Plošné využívání přípravků proti parazitům má negativní vliv na životní prostředí. Dobytku se většinou podávají preventivně, místo aby se stádo veterinárně vyšetřilo.

„Plošné podávání antiparazitik celým stádům dobytka je problém již desítky let. Provádí se většinou bez znalosti skutečné parazitární zátěže zvířat,“ uvádí Miloslav Jirků, parazitolog z Biologického centra AV ČR. Nadužívání antiparazitik přitom škodí i chovaným zvířatům. Paraziti jsou totiž vůči opakovaně používaným přípravkům čím dál tím odolnější.

„Pokud se v životním prostředí vyskytují rezidua antiparazitik v koncentracích umožňujících volně žijícím stádiím parazitických červů přežívat, proces vzniku rezistence se urychluje,“ říká Oleg Ditrich z Katedry parazitologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Zabíjejí hovnivály i dvoukřídlé

Antiparazitika se do životního prostředí dostávají spolu s trusem ošetřených zvířat. Většinou se jedná o toxické látky, které jsou jedovaté především pro bezobratlé živočichy. „Z podané látky se jen malá část v ošetřeném zvířeti metabolizuje a něco se vyloučí s trusem během pár dní po aplikaci. Podstatná část dávky se však uloží ve tkáních zvířete, odkud se postupně dlouhé týdny uvolňuje a odchází s trusem do prostředí,“ popisuje Jirků. Rezidua antiparazitik mohou v trusu zůstávat až dva měsíce.

Nejčastěji se takto vyskytují zbytky přípravkům proti parazitickým červům. „Nejrozšířenější jsou deriváty benzimidazolu, zejména fenbendazol, používaný ve veterinární medicíně a mebendazol, používaný v humánní medicíně,“ tvrdí Ditrich.

Nadměrným používáním trpí hlavně koprofágní hmyz, což je ten, který se trusem živí – třeba chrobákovití brouci lidově zvaní hovniválové nebo mouchy. „Za normálních okolností je trus velmi účinně zpracován brouky a dvoukřídlími a živiny z něj jsou tím zapraveny do půdy. Pokud však rezidua antiparazitik koprofágní hmyz zahubí, zůstává na pastvinách trus nerozložený a úrodnost pastvin se významně snižuje,“ popisuje Ditrich. V Česku se vyskytuje 101 druhů koprofágních brouků, z nichž je 61 druhů v nějaké míře ohrožených či vyhubených.

Když se nepřizpůsobíme klimatické změně, česká krajina nás těžko uživí, říká rektor zemědělské univerzity

Sledování je drahé jak v trusu, tak v přírodě

Zbytky antiparazitik pronikají i do povrchových vod. „Podobně jako jiná léčiva, dostávají se i antiparazitika do odpadních vod, odolávají běžným způsobům jejich čištění a nakonec se ocitají v povrchových vodách,“ upozorňuje Ditrich. Na rozdíl od léků na bolest či hormonální antikoncepce se však podle něj účinky antiparazitik na volně žijící organismy ve vodě zatím studují málo, takže jsou prakticky neznámé.

Ministerstvo životního prostředí vnímá, že je potřeba používání antiparazitik sledovat, jak vyplývá z Národní strategie řešení nelegálního zabíjení a otrav volně žijících živočichů. Státní správa však užívání antiparazitárních přípravků s výjimkou biochovů nekontroluje.

„Zjišťování přítomnosti a koncentrace rezidují antiparazitik v trusu je prakticky vyloučena. Trus je chemicky velmi složitý materiál a potřebné analytické metody jsou velmi náročné jak finančně, tak časově. V životním prostředí jako celku je situace ještě mnohem složitější. Bavíme se navíc o zjišťování koncentrací, které jsou pro analytickou chemii velmi malé,“ vysvětluje Jirků.

Nemělo by se to, ale dělá se to

Aby antiparazitika v životním prostředí nezpůsobovala problémy, měla by se používat s rozmyslem. „Podání přípravku by mělo standardně předcházet odborné ověření parazitologické situace v konkrétním stádě následované výběrem vhodného typu antiparazitika či jejich kombinace,“ uvádí Jirků. To se ovšem neděje.

„Z pohledu ochrany přírody je při podávání veterinárních léčivých přípravků nutné dodržovat několik hlavních zásad: léčbu zvířat indikovat pouze na základě vyšetření veterinárního lékaře a odpovídajícími léčivy, ze strany veterinárního lékaře vždy poučit i samotného chovatele o podávání léčiva, kontrolovat účinnost provedené léčby, vždy dodržovat ochranné lhůty pro dané léčivo, uchovávat záznamy o použití léčivého přípravku,“ uvádí Kateřina Filipová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí a dodává, že právě antiparazitika se většinou podávají pouze preventivně.

Zabránit požárům v národních parcích mohou pomoci zubři a pratuři, a to levně

Méně dobytka situaci vyřeší

Ministerstva životního prostředí a zemědělství chtějí do roku 2024 nadměrné užívání antiparazitik omezit. Zavést by se mělo dočasné ustájení ošetřených zvířat či shromáždění zvířat jen na části pastviny, což by mělo snížit riziko negativního vlivu reziduí antiparazitik na volně žijící živočichy. Opatření se objeví i v podmínkách pro získání dotací na chov hospodářských zvířat.

Vůbec nejlepším řešením by podle parazitologa byla extenzivní pastva, kdy zvířata odčervování prakticky nepotřebují. Při takovém způsobu pastvy se totiž dle typu prostředí vyskytuje na jeden hektar pouze 0,1 až 1 velká dobytčí jednotka. Dobře nastavená extenzivní pastva navíc přispívá k celkovému zdravému fungování travnatých ekosystémů.