Audio verze článku:

Hraboši způsobují zemědělcům obrovské škody, ti na to reagují různě. Jedni věří, že jim pomůže orba, jiní kladou do nor jed Stutox (pesticid). Někteří ale vsadili na přirozené predátory hrabošů – dravce. Ze spolupráce přitom těží jak ptáci, tak farmáři.

Největšími pomocníky zemědělců v boji s hraboši jsou poštolka obecná, kalous ušatý, sova pálená a moták lužní. Na rozdíl od ostatních dravců a sov je jejich soužití s člověkem „nekonfliktní“, protože nezpůsobují škody chovatelům, myslivcům ani rybářům.

Motáci a sova pálená jsou u nás docela vzácní, jejich využití pro ochranu polí před hraboši proto není zrovna nejefektivnější. Motáci kromě toho na zimu odlétají pryč, takže nemohou být proti hrabošům „nasazeni“ v zimním období, kdy se hraboši na holých polích loví nejlépe.

Kalous ušatý je na tom s početností lépe. Obývá 78 procent našeho území a hraboši tvoří 83 procent jeho potravy.

Suverénní vítězkou je ale poštolka obecná. Po káněti je to druhý nejpočetnější dravec, potkáte ji prakticky na celém území Česka. Hraboši tvoří 90 procent její potravy a při hraboších kalamitách dokáže vyvést mladé i dvakrát ročně. Hnízda si nestaví a na hnízdění využívá prakticky cokoliv, co se namane – opuštěná hnízda jiných ptáků, dutiny, skály, výklenky budov, zavěšené budky nebo třeba plastové barely.

Zemědělec Mathieu Razy na svém poli osetém luskoobilní směsí, foto: Daniel Lunter
Příběh francouzského farmáře: deset let nepoužil pluh, i kukuřici pěstuje bez eroze a je v zisku

Spojení farmářů se záchrannou stanicí funguje

Velkou výhodou poštolky je její věrnost lovnému okrsku. Když se jí zajistí dostatek hnízdních příležitostí a potravy, což v našich podmínkách díky pravidelnému přemnožení hrabošů není problém, dokáže poštolka zvýšit několikanásobně populaci a stát se velice efektivní zbraní proti těmto škůdcům. Poštolky jsou přizpůsobivé a ochotně se uhnízdí v budkách, které ani nemusí být zavěšené příliš vysoko. Když je hraboší rok, obsadí je prakticky všechny.

Přes zimu pomáhají udržet poštolky na poli berličky. Čím vyšší, tím lepší. Stačí čtyři kusy na hektar (jde o jednoduchá bidýlka ve tvaru písmene T, pozn. red.). Použití berliček sníží počet aktivních nor hrabošů o 30 až 80 procent.

Připravit vhodné podmínky pro poštolky, aby mu pomohly s likvidací hrabošů se rozhodl místo lamentování nad způsobenými škodami například zemědělec Rostislav Mátl ze společnosti DVP Agro v jihomoravských Bratčicích. Na stromy a sloupy kolem svých polí umístil budky. Zvolil jednoduchý materiál – plastové dvacetilitrové kanystry, do kterých vyřízl díru.

Po rozmístění budek nezbývá, než počkat, až si je najdou jejich nové obyvatelky, což může trvat hodně dlouho. A tak nás napadlo propojit dvě prospěšné aktivity. V záchranných stanicích skončí každý rok řada malých poštolek, které buď vypadly z hnízda nebo osiřely z jiného důvodu. Ve stanici se o zvíře postarají do doby, než bude schopné žít v přírodě samo. Pracovníci záchranné stanice ho pak po označení vypustí.

Kolikrát závidíme rostlinářům, že nemusí řešit problémy s dobytkem, říká regenerativní zemědělec

Po týdnu vyletěly

Propojili jsme tedy Martina Ferdu ze záchranné Stanice Pavlov s Rostislavem Mátlem a brzy byla na jeho farmě umístěna výletová klec se čtyřmi poštolkami. První týden si poštolky zvykaly na pravidelné krmení masem. Díky tomu začaly považovat výletovou klec za své rodičovské hnízdo. Po týdnu už nabraly dost sil, aby z hnízda poprvé vyletěly.

V připravených budkách z kanystrů to krátce po prvním výletu začalo žít. Poštolky se rychle naučily lovit a brzy po prvním výletu krmení nepotřebovaly.

Tento krok Rosti Mátla je jedním z mnoha dalších vedoucí k oživení zemědělské krajiny. Už před pár lety začal s regenerativním zemědělstvím. Přestal orat a začlenil do svých postupů meziplodiny, intercropping a další účinná opatření pro zlepšení života v půdě. Ta spolu s okolní jihomoravskou krajinou díky sérii dobrých rozhodnutí ožívá a příroda se v ní spolu s poštolkami pomalu znovu usazuje.

Článek byl publikován na blogu Živá půda.

Zuzana Benešová

Zuzana Benešová, vystudovaná právnička, je vedoucí projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu své půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.

Martin Smetana

Martin Smetana je biolog a působí zároveň jako farmář a poradce projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu své půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.

Daniel Lunter, poradce pro regenerativní zemědělství v projektu Živá půda. Foto: poskytnuto Nadací Partnerství
Daniel Lunter

Daniel Lunter působí jako poradce pro regenerativní zemědělství v projektu Živá půda, který pomáhá zastavit znehodnocování půdy. Vlastníkům radí, jak zlepšit kvalitu své půdy a zhodnotit ji. Zemědělcům pomáhá hospodařit regenerativně a efektivně. Veřejnost zapojuje do monitoringu eroze. U politiků lobbuje za ochranu půdy a regenerativní zemědělství.