Nikola Gavendová buduje v Modřanské rokli farmu Vejce z kurníku, kde se stará o slepice zachráněné z velkochovů. V současnosti jich má zhruba 150. Všechny prošly intenzivní produkcí vajec a jiný způsob života než v kleci nebo hale neznaly.
Slepice se na modřanskou farmu dostávají ve chvíli, kdy už pro velkochovy nejsou dostatečně produktivní. „Aby velkochovy zachovaly kontinuitu produkce vajec, obměňují část slepic zhruba dvakrát ročně, protože se snáška snižuje a takové slepice přestávají být ekonomicky výhodné. Slepice v těchto chovech žijí většinou jedno až dvě snášková období a pak jdou na jatka, nebo k odkupu,“ popisuje majitelka farmy Vejce z kurníku.
Cena za slepici z velkochovu se pohybuje okolo padesáti až sta korun. V poslední době je ale podle Gavendové stále těžší je sehnat. „Obvolala jsem všechny velkochovy ve Středočeském kraji a nesehnala jsem žádnou,“ dodává farmářka. Některé velkochovy si podle ní nechtějí s prodejem méně produktivních slepic přidělávat práci a posílají je na jatka rovnou.
Potřebují si zvyknout
Nikola Gavendová začala s byznysem s vejci už ve dvanácti letech. Tenkrát jí rodiče pořídili deset slepic a ona začala po kamarádech, sousedech i učitelích ve škole prodávat domácí vajíčka, aby si vydělala na sladkosti.
Zápal pro prodej vajec jí zůstal až do vysoké školy, kdy se během studií vracela o víkendu domů a snášku prodávala. Podnikání ale změnila pandemie. Gavendová se nemohla kvůli lockdownům tak často vracet domů, takže v jednu chvíli měla zásobu kolem čtyř set vajec, které přivezla do Prahy a nabídla je k prodeji přes skupinu na Facebooku. Od té doby se prý nezastavila.
Časem přišel nápad založit farmu přímo v Praze. Po několikaletém hledání vhodného pozemku narazila na prostor v Modřanské rokli a pronajala si ho na deset let. Loni v květnu začala s přítelem budovat farmu Vejce z kurníku, jejíž součástí je i stádo jedenácti ovcí, které pomáhají udržovat pozemek „zastřižený“. Chov neslouží k produkci mléka ani vlny.
Poslední zachráněné slepice ze současných sto padesáti se do Modřan dostaly letos v dubnu. Rozeznat je od zbytku lze téměř okamžitě, protože jsou zalezlé v zadní části kurníku a drží se pohromadě. Pravděpodobně potrvá pár měsíců, než si na nové podmínky zvyknou.
„Neznají trávu ani denní světlo“
„Slepice z klecových chovů ze začátku bývají schované na jednom místě. Vůbec neznají trávu ani denní světlo. Neumějí hrabat ani se popelit, nejsou zvyklé chodit a zobat,“ popisuje majitelka farmy, která zároveň studuje na České zemědělské univerzitě obor ekologické zemědělství.
Nově příchozí slepice jsou částečně vypelichané a téměř všem chybí peří na křídlech. Podle Gavendové ale vypadají dobře. Pocházejí totiž z menšího velkochovu, kde se nachází přibližně dva a půl tisíce nosnic.
Slepice, které zachránila loni v listopadu, na tom byly výrazně hůř. „Neměly na sobě žádné peří. Bála jsem se, jak zvládnou zimu. Když byly velké mrazy, chodila jsem je v noci kontrolovat, ale navzájem se zahřívaly a zimu zvládly všechny,“ říká Gavendová. Po několika měsících života na farmě už na nich nejde poznat, v jakých podmínkách dříve žily.
