Naučila jsem prý Švýcary všímat si detailů, říká designérka lanovky na Petřín

„Baví mě, že se běžný dopravní prostředek dá udělat tak, aby lidé, kteří v něm pojedou, měli dobrý pocit z jeho designu. Teď jsem strašně napjatá, jak to bude fungovat v provozu,“ uvádí designérka Anna Marešová. Vozidla petřínské lanovky, která navrhla, už absolvují testovací jízdy. Veřejnosti začnou sloužit v září.

Česká produktová designérka Anna Marešová ve svých projektech klade důraz na minimalismus, praktičnost i úspornost. Udržitelnost pro ni není marketingovým heslem jako spíš životním přístupem. „Nedělám si ale seznamy, co všechno mají moje projekty splňovat, a pak si neříkám: Ty jo, ještě by to mělo být udržitelné. Vyplývá to tak nějak přirozeně,“ říká

Podobně to zafungovalo při práci na nové lanovce na Petřín, jejíž vozidla vyrobila rakousko-švýcarská skupina Doppelmayr/Garaventa podle návrhu studia Anna Marešová Designers. Momentálně se blíží zářijové spuštění ostrého provozu lanovky a Marešová zároveň hledá nového kupce pro svoji oceňovanou značku intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo, aby mohla věnovat více času projektům ve veřejném prostoru. Třeba chystané lanovce na Ještěd.

Kabiny lanovky na Petřín byly vyrobeny ve Švýcarsku. Jak jste s prací spokojená?

Mám z výsledku radost, protože se nám povedlo dodržet návrh, což znamenalo dva roky intenzivní komunikace s výrobcem. Poprvé jsem lanovku v realitě viděla letos v březnu, stály tam obě vedle sebe. Právě v tu chvíli jsem si poprvé řekla: „No, asi to dobře dopadne.“

A pak jsem dostala neuvěřitelný kompliment od Švýcarů. Ti ze začátku vůbec nechápali moje zapojení a to, že mě zajímá každý detail. Chtěla jsem řešit veškeré drobnosti, jako jsou úchytky u dveří, deklíky a další prvky. Dělali jsme to s kolegou Tomášem Chludilem, který je autorem nové tramvaje Škoda 52T, a dali jsme si velký pozor na to, aby v lanovce bylo co nejvíc volného prostoru pro výhled, aby interiér byl co nejčistší a aby se neplýtvalo úložným prostorem.

Švýcaři na to nebyli zvyklí a říkali, že tohle po nich nikdy žádný designér nechtěl. Jenže lanovka už tehdy dostala German Design Award, objevila se v médiích a já si říkala, že si nemůžeme dovolit uhnout.

Když jsem tam potom v březnu přijela, přišel za mnou jeden manažer a říká: „Ten interiér je něco neuvěřitelného. V životě jsem takhle detailní interiér neviděl, je nádherný. Designéři vždycky udělají jen to zvenku a interiér je nezajímá.“ Najednou jsem pochopila, že si mého přístupu začali cenit. Prý jsem je naučila všímat si detailů.

Baví mě, že se běžný dopravní prostředek dá udělat tak, aby lidé, kteří v něm pojedou, měli dobrý pocit z jeho designu. Teď jsem strašně napjatá, jak to bude fungovat v provozu. Ještě je tam spousta věcí, které musím vyřešit, ale věřím, že se to povede a že na podzim na sebe obě lanovky budou na Petříně mrkat.

Dočetla jsem se, že k pražské lanovce plánujete prodávat i „merch“, tedy propagační předměty. V jaké to je fázi?

Merch řešíme, a když to dobře dopadne, tak u lanovky bude obchod. Půjde spíš o klasické věci, podrobnosti zatím nechci úplně prozrazovat. Moc mě baví spolupráce s Michalem Škapou (český výtvarný umělec spojený s českou graffiti scénou, pozn. aut.). Můj cíl je, aby to byly věci, které člověk bude chtít nosit. Když budeme prodávat trička, tak chci, aby měla super střih a byla ze super materiálu. Aby to nebylo tričko, které si vezmu jednou do postele.

Zároveň pracujete na lanovce na Ještěd. Podobá se těm na Petříně?

Je to úplně jiné. Možná tam někdo může vidět rukopis, ale pracovali jsme s tím odlišně. Dřív na Ještěd jezdila lanovka, která měla dvě kabinky. Z průzkumu pak vyplynulo, že nejvhodnější bude tam udělat typ Funifor, což je kabina na dvou lanech. Má kratší závěs a dvě ramena, což znamená, že ve větru je výrazně stabilnější. Tím pádem kabina může být větší a místo dvou bude jen jedna.

Přistoupili jsme k tomu tak, že se nebudeme vracet ke starým lanovkám. Ty tam byly a už nejsou, nepřišlo nám důležité na ně odkazovat. Důležitý pro nás byl Ještěd. Říkali jsme si, že je klíčem udělat to zážitkové už od vstupu, aby člověk měl hezký výhled celou cestu až k vysílači nahoru. Trať lanovky navíc bude prodloužená na konečnou tramvaje, což znamená, že můžete MHD dojet až na Ještěd.

Bude lanovka na Ještěd v něčem unikátní?

