Komentář: Investice do obnovitelných zdrojů ochrání Česko před energetickou krizí

Nastupující topná sezona se vyznačuje nízkou naplněností českých i evropských zásobníků zemního plynu, problematickým zásobováním a vysokou cenou. Podobně jako v roce 2022 je na vině nestabilní mezinárodní situace. Tehdy ruská invaze na Ukrajinu způsobila rozsáhlou energetickou krizi a vyústila do masivní inflace, ekonomické recese, vysokého zadlužení státu a dlouhodobého propadu životní úrovně více než třetiny domácností. Pokud máme chránit lidi i firmy před extrémně vysokými cenami energií, musíme urychleně a robustně transformovat naši energetiku posilováním přenosových soustav a odchodem od fosilních zdrojů k obnovitelným zdrojům elektřiny.

„Svatý Teodor, zima leze z hor.“ Selská pranostika k 9. listopadu reflektuje pokles průměrných dlouhodobých teplot, ke kterému dochází na přelomu první a dlouhé listopadové dekády. Končí tím předchozí teplejší perioda „léta všech svatých“ neboli „malého babího léta“, která se ve většině Evropy vyznačuje relativně teplým a klidným anticyklonálním počasím. Nyní nastává období „martinských chladen“ výrazně studenějšího podzimu, který do středních a vyšších poloh obvykle přináší první sněhovou pokrývku. S tím roste potřeba vytápění – které letos výrazně podraží.

Nižší rezervy plynu a globální nejistota

Od ruské invaze na Ukrajinu se stal začátek listopadu klíčovým obdobím i pro sledování přípravy Evropy na zimní topnou sezonu. Podle aktualizovaných pravidel EU (Nařízení o uskladňování plynu platné do konce roku 2027) musí členské státy zajistit naplnění podzemních zásobníků plynu na 90 procent jejich kapacity. Revidovaná pravidla zavedla určitou časovou flexibilitu při plnění tohoto cíle, navíc pro letošní sezonu Evropská komise operativně snížila cíl na 80 procent s odkazem na obtížné podmínky na trhu, které by vedly k neefektivnímu nebo předraženému nákupu plynu.

V Česku se v letech po ruské invazi na Ukrajinu stav zásob plynu blížil až 100 procentům. Ještě loni na podzim to bylo asi 95 procent, letos se ovšem nepodařilo přesáhnout hodnotu 78 procent.

Obdobná situace panuje v celé Evropě. Zásobníky plynu v Evropské unii dosáhly letošního maxima naplněnosti 27. října, kdy byly zaplněné ze 74,96 procenta. Loni ve stejný den to bylo 82,86 procenta, tedy zhruba o osm procentních bodů více. K 1. listopadu, od kterého se zásobníky obvykle začínají postupně vyprazdňovat, zbylo 74,56 procenta. Letošní naplněnost limitují hlavně slabé zásoby po minulé zimě, výpadek dodávek LNG z Blízkého východu a blokáda Hormuzského průlivu.

I podle čerstvé zprávy Mezinárodní agentury pro energii zůstane globální trh s plynem napjatý, a to v celém příštím roce. Nízké zásoby mohou zároveň vyostřit konkurenci o dostupné dodávky LNG mezi Evropou, Asií a Jižní Amerikou. Tyto regiony mají omezené možnosti skladování a budou soupeřit o omezený počet dodávek, které lze směrovat podle aktuální poptávky.

Faktické uzavření Hormuzského průlivu omezilo dovoz LNG z Kataru a Spojených arabských emirátů o více než 60 miliard metrů krychlových. Evropský trh s plynem tedy vstupuje do zimy ve velmi zranitelné pozici s rizikem dalšího růstu cen, což je důležitým signálem pro českou ekonomiku.

Dopad na ekonomiku i domácnosti

Díky koordinované celoevropské akci v letech po invazi Ruska na Ukrajinu a budování kapacit pro zkapalněný zemní plyn importovaný lodní dopravou již nehrozí fyzický nedostatek tohoto fosilního paliva. Cena energií v Česku se však stále odvíjí od situace na evropském trhu, takže se dražší plyn postupně promítá do nákladů průmyslových podniků, služeb i domácností.

Dopad nebude okamžitý, protože dodavatelé část energií nakoupili předem a domácnosti mají často fixované ceny. Pokud ale vysoké ceny přetrvají, postupně se promítnou do spotřebitelské inflace. Například ceny potravin se až doposud držely na nízké úrovni, ovšem extrémní růst cen průmyslových hnojiv poháněný právě zdražováním plynu prudce zvyšuje náklady na produkci a zpracování potravin, což dříve či později dopadne na spotřebitele.