Dvacet vajíček jako dárek
Provoz farmy financují lidé, kteří slepice „adoptují“. Zachráněnou nosnici lze adoptovat za 360 korun měsíčně a odměnou je 20 kusů vajec měsíčně a „vlastní“ slepička, o kterou je postaráno. Vajíčka Gavendová rozváží po Praze, případně si pro ně lidé mohou přijet osobně a podívat se, jak se jejich slepici daří. Každá má vlastní kroužek a lze ji snadno identifikovat.
Největší zájem o adopci slepice mají rodiny s dětmi a mladí lidé, kteří se zajímají o životní podmínky hospodářských zvířat. Adopce slepice se často dává i jako dárek. „Jedna paní si předplatila na rok dvě slepičky jako svatební dar pro novomanžele. Ti pak měli měsíčně 40 vajíček a slepičky, které se jmenovaly po nich,“ uvádí Gavendová.
O zájemce o adopci Vejce z kurníku nemá nouzi, všech 150 slepic je v tuto chvíli zamluvených. „Máme čekací listinu, někteří lidé čekají už od prosince,“ podotýká Gavendová a dodává, že adopce zcela pokrývají náklady na provoz farmy.
Se slepicí k veterináři
Každodenní péče o slepice zabere zhruba hodinu. Gavendová je krmí směsí pro nosnice, sušenými červy, zeleninovými odřezky, zajišťuje vodu a sbírá vajíčka. Na noc je potřeba slepice zahnat do kurníku a zavřít. Přestože se pozemek nachází v Praze, noční návštěvy predátorů už na farmě byly.
„Jednou večer jsme slyšeli strašný křik, a když jsem vyšla ven, našla jsem slepici s ošklivým pokousáním na zádech. Byla jí vidět páteř,“ popisuje Gavendová. Slepice se podle ní večer nejspíš někde schovala, a proto nebyla zavřená v kurníku. Následujícího rána ji farmářka odvezla k veterináři, kde na ni podle jejích slov koukali trochu s podivem.
„Dávala jsem jí antibiotika a musela jsem ji mít izolovanou ve vlastní koupelně. Vajíčka, která snášela, se totiž nesmějí po dobu podávání léků konzumovat,“ vysvětluje. Po několika týdnech se slepice zotavila a dnes na ní není poznat, že přežila útok predátora.
Plány na fotovoltaiku
Produkce vajec se u nosnic po přesunu z velkochovu výrazně mění. V průmyslových chovech se totiž slepicím uměle prodlužuje den, aby snášely i dvě vejce denně. Po příchodu na farmu tak nejprve pokračují v režimu, na který byly zvyklé, a snášejí více. Následně ale přichází útlum. „Postupně začínají snášet znovu. Trvá dva až dva a půl měsíce, než se snáška stabilizuje,“ popisuje Gavendová.
Přebytky vajec si zákazníci mohou koupit i ve stánku u vstupu na pozemek. „Máme výdejní místo, kam každý den dávám čerstvá vajíčka. Platit se dá hotově nebo QR kódem,“ říká Gavendová. Stánek funguje jako samoobsluha a zkušenosti farmářky se systémem jsou pozitivní.
Gavendová s partnerem postupně pozemek upravují, sami si postavili i kurníky. Na okraji pozemku pak stojí tiny house na kolech, který slouží pro farmu jako zázemí. Připojení k elektřině zatím řeší dvě velkokapacitní baterie, jež vydrží nabité dva až tři dny.
Majitelé už plánují, že v domečku vybudují ostrovní systém s fotovoltaikou. Voda na pozemku je dostupná od letošního jara, kdy majitel pozemku nechal vyvrtat dvě studny. Dřívější budování komplikovala mrazivá zima.
Do budoucna by Gavendová chtěla na pozemku mít komunitní zahradu nebo pořádat kulinářské pop-upy, kde by její partner, povoláním kuchař, vařil ze surovin vypěstovaných na farmě. Pokud by se jim navíc podařilo pronajmout vedlejší pozemek, chtějí rozšířit i chov slepic.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
