Největší část uhlíkové stopy hudebního festivalu jde na vrub dopravy kapel na místo. A s tím se moc dělat nedá, popisuje dlouholetý šéf Rock for People Michal Thomes. Šetří proto životní prostředí třeba tím, že skupinám nabízí lokální potraviny a nevozí pro ně avokádo či pivo z Jižní Ameriky.
„Chceme zjednodušit celý systém cateringu. Představte si totiž, že máte 120 kapel na festivalu a z toho třeba 80 pošle své požadavky. Pokud bychom měli udělat úplně všechno, co kapely chtějí, tak to je hrozně neekologické,“ uvádí v podcastu Ekonews Michal Thomes.
Za Rock for People jste si dali cíl být do roku 2030 uhlíkově neutrální, což se asi týká vašich vlastních emisí CO2. Máte už změřenou uhlíkovou stopu?
Už jsme s tím začali, ale zjišťujeme, že změřit uhlíkovou stopu festivalu je poměrně komplexní a náročná disciplína. Jenom vytahání dat ze všech složek, které se festivalu týkají, je náročné. Troufám si tvrdit, že většinu podkladů už máme. Chybějí nám dvě položky týkající se dopravy zahraničních kapel, jejich tourbusů a jejich cest na festival, ale jsme velmi blízko, abychom měli vstupní data pohromadě. Máme domluvenou firmu Enviros, která nám to zpracovává. Ve chvíli, kdy budou všechna data, budeme mít výchozí bod, od kterého se odpíchneme k tomu, abychom mohli uhlíkovou stopu vylepšovat.
Tušíte, co bude tvořit největší díl uhlíkové stopy? Asi doprava kapel?
Mám obavu, že takhle to bude. Tím, že máme mezinárodní hlavní účinkující, kteří přiletí z Ameriky letadlem a pak cestují po Evropě kamiony, tourbusy, tak to je velká číslovka, která tam bude něco dělat. Je to přesně ta věc, která patří do Scope 3 (nepřímé emise firmy, pozn. aut.) a kterou můžeme ovlivnit velmi málo. A byť nejsme příznivci offsetování, tak v tomto případě se nabízí a budeme k němu muset přistoupit. Daleko aktivnější budeme u přímých emisí a emisí z energií, kde to máme více v rukou.
Jak se dají ovlivnit kapely? Můžete jim zavolat a říct, jestli by nemohly zvolit ekologičtější dopravu?
Měli jsme v minulosti kapelu, která jela turné na kolech s veškerou aparaturou. To jsou pěkné věci, které ale nejdou na té nejvyšší úrovni. To nejsou Offspring, ty k tomu nepřemluvíme.
Řeší vůbec kapely z vašeho pohledu udržitelnost a to, aby se chovaly zodpovědně?
Myslím, že jo, je to trend. Vidíme to na těch velkých, jako jsou třeba Coldplay, ty se tomuhle tématu věnují.
A ptají se vás? Zjišťují, nakolik udržitelný jste festival?
Hlavně jsme aktivní v komunikaci my. Kapely posílají ridery, kde vám napíší, co chtějí v šatně jíst, pít, jaké potřebují vybavení. V letošním roce jsme ale vytvořili návrh, který jim posíláme a kde říkáme: „Vy po nás vždycky něco chcete, pivo z Mexika, avokádo nebo hovězí steak z Argentiny, ale my chceme jít jinou cestou. Chceme vám nabídnout lokální věci.“ Chceme zjednodušit celý systém cateringu, protože si představte, že máte 120 kapel na festivalu a z toho třeba 80 pošle své požadavky. Pokud bychom měli udělat úplně všechno, co kapely chtějí, tak to je hrozně neekologické. Takže se soustředíme na to, aby akceptovaly naše podmínky, jako jsou lokální dodavatelé, potraviny, společný catering s ostatními kapelami. Uvidíme, jaká bude úspěšnost této iniciativy, ale zatím jsou reakce pozitivní.
Za jeden z nejzelenějších festivalů se považuje Shambala v Anglii. Jeho pořadatelé tvrdí, že snížili uhlíkovou stopu asi o 90 procent, jedou plně na obnovitelné zdroje, odbourali maso a ryby. Je tohle budoucnost i u nás?
Tohle je určitě cesta, která se nám líbí. Ale typově Rock for People a Shambala jsou jiné festivaly, Shambala je alternativnější, nemají tam velké hvězdy jako my. Proto se snažíme pozitivně motivovat a někdy i restriktivně.
Jak restriktivně?
Třeba stánkařům zakazujeme určité druhy sortimentu. Nechceme, aby ve středu Evropy byly mořské plody, které se vezou přes tisíc kilometrů, a pokud už tu jsou, tak ať jsou z udržitelných chovů a lovů. Takže nařizujeme poměrně dost podmínek stánkařům, co by měli dělat, třeba aby neměli produkty s palmovým olejem. Nebo avokádo. Snažili jsme se ho eliminovat úplně, ale na druhou stranu je to plodina, která je velmi oblíbená, tak aspoň ať je španělské, a ne z Jižní Ameriky. Někdy požadujeme certifikaci původu zdrojů, které stánkaři mají.
Stánkaři tedy mají seznam toho, co nemohou prodávat?
Ano, poměrně přísný, ale na druhou stranu i vstřícný v tom, že se jim snažíme třeba radit v tom, jakou použít alternativu. A některé věci tam opravdu máme v rovině „no go“. Týká se to nejen produktů, ale i nádobí, kdy vyžadujeme certifikaci bio nádobí. Jednorázové plasty v areálu nechceme.
Více z rozhovoru s Michalem Thomesem si můžete poslechnout v podcastu Ekonews zde či na všech podcastových platformách.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