Současná situace je důsledkem pokračující závislosti Česka na externích dodávkách energií. I tentokrát spočívá důvod růstu cen v nestabilní geopolitické situaci, pouze s tím rozdílem, že příčinou nejsou válečné ambice Ruska, ale Spojených států a Izraele. Jejich záměr oslabit tvrdými údery Írán a jeho jaderný program, což verbálně podporovala drtivá většina českých politiků, uvedl do pohybu kaskádu zásadních politických posunů a ekonomických důsledků, které na svých účtech pocítí lidé z regionů závislých na energetických komoditách z Blízkého východu.

Dotace, stropy a dál?

Na americko-íránský konflikt a s ním spojený výpadek dodávek nejrychleji zareagovaly ceny pohonných hmot, které se už od jara drží nad 40 korunami za litr. To je více než o třetinu výše oproti době před americko-íránskými údery. Vláda Andreje Babiše zareagovala snížením spotřební daně u nafty a každotýdenním určováním maximálních cen benzinu i nafty odvozených z kombinace cen na burze a maximálních stanovených marží. Cenou za tato opatření je každoměsíční „sekyra“ 1,5 miliardy korun způsobená nižším výběrem daní do státního rozpočtu.

Předchozí inflační vlna byla zásadním problémem pro vládu Petra Fialy po roce 2022. Tehdy problémy v energetickém sektoru vedly k meziroční inflaci až 18 procent. Zhruba třetina českých domácností zažila výrazný propad životní úrovně, který se mnohým z nich dodnes nepodařilo vyrovnat.

Současná vláda proto situaci bedlivě sleduje, ovšem její možnosti reagovat se tenčí – třeba i kvůli napjatému státnímu rozpočtu. Babišův kabinet pro příští rok počítá s extrémně vysokým schodkem 386 miliard, navíc předpokládá ekonomický růst a riziko energetické krize zcela pomíjí. Prostor pro další vykrytí rostoucích nákladů na energie proto zůstává minimální.

Nyní se projevuje zpožděný růst cen plynu, hlavně toho z Kataru, který se coby americký spojenec stal zástupným terčem íránské odvety a jehož dodávky jsou pro Evropany jednou z klíčových náhrad po odchodu od ruských surovin. Ceny plynu se na evropském trhu dostávají k hranici 100 eur za megawatthodinu, před americkou válkou s Íránem se pohybovaly kolem 35 eur. Pro srovnání, po Ruském útoku na Ukrajinu atakovaly ceny až 300 eur za MWh.

Na trzích dnes stoupá nervozita a obchodníci do svých cen zahrnují rizika zásobovacích potíží, a proto nakupují a přeplácejí se, čímž ženou cenu nahoru. Při prvních úderech amerického prezidenta Trumpa na Írán snad ještě existovala naděje, že půjde o krátkou konfrontaci. Později však vyšla najevo nepřipravenost celé operace a absence jakéhokoliv strategického plánu z americké strany. Konflikt pokračuje už osmý měsíc bez náznaku, že by se patová situace měla změnit.

Energetika ve světě ovládaném partou gangsterů

Na celé situaci profitují především producenti plynu, zejména ti z USA. V jejich čele stojí prezident Trump, který současný konflikt osobně zahájil a který coby velký privátní investor do ropného a plynárenského průmyslu ze zmíněných producentských zisků osobně rychle bohatne. Podle údajů Úřadu pro vládní etiku a analýz amerického kongresu se během roku 2026 výrazně zvýšily jeho nákupy akcií významných energetických společností podnikajících v oblasti těžby a zpracování ropy a zemního plynu (jako je ExxonMobil, Chevron a další).

Vysoké ceny energií byly klíčovým tématem amerických voleb, které Trumpovi republikáni ve velkém prohráli. Přesto je situace na obou březích Atlantiku dramaticky odlišná. V současné době je historicky největší rozdíl mezi cenami plynu v USA na straně jedné a v Evropě (a Asii) na straně druhé. V Evropě dodavatelé plyn nakupují za dvacetinásobek ceny oproti Spojeným státům.

A právě Evropě teď docházejí možnosti, jak na situaci reagovat. „Od uzavření Hormuzského průlivu stála dovážená fosilní paliva Evropu o 127 miliard eur více, aniž by přitom získala byť jen jedinou molekulu energie navíc,“ shrnula dopad geopolitických otřesů na Evropskou unii šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen.

