Obchodním řetězcům jako je Kaufland či Tesco, ale i samotným dodavatelům, zbývají ročně stovky tun ředkviček, mrkví, brambor a další neprodané zeleniny či ovoce. Na to, kam s nimi, se zaměřili i David a Šárka Jakešová, kteří nyní testují provoz prvního obřího vermikompostéru.
Cíl je, aby se neprodaná zelenina a ovoce nemusela vyhodit, ale dále se využila. Projektů, jak to udělat, je nyní více. Jeden počítá s tím, že se zbytky budou sušit a vznikne z nich buď kvalitní přírodní hnojivo, anebo je bude možné prodávat i pro lidskou spotřebu. V Rakousku už to takto funguje, u nás se projekt teprve chystá.
„Žížalí čaj“ jako organické hnojivo
Další z možností, jak tuny bio odpadu zpracovat je vermikompostér, což je zjednodušeně řečeno velikánská bedna plná žížal, které zpracovávají bioodpad zde uložený. Výsledným produktem je „žížalí čaj“, který lze po zředění používat jako organické hnojivo.
V tomto případě šli manželé ze společnosti Florium cestou vybudování vermikompostéru jako prohlubně v zemi, aby se využila existující a třeba i zničená půda. Ta se zpevní a nasadí se do ní stovky žížal. Ta, kde nyní probíhá test je dlouhá sedmnáct metrů a široká necelé dva metry. Trochu se svažuje, aby bylo zaručeno vytékání žížalího čaje. Pojmout může sto až dvě stě tun bio odpadu. Ty ale postupně slehnou a mohou se doplňovat dalšími zbytky.
Reálné závěry budou příští rok
Test začal loni v listopadu, nyní je vermikompostér plný z poloviny a doplňovat se bude na jaře příštího roku. „Koncem roku 2020 by se mohl začít tvořit první kompaktní humus a začít vytékat kvalitnější, možná již použitelná tekutina. Budeme průběžně doplňovat krmivo a čekat a v roce 2021 bychom snad mohli být ve fázi, kdy budeme mít reálné závěry a tímto taky stanovit, za jak dlouho a při jaké velikosti se může vermikompostér zcela naplnit,“ uvádí David Jakeš za Florium.
Pak by mělo následovat propojení na velké obchodníky. „Myslím si, že využití průmyslových vermikompostérů by bylo vhodné i pro obchodní řetězce, ale nemělo by se jednat o jednotlivé obchody, ale o technologii využívanou společně například celým nákupním střediskem, či průmyslovou zónou,“ říká Michael Rada, který se zabývá tím, že propojuje firmy, kterým něco zbývá nebo přebývá s těmi, které to dokáží zpracovat.
Sám se náhodou u jednoho zákazníka setkal s tím, že mu zrovna Kaufland vrátil kamión ředkviček. Důvod, proč řetězce ovoce a zeleninu odmítají je, že buď nevyhovuje jejich požadavkům na kvalitu, nebo jsou příliš malé, velké nebo šišaté.
Každá další manipulace s takto vráceným zbožím je pro dodavatele další finanční náklad a snaží se ho proto co nejlevněji zbavit. Zelenina a ovoce tak často končí na skládce, případně v bioplynových stanicích nebo průmyslových kompostárnách. Dodavatelé totiž nemají povinnost, jako třeba velké obchody, nabízet přebytky nebo neprodané zboží potravinovým bankám.
Vlastní kompostéry testují i obchodní řetězce
Některé obchodní řetězce také experimentují s vlastními kompostéry. Například Albert je má zavedeny na největších deseti prodejnách. Ty plní neprodanou zeleninou a ovocem, která se během 24 hodin mění na koncentrované hnojivo. Albert jej využívá buď na přilepšení půdy v okolí svých obchodů nebo míří do kompostáren k dalšímu zpracování.
Velká množství zbytkové zeleniny a ovoce velké obchodní řetězce darují zoologickým zahradám či farmám ke zkrmení. S čísly se nikdo příliš chlubit nechce. Zveřejňuje je už několik let pouze britské Tesco, které takto loni darovalo pro zvířata přes čtyři tisíce tun potravinového odpadu. Ovoce a zelenina také tvoří největší část, třetinu, toho, co musí nakonec tento řetězec fakticky vyhodit.
Ostatně čísla jsou velký problém i na globální úrovni. Podle posledního globálního reportu z loňského roku se v Evropě největší část plýtvání potravinami odehrává na straně domácností. Zhruba 40 procent potravinového odpadu vzniká tam. Prodejci a distributoři „mohou“ za desetinu potravinového odpadu a zbývající zhruba polovina připadá na zemědělce a výrobce.
Podrobnější čísla ale zatím ve většině evropských států neexistují, minimálně ne na srovnatelné úrovni. Reportovat o potravinovém odpadu musí společnosti zatím jen v některých státech, například i na Slovensku či v Maďarsku. Evropská unie nyní pracuje na metodice.
Své vlastní cíle, jak snížit plýtvání si daly velké společnosti jako Kraft, Walmart, Metro či Tesco, a to o dokonce o polovinu do roku 2025.
Z největších společností na světě ale zatím měří a zároveň zveřejňuje svůj potravinový odpad jen třetina, vyplývá z poslední zprávy sdružení The Champions, která se potravinovým odpadem zabývá a sdružuje firmy a země napříč celým světem.
Martina Patočková
Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.
