Zpracovávají tu zbytky od prvotních zpracovatelů textilu – z tkalcoven, přádelen, stříháren a šicích dílen – i použitý textil. Ve východních Čechách mají moderní recyklační linku z Francie.

Každý týden přijede do recyklační firmy Arca Chrast v Nových Hradech na Chrudimsku zhruba pět nákladních aut s balíky a pytli plnými textilu. Jde o zbytky z textilní výroby a použité oblečení, z nichž tady dělají takzvanou trhaninu. Ta se používá na výplně a izolace při výrobě automobilů, ve stavebnictví či na výrobu geotextilií pro zemědělství.

Srdcem továrny je 20 metrů dlouhá recyklační linka na rozvolňování textilních vláken. Tu pořídila firma z druhé ruky od textilního výrobce, který na ní zpracovával část odpadního textilu na recyklát pro své výrobky.

„Nová by stála miliony eur. Je to mercedes mezi trhacími linkami na textil v Česku od francouzského výrobce Laroche. Jsme v tuzemsku jediní, kdo má na trhací lince šest válců, včetně pilkového potahu na šestém válci,“ říká pyšně majitel firmy Miroslav Válka.

Trhací linka mu poprvé padla do oka zhruba před patnácti lety. Tehdy pracoval jako auditor systémů řízení kvality a jednu recyklační společnost auditoval. „Viděl jsem to, co je pro jednoho odpad či nepotřebný materiál, je pro druhého cenná druhotná surovina. Proto vznikla myšlenka obě tyto strany propojit,“ vzpomíná.

Odpad, který se dá zužitkovat

Foto: Miroslav Válka

Když se Válkovi v roce 2009 naskytla možnost trhací linku získat, rozhodl se splnit si sen. Jenže v té době začínala světová finanční krize a banky v obavě z rizika projekty v textilním průmyslu nepodporovaly. Kvůli podnikání proto vstoupil jako další společník do společnosti Arca Chrast, která vyráběla pracovní a sportovní oděvy v Chrasti na Pardubicku. Se společníky pak vybudovali provoz recyklace textilu ve dvacet kilometrů vzdálených Nových Hradech.

„Věřil jsem, že ve společnosti bude o recyklaci jakéhokoli druhu zájem a bude ji podporovat,“ vypráví Válka. Ostatní společníci ale začali mít o jeho vizi pochybnosti a v roce 2015 se společnost rozdělila – vznikla nová firma Arca Czech, jež dodnes vyrábí pracovní oblečení, a firmě Arca Chrast, kterou Válka odkoupil, zůstala trhací linka na recyklaci textilu.

Z 90 procent se v Nových Hradech zpracovávají zbytky od prvotních zpracovatelů textilu – z tkalcoven, přádelen, stříháren a šicích dílen. Materiál je homogenní a jeho složení známé. Zbylých 10 procent tvoří použitý textil a konfekce. „Na začátku jsme si dělali rešerše a zjišťovali jsme, co dělají výrobci textilu se zbytky materiálu a textilním odpadem,“ popisuje Válka. Řada z nich je prostě vyhazovala a platila za to odpadové firmě.

V kontejnerech na textil ubylo oblečení. Kvůli pandemii, válce i energetické krizi

Osm barev trhaniny

Surovina pro výrobu trhaniny se musí ručně dotřídit a dál upravit. „Z tkalcoven a přádelen dostáváme zbytky příze na papírových a plastových dutinkách, ze kterých se musí nejprve seřezat. Ze stříháren je nutno ručně vytřídit prokladový papír nebo vybrat zapomenuté špendlíky a jehly. Od některých dodavatelů chodí pytle s textilem, do kterých pracovníci vhazují i komunální odpad, protože zbytky textilu také považují za odpad,“ vypráví Válka. Vše se musí třídit podle barev, protože produktem bude trhanina určité barvy – v nabídce jich má Arca osm – režnou, bílou, černou, šedou, červenou, šedomodrou, šedočernou a pestrou.