Většinu krátkodobých možností EU vyčerpala a neexistuje plán na další tlumení energetických šoků. Irský ministr energetiky mluví o chybějící „kouzelné hůlce, která by růst cen zastavila“. Ceny navíc neklesnou ani v případě, kdyby válečný konflikt USA a Izraele s Íránem okamžitě skončil. Vysoká poptávka a chybějící rezervy totiž přetrvají přinejmenším v další sezoně.

Evropská energetika tak zůstává dlouhodobě vysoce zranitelná vůči svévolným rozhodnutím autoritativních lídrů světových mocností. Zatímco v roce 2022 to byl Vladimir Putin, který osobně rozpoutal současnou fázi války na Ukrajině, v roce 2026 je Donald Trump osobně zodpovědný za konflikt na Blízkém východě.

Ekologická transformace energetiky

Evropa však disponuje zásadní zbraní – strategií odchodu od fosilních zdrojů a přechodu na obnovitelnou energetiku. Plán se jmenuje Zelená dohoda pro Evropu a vyžaduje mnoho politického úsilí. Zejména poté, co se jej krajně pravicové a konzervativní síly pokoušely v posledních letech brzdit.

Nejen přetrvávající geopolitická rizika s nejistým zásobováním plynem, ale i rychle postupující klimatická změna totiž ukazují, že možnosti optimalizace stávajícího energetického systému byly vyčerpány. Pokud se nemáme vrátit k masivnímu spalování uhlí s extrémní zdravotní zátěží, které navíc zhorší náš příspěvek ke klimatické změně, je třeba urychlit hlubší transformaci naší energetiky a obnovit a zrychlit kroky obsažené v Zelené dohodě.

Česko v tomto směru za evropskými cíli zaostává. Zatímco průměrný podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny v Evropě činí 48 procent, v Česku se pohybuje na pouhých cca 17 procentech. Česko potřebuje chytřejší a odolnější energetický systém, který udrží náklady na zimní vytápění i letní chlazení na přijatelné úrovni. Obojí řeší elektrifikace založená na dostupné elektřině z obnovitelných zdrojů přenášené moderními sítěmi, s akumulací, flexibilním řízením spotřeby a vysokou energetickou účinností. Na stránkách serveru Ekonews ji nedávno popisovaly Alžběta Jurčová a Katarzina Piasecka Chladnější léta, teplejší zimy a nižší účty. Proč vsadit na elektrifikaci, jejichž argumentace se přidržím a doplním o vyšší důraz na energetické úspory a využití bioplynu z odpadového hospodářství a zemědělství.

Letošní léto ukázalo, že ochrana před horkem již není otázkou pohodlí, ale mnohdy přežití. Klimatizace se z luxusu postupně stává nezbytností, protože pomáhá udržet domácnosti obyvatelné a umožňuje firmám či školám a nemocnicím fungovat během stále častějších vln veder. Nastupující zima zase ukazuje, že závislost na dodávkách zemního plynu může zásadně ohrozit ekonomiku českých domácností a firem.

Extrémní vedra či mrazy navíc mohou ovlivnit i výrobu elektřiny. Právě ve chvíli, kdy poptávka po elektřině roste, mohou extrémní teploty snižovat účinnost elektráren – a to včetně těch jaderných. V obou případech jde o otázku bezpečí a zdraví a řešením je právě elektrifikace.

Elektrifikace energetiky

Elektřina se stále více využívá k vytápění, chlazení a k dopravě. Proto Česko potřebuje energetický systém, který dokáže pokrýt rostoucí poptávku, aniž by spotřebitele vystavil závislosti na drahých fosilních palivech, nestabilitě sítí a cenovým výkyvům. To znamená rychle rozvíjet výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů a zároveň investovat do akumulace, flexibility a posilování elektrických sítí.

Následující měsíce se budou média plnit informacemi o tom, že přibližně 40 procent obyvatel Česka (a 70 procent bytových domů) je napojeno na systémy dálkového vytápění, které zajišťují dodávky tepla i ohřevu vody. Dálkové vytápění je v Česku extrémně závislé na fosilních palivech: zhruba 40 procent energie pochází z uhlí a 22 procent ze zemního plynu. Těžba první suroviny v celé Evropě končí, druhá se pak převážně dováží, takže je drahá a nejistá. Obě pak představují zdroj klimatických emisí a znečištění a životního prostředí.

