Dejme gorilám peníze. Britský vizionář chce pomoci ochraně přírody tím, že zvířata budou platit lidem

Vyjádření přínosu živočišných druhů v penězích může přispět k záchraně biodiverzity, věří britský myslitel Jonathan Ledgard. Koncept mezidruhových peněz zkouší jeho start-up Tehane na gorilách ve Rwandě. V rozhovoru s Ekonews popisuje, jak by takový systém mohl vypadat.

Na světě žije zhruba tisícovka goril horských. Start-up Tehanu-Interspecies Money spočítal hodnotu 440 jedinců žijících v Rwandě pro člověka na 1,5 miliardy dolarů. Pomocí finančních nástrojů chce umožnit investice do tohoto a dalších živočišných druhů. „Nedává žádný smysl, že tržní ekonomika investuje peníze do směnek nebo částí počítačového kódu, ale ne do biologického života,“ uvádí ředitel start-upu Jonathan Ledgard.

Brit Ledgard má k Česku velmi blízko. Za manželku má českou diplomatku a čas tráví mimo jiné na chatě u Prčic. Působil jako hostující profesor v Centru umělé inteligence na ČVUT v Praze. A také napsal román Žirafy, který popisuje okolnosti kolem případu utracení více než čtyřiceti žiraf v zoologické zahradě ve Dvoře Králové v dubnu roku 1975.

Zajímá se o spoustu témat, ať už jde o pokročilé technologie, přírodu nebo rozvíjející se ekonomiky. V rozhovoru s Ekonews hovořil hlavně o konceptu „mezidruhových financí“, které by podle něj mohly být budoucností ochrany přírody. „Pokud dokážeme vyprodukovat algoritmicky ověřené postupy, které nám umožní dostat víc kapitálu do přírody, naše kultura se začne měnit,“ vysvětluje.

„Nikdo nezvládne přečíst všechny studie“

Jak mohou technologie a umělá inteligence (AI) pomoci v ochraně přírody?

Umělá inteligence může být velmi užitečná. Pro lidi jako druh je těžké nepovažovat se za středobod zájmu. Je pro nás náročné zaměřit se na existenci a životní potřeby jiných druhů. Proto by mohl být zajímavý vývoj různých forem umělé inteligence, které by zprostředkovaly komunikaci mezi lidmi a jinými živočišnými druhy.

Můžete to rozvést?

Zamysleme se nad scénářem: máme lidskou inteligenci, biologickou inteligenci a nyní i strojovou inteligenci. Existuje mnoho živočišných druhů, například velryby, u kterých se lidé snažili napravit škody, které napáchali. Je však před námi stále ještě dlouhá cesta k tomu, než pochopíme, co to opravdu znamená být velrybou, a než najdeme způsob, jak velryba bude moci vyjádřit své zájmy a potřeby. Umělá inteligence s tím může pomoci.

Mám i příklad z praxe, který se týká goril horských. Spolupracovali jsme s primatology, veterináři, rangery a stopaři a dalšími odborníky na gorily a vedle toho jsme měli systém umělé inteligence. Té jsme poskytli velké množství dat, včetně všech odborných studií o gorilách horských, které kdy byly napsány. Zajímalo nás, zda bude AI schopná identifikovat základní zájmy goril, na které může člověk reagovat.

Na co jste přišli?

Lidé se shodli s umělou inteligencí na tom, že jednou z nejdůležitějších priorit je pro gorily bezpečnost. To znamená mít svobodu pohybu a nemít v oblasti pytláky se psy. Umělá inteligence ale navíc přišla s doporučením, že by se gorilám mohlo líbit víc drobných veterinárních zásahů.

Gorily horské se pohybují na limitu své evoluční formy. Jsou obrovské, mají ale oproti lidem velmi jednoduchý trávicí trakt. Jedí velké množství bambusu a další zelené vegetace, a proto často trpí zažívacími problémy. Umělá inteligence doporučila, že by veterináři mohli gorilám poskytnout malé množství základní medikace, která by jim od těchto problémů ulevila. Odborníci na gorily byli docela překvapení, protože si neuvědomili, že by to pro gorily mohl být takový problém.

Proč je to nenapadlo?

Umělá inteligence měla přístup ke studiím z mikrobiologie a dokázala propojit velké množství dat z různých disciplín. Můj nevědecký poznatek je, že i ve vědecké komunitě upřednostňujeme vyprávění příběhů. Mnoho expertů na gorily se zaměřuje na jejich chování, takže zvládnou vysvětlit, co Jenny dělala s Bobem a proč. Nikdo ale nezvládne přečíst všechny studie, a to ani v oboru, ve kterém jsou experty. Gorily jsou navíc jedny z nejstudovanějších zvířat. U spousty dalších druhů, které nejsou tolik prostudované, umělá inteligence může být ještě mocnější pomocník. Může ukázat na informace, které jsou zásadní, ale lidé je dosud přehlíželi. Myslím, že by to mohlo změnit civilizaci.

