Nerostou a bude hůř. Jak změna klimatu dopadne na tuzemské houbaře

Výnosy ze sběru hub mezi lety 2000 a 2018 v tuzemsku poklesly o více než čtvrtinu. S postupující klimatickou změnou se navíc změní složení lesů, takže mimo jiné ubyde hříbků a lišek.

Dvě třetiny Čechů se každý rok vydávají do lesů hledat hříbky, lišky, bedly a jiné jedlé houby. Rodiny často předávají tuto dovednost z generace na generaci a své úlovky suší a konzervují pro zimní guláše a omáčky. Sbírání divokých hub zůstává „národním koníčkem“, zdrojem proteinů, vitaminů a někdy i příjmů pro venkovské domácnosti. Čeští sběrači získávají z divokých hub přibližně 0,2 procenta denního příjmu bílkovin a tyto houby představují asi tři procenta zdejší zemědělské produkce.

Tradiční podzimní rituál se ale v posledních letech ocitá v ohrožení. Hojnost hub se totiž silně odvíjí od počasí a zvláště v suchých letech se může zdát, že houby vůbec nerostou. Historické záznamy dokonce ukazují, že sucha na konci 20. století téměř vyhladila některé druhy, které se následně znovu objevily až v deštivějších obdobích.

Houby jsou citlivé na dlouhodobě změny klimatu a především úbytek srážek. Nedávná vědecká analýza potvrzuje to, co sběrači hub vědí už dlouho: zdaleka nejdůležitějším faktorem pro sběr jsou srážky. Vzhledem k tomu, že změna klimatu proměňuje srážkové vzorce, změní se i hojnost českých hub.

Horké a nepředvídatelné nové klima

Česko se kvůli změně klimatu výrazně otepluje a krajina se vysušuje. Studie uvádějí, že průměrná teplota v zemi již od 19. století vzrostla přibližně o 2,4 stupně Celsia a do poloviny století se předpokládá další nárůst o zhruba 1,5 °C. Léta přinášejí více rekordních veder a „tropických“ dnů, zatímco zimy jsou méně chladné. Klimatické modely přitom paradoxně předpovídají jak vyšší letní srážky v blízké budoucnosti, tak výrazný pokles srážek v pozdějších letech.

V praxi to bude nejspíš znamenat delší a teplejší období sucha. Například období od roku 2015 do roku 2021 přineslo historicky patrně nejhorší sucho a nejvyšší teploty, jaké kdy byly v tuzemské krajině zaznamenány. Lesníci popisují výsledek jako „mor“ suchomilných brouků: rozsáhlé smrkové porosty zničil kůrovec, který se rozmnožil díky suchým podmínkám. Hmyz a horko proměnily kdysi zelené lesy v přízračné mýtiny pahýlů.

Takové změny dopadají zásadním způsobem na podhoubí. Klimatické prognózy varují v Česku před oteplením o přibližně tři stupně Celsia ve vyšších nadmořských výškách do roku 2100, s výkyvy letních srážek až 10 procent. Vyšší nadmořské výšky mohou sice díky teplejšímu počasí těžit z delší vegetační doby, ale nížinné lesy se nacházejí v dlouhodobém ohrožení chronickým suchem.

Zkrátka vědci předpovídají, že „sucho se pravděpodobně stane klíčovým omezujícím faktorem v nižších nadmořských výškách“. Vlhčí jara a sušší podzimy by také změnily rytmus deštivých období, což může houby připravit o potřebnou stálou vlhkost.

Jako houby po dešti

Prakticky všechno v životě hub se odvíjí od vlhkosti. Zmíněná studie z roku 2023 to i kvantifikuje: každá další jednotka srážek přinesla přibližně 27 tun divokých hub navíc na celonárodní úrovni. Autoři studie zároveň dospěli k závěru, že „s poklesem srážek… dojde k poklesu množství nasbíraných divokých hub“.

Vztah mezi klimatem a růstem hub lze shrnout do několika bodů. Nejdůležitějším faktorem jsou srážky. Bohaté a včasné srážky vytvářejí vlhké mikroklima, které houby potřebují. Vysoké teploty samy o sobě nepředstavují problém — tím je vysychání půdy, pokud tyto teploty vydrží delší dobu. Vlny veder totiž zvyšují odpařování a deficit srážek, což vysušuje podhoubí.

Suchá léta proto nepřinášejí téměř žádné houby. Jak se vyjádřila mykoložka Tereza Tejklová pro Český Rozhlas, při teplotách 37 °C bez deště „houby nerostou“ – horko totiž vytlačuje vlhkost z půdy.

Roli hraje i sezonní načasování. Kdy prší, je stejně důležité jako to, kolik naprší. Bouřky na konci léta často vyvolávají nárůst hřibů smrkových, zatímco deště v červnu a červenci mají pozitivní vliv na růst lišek pro příští sezonu. Po suchém jaru následovaném deštivým podzimem může stále přijít bohatá podzimní úroda. Z dlouhodobého hlediska může teplejší klima prodloužit houbařskou sezonu (jak ukazují například data z Alp a Polska), pokud během vegetačního období spadne dostatečné množství srážek.

