Audio verze článku:

Víc než dvoumilionová Antalya na Turecké riviéře hostila nejnovější klimatickou konferenci. Jako vždy na jedné straně stáli zastánci fosilního byznysu Rusko či Saúdská Arábie a na druhé straně státy usilující o odchod od ropy a uhlí. A země ohrožené klimatickou změnou chtěly podporu.

Včera měla oficiálně skončit klimatická konference COP31, ale jako vždy se spíš uzavíraly sázky na to, kterého dne a v kolik hodin v noci či ráno kladívko předsedajícího skutečně odklepne závěrečný text. Poslední konference, která skončila včas, byla ta v roce 2003.

Nejistota kolem ESG reportů. Menším firmám ukazuje směr standard pro dobrovolné vykazování udržitelnosti

Nejtvrdší boje se vedou o zastřešující rozhodnutí, jinak řečeno výsledný text, který shrnuje politické poselství konference a na němž se všechny státy shodnou. Zvláště silné emoce vyvolala druhá verze textu a nejdůrazněji se k ní vyjádřil ministr životního prostředí Panamy Juan Carlos Navarro.

Svět je podle něj „rukojmím ropné mafie“. „Jsme zamilovaní do svých únosců,“ řekl na tiskové konferenci. „Ropáky milujeme. Nedokážeme bez nich žít a jsou tak chytří, že nás přesvědčili, že to všechno dělají pro naše vlastní dobro,“ dodal.

Panama zároveň předložila osm bodů, které jsou pro ni naprosto klíčové. Co požadovala? Například reformu vyjednávacího procesu, aby byl efektivnější, nebo omezení světové těžby ropy na současnou úroveň a také to, aby každé rozhodnutí vycházelo z nejlepších dostupných vědeckých poznatků.

Zní to logicky? Hlavní problém konferencí COP je, že se přání zúčastněných států vzájemně vylučují. Zatímco jedni volají po rychlém odklonu od fosilních paliv, pro druhé je to totálně nepřijatelné a nechtějí si takto nechat „diktovat“ podmínky svrchu (Rusko, arabská skupina). Saúdská Arábie či Indie zase blokují práci Mezivládního panelu OSN ke změně klimatu, protože nechtějí, aby se „ven“ dostaly vědecky podložené informace, jak bídně na tom státy jsou v implementaci klimatických řešení. Naopak Evropská unie volá po tom, aby se zprávy panelu publikovaly co nejdříve, respektive dle domluvených termínů.

„Česká“ cesta

K hlavním tématům COP31 patřila energetika a doprava. Energetika má na svědomí nejvíc emisí skleníkových plynů (75 %), a navíc se státy už v roce 2023 na COP28 v Dubaji shodly na odklonu od fosilních paliv v energetických systémech. Dodnes si pamatuji chvíli, kdy byla dohoda s touto zásadní zmínkou přijata. V sále se tleskalo a já měla pocit, že začíná nová éra.

Od té doby je debata stále konkrétnější a státy předkládají své plány na odklon od fosilních paliv. V Evropské unii se jimi mohou pochlubit Francie, Německo a Nizozemsko, nově i Dánsko či Finsko, myšlenku ale podporují třeba i Nigérie nebo Etiopie.

Rybáři během výlovu Jevanského rybníka v Jevanech u Prahy. Foto: ČTK / Fluger René
Nebeské rybníky se neloví. Nízká hladina vody posouvá výlovy blíž k Vánocům

Doprava je kritický sektor, což v Antalyi připomínaly každý den cesty přeplněnými autobusy a tramvajemi na konferenci. Turecké předsednictví za logistiku schytávalo značnou kritiku. Důvodem problematičnosti dopravy je nicméně to, že emise z ní dlouhodobě neklesají, a to ani v Evropské unii, ani globálně.

Česko se na COP31 výrazně neprezentovalo, nicméně delegace se zúčastnila procesu s trochu kostrbatým názvem „facilitativní multilaterální posouzení pokroku“. Jde o pracovní setkání založené na vzájemném hodnocení (peer review), na kterém státy představují svou klimatickou politiku, pokrok ve snižování emisí a výzvy, jimž čelí, a odpovídají na dotazy ostatních zemí.

Česko dostalo několik zvídavých otázek, například od Cookových ostrovů, od Brazílie (ke kůrovcové kalamitě) nebo od Saúdské Arábie (k technologiím zachytávání uhlíku). Řeč přišla i na Modernizační fond jako důležitý nástroj, který pomáhá směrovat investice do modernizace a dekarbonizace emisně náročných sektorů. Bylo skvělé vidět, jak se státy mohou navzájem inspirovat a že byl zájem o „českou“ cestu.

Dopady už lidi stojí peníze

Klimatická konference je také o kuloárních debatách, z nichž jedna se konala ve čtvrtek v historickém centru Antalye. „Vyprávět o klimatické krizi a hledat řešení bez zmínky o fosilním průmyslu je jako vyprávět příběh o Červené karkulce bez vlka. Příběh bez padoucha je hloupost, a hlavně lež. A je klíčové říct, že padouchem v tomto příběhu je podvodná operace popírání změny klimatu, kterou fosilní průmysl řídí přes desítky zástěrkových organizací.“ To jsou slova amerického demokratického senátora Sheldona Whitehouse, který na debatě „Beyond Politics: Can Climate Progress Endure“ odpovídal na otázky reportéra The New York Times Davida Gellese.

Whitehouse sám sebe označuje za jednoho z nejzelenějších senátorů a na datech ukazoval, že lidé lépe naslouchají příběhu, ve kterém dopady změny klimatu nejsou hudbou budoucnosti a lidi už teď stojí peníze. Většina amerických voličů je například citlivá na ceny pojištění domovů, které rostou kvůli klimatickým rizikům.

Pokud jde o dopady, některé státy jsou na tom mnohem hůř než jiné, o čemž se v Antalyi také vyjednávalo. Zejména kvůli finančním prostředkům směřujícím do nejzranitelnějších zemí na posílení jejich klimatické odolnosti. Problém je, že ačkoliv „tradiční“ rozvinuté státy přijaly závazek ztrojnásobení částky na přizpůsobení se změně klimatu, není shoda na tom, od jaké částky se má toto ztrojnásobení odrazit. Možná se na tom shodnou na příští konferenci COP32 za rok v etiopské Addis Abebě.

Romana Jungwirth Březovská

Romana působ jako analytička v Asociace pro mezinárodní otázky a zároveň se věnuje výzkumu v rámci CzechGlobe. Jejím tématem je klimatická politika, bezpečnost a diplomacie.