Kalifornské žížaly si pochutnávají na ovoci z Prachaticka. Výsledkem je čaj jako hnojivo

Původně chtěla firma Florium s pomocí žížal kompostovat zbytky potravin pro řetězce, narazila ale na nedostatek vůle a byrokracii. Teď vyrábí vlastní žížalí hnojivo a prodává vermikopostéry domácnostem. Oproti klasickému kompostování žížaly pracují daleko rychleji.

Šárka Jakešová a její muž David Kuchta založili před lety na Prachaticku společnost Florium s vizí, že budou pro tuzemské obchodní řetězce budovat obří žížalí vermikopostéry a ty se díky nim budou smysluplně zbavovat neprodaného ovoce a zeleniny. Postupem času jim ale začalo být jasné, že jednodušší bude cílit přímo na domácnosti a jednotlivé spotřebitele, kteří nevědí, jak nakládat s vlastním bioodpadem.

„Ukázalo se, že s řetězci to nelze realizovat. Museli by tam být ve vedení lidé opravdu zapálení pro udržitelnost. Naráželi jsme i na hygienu a fakt, že by se pro vermikompostéry museli vyškolit pracovníci. Řetězcům v podstatě vyhovuje, že si mohou nevyužité potraviny odepsat a pojišťovna jim to proplatí,“ myslí si Jakešová. Řetězce nicméně dnes mají spoustu možností, jak nakládat s neprodanými potravinami. Nabízejí je s výraznými slevami, darují do potravinových bank nebo zoologickým zahradám.

Příležitost se naskytla, když se společnost Florium dostala k velké zásobě beden z dopravní firmy, která si je nechala vyrobit v nevyhovujícím rozměru. Místo aby bedny zamířily na recyklaci a všechna energie vložená do jejich výroby přišla vniveč, Florium z nich postavilo první vermikompostér. V hale jich dnes mají zhruba dvě stovky a díky koloniím kalifornských žížal vyrábějí hnojivo pro zákazníky. Zároveň vermikompostéry nabízejí lidem na zahrady. Na webu Floria stojí od necelých 10 tisíc do 12 tisíc korun.

„Bohužel designové vermikompostéry, které jsou na trhu, jsou dost marné. Tím, jak jsou malé, je náročnější v nich udržet půdní podmínky pro život žížal a nevyřeší veškeré odpady z domácnosti,“ tvrdí Jakešová. „Naše kompostéry sice nejsou moc hezké, co si budeme povídat, ale jsou to kompostéry s příběhem,“ dodává.

Inteligentní žížaly

Kalifornské žížaly, které má Florium ve vermikompostérech ve vlastní hale, sežerou všechno možné od šťavnatých zbytků ovoce po trávu. V jednu chvíli získávali ve Floriu zásoby od velké přepravní společnosti, která vozila ovoce a zeleninu ze zahraničí do tuzemských řetězců.

„To byly tuny v podstatě nepoškozených potravin. V bedně třeba měli jednu nahnilou papriku, a tak ji vyhodili celou, bylo to pro ně jednodušší. Nebo nám jednou zavezli náklaďák plný melounů, jejichž jediná vada byla, že ve spodku byly trochu bělejší,“ líčí Jakešová. Přepravce později spolupráci s Floriem rozvázal a nevyužité potraviny vozil do bioplynky.

Na kalifornské žížaly, které jsou vyšlechtěným hybridem, nedají ve Floriu dopustit. „Jsou inteligentní, rychleji se rozmnožují a jedí přebytky. Chutná jim každá organická hmota,“ pochvaluje si Jakešová.

Po skončení spolupráce s velkým přepravcem těží ve Floriu z toho, že se na Prachaticku nacházejí v sadařské oblasti. Žížalám dávají výlisky z jablek či hrušek, švestky či trávu ze zahrad, které nejsou chemicky ošetřené. To ale dělají spíše proto, že je to správné z pohledu ekologie. Z laboratorních rozborů vědí, že žížaly odbourají velmi efektivně i mnohé toxické látky.

Žížaly mají v trávicím traktu enzym, který vylučují, a tím přispívají k obohacení půdy. Proto je „žížalí čaj“ tak cenné hnojivo. „Je úrodnější než kompost. Na to máme vzorky, které jsme odebírali s lidmi z Univerzity Karlovy. Je v tom velké procento živin, fosfor, draslík, dusík, ten enzym. Je to nádherná úrodná věc,“ říká Jakešová.

Ozelení poušť, odbourají škodliviny

Celý proces startuje na jaře, kdy se žížaly začínají krmit. Hnojivo se stáčí na podzim. Vermikompostér může být i venku na zahradě, ale při dlouhodobých mrazech je lepší ho dát do sklepa či do garáže. Jednotlivá patra se dají přenášet zvlášť, což usnadňuje manipulaci.

Než Jakešová nastoupila před pár lety na mateřskou, společnost Florium hojně spolupracovala s akademiky na různých projektech. Společně s vědci si vyzkoušela i to, že žížaly mohou ozelenit poušť. Projekt představili v českém pavilonu výstavy Expo v Dubaji.

S vědci z České zemědělské univerzity, Mikrobiologického  ústavu AV ČR a společností Dekonta také testovali, jak díky žížalám odbourávat škodliviny z kalů odpadních vod. „Projekt trval pět let a skončil zhruba před třemi lety. Pomohl nám pochopit, že žížaly zvládnou neuvěřitelné věci,“ popisuje Petra Innemanová ze společnosti Dekonta.

„Z pohledu hygienizace kalu je to dlouhodobější proces, než když probíhá v kompostárně. Myslím, že by ale mohly mít skvělé využití třeba při vermifiltraci, kdy se s pomocí žížal odstraňují nerozpuštěné látky z kalového prostoru domovních čistíren odpadních vod, které by se jinak musely draze vyvážet nebo vylévat do zahrady,“ myslí si Innemanová, která zároveň působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

Další možnost využití žížal vidí Innemanová při zpracování matoliny z vinných hroznů, což jsou výlisky obsahující slupky či semínka, které by kvůli kyselému pH v kompostárně dělaly neplechu. Žížaly si ale s materiálem poradí. Jakešová teď po dvou letech péče o malé dítě znovu nabírá dech a chce projekt rozvíjet. „Někdy je to těžké, ale žížaly mi dávají smysl. Nechci zahodit všechny znalosti, které o nich máme,“ říká.