Nechápu, proč článek Billa Gatese z minulého týdne vyvolal takový poprask. A z jakého důvodu si vůbec někdo myslí, že je to nějaký obrat nebo ústup v uvažování o klimatu?
Gatesovy argumenty v úvaze z minulého týdne víceméně kopírují konsenzus klimatické politiky, jak o ní v posledních asi dvaceti letech uvažuje Evropa, USA kromě části republikánské strany a nyní také Čína. Shrnuje je do tří bodů:
Za prvé říká, že změny klimatu jsou velmi důležitý problém, který potřebujeme řešit. „Každá desetina stupně, o kterou se nám podaří zmírnit oteplování, je ohromně přínosná, protože ve stabilním klimatu se snadněji zlepšují životy lidí.“
Přitom podotýká, že se nám to už začíná docela dařit. Tento bod je důležitý, ale máme sklon na něj zapomínat. Gates ho ilustruje přiloženým grafem, který srovnává emisní trendy před deseti lety a nyní. Během uplynulých dvou dekád se nám podařilo přibrzdit natolik, že asi polovinu práce už máme udělanou.
Proto potřebujeme investovat do technologických inovací, argumentuje Gates, které pomohou, aby snižování emisí bylo dostupné a levné. V článku dělá stručnou, ale dobrou procházku hlavními technologickými trendy, které se daří a na nichž bude potřeba dál pracovat.
Teplota a odolnost ruku v ruce
Ve druhém bodě Gates připomíná, že reálný dopad změn klimatu utvářejí dva faktory: teplota a naše odolnost. Na tom není sebemenšího sporu. Koneckonců globální vyjednávání pod patronátem OSN už několik let jedou po dvou kolejích: první řeší snižování emisí, druhá právě investice do odolnosti hlavně v chudých zemích. Potřebujeme dělat obojí. Druhá kolej nicméně bude dražší – jenom pro rozvojové země se odhaduje potřeba zajistit 215 až 387 miliard dolarů ročně – a také komplikovanější. Snižování emisí v rozvinutých zemích totiž z velké části obstarají trhy, což v tomto případě většinou nepůjde.
V jednom detailu se Bill Gates rozchází se současnou klimatickou politikou, a to když ze správné úvahy (potřebujeme snižovat emise a posilovat odolnost) dovozuje, že bychom měli změnit metriku. Kodaňská dohoda (2009) a na ni navazující Pařížská smlouva (2015) totiž stanovují emisní cíle podle hranice, na které státy světa chtějí zastavit růst teplot.
Teplota ovšem je důležitou metrikou, kterou potřebujeme z ryze praktických důvodů. První kolej (snižování emisí) cílí na čáru, kde chceme růst teplot zastavit. Emise snižujeme nyní. Bylo by nepraktické rozhodovat se podle kritéria typu „Tempo snižování emisí v roce 2025 vybereme podle toho, jestli se nám do roku 2050 podaří zvýšit odolnost z hodnoty A na hodnotu B“. Potřebujeme sledovat obojí: teplotu i odolnost.
Kdo se vlastně spletl?
Ani třetí Gatesův bod není kontroverzní. Podotýká, že hlavním úkolem při posilování odolnosti je zdraví a zemědělství. Přináší tady svoji zkušenost filantropa, který pracuje v chudých zemích. A připomíná moment, na který v české konverzaci máme sklon zapomínat: že pro většinu světa odolnost vůči klimatické změně znamená něco jiného než pro nás. Gates nicméně ani v této části nevybočuje z politického rozhodování a priorit uplynulých dvou dekád.
Podle některých titulků v českých médiích se Gates „vymezil vůči ‚apokalyptickým scénářům‘ ekologických alarmistů“. Jeden z titulků dokonce zněl: „Mýlil jsem se, řekl Gates.“ Nejenže žádná taková slova ve svém článku nenapsal. Bill Gates především desítky let pomáhá rozvíjet technologie, jejichž cílem je klimatickou změnu zpomalit. A minulý týden zveřejnil poměrně konsenzuální úvahu o tom, kudy by naše dvojjediná snaha – přibrzdit změny klimatu a připravit se na ty, kterým už nejde předejít – měla pokračovat.
Vojtěch Kotecký
Vojtěch Kotecký působí jako výzkumný pracovník Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, kde je koordinátorem programu spolupráce s podniky. Spolu s firmami prověřuje, jak mohou přispět k péči o českou krajinu a snížit stopu, s níž došlapují na biodiverzitu, půdu a vodu.
