Opravit větší i menší domácí elektroniku nebo spotřebiče by v budoucnosti mělo být daleko snazší než nyní. Evropská komise přijala nový návrh pravidel, který bude výrobce nutit k tomu, aby zákazníkům zaručili opravy svých produktů.

Pražská prodejna iStores je „Premium Reseller“ značky Apple, v podstatě autorizovaný prodejce. Nedávná návštěva Ekonews kvůli výměně baterie v iPadu vypadala následovně: „Můžete to zkusit na jiné pobočce, kde opravy děláme. Pokud je ale problém s baterkou, tak tu vám u iPadu nevymění. Stejné je to i s displejem,“ řekla nám prodavačka. Následný telefonát na doporučenou prodejnu její slova potvrdil. Oprava je prý možná, ale jen v záruce.

O pár obchodů dál v témže nákupním centru v neautorizovaném iLove Service se opravě nebránili. Ostatně je to jejich byznys. Účet za rozbitý konektor pro nabíjení činil 1850 korun. U přístroje, jehož pořizovací hodnota přesahovala deset tisíc korun, se člověk s částkou smíří. Do budoucna by však odpovědnost za vlastní výrobek měl přijmout přímo výrobce a nabídnout příslušné náhradní díly.

Vyplatí se opravovat přístroje dražší než 1500 korun

Jan Charvát před více než osmi lety založil projekt Opravárna pro běžné spotřebitele. Kamenná pobočka opravárny, která sdružuje asi osm desítek opravářů a další stovky nadšenců, kteří mají opravy jako koníček, se aktuálně z Prahy 10 přestěhovala do pražské Holešovické tržnice.

„Do Holešovic si nacházejí cestu opravdu všechny skupiny obyvatel. Na staré adrese to byly spíše senioři a ekonadšenci,“ říká Charvát s tím, že zájem o pozáruční opravy vzrostl zhruba pětinásobně. Na téže adrese také firma otevřela obchod s domácí elektronikou, kterou vrátili zákazníci e-shopů. Aktuálně je možné toto zboží, výrazně levnější než nové, pořídit i přes nový cirkulární e-shop „Oeshop“.

Podle Charváta by prý už brzo měly být znát pozitivní dopady evropské legislativy z předloňského března. Od tohoto data musejí všechny výrobky z kategorií bílé elektro, jako jsou ledničky, pračky, myčky a také displeje dodané na trh EU, splňovat určité parametry. Těmi hlavními jsou, aby přístroje šly snadno rozmontovat a bez poškození smontovat. Výrobci také musí po určitou dobu dodávat náhradní díly a schémata k opravám.

„Teď na jaře uplyne dvouletá záruční lhůta u těchto výrobků, takže se budeme moci přesvědčit, jestli se situace zlepšila,“ říká Charvát. V tomto sortimentu podle něj alespoň existují požadavky na kvalitu opravářů. „S ohledem na to, že pracují s výrobky, které mají napětí 230 V, musejí se řídit podle vyhlášky 50, která požaduje příslušnou kvalifikaci, tedy mít vystudovaný tříletý studijní obor. Mobily ale opravuje každý, protože mají menší napětí. Je v tom velká konkurence a často pochybná úroveň,“ tvrdí Charvát.

Dnes se vyplatí podle Charváta opravovat výrobky, které stály 1500 korun a výše. Typický výrobek na jedno použití je podle Opravárny tyčový mixér nebo další kuchyňské elektro do 300 korun. Hodinová sazba opraváře je totiž minimálně 250 korun za hodinu, takže se jím nikdo nebude ani zabývat.

„Nejhorší jsou věci pořízené z čínského Aliexpressu a podobných e-shopů,“ prohlašuje podnikatel. Jeho společnost RepairSys, jež letos vznikla oddělením od původního projektu, nyní díky investorům a opravám pro firemní zákazníky expanduje i do zahraničí.

Co prosazuje Evropská komise

Právo spotřebitelů požadovat opravu u výrobců, pokud jde výrobky, které jsou technicky opravitelné podle práva EU, jako je pračka nebo televize.

Povinnost pro výrobce informovat spotřebitele o výrobcích, u nichž mají povinnost opravovat je sami.

Online platformu pro navazování kontaktů s opraváři s cílem propojit spotřebitele se servisními pracovníky a prodejci renovovaného zboží v jejich oblasti.

Evropský informační formulář týkající se opravy, který si spotřebitelé budou moci vyžádat od všech servisních pracovníků. Má to zpřehlednit podmínky a ceny oprav a usnadnit spotřebitelům porovnávat nabídky oprav.

Vypracování evropské normy kvality pro opravárenské služby, která spotřebitelům pomůže identifikovat servisní pracovníky, kteří se zavážou k vyšší kvalitě. Tato norma „snadných oprav“ bude přístupná všem opravářům v celé EU dodržujících minimální normy kvality, například na základě doby trvání opravy nebo dostupnosti výrobků.

Zdroj: Evropská komise

Nejdřív všechno bílé, pak přibudou i mobily a tablety

Zvýšit procento opravitelných výrobků, a zamezit tak zbytečnému odpadu je pro Evropskou unii důležitým tématem. Evropská komise na konci března přijala nový návrh společných pravidel na podporu oprav výrobků, který má přinést úspory spotřebitelům a podpořit cíle Zelené dohody pro Evropu.