Zní to také jako nadějná cesta, jak přivést málo diskutované problémy do obecnější debaty.

Jsem v tomto směru docela optimistický. Pokud se na věci podíváme racionálně a řekneme si, že příroda nám poskytuje infrastrukturu, která podporuje vše, co jako lidé děláme, a že je velmi důležité, abychom ji udrželi silnou, zdravou a neporušenou, byl by to dobrý startovní bod. Pokud dokážeme vyprodukovat algoritmicky ověřené postupy, které nám umožní dostat víc kapitálu do přírody, naše kultura se začne měnit. Pochopíme, že regenerace oceánů se vyplatí a že skutečně potřebujeme lesy.

Z politiky a aktivistických hnutí známe, že k této problematice často přistupujeme s emocemi a z pozice viny. Není to ale úspěšné natolik, aby to stačilo ke změně. Pokud myslíme vážně to, aby živočišné i rostlinné druhy přežily do 22. století, potřebujeme mnohem víc kapitálu.

Co musíme změnit v krátkodobém horizontu?

Myslím, že jednou z hlavních věcí je vybudování finanční infrastruktury. Vezměme si například Sierru Leone. Tento africký stát má výjimečně bohatou a komplexní biodiverzitu, ale lidé jsou tam velmi chudí a mnohdy nemají přehled o přírodě kolem sebe. Nikdy se příliš nezajímali o netopýry, ptáky nebo hrošíka liberijského, který tam žije. Potřebujme vybudovat systém, díky němuž budou tyto druhy schopné říct: „Hej! Existuju! Jsem tady! Rád bych, aby to tak zůstalo, a odměním tě za to, pokud mi v tom pomůžeš.“ Myslím, že to nejde zařídit jinak než tak, aby každá komunita dostala za ochranu zvířat peněžní odměnu.

Odtud tedy pochází váš koncept „interspecies money“, tedy mezidruhových financí?

Ne úplně. Osobně jsem se o živočišné druhy zajímal odjakživa, i coby spisovatele mě příroda vždy přitahovala. Jedna z mých knih je o žirafách. Tehdy jsem si ale ještě neuvědomoval, že s živočišnými druhy cítím takovou spřízněnost. Pracoval jsem s chudými komunitami a přemýšlel o digitálních identitách pro mladé lidi a jak jim finančně pomoci. A pak jsem si řekl, proč zůstávat jen u toho?

„Dalším krokem je vytvořit dopadové dluhopisy“

Mezidruhové finance jsou tedy jedním ze způsobů, jak motivovat lidi, aby se starali o přírodu a něco za to získali? Můžete mi vysvětlit, jak přesně by to mělo fungovat?

Vezměme to tak, že vy a já máme možnost vlastnit a utrácet peníze. Když budu chtít sklenici piva, musím mít peníze. To je jasné. Vybudovali jsme na této planetě systém, který je tak intenzivní, že je vidět z hlubokého vesmíru. A to se bavíme jen o ekonomice orientované na člověka. Koncept mezidruhových financí si proto pokládá otázku, jestli jsou to opravdu jen lidé, kdo má právo používat peníze k tomu, aby jimi prosazoval své zájmy. Je možné, aby se toho na nějaké jednoduché úrovni účastnily i další živočišné druhy?

Jakmile jsem rozpracoval tuto prvotní ideu, začal jsem přemýšlet, jaké principy jsou k tomu potřeba. A těmi jsou identita – ať už individuální u „charismatických“ zvířat, jako jsou sloni, nebo kolektivní u zvířat, které žijí v koloniích, například netopýrů. Ke každé identitě by byla přidělena digitální peněženka. A potom je potřeba, aby druhy měly možnost vyjádřit, co je v jejich zájmu, a rovněž nastavit fungování platební architektury.

Znamená to, že lidé budou dostávat finanční odměnu za „pomoc“ zvířatům?

Ano, budou primárním příjemcem, pokud jim poskytnou nějakou službu. A bude definováno, co touto službou je. U některých druhů to může být jen zaznamenávání počtu jedinců a získávání dat a informací. Pokud bude ve stromě sídlit kolonie netopýrů, možná někdo dostane zaplaceno za to, že kolem stromu vybuduje plot, aby ke stromu neběhali psi a děti a netopýry nerušili. Na mezidruhové peníze se je možné podívat z několika možných úhlů, ale principem je nastavit systém tak, aby se zaměřil na komunity, které pro přírodu dělají nejvíce mimo chráněné oblasti.