Ze zásilky použitého oblečení se zase vyhazují nevhodné oděvy se zátěrem, to znamená chemicky upravené nebo ošetřené. Pak přijdou ke slovu nůžky, pilky a kleště. Odstranit se musí všechny netextilní části, jako jsou zipy, knoflíky, druky, patentky, plast, ozdobné prvky, lurex a guma.

„Kovové části se nemohou dostat do trhacích válců, protože by při kontaktu s ním vznikla jiskra a následně požár. Kdyby se kovové části dostaly až do hotové trhaniny, mohlo by to způsobit problém i odběratelům při zpracování na jejich technologiích,“ vysvětluje Válka.

Veškerý materiál kvůli tomu prochází trojnásobnou kontrolou. Arca Chrast zaměstnává zhruba dvacet lidí na trhací lince a patnáct lidí ve společnosti Arca Help, kde se připravuje textil ke zpracování.

Jdu na lov, vlastně na swap! Jak provětrat šatník a dát oblečení druhou šanci

Potrava pro trhací linku zadarmo

Textilní zbytky získává firma od výrobců za odvoz. Zhruba desetina dodavatelů jí dokonce na dopravu přispívá nebo ji zaplatí celou. Jinak by totiž museli platit odpadové firmě za likvidaci. „Některé druhy zbytků a odstřižků textilu jsou ale nedostatkové, a tak o ně zpracovatelé soutěží – kdo dá víc. Zájem je o bavlnu, viskózu nebo polyester v určitých barvách,“ uvádí podnikatel.

Podle Války se už dnes veškerý odpad z prvovýroby v Česku, který má nějakou hodnotu, rozebere na recyklaci. „Vzniká tu asi 87 tisíc tun odpadů z textilní výroby. Až pětina vyrobeného materiálu se nikdy nestane druhotnou surovinou,“ tvrdí.

Arca Chrast zpracuje na trhaninu 220 tun textilních materiálů měsíčně, to je necelé tři tisíce tun ročně. Část prvovýrobců se do recyklace nechce zapojovat vůbec – třeba kvůli tomu, že nemají vyhovující prostor, kde by textilní zbytky uložili, raději je tedy vyhodí. Nebo nejsou ochotni je třídit. V obou případech jim Arca Chrast dokáže vyjít vstříc. „Jsme schopni svézt všechny druhy textilu, které u dodavatele vznikají, a sami si je roztřídit pro naše potřeby,“ prohlašuje Válka.

Oblečení z odpadu i kukuřice. Ostravská firma Nilmore získala injekci devět milionů korun

Pandemie ani krize podnikání nepřejí

Poslední dva roky je ovšem podnikání Arca Chrastu boj o přežití. Kvůli covidu nebyly zakázky pro automobilový průmysl, firmu likvidují ceny elektrické energie, které narostly po ukončení fixace od začátku roku o více než 400 procent. „Naši odběratelé nevědí, jaký bude odbyt jejich výrobků. Automobilky se ještě pořádně nerozjely, a tak čekají i jejich dodavatelé. Co se týká stavebnictví, zateplování se postupně rozbíhalo od března, ale stále to není více než 45 procent. Doba neumožňuje vidět dopředu, plánujeme operativně ze dne na den podle potřeb našich zákazníků,“ říká Válka. Podle posledních zveřejněných výsledků měla firma v roce 2020 tržby 19 milionů a zisk 138 tisíc korun.

Arca hledá potenciální dodavatele neustále. Zkouší i digitální odpadové tržiště Cyrkl. „Na textil není mnoho nabídek, které by pro nás byly zajímavé. Musíme konečný produkt odsouhlasit se zákazníkem, aby mu vyhovovala gramáž a materiálové složení. Pro naše produkty potřebujeme dlouhodobou spolupráci a stabilní kvalitu materiálu,“ vysvětluje komplikace Válka. I když jde o zbytky, musejí být uskladněné před vlivy počasí, vlhkostí a prachem.

