Zálohované kelímky neřeší vše. Lidé stále odhazují odpadky, musíme systém zlepšit, říká šéf produkce MFF Karlovy Vary

Tradiční filmový festival v Karlových Varech chytá zelenou vlnu. Ruší dieselové agregáty a připojuje se do sítě, návštěvníky po městě dopravuje na kolech a v elektromobilech, vstupenky a katalogy přesouvá z papíru do digitálu. Letos podrobně řeší i odpad.

Na řadě stánků a barů v Karlových Varech již fungují zálohované kelímky a vratné nádobí a po městě jsou rozmístěné koše na třídění, lidé ale pořád velké množství odpadků odhazují do parků a ulic. „Chceme se podívat jak na počet nádob, tak na jejich rozmístění. Nestačí lidem říct, že mají třídit. Musíme jim to také maximálně usnadnit,“ říká Petr Lintimer, ředitel produkce MFF Karlovy Vary.

Vedení festivalu si po letošním ročníku nechalo udělat odpadovou analýzu jednoho dne festivalu, která ukázala, že polovinu obsahu odpadkových košů z Dvořákových a Smetanových sadů tvořily nápojové obaly vhodné k recyklaci – PET lahve, nápojové plechovky a skleněné lahve. Mimo koše lidé poházeli skoro 400 PET lahví a přes 500 nápojových plechovek.

„Zálohový systém funguje“

Proč jste si nechali během festivalu udělat odpadovou analýzu?

S tím nápadem nás oslovila iniciativa Zálohujme.cz a nám dávalo smysl jej využít. Odpad řešíme dlouhodobě, ale tentokrát jsme uvítali možnost získat konkrétní data. Festival je velká akce odehrávající se uprostřed živého města a pocitově můžete mít nějakou představu o tom, kde problém vzniká, ale až analýza vám ukáže skutečný stav. Pro nás je důležité, aby další kroky nevycházely jen z dojmů, ale pokud možno právě z dat.

Jak analýza konkrétně probíhala a kdo se do ní zapojil?

Analýza vznikla ve spolupráci festivalu, Mattoni, společnosti Kärcher, Lázeňských lesů a parků Karlovy Vary a společnosti Augiášův chlév. Pracovalo se s odpadem, který Lázeňské lesy a parky sesbíraly v neděli ráno po předchozím festivalovém dni ve Dvořákových a Smetanových sadech. Zvlášť se sledoval odpad z košů a odpad sesbíraný při úklidu veřejného prostoru – tedy například z trávníků, chodníků nebo okolí laviček.

Následně se všechno v zázemí Lázeňských lesů a parků ručně roztřídilo podle jednotlivých materiálů a zvážilo. U nápojových obalů se dopočítával i jejich počet. Vytříděný materiál pak převzala firma Resource k dalšímu využití a recyklaci.

Podle fotek vidím, že hlavní část odpadu tvoří láhve od alka a nealka, plastové i skleněné, a také plechovky. To asi není nic překvapivého. Vás to překvapilo?

Upřímně, samotná skladba odpadu nás příliš nepřekvapila. U letní akce tohoto rozsahu se dá očekávat velké množství nápojových obalů. Pro nás ale byla mnohem zajímavější jiná informace – kde ty obaly končí. Analýza ukázala, že velká část odpadu zůstává mimo odpadkové koše. A to je něco, s čím už můžeme konkrétně pracovat jak rozmístěním nádob, tak komunikací směrem k návštěvníkům.

V odpadech bylo nalezeno pouze 21 vašich vratných kelímků. Používáte vratné kelímky u všech stánků, nikde nemáte jednorázové?

Tady je důležité upřesnit, že nejde o „naše“ kelímky. Festival není provozovatelem gastronomických stánků. Gastroprovozy zajišťují naši partneři nebo místní podnikatelé a každý z nich si také rozhoduje o tom, jaký systém nádobí a obalů bude používat. S našimi partnery ale téma udržitelnosti jejich provozů dlouhodobě řešíme a většina z nich dnes používá zálohované kelímky. A právě těch 21 nalezených kelímků vlastně naznačuje, že zálohový systém funguje – při finanční záloze mají lidé dostatečnou motivaci kelímek vrátit.

Pokud provozovatelé používají jednorázové nádobí, snažíme se s nimi mluvit o možnostech šetrnějších variant a jeho postupného omezování. Některé provozy už dnes používají klasické sklenice, hrnky nebo nerezové příbory, které se myjí a znovu používají. Je ale potřeba mít na paměti, že řada těchto provozů každý rok vzniká na několik dní prakticky na zelené louce, bez standardního zázemí restaurace. Naší rolí je o těchto tématech s partnery mluvit, nabízet možná řešení a motivovat je k tomu, aby se nad dopadem svých provozů zamýšleli. Finální rozhodnutí je ale vždy na nich.

