Pitná voda v Evropské unii podléhá od ledna letošního roku hygienickým limitům i pro takzvané „věčné chemikálie“. Lidé mohou zjistit, co jim teče z kohoutku díky nové mapě, která vychází z dat od vodáren. Posílat mohou také vlastní laboratorní rozbory.
Softwarový inženýr Michal Zatloukal se před časem ponořil do tématu „věčných chemikálií“, protože mu vadilo, že stát o této problematice s dopadem na životní prostředí i zdraví lidí moc nekomunikuje. Začal mít také podezření, že se látky, které ještě donedávna směly být například v čajových sáčcích nebo obalech na hranolky, mohly podepsat na zdravotních potížích v jeho rodině.
Perfluorované a polyfluorované sloučeniny (PFAS) získaly svou přezdívku kvůli pevné chemické vazbě mezi uhlíkem a fluorem. V přírodě se téměř nerozkládají a v lidském organismu tyto člověkem vytvořené chemikálie mohou působit toxicky. Některé z nich jsou proto zakázané. Způsobují vážné zdravotní komplikace, jako je poškození jater, onemocnění štítné žlázy, poruchy metabolismu, neplodnost i rakovinu.
Do lidského těla se PFAS dostávají především s jídlem a pitím, do prostředí se uvolňují z chemického průmyslu i spotřebního zboží. Od letošního ledna proto v celé Unii platí závazný hygienický limit 100 nanogramů na litr pro dvacet vybraných látek PFAS v pitné vodě. Jeho překročení znamená nutnost technologické nápravy, například instalaci filtrů s aktivním uhlím, nebo dokonce odstavení zdroje.
Tuzemské vodárny začaly data do informačního systému „IS PiVo“, který spadá pod resort zdravotnictví s odborným garantem, jímž je Státní zdravotní ústav, zadávat už v roce 2024. Zatloukal se rozhodl z prvních výsledků vytvořit přehlednou mapu. Výsledky zatím až na jednotky případů zůstávají v limitu zákona. Ten je ale experty na toxické látky vnímá, jako příliš velkorysý.
Chtěl znát vlastní vodu
Michal Zatloukal se pustil do odběru vlastních vzorků v rámci rodiny. První výsledky už zveřejnil a teď vyzývá další občany, aby mu posílali závěry vlastních rozborů, které bude do mapy na bázi otevřených dat postupně zanášet.
„Objel jsem osm lokalit po mých příbuzných a odebíral vzorky z kohoutků i ze studní. U laboratoře ALS Czech Republic jsem si domluvil ještě podrobnější testování, než je klasické měření 20 PFAS, které je od ledna 2026 povinné v pitné vodě,“ líčí postup Zatloukal.
Naměřené lokality zahrnují Prahu, konkrétně vzorky z části metropole, pro které je zdrojem pitné vody nádrž Želivka. Zatloukal měřil také přímo v obci Káraný, jejíž zdroj zásobuje částečně Prahu, hlavně její severovýchod. A navíc v Kolíně, Kutné Hoře, Brandýse nad Labem, Lovosicích či v Církvicích u Kutné Hory.
Z měřených vodovodů dopadly nejhůře Kolín, Lovosice a obec Káraný. Praha a Kutná Hora na tom byly lépe. Některé z vodovodů by nesplňovaly limit pro pitnou vodu v Dánsku založený na imunotoxických studiích, který je v Evropě nejpřísnější. Aktuální celoevropský limit ale žádný vzorek nepřekročil.
Vzorek si nechala analyzovat i matka dvou malých dětí z Kolína, které není téma lhostejné a chtěla by, aby se její děti vyvíjely pokud možno co nejzdravěji navzdory znečištěnému prostředí. „Dlouhodobě se o téma zajímám. Už i kolem sebe bohužel vidím negativní dopady chemického koktejlu, kterému jsme vystaveni, ať už jde o dřívější hormonální dospívání dětí či onkologická onemocnění,“ říká žena, která si přála zůstat v anonymitě.
Koncentrace je pod limitem
Voda v Kolíně podle ní není moc kvalitní, a tak její rodina pije jen artéskou EKOvodu z podzemních hlubinných kapes, kterou ve městě nabízí na několika místech soukromá firma, případně balenou. Nyní kvůli PFAS zvažuje domácí filtr.
„Mrzelo mě vyjádření firmy, která zde vodovod provozuje. Není vůle to řešit. Místo toho vydali zprávu, že je vše v pořádku,“ dodává. Myslí si, že voda zdražila v nedávných letech tak dramaticky, že pár korun navíc za cenu lepší filtrace by už lidé skousli.
Skupinový vodovod Kolín, který zásobuje pitnou vodou více než 50 tisíc obyvatel a jehož provozovatelem je Energie AG Kolín, poskytl v kontextu Zatloukalova zjištění následující vyjádření ústy generálního ředitele Václava Hoška: „Kvalitu pitné vody dlouhodobě sledujeme prostřednictvím pravidelných rozborů. Výsledky potvrzují, že pitná voda dodávaná do domácností v Kolíně splňuje všechny hygienické požadavky a je bezpečná pro každodenní používání. Laboratorní rozbory potvrzují, že koncentrace PFAS látek v pitné vodě je pod stanovenými limity.“
Zatloukal se domnívá, že přesto by bylo dobré se hodnotami zabývat, když i dle dostupných dat z IS PiVo má Kolín jedny z nejhorších výsledků v republice. Limity se navíc mají postupně v Evropské unii zpřísňovat. Už za necelý rok a půl začne platit nový limit 20 nanogramů na litr pro čtyři nejhorší látky patřící mezi PFAS. Nejpřísnější Dánsko stanovilo hranici koncentrace u zmíněných čtyř látek na čtyři nanogramy na litr.
