Karel Roden se začal věnovat budování borůvkové farmy zhruba před třemi lety. Na šesti hektarech svých pozemků, nedaleko svého bydliště, má kolem 25 tisíc keřů. Loni z nich sklidil něco málo přes dvacet tun, které prodal hlavně přes online prodejce Rohlík. Nebýt jarního mrazu, mohla být úroda dvojnásobná. To ale není jediná těžkost, s níž se musel potýkat.

„Je to o hodně složitější, než jsem si myslel. Děláte chyby, a když je uděláte, tak je uděláte ve velkém,“ popisuje český herec, který nejprve na farmě trávil skoro celý čas. Dnes už se o borůvky starají z velké části jeho lidé včetně usměvavých Filipínců.

Proč jste se před třemi lety rozhodl začít zrovna s borůvkami?

Moje hospodářství nemá tolik hektarů, abych dělal pšenici nebo podobnou plodinu, tak jsme přemýšleli, co by se nám líbilo a dávalo ekonomicky smysl i na málo hektarech. Problém byl, že s borůvkami mělo málo lidí zkušenosti, všichni začínají. Ti, kteří je mají déle, začínali přirozenou cestou, od jednoho hektaru, pak přidali další. My jsme začali rovnou s poměrně vyspělou technologií, co tady teď máme. Je to velké, pod fóliemi, závlahy jsou sofistikované, sami si namíchají výživu a pouští ji tam, jak je potřeba.

Kde nebo od koho jste se učili?

Máme poradce, jsou to specialisté na borůvky, kteří objíždí Evropu a radí lidem s borůvkami. Občas přijedou a řeknou, co máme udělat, jestli mají borůvky všechno, co potřebují. Musíme dělat rozbory listů, abychom viděli, zda má rostlina vše potřebné. Měří se voda, která jde přímo ke kytce i voda, která proteče skrze kořeny dolů. Z toho se vypočítává, jak se rostlina má. Nejlepší je, když vše spotřebuje kytka.

Překvapilo vás něco na pěstování borůvek a pustil byste se do toho znovu?

Je to o hodně složitější, než jsem si myslel. Děláte chyby, a když je uděláte, tak je uděláte ve velkém.

Jaké chyby?

Měli jsme naplánované, že borůvky budou ve fóliovníkách a v květináčích. Vše jsme nakupovali v Holandsku, rostliny, květináče, rašelinu, mulčovací kůru. Postavili jsme pevné konstrukce, které měly gotický tvar, vůbec jsme nešetřili. Lidé je přesadili z malých květináčů do velkých. Pak se měly udělat díry na květináče, to dělala jedna firma, ale neuměli to. Takže se to celé zaoralo, musela přijet jiná firma z Holandska a ti to měli hotové za tři dny. Ani to nebylo o tolik dražší.

A pak jste zjistili co?

Dali jsme rostliny dovnitř s květináči, do vyhloubených děr. Pak jsme ale zjistili, že takto je neuznávají jako sad, když jsou v květináčích a ne v zemi. To jsou strašné sumy, když přesadíte dvacet pět tisíc keřů z malého květináče do velkého, všechno nandáte a pak to zase všechno vyndáváte, protože se rozhodnete, že to uděláte bez květináčů. Kdybych měl odvahu se řídit svým selským rozumem, tak to udělám rovnou. Ale když to děláte ve velkým, tak ji nemáte, když vám někdo říká, že to musí být takto.

Proč bylo třeba, aby to byl sad?

Je to důležité kvůli dotacím, i když je zatím nemám. Dotace jsou na sad. Vím to jen od někoho, kdo to taky řešil a vyndával z květináčů. Já jsem o dotace nezažádal.

S vodou, ve smyslu jejího nedostatku, problém nemáte?

Máme vrty, voda z nich jde do nádrží a z nich zavlažujeme. Každá kytka je zvlášť zavlažovaná, má čtyři hadičky, závlaha je zacílená ke kořenovému balu, nejde to nikam mimo, takže se šetří vodou. Zavlažuje se po pár minutách několikrát za den. Kromě nádrží máme ještě dva rybníky, které jsme opravili a z nich taky případně vodu kombinujeme.

Vody máte tedy dostatek?

V rybníkách voda je. Když bude sucho, přítok bude pomalejší, ale podzemní voda tady je v dostatečném množství, máme obsáhlé hydrogeologické posudky od seriózních odborníků. Dost lidí ale nemá vodu, protože s ní špatně zachází, často si vrty strhnou a pak říkají, že není voda, že došla.

Jak často musíte zavlažovat?

Zavlažujeme, když rostlina roste, od jara do podzimu, na jaře málo, a pak více, třeba dvakrát třikrát denně. Podle toho, jak je horko, třeba tři čtyři minuty. Ke každé kytce dáme zhruba dva litry vody, což je hodně v tom množství. Nicméně posudky hydrogeologů a povolení vodohospodářských úřadů množství vody, které potřebujeme, neshledalo jako něco, co neutáhnou spodní vody. Voda proudí, nestojí a nečeká a já si z toho proudu jen něco půjčím. Monitorujeme to pečlivě, je důležité, aby se sloupec vody vracel.

Kolik času tady na farmě strávíte?