Čeští vědci zdůrazňují, že s klimatickou změnou se promění celý ekosystém hub a lesů. Například úbytek jarního sněhu, který vede k menšímu množství uložené vlhkosti, může zhoršit letní sucho pro půdní houby.

Vzniknou nové houbařské koše

Houby se vyznačují často tím, že vytvářejí symbiotické (ektomykorhizní) vztahy se stromy. Ztráta těchto stromů znamená ztrátu hub, které jsou na nich závislé. Dopady klimatu na lesy tak mají přímý dopad na složení houbové směsi v nich.

Významná část české houbařské úrody pochází ze symbiotických lesních hub. Pod obrovskými duby, buky, smrky a borovicemi žijí jejich houboví symbionti. V Polsku, které je ekologicky podobné České republice, vědci předpokládají vznik nových „houbařských košů“.

Marta Kujawská z Polské akademie poznamenává, že oteplování vytlačí borové, smrkové a březové lesy a místo nich přijdou duby, buky a jedle. „Lišky a hřiby… budou pravděpodobně méně dostupné,“ varuje, protože tyto oblíbené houby rostou převážně s borovicemi. Hřiby královské spojené s jehličnany mohou také zmizet. Sběrači se tak budou muset naučit poznávat „letní hřiby“ a jiné druhy, které rostou pod duby a habry.

Čeští lesníci pozorují tentýž jev. Sucho a kůrovec v minulých letech zničili velkou část smrků, které jsou pro tuzemské houby jedním z nejdůležitějších stromů. Ztráta stromů, které tvoří symbiotické vztahy s houbami, je důvodem, proč byly některé sezony pro sběrače tak chudé.

Česko není v tomto ohledu výjimkou. Ve střední Evropě jsou lesy, houby a místní klima úzce propojeny a varování před klimatickou změnou se ozývá v mnoha zemích. Například ve zmíněném Polsku je sběr hub rovněž populární – Poláci pravidelně konzumují přibližně 10 kilogramů divokých hub na osobu za rok.

Tradice v ohrožení

Houbaření je nedílnou součástí české kultury po staletí. Dopady klimatické změny na sbírání hub tak možná budou až překvapivě vysoké. Nedávné průzkumy ukazují, že výnosy hub v Česku již nyní klesají – mezi lety 2000 a 2018 se výnosy ze sběru v Čechách a na Moravě snížily o 27 až 30 procent. To odráží zkušenosti návštěvníků lesů z terénu.

Pro některé rodiny jsou přitom peníze navíc, které získají z prodeje hub na trzích nebo v restauracích, významným ekonomickým faktorem. Podobně je tomu na sousedním Slovensku, kde několikaletý celostátní průzkum odhalil zajímavá čísla. Houby sbírají přibližně dvě třetiny Slováků a tamější prodej divokých hub představuje zhruba 110 až 140 milionů eur (2,7 až 3,4 miliardy korun) ročně.

Nejde přitom jen o peníze, ale i o kulturní tradici. Hledání hub je často mezigenerační: rodiče a prarodiče předávají svým potomkům znalosti o místech výskytu a druzích. Sociologické průzkumy z celé Evropy však naznačují, že mladší lidé se věnují sběru hub méně než jejich rodiče. Pokud by se ke klimatickému stresu přidá slábnoucí zájem, sbírání divokých hub se může časem zcela vytratit.

Podle expertů se dá nyní budoucnost houbaření těžko předvídat. Jedna ze studií dokonce například předpokládá, že celková úroda jedlých lesních hub by se do roku 2100 mohla naopak zvýšit o 23 až 93 procent díky silnějším dešťům na začátku sezony a teplejším podzimům.

Zcela jistě ale dojde ke zmíněné změně druhů. Jehličnaté lesy se nedokážou adaptovat na celkově teplejší klima, takže se ve středoevropských lesích objeví houby typické pro teplejší zeměpisné šířky. Pozorování z Alp to potvrzují: vědci v Rakousku a Švýcarsku zaznamenali, že houby plodí dříve a ve vyšších nadmořských výškách.

Některé regiony mohou zaznamenat dočasně vyšší výnosy, ale mnoho oblíbených druhů bude ubývat, pokud nezačneme jednat jak v oblasti klimatu, tak adaptace lesního hospodářství. V praxi to znamená nejen chránit, ale především diverzifikovat české lesy – přejít od monokulturních smrkových plantáží ke smíšeným lesům, které lépe odolávají suchu. Znamená to také zachovat vlhkost půdy a monitorovat populace hub. Extrémní počasí v důsledku probíhající změny klimatu totiž bude čím dál častějším jevem u nás i v zahraničí.

Tento text vznikl s finanční podporou projektu PULSE a Evropské iniciativy podporující přeshraniční novinářskou spolupráci.