spočívá ve snaze o snížení množství škodlivých látek, s nimiž denně přicházíme do styku. A s tím souvisí i nahrazování konvenčních produktů v rámci kosmetiky, drogerie či vybavení domácnosti bezpečnějšími variantami.

V Česku se průkopnicemi tohoto přístupu staly zakladatelky facebookové skupiny Svět non toxic. Za šest let působení se skupina rozrostla na více než 50 tisíc členů a stala se impulzem k založení už zmíněného stejnojmenného spolku.

Spolek se snaží vzdělávat spotřebitele v tom, co netoxický život, respektive netoxická domácnost vlastně znamená. Jde totiž o pojem, který v současné době legislativa nijak nedefinuje. „Z legislativního pohledu je každý výrobek, který se dostane na trh, non toxic, protože ho někdo schválil,“ poukazuje Hrivňáková na už zmíněný problém s tím, že všechny výrobky na trhu splňují zákonné limity.

Při přechodu na netoxickou domácnost je podle spolku nejjednodušší se nejprve zaměřit na čisticí prostředky v domácnosti a prací prášky. Důležité je nastudovat si složení a pečlivě vybírat i mezi značkami ekologických prostředků.

Zorientovat se v tom, který produkt je skutečně „zelený“, ale může být někdy složité, proto vyžaduje určitou edukaci. Neinformovaný spotřebitel se totiž ve složení produktů zpravidla neorientuje. Netuší ani, jaké látky mohou škodit, stejně tak se nevyzná v ekologických certifikátech. Řada spotřebitelů tak ve snaze používat šetrnější prostředky na praní a úklid podlehne greenwashingu a nakoupí produkty, které se díky nápisům jako „eko“ nebo „přírodní“ tváří ekologicky, v řadě případů jde ale jen o něco zelenější škodlivou chemii.

Pozor na greenwashing

Firmy sahají po greenwashingu, tedy takzvanému lakování svých produktů nazeleno, ve snaze zalíbit se klientům. Snaží se vzbudit dojem, že jejich produkty či služby mají minimální dopad na životní prostředí, nebo mu dokonce prospívají.

Na to před časem na svém blogu poukázal například český internetový obchod s ekologickou drogerií Econea. Ten má na ekologické produkty velmi přísné nároky. Před lety ze sortimentu vyřadil i značky, které se v jiných obchodech řadí mezi ty „zelené“, a to navzdory tomu, že tím přišel na tržbách o statisíce korun.

Kromě toho, že se web podíval na samotné příčiny a důsledky greenwashingu, proklepl během toho také několik běžně dostupných produktů, které se tvářily jako zelené. Třeba ve složení zubní pasty, která slibovala 92 % přírodních složek, našel ve zbylých 8 % mimo jiné potenciálně karcinogenní a alergii působící látku.

Prevencí, jak při výběru zelené drogerie nenaletět, je vybírat certifikovanou drogerii. Je ale třeba počítat s tím, že i určité přírodní složky mohou být pro některé uživatele dráždivé, protože mohou obsahovat alergeny. „Příkladem mohou být čisté esenciální oleje, které jsou přírodní, ale mohou způsobovat zdravotní problémy citlivým osobám,“ vysvětluje Hrivňáková.

Další potíž s certifikovanými výrobky jsou samotné certifikace. Jde o nepřehlednou džungli, navíc ne všechny jsou důvěryhodné. V současné době existuje nejméně 230 různých ekoznačení a certifikátů a úroveň jejich transparentnosti je různá. Mezi ty spolehlivé a uznávané patří například evropská certifikace Cosmos, NaTrue nebo Ecogarantie. Přísné standardy mají i německé certifikace BDIH, NCP a Naturland, francouzské Ecocert a Cosmebio, italská ICEA a česká certifikace CPK.

Trh s certifikacemi i greenwashing by měla zkrotit nová legislativa EU. Evropská komise nedávno předložila návrh směrnice o environmentálních neboli zelených tvrzeních. Ta se mohou objevovat v souvislosti s výrobky i jejich obaly a nová směrnice má nastavit jasná pravidla pro jejich používání.

Zelená tvrzení budou muset být nezávisle ověřena a prokázána vědeckými důkazy. Ohledně používání certifikací se mají nastavit pravidla tak, aby dál bylo možné používat pouze ty, které jsou nezávisle ověřovány. To by mělo spotřebitelům přinést jistotu, že pořízený produkt je skutečně ekologický. Naopak pro firmy, které své produkty označují za šetrné k přírodě jen v rámci líbivého marketingu, to bude znamenat konec těchto praktik a nutnost větší transparentnosti.

Tento článek byl publikován v časopise Reportér.