Pětina emisí Česka pochází od desítky největších producentů oxidu uhličitého

Uhelné elektrárny, výroba železa a rafinerie patřily za loňský rok k největším producentům emisí skleníkových plynů. Desítka z nich je odpovědná za zhruba pětinu emisí Česka. Z čerstvých čísel vyplývá, že většina sledovaných znečišťovatelů z roku na rok emise omezila, padesátka největších v průměru o dvanáct procent. Některé společnosti ale emise dále zvyšují.

Z první desítky největších producentů skleníkových plynů šla nahoru produkce oxidu uhličitého v Třineckých železárnách, a to o sedm procent. Železárny jsou v žebříčku na pátém nejhorším místě. Emise za loňský rok ukazují nejnovější data ze systému obchodování s emisními povolenkami, která ověřila a minulý týden zveřejnila Evropská komise.

„Meziroční nárůst byl způsobený vyšší meziroční výrobou, a především nemožností jímat konvertorový plyn po dobu opravy plynojemu, který prošel rozsáhlou rekonstrukcí,“ vysvětluje zvýšení emisí Třineckých železáren mluvčí Petra Macková Jurásková.

Podle mluvčí je emisní intenzita výroby oceli v třinecké huti v posledních deseti letech na stabilní úrovni 1,7 až 1,8 tuny CO2 na tunu oceli. „Díky dlouhodobé snaze o snižování emisí v Evropě jsme stejně jako jiné špičkové evropské hutě dosáhli technologicky optimálního stavu při stávající rudné cestě výroby oceli,“ dodává Macková Jurásková s tím, že emisní intenzita velkých světových výrobců mimo Evropu přesahuje dvě tuny CO2 na tunu oceli.

Na svém webu Třinecké železárny prezentují cestu k uhlíkové neutralitě. Z ní je patrné pouze to, že firma chystá inovativní produkty k její redukci. Stanovený cíl je na první pohled ambiciózní a počítá se snížením uhlíkové stopy do roku 2030 o 55 procent. Důležité ale je, že srovnávací základnou je rok 1990.

Česko prošlo od roku 1990 restrukturalizací ekonomiky a jen díky tomu snížilo do roku 2015 emise o 35 procent. To byla ale ta snažší část cesty.

Vývoj emisí v ČR v letech 1990–2018 od autora Fakta o klimatu, licencovaný pod CC BY 4.0.

U devíti dalších největších znečišťovatelů emise CO2 klesaly, hlavně v závislosti na tom, jak některé uhelné elektrárny postupně omezují provoz.

Například ČEZ zavřel elektrárnu Prunéřov I, ukončil provoz dvou bloků v elektrárně Ledvice, prvního bloku v elektrárně Dětmarovice v Moravskoslezském kraji a černouhelný zdroj v Ostravě Vítkovicích převedl na plyn. Letos ČEZ plánuje uzavření hnědouhelné elektrárny Mělník III a do konce topné sezóny roku 2022/2023 i tří bloků v Elektrárně Dětmarovice.

„Celkově jsme ale loni snížili výrobu elektřiny z uhlí o šestnáct procent. A letos předpokládáme pokles o dalších téměř dvacet procent,“ uvádí mluvčí ČEZ Alice Horáková k tomu, že některé jejich zdroje jako Elektrárna Ledvice emise navýšily.

Celkově stojí energetika za čtyřiceti procenty emisí České republiky a bez změny energetického mixu země s emisemi nehne.

Jednička v emisích – Elektrárna Počerady

Hlavním producentem emisí v Česku zůstává Elektrárna Počerady, která loni vypustila přes 4,5 milionu tun oxidu uhličitého. Ta patřila do loňska pod ČEZ, od letošního roku je v majetku společnosti Sev.en Energy Pavla Tykače.

„Počerady, podobně jako elektrárna Chvaletice, nikdy neprošly komplexní rekonstrukcí a nedodávají žádné teplo. Obě si teď žádají o výjimky z emisních limitů, aby mohly být provozovány i nadále,“ uvádí za Greenpeace Lukáš Hrábek.

„Elektrárna Počerady vypustila více než všechny náklaďáky a autobusy dohromady. Pálí nejvíce uhlí ze všech elektráren a s nejnižší účinností,“ uvádí Jiří Koželouh, vedoucí energetického programu Hnutí DUHA

Ekologové proto žádají co nejrychlejší uzavření uhelných elektráren a konec uhlí nejpozději v roce 2033. Nejrůznější studie, například konzultační společnosti Energynautics či Ember ukazují, že elektroenergetická soustava v Česku by fungování bez uhlí zvládla už v roce 2030. Vláda ale zatím nerozhodla a Uhelná komise doporučila rok 2038, materiál by ale z jednání stažen.

Největší producenti oxidu uhličitého v roce 2020

Pramen: Evropská komise, Greenpeace

Martina Patočková

Martina začínala s novinařinou v agentuře ČTK a pokračovala v MF Dnes, psala pro E15 či Reportér Premium. Jenže pak zatoužila po větší samostatnosti. Ráda chodí po kopcích, plave s ploutvemi i bez nich a chtěla by kočku.