Kompostovatelné sáčky patří do skupiny bioplastů a nejčastěji se vyrábějí z polylaktidu, který vzniká z cukrů obsažených v kukuřičném škrobu, cukrové třtině nebo manioku. Taková alternativa k plastovým sáčkům se dříve nebo později rozloží. Klíčové ale je, za jakých podmínek k rozkladu dochází.
Krátká odpověď je, že kompostovatelné sáčky do kompostu nepatří. Aby se plasty jako polylaktid (PLA) skutečně rozložily, potřebují totiž velmi specifické prostředí. Musí v něm být vysoká teplota kolem 60 stupňů Celsia, řízená vlhkost a dostatek mikroorganismů.
K rozkladu je navíc potřeba přístup vzduchu, aby se materiál mohl rozložit na oxid uhličitý, vodu, biomasu a minerální soli. Takové podmínky však často nedokážou zajistit ani průmyslové kompostárny, kam putuje bioodpad z hnědých popelnic.
Podle jedné ze studií sledujících dopad kompostovatelných bioplastů na životní prostředí se kompostovatelné plasty rozkládají během tří až šesti měsíců, což je výrazně rychleji než u běžných plastů. Zároveň to ale trvá mnohem pomaleji než v případě bioodpadu. Tyto sáčky proto mohou v kompostu zůstávat déle a materiál znehodnocovat.
Nepřítel zpracování bioodpadu
Znečištění bioodpadu kompostovatelnými sáčky je podle zpracovatelských firem jedním z největších problému jeho zpracování. Pokud je obsah popelnice výrazně kontaminovaný, kompostárna ho nemusí vůbec přijmout a takový odpad pak končí na skládce, nebo ve spalovně. Menší znečištění v bioodpadu dotřiďují zaměstnanci linek ručně.
Kompostovatelné sáčky nepatří ani do kontejneru na plast, protože se nedají recyklovat a mohou narušovat recyklační procesy. Správným místem pro ně je směsný odpad, tedy černá popelnice. V současném systému nakládaní s odpady totiž neexistují vhodné technologie, které by dokázaly bioplasty správně zpracovat.
Do bioodpadu by se obecně neměly dávat žádné sáčky, a to ani papírové, ani plastové, ani ty označené jako rozložitelné nebo kompostovatelné. Nejlepší je bioodpad do popelnice vysypávat volně.
Valentina Podlesná
Valentina vystudovala Univerzitu Karlovu, kde získala magisterský titul v oboru sociální a kulturní ekologie, předtím také bakalářský titul v oboru žurnalistiky. Zajímá se o komunitní zahrady i výrobu ekologických pracích prášků.