Řešením je právě elektrifikace, která dokáže jednou cestou řešit jak letní chlazení, tak zimní vytápění. Cílem by neměla být pouze elektrifikace spotřeby, ale vybudování čistšího, decentralizovanějšího a flexibilnějšího systému, který dokáže pokrýt rostoucí potřeby, aniž by zvyšoval náklady.

Akční plán EU pro elektrifikaci z letošního července stanovuje orientační cíl dosáhnout do roku 2040 míry elektrifikace 46 procent. S investicemi počítá i víceletý finanční rámec EU. Zdroje tedy budou k dispozici, celý systém však bude vyžadovat politickou vůli a správné nastavení.

Rozvoj decentralizované výroby z obnovitelných zdrojů s produkcí většího množství elektřiny blíže místu její spotřeby sníží tlak na sítě a omezí nutnost zbytečného přenosu napříč zemí. Bateriové systémy mohou ukládat přebytečnou elektřinu z obnovitelných zdrojů v době vysoké výroby a uvolňovat ji v době nejvyšší poptávky, například večer. Flexibilní spotřeba může domácnostem i firmám umožnit přesouvat odběr do doby, kdy je elektrizační soustava méně zatížená a elektřina levnější.

Elektrifikace vytápění a chlazení musí jít ruku v ruce s využitím nejúčinnějších technologií. Reverzibilní tepelná čerpadla na obnovitelnou elektřinu mohou v zimě účinně vytápět a v létě chladit.

České teplárenství se chystá na odklon od uhlí, přičemž původní plány počítaly s plynem jako přechodným palivem. K dosažení nulové závislosti na plynu je nutné tento mezikrok z velké části přeskočit. Jak? Městské teplárny mohou využívat teplo z průmyslových procesů, datových center, čističek odpadních vod a ze zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO). Městské soustavy zásobování teplem lze postupně přestavět na velkokapacitní tepelná čerpadla (například s využitím říční vody), geotermální vrty a udržitelně získávanou biomasu.

Je potřeba odolnější síť

Současně potřebujeme silnější a odolnější elektrizační síť, a to jak na národní úrovni, tak přeshraničně. Omezení kapacity sítě dnes brání připojení a plnému využití obrovského množství levné výroby z obnovitelných zdrojů. Investice do sítí financované veřejným sektorem jsou proto podmínkou toho, aby se výhody elektřiny z obnovitelných zdrojů skutečně dostaly k domácnostem a firmám.

Tam, kde nebude elektrifikace možná či efektivní, lze energetický mix doplnit masivním rozvojem využití bioplynu. Ten může nahradit až pětinu současné celkové spotřeby zemního plynu. Je třeba rekonstruovat stávající bioplynové stanice na výrobny biometanu a stavět nová zařízení zpracovávající bioodpad. Biometan má stejné vlastnosti jako zemní plyn a po přečištění jej lze přímo vtlačovat do stávající plynárenské sítě.

Je třeba také plně prozkoumat možnosti využití vodíku vyrobeného elektrolýzou vody pomocí přebytků elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, což může v budoucnu nahradit zemní plyn v těžkém průmyslu, teplárenství i dálkové nákladní dopravě.

V neposlední řadě je nutné dále masivně investovat do komplexních projektů zateplování rezidenčních i veřejných budov, což může podle odhadů snížit spotřebu až třetiny zemního plynu. Prvním krokem k nulové spotřebě je minimalizace energetické náročnosti staveb. Komplexní zateplení fasád, střech a výměna oken dokážou snížit potřebu tepla v budovách o desítky procent. Důležitou roli hrály dotační programy typu Nová zelená úsporám, než je Babišova vláda ukončila a nahradila dotovaným poskytováním komerčních úvěrů.

Současně jde o práci pro stovku tisíc pracovníků a tisíce malých firem působících v českém stavebnictví. Celá energetická transformace je ostatně zásadní příležitostí pro rozvoj moderních českých firem v sektoru čistých technologií.

To vše je samozřejmě nákladné – lze oprávněně hovořit o investicích v řádu stovek miliard korun. Dlouhodobě se však zcela určitě vyplatí víc než spoléhání na nejisté dodávky drahého plynu nebo každoměsíční ztráty miliard korun za regulace, úlevy a cenové stropy rizikových surovin. Potřebné zdroje na transformaci poskytnou evropské fondy, výnosy z emisních povolenek či dodatečné zdanění miliardářů a znečišťovatelů. Namísto využívání veřejných prostředků k udržování závislosti na fosilních palivech může Česko budovat energetický systém, který bude čistší, levnější a odolnější a bude v první řadě sloužit lidem, ne fosilnímu byznysu.