Komunikační platforma Co bude dál? oslovila tuzemské experty zabývající se klimatickou změnou, aby okomentovali aktuální šestou část hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Většina z nich se soustředí na to, že zpráva vyznívá mnohem hůře, než se čekalo. „Alarmující je sdělení, že ekosystémy budou postupně ztrácet schopnost pohlcovat uhlík, čímž se z pohlcovačů stanou jeho zdroji,“ upozorňuje například Zuzana Vrbová z Centra pro klimatické právo a udržitelnost AV ČR.
Platforma Co bude dál? sdružuje přes padesát odborníků ze zhruba desítky zemí. Zde jsou postřehy ohledně hodnotící zprávy některých z nich.
Michaela Pixová, sociální geografka, vědecká pracovnice na vídeňské Univerzitě přírodních zdrojů a aplikovaných věd o životě (BOKU)
Z nejnovější zprávy IPCC čiší neskrývaná frustrace dvěstěsedmdesátičlenného autorského vědeckého týmu. Jak z pokračující devastace životních podmínek na Zemi, tak z naprosté neadekvátnosti politické reakce na hrozby, kterým čelíme. Do roku 2100 budou klimatické podmínky ohrožovat život minimálně poloviny světové populace. Hrozí devastující ztráty ekosystémových služeb, bez nichž lidstvo nemůže na Zemi přežít. Této doby se přitom dožijí i děti současných elit, které v řešení této krize nejen selhávají, ale dokonce ji prohlubují svou neochotou k zásadním systémovým změnám.
Zpráva je unikátní v tom, že klima řeší v návaznosti na další zemské procesy a ekosystémové služby, především biodiverzitu. Naději představuje zavedení striktní ochrany přírody na 30 až 50 procent plochy zemského povrchu. Osobně jsem však přesvědčena, že bezpečné existence lidstva na Zemi nebude možné dosáhnout bez současného opuštění růstové ekonomiky a procitnutí lidstva z jeho zaujetí sebou samým a z falešné představy o naší nezávislosti na přírodním světě.
Kateřina Davidová, výzkumná pracovnice v Institutu pro evropskou politiku Europeum
Zpráva IPCC nám s novou a větší jistotou říká, že pokud oteplování naší planety překoná hranici 1,5°C oproti předindustriální době, dojde k nevratným změnám v ekosystémech a dopady na lidské společnosti budou z dnešního pohledu nepředstavitelné.
Již nyní jsme spalováním fosilních paliv zapříčinili oteplení o 1°C, máme tedy jen velmi malé okno na to, abychom nevratným změnám zabránili. Čas je v tomto ohledu zásadní. Čím déle budeme se snižováním emisí otálet, tím nákladnější změny budou – a tím méně efektivní bude naše adaptace. Ukončit naši závislost nejen na ruském plynu a ropě, ale na fosilních palivech obecně by tak mělo být naší nejvyšší prioritou. Závisí na tom jak naše krátkodobá, tak i dlouhodobá bezpečnost.
Vojtěch Kotecký, Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy
Největším přínosem Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) je, že ve svých zprávách posbírá a utřídí enormní množství malých a velkých poznatků. Pokud potřebujete něco vědět a klimatická věda to v minulých letech počítala, stačí nalistovat příslušnou kapitolu.
Zpráva potvrzuje, jak rozumné bylo rozhodnutí snížit emise natolik, aby průměrná teplota nevyrostla více než o dva stupně Celsia. IPCC potvrzuje, že v dopadech na každodenní životy a ekonomiku by byl mezi světem teplejším o dva, nebo tři stupně velký rozdíl. Je to vidět u povodňových rizik, sucha i dalších rozměrů.
Pokud růst teplot zastavíme na plus dvou stupních, musíme se stále naučit žít ve světě o dva stupně teplejším, což vůbec nebude snadné. Potřebujeme nově spravovat krajinu, proměnit města, vylepšit zadržování vody v půdě, posílit robustní ochranu proti rizikům. A nejspíš s tím bude více práce než se snižováním naší závislosti na uhlí, ropě a zemním plynu.
Zuzana Vrbová, výzkumnice v Centru pro klimatické právo a udržitelnost AV ČR
Alarmující je sdělení, že ekosystémy budou postupně ztrácet schopnost pohlcovat uhlík, čímž se z pohlcovačů stanou jeho zdroji. To klimatickou změnu urychlí. Doufám, že Česko i díky aktuální zprávě začne aplikovat kvalitní adaptační opatření. V těch zaostáváme, přičemž se nás ale díky geografické poloze budou následky změn klimatu týkat více než jiných evropských zemí. Adaptační strategie ČR byla vydána v září a nyní je třeba ji přeložit do konkrétních opatření. Je nutné především přehodnotit hospodaření s vodou a velkoplošný model polního zemědělství, který jsme zdědili po minulém režimu.
Jonáš Skutka, výkonný koordinátor Rewilding Academy na Wageningen University & Research
Příroda nám po staletí slouží. Urychleným rozvojem posledního století se ale ocitáme na pokraji surovin a služeb, které můžeme po přírodě ještě vyžadovat. Touha po rozvoji ohrožuje zdravé přírodní ekosystémy a jejich služby, na kterých je lidstvo závislé. Zároveň rozvoj ohrožuje i zázračnou schopnost sebeobnovy ekosystémů.
Je to jako s lidmi – k dospívání potřebujeme alespoň 15 let, aby se naše populace rozvinula, nejde to rychleji. Přírodním ekosystémům také prospívá alespoň dekáda k sebeobnově. Proto je potřeba přírodě začít „vracet“ a spolupracovat s ní jako se spojencem. Vyrovnat tempo ekonomického rozvoje s kapacitou sebeobnovy ekosystémů, aby nám přírodní životapodpůrné systémy stačily.
Zpráva IPCC se tím zabývá: nastiňuje, jak můžeme s ekosystémy spolupracovat. Jen pevně doufám, že se už i ona WG2 zaměří na jasnější komunikaci o ideálním průběhu spojenectví s přírodou. Nabízí totiž zajímavá, dostupná a efektivní řešení problémů vzpjatých s klimatickou krizí – a věda už to ví. Potřebujeme ovšem pevná rozhodnutí a plnění závazků na základě jasného porozumění, jak s ekosystémy spolupracovat. Potřebujeme víc než „omezit emise skleníkových plynů“.
Bedřich Moldan, český geochemik, ekolog, publicista a politik, Centrum pro otázky životního prostředí, Univerzita Karlova
Poslední zpráva IPCC varuje, že pokud nedojde k razantní redukci emisí skleníkových plynů v blízké budoucnosti a k dalším opatřením s cílem posílení propadů uhlíku, budou koncentrace v atmosféře dále nebezpečně růst. Změna klimatu se všemi hrozivými následky se proto ještě výrazně prohloubí a adaptační opatření potom rozhodně neodvrátí nejvážnější důsledky.
Bohaté státy sice budou vynakládat na tyto účely velké prostředky, ale ani to nebude stačit, a chudší země budou neúnosně trpět. V globálním měřítku hrozí masová migrace a ekonomický chaos. Jedinou cestou je bezprostředně se soustředit na veškerá adaptační opatření a zejména posílit klimatickou spravedlnost, to znamená účinně pomoci nejvíce ohroženým zemím.
Co bude dál
Co bude dál? je dlouhodobý neziskový projekt, který vznikl za podpory privátních filantropických nadací European Climate Foundation a Porticus. Jeho cílem je působit jako důvěryhodný zdroj informací, který nebude ovlivňovaný komerčními zájmy „for profit“ subjektů či politické reprezentace.