Nevyužité gumové hadičky z výrobních linek, hasicí přístroje po expiraci, sudy od piva nebo ratanové odřezky z výpletů židlí. To, co jiní odepisují, v brněnském studiu Nahaku ožívá jako špičkový design. „Sbíráme odpad nás všech,“ říká jeho zakladatel Josef Rozehnal.
Svítidla PETing jsou hlavním sériovým produktem brněnského designového studia Nahaku. Zrodila se z použitých pivních kegů a jednorázových sudů od prosecca. Nejde přitom o klasické kovové sudy, ale o jednorázové plastové PET kegy, které studiu dodává Plzeňský Prazdroj. „Je to kompozitní produkt, který by bez našeho zásahu skončil na skládkách nebo proletěl komínem spalovny,“ vysvětluje zakladatel studia Josef Rozehnal. Studio svítidla PETing prodává v několika variantách, přičemž ceny začínají na 3,6 tisíce bez DPH.
Češi v roce 2024 vyprodukovali rekordních 40,2 milionu tun odpadu. Téměř pět milionů tun materiálů skončilo bez užitku na skládkách. Vytváření nových produktů z těchto materiálů je základním konceptem Nahaku. „Odpad, se kterým pracujeme, získáváme tam, kde se kupí pravidelně,“ říká Rozehnal.
Cesta ke svítidlům nebyla bezbolestná. „Naše studio je ,material driven‘ – zkoušíme, co nám materiál dovolí a kam nás nasměruje. Naším cílem je materiál respektovat,“ popisuje Rozehnal. „Často ale narazíme na zeď. U kolekce PETing mě dodnes bolí, že jsme kvůli praktičnosti a složitosti výroby, která zvedala cenu, museli vyhodit ten úplně nejhezčí prvek designu. Materiál vám prostě někdy nedovolí všechno, co si vymyslíte,“ dodává.
Vyrůstal v zabordeleném prostředí
Nápad přeměňovat odpad na designové kousky se zrodil během studií, kdy Rozehnal hledal způsoby, jak ušetřit peníze. Dnes ale vidí původ své fascinace odpadem ještě o dost dříve. „Můj otec je hoarder, hromadí a pečlivě třídí nejrůznější druhy odpadků. Pamatuji si třeba důkladně vymyté a do komínků srovnané obaly od paštik. Jen za mé dospívání zastavěl náš dům nepořádkem od podlahy až na půdu,“ vzpomíná designér.
„Vyrůstal jsem v prostředí, které bylo extrémně zabordelené. Vlastně to byla malá skládka, která se postupně přeplňovala materiálem, se kterým by se dalo dál pracovat. Tohle prostředí mě dovedlo až k tomu, co dělám dnes,“ doplňuje.
Hoarderství je podle Rozehnala skvělou sondou do společnosti, protože ukazuje, co a v jakém množství produkuje. „Nic z jeho ,sbírky‘ zpracovávat nechci, je to odpad jednoho člověka. My spíše hledáme průmyslový odpad, který se dá logisticky získávat ve větším množství,“ vysvětluje.
Právě možnost získávání odpadních materiálů pravidelně a ve větším množství je podle Josefa Rozehnala jedinou cestou ke skutečné udržitelnosti. „V Nahaku nezpracováváme náhodné odpadky, ale periodicky produkovaný odpad, třeba z průmyslové výroby. Cílem je vždy najít cestu, jak zpracovat odpadního materiálu co nejvíc,“ popisuje designér.
Aktuálně v Nahaku pracují mimo jiné na svítidle na noční stolek vyrobeném ze staré zavařovací sklenice a kamene, který získávají jako odřezek třeba z desky kuchyňské linky. Sériová výroba produktu z pravidelného zdroje odpadu je navíc pro studio finančně schůdnější. „Prorážíme novou cestu a do vývoje například jednoho květináče nebo svítidla investujeme obrovské množství energie, práce a času, protože to nikdo před námi nedělal,“ vysvětluje.
Zpátky k hasičákům
Spíše než jednotlivým autorským dílům se Nahaku chce věnovat dostupné sériové výrobě. „Kde je ekologie v tom, že z odpadního materiálu vytvořím jedno dílo, které si někdo dá do soukromého interiéru? Lepší je jich udělat sto a dostat to k lidem tak, aby to mohli používat všichni,“ vysvětluje Josef Rozehnal. Dodává, že design ani udržitelnost nemají být jen výsadou pro bohaté, jako je tomu v současnosti.
„Produkty s nálepkou eko nebo design jsou z nějakého důvodu dražší, ale nemělo by to tak být. Proto se snažíme dělat produkty, které mají vysokou ekologickou přidanou hodnotu, ale zároveň jsou dostupné. Dneska se ale bohužel dají věci koupit tak levně, že i když budeme dělat design dostupný, jejich cenám můžeme konkurovat jen těžko,“ uznává Rozehnal. „Je na zodpovědnosti každého z nás, jestli sledujeme jen cenu, nebo i původ materiálů, ze kterých se produkty vyrábějí,“ doplňuje.
I proto se chce vrátit k materiálu, u něhož ve studiu kdysi začínali – hasicím přístrojům, ze kterých vyráběli svítidla, květináče nebo misky. „Vlastně jsme ten hasicí přístroj zpracovali celý, ale zbytečně jsme si to komplikovali. Teď už vím, že půjdeme jednodušší cestou, aby byl produkt dostupnější pro všechny. Čím víc toho prodáme, tím víc zachráníme odpadového materiálu, který by jinak nenašel využití,“ říká.