V průběhu navrhování se mě někdo ptal, jestli bude taky mrkat. Říkala jsem, že nebude, ale pak jsme se s Tomášem bavili o tom, že by bylo fajn, kdyby něco zvláštního přece jen dělala. Mám v sobě ambici lidi potěšit a třeba i pobavit. Tak jsme udělali průhled v podlaze. Je poměrně malý, aby se mu dalo vyhnout, pokud někomu vadí pohled dolů.

A pak jsme přemýšleli, co dál, a vymysleli, že se lanovka rozsvítí při dojezdu do horní stanice, ideálně do tmy nebo na sníh. Je to takový pozdravný moment, jako když přistává ufo. Lanovka „přistane“ před budovou na Ještědu. Je to odkaz na české sci-fi filmy ze 70. let typu Zítra vstanu a opařím se čajem, které mám moc ráda. Jsou kvalitně provedené a zároveň vtipné. Říkala jsem si: „Jo, to bych tam chtěla dostat.“ Aby lidé měli k lanovce vztah, aby byla jiná než kdekoliv jinde na světě. Je tam proto tenhle hravý prvek navíc, díky němuž lanovka komunikuje s Ještědem.

Kraj letos koupil budovu hotelu na Ještědu, takže bych si strašně přála, aby se podařila i její rekonstrukce. Pak by to byl úplně nádherný zážitek: dole vstoupíte do pěkné nové stanice, posadíte se do kabiny a vystoupíte u rakety. Doufám, že to klapne.

Loni v listopadu jste oznámila, že hledáte pro svou značku intimních pomůcek pro ženy Whoop·de·doo kupce. V jaké jste teď fázi?

Měla jsem spoustu schůzek a momentálně je to v bodě, kdy buď přijde investor, nebo ji prodám. Značka funguje, ale abych se mohla věnovat dalším věcem, tak jsem během posledních čtyř měsíců začala dělat opatření, kdy přecházíme na fulfillmentovou službu (externí zajištění logistiky zásilek, pozn. aut.). Začínám zkrátka nastavovat provoz tak, aby byl co nejúspornější a já měla co nejvíc času.

Díky tomu to celé začalo mít jiné rysy. Myslím, že značka bude potom atraktivní i tím, že bude optimalizovaná, takže kdokoliv do ní vstoupí, ji bude moct škálovat bez nějakých zátěží. Byl to zajímavý očistný proces a byla s tím spousta práce, která není vidět.

Whoop de doo funguje už třináct let a její výrobky vznikají v Česku. Je pro vás důležité, aby to tak zůstalo i s novým majitelem?

Naše značka je niche. Náš produkt má kvalitu v tom, že má jasný původ výroby i materiálů, což je u takhle intimních produktů opravdu zásadní. Není to levná guma z druhého konce světa a myslím si, že je to její DNA.

A samozřejmě k tomu patří design. Čínské produkty jsou spotřební zboží, kterého se má vyrobit a prodat co nejvíc. Já jsem designérka, takže jsem značku stavěla s jiným záměrem než jen byznysovým. Pro mě bylo na prvním místě udělat dokonalý produkt, který má co nejlepší vlastnosti.

Zdá se mi, že ve vašich projektech se objevuje téma udržitelnosti. V čem je to třeba u zmíněných lanovek?

Udržitelnost vnímám jako jednu z hlavních součástí každého projektu, která mu dává smysl. Ale musí být opravdu udržitelný, ne že jen vypadá udržitelně. Spousta velkých firem funguje tak, že to pouze udržitelně vypadá.

Co se týče lanovek, už jenom fakt, že jsou součástí městské hromadné dopravy, je dělá do značné míry udržitelnými. Zároveň jsou to projekty, které mají sloužit roky. Narodila jsem se v Praze a bydlím kousek od lanovky na Petřín, takže je to pro mě navíc srdcová záležitost. Nedělám si ale seznamy, co všechno mají moje projekty splňovat, a pak si neříkám: „Ty jo, ještě by to mělo být udržitelné.“ Vyplývá to tak nějak přirozeně.

Myslím, že svůj život vedu celkem úsporně a co nejudržitelněji. Nepotřebuji kolem sebe tisíce věcí a čím dál tím víc si uvědomuji, že jich může být ještě méně, což je osvobozující. A tak přistupuji ke každému projektu. To, jak to mám v sobě nastavené, asi dává projektům společnou linku.

Jak byste popsala svůj rukopis?

Nemám moc ráda věci, které křičí a jsou trendy. Některé módní trendy se mi líbí, ale vím, že jsou hrozně dočasné. Jsem zvyklá mít věci dlouho a je pro mě důležité, aby byly funkční a snadné na užívání. Pak nemusíte moc přemýšlet nad tím, jestli se k sobě hodí, nebo nehodí.

Uvažuji nad designem tak, že vnímám praktickou stránku a zároveň chci, aby věci byly přívětivé. Nemusejí mít „wow“ efekt, pro mě je důležitý pocit uživatele. Mojí ambicí zkrátka je, aby vám v tramvaji nebo v lanovce bylo hezky. A líbí se mi věci, které jsou jednoduché. Když je někde nepořádek nebo moc věcí, tak je mi v tom nepříjemně.