Dekarbonizace je rozjetý vlak, který nemá cenu zkoušet zastavit. S ohledem na probíhající klimatickou změnu to ani není v našem zájmu. Na konferenci Vyspělé Česko pořádané platformou Změna k lepšímu uvedl Ondráš Přibyla z platformy Fakta o klimatu.
„Hluboká dekarbonizace je možná. Devadesát procent emisí můžeme snížit s využitím stávajících a dostupných technologií, a to bez podstatných dopadů na životní úroveň. Skrze úspory, elektrifikaci a výrobu čisté elektřiny lze eliminovat 65 procent emisí,“ uvedl Ondráš Přibyla na konferenci, která se zaměřuje na dlouhodobou prosperitu a modernizaci země a proběhla koncem minulého roku.
Upozornil na to, že tři čtvrtiny emisí Česka pocházejí ze spalování fosilních paliv. Ročně se v tuzemsku spotřebuje 37 milionů tun hnědého a černého uhlí, což v přepočtu činí 11 tun na čtyřčlennou rodinu. Za téměř polovinu emisí přitom zodpovídá jen 211 podniků.
Tyto podniky už nakupují emisní povolenky, aby mohly vypouštět CO2 do atmosféry, což je čím dál dražší. „Z toho je patrné, že to není o tom, že nebudeme létat a přestaneme jíst maso, to je úplně jiná hra,“ dodal Přibyla.
Vzhledem k probíhající globální transformaci se Česko dekarbonizaci nevyhne, takže by z ní naopak mělo vytěžit co nejvíce. Náměty, jak ji dobře a efektivně uchopit, přináší i nový Atlas dekarbonizace Česka, který se opírá o data a mapuje reálný stav v emisně náročných oborech.
Dekarbonizace mimo jiné znamená zvýšenou potřebu elektřiny. Podle Přibyly ale nebude tak dramatická, jak by se dalo čekat. Atlas dekarbonizace Česka předpokládá méně než dvojnásobný nárůst. Čtvrtina by se mohla vyrobit ze slunce, čtvrtina z větru a další čtvrtina z jádra. Zbytek by se dovážel, například z Pobaltí, kde lze elektřinu vyrobit levněji. Slunce s větrem se navíc během roku obvykle dobře doplňují.
Fosilní paliva znamenají závislost
Průměrná roční teplota se v Česku od roku 1961 zvýšila o 2,3 stupně Celsia, což je jeden z hlavních důsledků zvyšující se koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. V poslední dekádě začíná CO2 v atmosféře stagnovat, přičemž vrchol by měl podle vědců dosáhnout do roku 2030.
„Je to z toho důvodu, že ve světě už probíhá elektrotechnická revoluce. U nás sice ne, ale v rozvinutých zemích se už 20 procent elektřiny vyrábí z obnovitelných zdrojů, i v Číně. Také v chudých zemích se odehrává velká proměna. Například Etiopie zakázala dovoz spalovacích motorů,“ řekl na konferenci Vyspělé Česko Přibyla.
Vedle petrochemických států, které fosilní zdroje dovážet nemusejí, by podle Přibyly měla fungovat i finanční motivace států přejít na čistou energii. Mít ekonomiku založenou na fosilních palivech znamená i v českém kontextu, že je musíme dovážet, a to je drahé.
„Tři čtvrtiny světové populace na dovoz vynaloží v průměru pět procent HDP, u nás jde o dvě procenta HDP, která pošleme pryč. Dříve do Ruska, dnes jiným státům,“ dodal. Například ještě v roce 2022 jsme do Ruska za fosilní paliva poslali ekvivalent 3,5 procenta HDP Česka.
Data, ne dojmy
Diskuse o dekarbonizaci je v Česku často založená na dojmech nebo politických zkratkách, těžko se v ní orientuje. Atlas dekarbonizace má tuto debatu ukotvit v datech, přinést celkový obrázek a pomoci tomu, aby se Česko i jeho obyvatelé dokázali rozhodovat informovaně.
„Chceme, abychom dokázali tvořit budoucnost na základě moudrých a informovaných rozhodnutí. Abychom předali svět o něco hezčí – třeba planetu se stabilním klimatem a prosperující společností. A zároveň aby se česká společnost dokázala domlouvat napříč obory i politickými postoji. K tomu potřebujeme společný datový jazyk. Proto jsme vytvořili Atlas,“ shrnul Přibyla na konferenci Vyspělé Česko pořádané platformou Změna k lepšímu.
Redakce Ekonews
Ekonews je web o udržitelnosti, který hledá v ekologických tématech ekonomické souvislosti a mezi byznysmeny chuť dělat věci ohleduplněji k životnímu prostředí.