Jak provozovatelé stánků a barů reagují na debatu o zálohovaných kelímcích a omezování jednorázového nádobí? Musíte je k těmto změnám nějak motivovat?

Nikoli, ani není potřeba vytvářet nějaký zásadní tlak. Vratné kelímky se v posledních letech staly běžným standardem na řadě akcí a naši partneři k nim tam, kde to jejich provoz umožňuje, přecházejí přirozeně. Je to podle mě součást širšího společenského posunu, který v této oblasti probíhá.

Budete rozšiřovat vratné obaly i na vratné krabičky na jídlo? Třeba REkrabičky?

Platí tady totéž jako u kelímků. O tom, jaké obaly na jídlo konkrétní gastroprovoz používá, rozhoduje jeho provozovatel. Festival nemůže partnerům nebo místním podnikatelům nařídit konkrétní systém ani konkrétního dodavatele. Co ale dělat můžeme a chceme, je tohle téma s provozovateli aktivně otevírat, sdílet s nimi možnosti a motivovat je k hledání řešení, která dávají smysl ekologicky i provozně. Vratné krabičky mohou být jednou z cest, ale určitě nechceme říkat, že zavedeme jeden konkrétní systém plošně pro celý festival. Každý gastroprovoz má jiné podmínky a konečné rozhodnutí musí zůstat na jeho provozovateli.

Proč se karlovarský festival začal o odpadové hospodářství zajímat až teď, když jiné festivaly toto téma dávno řeší? Například na Rock for People třídí vše velmi pečlivě, i elektronické cigarety. Není KVIFF v tomto ohledu opožděný?

Odpad řešíme dlouhodobě, nikoli až teď – s městem, Lázeňskými lesy a parky, Hotelem Thermal i našimi partnery. V minulých letech jsme například řešili rozmístění a četnost svozu odpadových nádob nebo instalovali zálohomaty na plastové lahve. Letošní novinkou není náš zájem o odpad, ale to, že jsme si ho nechali odborně analyzovat.

Zároveň bych se asi ani nechtěl pouštět do soutěže, který festival je v udržitelnosti dál. Karlovarský festival má dost specifickou situaci. Neodehrává se v uzavřeném areálu, který ráno otevřeme a večer zavřeme. Devět dní fungujeme přímo v centru města společně s jeho obyvateli, lázeňskými hosty, restauracemi, hotely a stovkami dalších provozů. Řada z nich navíc není našimi partnery a festival vůči nim nemá žádnou pravomoc. Nemůžeme tedy jednoduše rozhodnout, jaký systém obalů budou používat nebo jakým způsobem budou nakládat s odpadem. Podobné situace přitom řešíme i v oblastech, které s ekologií vůbec nesouvisejí.

Jako například?

Třeba několik let jsme s provozovateli debatovali o možnosti platit během festivalu kartou. Ani to jsme jim nemohli nařídit. Mohli jsme vysvětlovat, proč to považujeme za důležité pro návštěvníky, nabízet řešení a postupně je přesvědčovat. Dnes už všechny klíčové provozy možnost platby kartou nabízejí. Je to dobrý příklad toho, jak v prostředí otevřeného města můžeme změny prosazovat – často je to dlouhodobý proces založený především na komunikaci.

Podobně přistupujeme i k udržitelnosti. Tam, kde máme věci přímo ve své kompetenci, je můžeme měnit sami. Tam, kde jsou v rukou partnerů nebo dalších provozovatelů ve městě, můžeme téma otevírat, motivovat je a hledat společně řešení. Nechci to ale používat jako výmluvu. Naopak je to důvod, proč potřebujeme velmi úzce spolupracovat s městem, jeho organizacemi, našimi partnery i dalšími provozovateli a proč chceme mít lepší data. V některých věcech jsme určitě dál, v některých máme rezervy. Důležité pro nás je vědět, kde ty rezervy jsou, a postupně je zmenšovat.

Několikrát jste zmínil, že vy jako vedení festivalu se snažíte gastroprovozy motivovat k udržitelnějším obalům, třeba k zálohovaným kelímkům. Jak takové motivování vypadá?

Zatím je to především o dialogu. S provozovateli mluvíme o tom, jak se mění očekávání návštěvníků, která řešení jsou dnes dostupná a jaké mají jednotlivé varianty výhody a nevýhody. Snažíme se sdílet zkušenosti a ukazovat, že některé věci, které byly před pár lety spíš nadstandardem, už dnes lidé vnímají jako samozřejmost.