Návrh zavádí pro spotřebitele nové „právo na opravu“, a to jak v rámci zákonné záruční doby, tak i po této době. Postupně by se mělo jednat nejen o bílou elektroniku, ale brzy i o tablety a chytré telefony. Návrh Komise nyní musí přijmout Evropský parlament a Rada.

V rámci zákonné záruční doby budou prodejci povinni nabídnout opravu s výjimkou případů, kdy je oprava dražší než výměna. Po zákonné záruční době budou mít spotřebitelé k dispozici nový soubor práv a nástrojů, aby se „opravy“ staly přístupnější.

„Chceme motivovat výrobce, aby umožňovali opravu výrobků namísto nekončícího soupeření o prodej nových výrobků, které my, spotřebitelé, nepotřebujeme. Není to udržitelné a spotřebitelům to nedává možnost volby,“ sdělila Věra Jourová, místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost.

Zdroj: ministerstvo životního prostředí

Statisíce tun elektrozařízení

Dalším argumentem pro opravy je úspora cenných kovů, které se v elektronice nacházejí. Evropa jejich nedostatek řeší i kvůli budoucnosti elektromobility. Některé kovy se přitom těží za nelidských podmínek s velkými dopady na obyvatele Afriky či Asie a životní prostředí.

Vyřazené výrobky jsou podle Komise přitom často životaschopným zbožím, které lze opravit. Jenže lidé je vyhazují, což v EU každoročně znamená vytvoření 35 milionů tun odpadu a 261 milionů tun emisí skleníkových plynů. Navíc se ztráty pro spotřebitele kvůli výměně namísto opravy odhadují na téměř 12 miliard eur ročně. Komise odhaduje, že nová iniciativa přinese Evropské unii investice v hodnotě 4,8 miliardy eur.

Podle statistik ministerstva pro životní prostředí objem odpadní elektroniky neustále narůstá i v Česku, úměrně objemu nových výrobků uvedených na trh. V roce 2017 obchodníci na trh uvedli téměř 190 tisíc tun elektrozařízení, v zatím posledním statisticky podchyceném roce 2020 to bylo už přes 263 tisíc tun.

Odpadu se vybírá víc, ale…

Sběr elekroodpadu komplikuje skutečnost, že se nejedná o homogenní materiál. Liší se proto zajišťování způsobů zpětného odběru pro drobná elektrozařízení (např. fén, tablet, varná konvice), křehkých elektrozařízení (např. úsporná žárovka) nebo objemově i hmotnostně rozměrných elektrozařízení (např. televize, lednička, pračka). Sbírají se prostřednictvím sběrných dvorů, pouličních kontejnerů i prodejců.

Zlepšuje se nicméně míra sběru odpadu. V roce 2020 podle posledních dostupných dat resortu životního prostředí dosáhla 57 procent. Absolutní množství sebraných elektroodpadů v roce 2020 ve srovnání s rokem 2019 vzrostlo o 17 tisíc tun. Česko nicméně mělo v roce 2020 zpětně vybrat minimálně 60 procent odpadu, od roku 2021 je to 65 procent.

V roce 2020 bylo v seznamu vedeném ministerstvem evidováno 4830 výrobců. Z toho většina své zákonné povinnosti plnila prostřednictvím patnácti kolektivních systémů. Jedním u nich je i Asekol, který uvádí, že v roce 2022 zpětně odebral 55,5 tisíce tun, takže požadavky EU plní (66,7 %). I Asekol za poslední roky eviduje velký nárůst odpadu. Ještě v roce 2019 byl jeho objem na méně než polovině toho aktuálního (25 619 t). Běžně dostupná nicméně nejsou data o recyklaci a Asekol je sdílet nechce.

Desatero kvality

1. Podívejte se, zda jde výrobek rozebrat. Jsou použity šrouby, nebo nýty? Dá se ke šroubům dostat? Není celý slepený?
2. Jde vyndat baterie, nebo je pevnou součástí výrobku?
3. Jaké jsou použité materiály na namáhané komponenty. Plasty, nebo kov?
4. Dejte na recenze od známých či od ostatních zákazníků na webech e-shopů, dobře poslouží recenze zákazníků např. na Heureka.
5. Někteří prodejci mají filtry dle možnosti reklamací, třeba Alza.
6. Dobrý prodejce vám poradí. Ptejte se na kvalitu, opravitelnost, množství reklamací. I ověřená značka kvality něco napoví.
7. Zapátrejte, jestli výrobce na webu zveřejňuje k výrobku servisní manuály, schémata, případně se zeptejte prodejce.
8. Má výrobce v Česku zastoupení a vlastní servisní síť?
9. Dodává výrobce na své výrobky náhradní díly? S tím poradí opravář.
10. Vodítkem je i cena. Nereálně levný výrobek se opravit nevyplatí.
Zdroj: Opravárna

Irena Buřívalová
Irena Buřívalová

Irena prošla MF Dnes nebo ekonomickými týdeníky Euro a Czech Business Weekly. Nejradši píše o věčných chemikáliích v oblečení, ekologickém zemědělství, odpadech, rychlé módě a bioplastech.