Vánoční svetr pro dračici a chlupaté vejce
Studio Nahaku na sebe upoutalo pozornost mimo jiné během Vánoc v roce 2023, když z téměř kilometru odpadních plastových hadiček utkali svetr pro brněnskou dračici zavěšenou v podchodu Staré radnice.
„Turistické informační centrum nás oslovilo s tím, že potřebují kolemjdoucí odnavigovat do tehdy vzniklého gourmet courtu na nádvoří Staré radnice,“ říká Rozehnal. „Existovalo několik možností, jak to udělat, ale jak vyplývá z názvu našeho studia, tak to máme trochu na háku a rozhodli jsme se pro tu nejméně konformní,“ vysvětluje, jak brněnská dračice oblékla svítící svetr.
Rozehnal s kolegy vyrobil tkalcovský stav, na kterém z odpadní hadičky od Fatry utkali látku na červeno-bíle nasvícený svetr. „Zafungovalo to skvěle, dračice ve svetru přitáhla pozornost statisíců lidí,“ pochvaluje si Rozehnal.
Loni pak vyšla z dílny Nahaku varianta na tradiční brněnské vánoční vejce. Tentokrát bylo potřeba umístit do spodní části náměstí Svobody prvek, kolem něhož se budou lidé shromažďovat. „I u svetru pro dračici jsme hodně řešili reakce lidí. Některé to pobouřilo, ale většinová společnost to hodnotila kladně. Těm, které to pobouřilo, jsme chtěli vzkázat: ,Proč ne? Uvolněte se trochu, všichni si můžeme dovolit cokoliv.‘ Vytvořili jsme proto tradiční vánoční chlupaté vejce, na které se daly psát vzkazy,“ vysvětluje zakladatel Nahaku.
„Vejce se mi líbilo jako jednoduchý symbol, který může mezi lidmi vyvolávat interakce. Chceme, aby lidé zvedli oči od telefonu a začali si všímat, co je kolem nich. Jestli k tomu tradiční chlupaté vejce pomohlo, tak splnilo svůj účel,“ uvádí.
Potenciál upcyklace
Práce studia Nahaku zahrnují všechno možné od interiérů kaváren, květinářství a barů přes zmíněné instalace ve veřejném prostoru až po kanceláře, obytné prostory či bytové doplňky. Občas je však pro Rozehnala a jeho kolegy náročné přesvědčit firmy k tomu, aby jim odpadní materiál poskytly.
„Musíme firmám vysvětlovat, že se díky nám mohou dostat z červených čísel na likvidaci odpadu do ,zelených‘, protože od nich materiál odkoupíme. I kdybychom si materiál vzali zadarmo, tak jim to pomůže a jsou z červených čísel na nule. Jen musí investovat energii a čas do komunikace a skladování,“ říká.
„Neplatí likvidaci a ještě dostanou zaplaceno za to, že si od nich odpad vezmeme. V tom obecně vidím velký potenciál upcyklace v průmyslu,“ popisuje Rozehnal. V současné době designér řeší odběr odpadních papírových rolí od výrobce hydraulických zvedáků, ze kterých chtějí v Nahaku vyrábět stoly.
Udržitelný design interiéru se nicméně nabízí jako „odpustek“ pro korporace, které chtějí navenek působit zeleně, ačkoliv svou činností životnímu prostředí škodí. Rozehnal k takovému greenwashingu přistupuje pragmaticky. „I greenwashing, který je z pohledu firmy povrchní a zištný, může mít ve výsledku pozitivní vliv na společnost. Před takovým rozhodnutím jsem sice ještě nestál, ale možná bych prostředky a jméno velkého hráče pro dobrou věc využil. Nenechal bych se ale zneužít k tomu, abych někomu vytvářel lživou image,“ vysvětluje svůj postoj Rozehnal.
„Nejsem dobrý byznysmen“
Název studia vznikl kdysi dávno z frustrace nad špatnou komunikací s jedním klientem. „Tehdy jsme si řekli, že takové lidi a zakázky musíme mít prostě na háku. Myslím, že tento přístup nám zůstal. Pořád máme na háku a rádi okopáváme kotníky a společenské konvence,“ říká Rozehnal.
Zároveň ale ví, že na větší sériový prodej designových výrobků z odpadů si studio bude muset ještě nějakou dobu počkat. „Nejsem dobrý byznysman a neumím naše produkty dostat do větší distribuce. Já si raději hraju a vymýšlím nové věci, než abych řešil byznys. Máme hotové produkty, jen je potřebujeme dostat do světa,“ přiznává.
Za šest let existence studia se našly i odpadní materiály, které na upcyklaci stále čekají. „Na skladě nám straší tisíce tonerů od průmyslových tiskáren a zatím jsme pro ně nenašli využití,“ dodává brněnský designér.
Kateřina Švehlová
Kateřina je absolventkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde nyní pokračuje v magisterském studiu na katedře environmentálních studií. Zajímá ji cokoliv spojeného se sociálními nerovnostmi, genderem, feminismem a environmentálním hnutím. V létě ráda cestuje po světě stopem.