Zájem o analýzy roste
Marta Václavíková z laboratoře ALS uvádí, že zájem o analýzy PFAS v posledních letech celoevropsky poměrně prudce vzrostl – meziročně o více než 50 procent. V Česku k tomu přispěla legislativní povinnost.
ALS Zatloukalův projekt podporuje a sledujícím na jeho webu nabízí analýzu dvaceti PFAS za zhruba šest tisíc korun. „Jednotlivec si může vzorek vody odebrat sám, je však důležité použít speciální vzorkovnice určené pro analýzu PFAS. Jejich materiál je předem testovaný a ověřený tak, aby nedocházelo ani k nežádoucí kontaminaci vzorku uvolňováním PFAS ze stěn lahve, ani k jejich adsorpci na stěny nevhodného materiálu vzorkovacích nádob,“ sdělila Václavíková Ekonews.
Vzorkovnice pro analýzu PFAS je možné zdarma vyzvednout na některé z dvanácti regionálních poboček ALS. Pokud má být výsledek použit úředně, například pro stavební úřad nebo hygienickou stanici, nabízí laboratoř akreditovaný odběr vlastním vzorkařským týmem.
„Lidi mají informací dost“
Státní zdravotní ústav upozorňuje na rizika platforem, jako je ta Zatloukalova.„K pokusům laiků uchopovat odborný obsah a šířit ho dál jsem spíše skeptický. A to i když nemají žádné postranní (komerční) úmysly, což u mnoha webů není zřejmé, ale při bližším zkoumání to často vyplyne. Mám z toho dojem, že pohled na věc buď příliš zjednoduší nebo zkreslí a ve výsledku napáchají více škody než užitku. Aspoň web bezpfas.cz je toho typickým příkladem,“ napsal vedoucí Oddělení hygieny vody Státního zdravotního ústavu František Kožíšek.
Podle Kožíška je klíčové, že ze zákona má každý odběratel pitné vody z veřejného zásobování právo znát aktuální informace o kvalitě dodávané vody a provozovatelé vodovodů mají za povinnost tyto informace zveřejňovat na svých webových stránkách. V případě malé obce se toleruje i zveřejnění na úřední desce.
„I když někde mají jen průměrné hodnoty za uplynulý rok a jinde zase jen přehled cca 30 ukazatelů (ač jich musejí sledovat více než 70), důležité je, že o tyto (čili úplné a aktuální) informace může každý odběratel či spotřebitel požádat a provozovatel mu musí vyhovět. Kdyby nechtěl, krajská hygienická stanice ho k tomu donutí. To si myslím, že je z pohledu práv občanů zcela dostačující,“ uvedl Kožíšek.
Zatloukal chce měřit dál
Pro souhrnný přehled vydává Státní zdravotní ústav každý rok zprávu o kvalitě pitné vody v Česku. „Stopové koncentrace (suma 20 PFAS okolo 1 ng/l) se nalézají skoro všude, i když to z dat tak nevypadá. Vodárenské laboratoře totiž používají metody s mezí stanovitelnosti okolo jednoho nanogramu na litr, takže většinu nálezů mají pod mezí stanovitelnosti. Někde jsou nálezy trochu vyšší, ale nadlimitní nálezy jsou zcela výjimečné. U sumy 20 PFAS by mi stačila jedna ruka, co do počtu případů, u směrné hodnoty sumy čtyř PFAS dvě ruce. O žádných trendech se nedá hovořit,“ tvrdí Kožíšek. Evropská komise podle něj nyní čeká na nové hodnocení toxicity PFAS ze strany Světové zdravotnické organizace a podle toho se rozhodne, zda je potřeba spektrum sledovaných dvaceti látek upravit a zda bude limit potřeba upravit.
Kritika ale Zatloukala neodrazuje. I když připomínky odborníků nebere na lehkou váhu, se Státním zdravotním ústavem si dopisuje a snaží se jeho pohled ve svém projektu co nejvíc zohlednit, chce projekt dál rozvíjet.
„Další plány jsou hlavně budování komunitní mapy měření od lidí, tedy zmapování, jak jsou na tom soukromé studny. Dál bych chtěl mapu rozšířit o data z českých výzkumů PFAS v prostředí. Sci-fi by bylo, kdyby tam byly i produkty bez PFAS. Například jsem zjistil, že mám PTFE zubní niť, ale to je zatím těžké dohledat v dodavatelském řetězci,“ shrnuje.
Možná mu to usnadní i chystaný projekt Státního zdravotního ústavu. Ten v červenci oznámil, že získal finanční podporu na monitorování výskytu PFAS v textilních výrobcích určených převážně do interiérů, včetně výrobků pro děti a hraček. Zaměřit se chce především na koberce, bytový textil, textilní materiál pro výrobu čalouněného nábytku, textilní materiály do interiérů automobilů, oděvy a textilní hračky pro děti.
Irena Buřívalová
Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.