Ze začátku jsem tu byl pořád. Pak jsem si řekl, že to takto nemohu dělat, protože mám svoji práci, kterou už takto šidím. Dnes něco obvolám, zařídím, zaplatím, ale kluci tady pak vše řeší. Dnes už z osmdesáti procent.

Dá se borůvkami uživit, kdybyste neměl nic jiného?

Kdyby to fungovalo, tak jo. Má to potenciál udělat sto tun a to je hodně za sezónu. Ale samozřejmě, když se něco stane, nemáte nic, to je příroda.

Což bylo asi loni, kdy na jaře byly mrazíky. Jaká byla úroda?

Loni nám na jaře zmrzla spousta pupenů, ještě ne ani květů. Úroda byla stejná jako rok předtím, ale měla být jednou taková. Ale jsme na začátku, každý rok to je lepší a lepší, kytka roste. Loni jsme sebrali něco málo přes dvacet tun, ale počítali jsme se čtyřiceti. Je to šest hektarů, kolem 25 tisíc keřů.

Do kolika let by se vám měla vrátit investice?

To bych vám musel říci, kolik to celé stálo. Je to strašně drahé, šlo by to daleko levněji, kdybych neměl tyto konstrukce, nezavlažoval to sofistikovaně, kdybych měl jen perforovanou trubku. Jde o desítky milionů. Návratnost by mohla být zajímavá a poměrně rychlá. Ale vždy se něco přihodí a něco je potřeba. Říkám si, že už to bude dobré a pak nám půlka úrody zmrzne. Anebo musíme ještě něco koupit.

Keř vydrží jak dlouho plodit?

Mělo by to být kolem šestnácti let v květináči, ale člověk, který jezdí po Evropě, říká, že má i padesátileté, šedesátileté keře. Doufám, že já už to nebudu řešit.

Uvažoval jste o pěstování v bio režimu?

Kdybychom je dělali bio, borůvky by vypadaly hůře a bylo by jich malinko. To se nevyplatí. Ale používáme jen přípravky přátelské k přírodě. Když se stříká proti housenkám, je to výtažek z chryzantémy. Jiný postřik chrání kytku, když je vlhko a tvoří se pupeny na další rok.

Sám máte rád borůvky?

Mám rád borůvky. Mně se hrozně líbí, je to dobré ovoce, je hypoalergenní, může ho jíst kdokoli. Je zdravé. Líbí se mi, že se dají vypěstovat v Čechách, necestují dlouho, trhají se zralé, ne podtržené. Borůvka se sice dobarví, když ji utrhnu o pár dní dříve, ale už nikdy se nezmění ta chuť. Ta je taková jako na té růžové, když jí utrhnu a má méně tělu prospěšných látek.

O pěstování dalšího druhu ovoce neuvažujete?

Ne, mám toho až až, je to fakt složité. Ani nevím, jestli bych se do toho pustil znovu. Nejspíš jo.

Je problém sehnat lidi na sběr borůvek?

Každý rok je to jiné, není to ustálené. Potřebovali jsme brigádníky a přihlásili se lidé z okolí, to je dobré. Většinou byli zruční a pracovití. Ale potřebuji tady mít někoho nastálo, brigádník je nestabilní. Pomohl nám také Rohlík, od nich jsme měli na necelý měsíc lidi. Problém je s tím, že musí být šikovní, musíte sehnat někoho ze zemědělství, kdo umí sbírat, kdo to nebude rvát. Pak je složité, jestli má sbírat podle nějaké normy, anebo na hodinu. Protože pak musíte mít lidi s nějakými volně morálními vlastnostmi na úrovni, aby jeden nesbíral kilo a druhý pět.

Takže máte i stálé zaměstnance?

Mám čtyři Filipínce, jeden se teď vrátil domů, ale zase přijde. Za ně jsem rád, usmívají se stále.

Čtěte také Rohlík.cz hledá farmáře, nabízí jim lepší financování

Na mě právě jeden mával a já jsem si připadala jak ve filmu Karlík a továrna na čokoládu…

Oni se pořád usmívají a jsou hrozně milí. Ale přitom nejsou splachovací, oni se usmívají, i když jsou naštvaní. Musíte se v tom zorientovat, jsou hrozně slušní. Kromě nich máme ještě agronoma a vedoucího přes technické věci. Ti dávají farmě ze sebe hodně, jsem moc rád, že je mám.

Prodej borůvek jste začínali s Čerstvě utrženo, dnes ale tedy prodáte většinu přes Rohlík?

Kvůli fungování jsme museli založit odbytovou organizaci, tak vzniklo Čerstvě utrženo. Pak jsme částečně prodávali ze dvora, i pro místní, loni ale ne. Domluvili jsme se s Rohlíkem na nějakém množství a já jsem věděl, že toho mám méně, tak vše dostal Rohlík. Jsem u něj první rok a pro mě je zásadní, že co řekne, to platí. Vše funguje, když má přijet auto, přijede, pošlou, co je potřeba, zaplatí včas. Mě to dodává určitý klid, pokud to tak bude fungovat dál. Jinak o borůvky zájem je, já bych je určitě prodal. Ale teď vím, na čem jsem a co platí.