Živiny v hodnotě miliard dolarů přijdou vniveč každý rok jenom ve Spojených státech. Pokud se lidé naučí využívat vlastní „bioodpad“, mohou snížit spotřebu syntetických hnojiv. Musí ale vyřešit některé problémy.
Chlévská mrva se využívá jako hnojivo částečně, lidské živočišné odpady minimálně, a přitom obě skrývají bohaté zásoby nevyužitých živin. Získávání těchto živin by mohlo pokrýt veškerou potřebu dusíku a polovinu potřeby fosforu na amerických farmách, což představuje hodnotu v řádu miliard dolarů. Zároveň by to snížilo spotřebu průmyslově vyráběných hnojiv, jak nedávno upozornil web Anthropocene Magazine.
Lepšímu využití těchto látek brání „výrazný prostorový nesoulad“ mezi místem, odkud živiny pocházejí, a místem, kam je třeba je dopravit. Vyřešit se to ale dá lepší koordinací mezi farmami, městy a firmami zabývajícími se odpadovým hospodářstvím, upozorňuje článek publikovaný v odborném časopise Nature Sustainability.
Autoři analýzy zkoumali nutriční potřeby patnácti klíčových plodin pěstovaných v USA a poté je porovnali s údaji o místech s nejvyšší koncentrací lidského (výkaly a moč) a zvířecího (hnůj) odpadu po celé zemi. Zohlednili také obsah živin v těchto odpadních produktech.
Hnojiva v hodnotě sedmi miliard dolarů
Z výsledků vyplynulo, že se Američané zbavují překvapivého množství živin. Lidský a živočišný odpad obsahuje dostatek živin k pokrytí 102 procent potřeby dusíku na amerických farmách a 50 procent potřebného fosforu. Hodnota promrhaných živin odpovídá 5,71 miliardy dolarů podle cen z roku 2020, přičemž po zohlednění inflace by dnes činila 7,19 miliardy dolarů. Lepší využívání tohoto zdroje by navíc snížilo závislost na fosilních palivech potřebných k výrobě syntetických hnojiv.
Základem pro minimalizaci těchto ztrát je, aby Spojené státy a další země vyřešily problémy s tím, jak živočišná hnojiva dostat z míst jejich vzniku na pole, na němž jsou potřeba. Výzkum totiž nejen spočítal množství živin obsažených v odpadu Američanů, ale také odhalil, proč se nevyužívá.
Za prvé, velká část odpadu bohatého na živiny vzniká ve městech, ale potřebují ho venkovské oblasti. Za druhé, navzdory hojnému množství živočišného odpadu některá místa v USA nemají přístup k dostatečnému množství živin potřebných pro zemědělství. Až 26 procent zemědělských lokalit vykazuje menší nabídku živin než poptávku.
Zhruba 37 procent dusíku a 46 procent fosforu obsaženého v odpadech by se přitom dalo využít lokálně. Například v některých částech Severní Dakoty, Iowy, Wisconsinu, Indiany a Montany by se přebytek živin dal snadno distribuovat do blízkých zemědělských regionů, které trpí nedostatkem živin. Vyžadovalo by to ale koordinaci, aby se látky dostaly tam, kde jsou potřeba.
Výzkumníci doporučují začít na místní úrovni. Základem je zpracovávat živočišný odpad v blízkosti svého vzniku a odtud ho přepravovat prostřednictvím distribučních sítí do lokalit, kde je ho nedostatek. Rovnoměrná distribuce živin po celé zemi nicméně vyžaduje lepší propojení zemědělství s odpadovým průmyslem a městy. Výzkumníci ve své práci upozorňují, že zdrojů je dostatek. Je potřeba se zaměřit na koordinaci a lepší logistiku.
Tomáš Pohanka
Tomáš kdysi dávno projevil přání, že by se chtěl živit tím, že si bude číst. Splnilo se mu to, i když jinak, než si představoval. Přečetl spoustu článků v týdenících Euro, Ekonom i v deníku MF Dnes. Je ale fakt, že občas i něco napsal.