U našich přímých partnerů můžeme přemýšlet také o dalších způsobech motivace. I konkrétní finanční pobídky mohou být jedna z možností, o kterých má smysl do budoucna uvažovat. Pokud chceme partnery motivovat k určitému způsobu fungování, je fér přemýšlet také o tom, jak jim takovou změnu můžeme usnadnit.

„Nechceme mentorovat“

Výsledky odpadové analýzy podle vás poslouží jako podklad pro konkrétní opatření. O která opatření půjde?

První věc, kterou chceme řešit už pro příští ročník, je ve spolupráci s městem a Lázeňskými lesy a parky posílení systému tříděného odpadu. Chceme se podívat jak na počet nádob, tak na jejich rozmístění. Z analýzy totiž vyplynula poměrně jednoduchá věc: nestačí lidem říct, že mají třídit. Musíme jim to také maximálně usnadnit. Pokud člověk ve chvíli, kdy se chce odpadu zbavit, vhodnou nádobu jednoduše nenajde, celý systém nefunguje tak, jak má. Druhou částí proto bude komunikace směrem k návštěvníkům.

Takže připravíte osvětovou komunikační kampaň směrem k návštěvníkům? Jak bude vypadat?

Nechceme dělat kampaň, která bude návštěvníky mentorovat. Spíš jim chceme velmi jednoduše ukázat, jak se v systému orientovat a co mohou sami udělat. Analýza nám ukázala, že významná část odpadu končí mimo nádoby. Takže vedle infrastruktury potřebujeme pracovat i s chováním lidí. Festival navštěvují desítky tisíc lidí a u akce takového rozsahu má i velmi malé rozhodnutí každého jednotlivce v součtu velký dopad. Chceme proto komunikaci dostat jak do našich digitálních kanálů, tak přímo do míst, kde odpad vzniká.

Jsou návštěvníci ukázněnější než v minulých letech, či naopak? Chtějí vůbec vratné obaly?

Určitě vidíme, že některé věci, které byly ještě před několika lety novinkou, už lidé považují za samozřejmost. Typickým příkladem jsou zálohované kelímky. Návštěvníci ten systém znají, vědí, jak funguje, a nemáme pocit, že by proti němu existoval nějaký zásadní odpor. Zároveň bych nerad tvrdil, že se chování návštěvníků dramaticky zlepšuje, pokud pro to nemáme dlouhodobá srovnatelná data. Právě letošní analýza pro nás může být dobrým výchozím bodem. Pokud chceme vědět, jestli se situace skutečně mění, musíme ji nejdřív začít měřit.

Jak se u tak velké akce zajišťuje funkční odpadové hospodářství? Co bývá největší výzva?

Asi právě to, že nemáte pod kontrolou jen infrastrukturu, ale potřebujete, aby systém přijaly desetitisíce lidí. Můžete mít dobře rozmístěné nádoby a funkční svoz, ale nakonec vždycky záleží i na rozhodnutí konkrétního člověka, co s odpadem udělá.

A v našem případě je to ještě složitější tím, že festival není uzavřený areál. Odehrává se v živém městě. Proto je pro nás zásadní spolupráce s Karlovými Vary, Lázeňskými lesy a parky, Hotelem Thermal, našimi partnery i místními provozovateli. Festival sám tohle vyřešit nedokáže.

Která další ekologická zlepšení na festivalu plánujete?

Udržitelnost pro nás není jen odpad. V posledních letech jsme například výrazně omezili dieselové agregáty a v parcích vybudovali elektrické přípojky, aby venkovní instalace mohly využívat standardní elektrickou síť. Přibližně dvě třetiny materiálů používaných při stavbě festivalových prostor skladujeme v regionu a znovu používáme v dalších ročnících. Festivalový katalog už několik let vychází pouze digitálně, rozšiřujeme půjčovnu kol a autobusovou dopravu a letos tvořily elektromobily polovinu festivalové flotily.

Další velké téma je pro nás pokračující digitalizace. Chceme například postupně omezovat papírové vstupenky a co největší část ticketingu přesouvat do digitálního prostředí. To ale vyžaduje další vývoj našich systémů, takže nechci slibovat konkrétní termín.

Takže byste řekl, že festival má hotovo? Považujete jej již za ekologický festival?

Nechceme o sobě tvrdit, že jsme nejudržitelnější festival nebo že máme všechno vyřešené. Nemáme. Festival na devět dní přivádí do města velké množství lidí, staví dočasné prostory, zajišťuje dopravu, techniku, projekce i gastronomii – a tím vytváří ekologickou stopu. Naší odpovědností je podle mě především tuhle skutečnost nezastírat, dívat se na jednotlivé oblasti konkrétně a tam, kde můžeme dopad reálně snížit, to postupně dělat.