Takže mezidruhové finance mají také mírnit napětí mezi lidmi a přírodou?

Ano, hlavním zaměřením mezidruhových peněz je v zásadě vylepšení vyjednávacích pozic mezi lidmi a ostatními živočišnými druhy v konkurenčním prostředí. V Africe hluboko uprostřed národního parku nebo někde v divočině v Kongu mimo dosah všech cest možná tyhle peníze potřeba nebudou. Nejdůležitější budou v oblastech, kde se lidé s přírodou aktivně stýkají a mění ji, což je na naprosté většině míst.

Experiment s gorilami je první fáze, jak zjistit, zda by tento koncept mohl fungovat. Co by mělo následovat?

Musíme pochopit, za co se budou tyto peníze utrácet, a potřebujeme architekturu, která umožní, aby to probíhalo transparentním a důvěryhodným způsobem. Dalším krokem je vytvořit dopadové dluhopisy (impact bonds), na jejichž základě se investorům budou vyplácet výnosy, pakliže dojde k naplnění určitého cíle. V případě goril horských by to mohlo být tak, že se výnosy z dluhopisu budou vyplácet, pokud gorilí populace poroste určitou rychlostí nebo se zvedne délka dožití jedinců v populaci.

Kdo by měl tyto dluhopisy nakupovat?

Lidé, které tento koncept nejvíce zajímá, se pohybují v oblasti velmi konzervativních financí – tedy penzijních fondů, zajišťovacích společností, centrálních bank… Jinými slovy kdokoliv, kdo se snaží o investici do hodnot v dlouhodobém časovém měřítku. Řekl bych, že tito investoři jsou dokonce radikálnější než ekologické skupiny, protože vidí čísla.

Do přírody investujeme biliony, ale její hodnoty jsou trilionové. Pokud s těmito lidmi mluvíte, tak jsou toho názoru, že za deset nebo dvacet let už asi mnoho věcí nebudeme moct pojišťovat, protože systémy se hroutí. A ten, který se hroutí úplně nejvíc, je biodiverzita. Chtějí to zahrnout do svého obchodního modelu.

Je potřeba přimět inženýry finančních produktů, aby se kreativně zamysleli nad tím, jak by tento způsob financování mohl fungovat. Pokud to nezvládneme, tak máme jen hezký nápad. Nechceme ale samozřejmě přírodu penězi zkorumpovat.

Kdo by měl nad tímto systémem dohlížet?

Od začátku by to mělo být postavené tak, aby na něj mohl dohlížet kdokoliv. Je ale jasné, že potřebujete správce, který bude posuzovat etické aspekty. Původně jsem si myslel, že by nad systémem mohla provádět dohled speciální centrální banka – banka pro ostatní živočišné druhy. To by ale mohlo být komplikované a třeba existuje snadnější cesta, jak se dostat k cíli.

Mohli bychom teoreticky zavést mezidruhové peníze i v Česku nebo na Slovensku, kde vedeme velké diskuse například o populacích vlků a medvědů a jejich střetech s lidmi?

Myslím, že ano. Zásadní je, aby infrastruktura byla jiná než například v africkém kontextu, kde okolo 70 procent mladých lidí nemá práci a žádný příjem a žijí ze dne na den. Byl jsem loni v Rumunsku a řešili jsme medvědy. Obce na ně mají vyčleněné prostředky z rozpočtu, ale je to málo, pouze pár tisíc eur. V tomto kontextu by mezidruhové peníze mohly znamenat pro medvědy mnohem více peněz, jimiž by se zaplatily přímé zásahy, které by zmírnily napětí mezi medvědy a lidmi. Stejně tak by to mohlo být s vlky nebo třeba rysy. Myslím, že v tomto kontextu je to lepší řešit na úrovni měst a zapojit místní komunity, ať už jde o školní skupiny, skauty a další organizace.

Děláme nyní pro ochranu přírody dostatek?

Rozhodně ne. Vybudovali jsme společnost, ve které se chováme jako ve hře Minecraft a reálný svět je někde venku. Vždyť často neposloucháme ani vlastní těla, natož další formy života. Upřímně věřím, že se budoucí generace budou na naše pokolení dívat stejně pohrdavě, jako se my díváme na generace, které obchodovaly s otroky. I když neděláme dost a přijímáme, že environmentální hnutí nejsou tolik úspěšná, neměli bychom být tolik negativní. V planetárním měřítku komplexně selháváme. Je to ale důvod, proč jsou nápady jako mezidruhové finance potřeba.