Někdy stojí recyklaci v cestě byrokracie, která může prvovýrobce odradit. Textilní zbytky a odstřižky musejí být klasifikovány buď jako odpad, nebo jako druhotná surovina. S odpadem je to komplikovanější, musí se evidovat a na jeho likvidaci je třeba mít příslušná oprávnění a vyjádření. Při zpracování druhotné suroviny musí zase dodavatel zbytků prokázat, že se nejedná o odpad. „Zpravidla mu ale chybí kompetentní pracovníci, kteří by dokázali příslušnou dokumentaci správně vyplnit,“ podotýká Válka.

„Radši to spálí, než aby nám to přivezli“

Arca Chrast se také snaží najít inovativní způsoby, kde by se trhanina dala ještě využít. „Máme rozjednané další projekty s využitím ve stavebnictví, dopravě a zemědělství. Například textil jako výplně do dveří místo papíru, zelené pásy z trávy mezi kolejemi by se mohly dělat z trhaniny,“ líčí Válka. Kvůli pandemii ale projekty stojí a zatím se znovu nerozjely.

Od roku 2025 bude v Česku v každé obci povinný sběr použitého textilu. Pro Arca Chrast to nicméně není zajímavý materiál – trhaninu ze všeho dělat prostě nelze. „Když mluvíme o textilu, je tím chápáno vše od ponožek až po klobouk. Přitom je to z mnoha různých materiálů, odlišně zpracovaných, oblečení obsahuje kůži, plsť podšívky, výplně, membrány a tak dále. Navíc pro recyklaci to musí být čisté a suché a pro zpracovatele roztříděno dle materiálů a slisované do balíků. To omezuje stoprocentní využití použitého textilu,“ upozorňuje Válka. S likvidací nerecyklovatelného textilu se pak pojí podobné problémy jako s mnohodruhovým plastem. „Obrací se na nás i obce a řada sběrných dvorů a třídíren už dnes. Když jim řeknu naše požadavky na zpracování, radši to odvezou na skládku či to nechají spálit,“ dodává Válka.

Staré hadry mezi válci

Cesta materiálu výrobní linkou začíná sekáním na několik centimetrů velké kousky. Ty se v zásobníku promíchají do požadované směsi a na pásech jedou do trhací linky. Každý z šesti trhacích válců si lze představit jako obří váleček na nudle, který má po obvodu hřeby. Na prvním válci jsou hřeby dlouhé, zahnuté a řidčeji osazené, na dalších válcích jich je víc a víc a čím dál menší a hustší. Na tom posledním je již zmíněná pilka připomínající hřebínek, který roztrhané vlákno pročeše. Nakonec se nadýchaná trhanina lisuje do balíků o váze 300 až 350 kilogramů.

Přístroje na recyklaci textilu vyrábí mimo jiné francouzská firma Laroche. Ilustrační foto: Laroche

Trhanina se vyrábí odběratelům na míru podle předepsané receptury. Ta stanovuje materiálové složení, barvu, délku vláken, prašnost trhaniny, velikost nedotržků, vlhkost a strukturu. Každá trhací linka je jedinečná, válce mají jiné potažení, velikost hřebů a jejich tvar. Textilní trhanina od různých výrobců se tak může hodit na odlišné účely,” vysvětluje Miroslav Válka z firmy Arca Chrast. Trhaninu v Česku vyrábějí i další společnosti – Ekotext, UO tex, Retex, Fibertex, Doris či Vamtex.

Z trhaniny vyrobené v Arce Chrast se vyrábějí koberečky nebo zvuková a tepelná izolace do automobilů. Ta je umístěna pod čalouněním automobilu a zamezuje vibracím mezi prostorem kabiny a motoru. Z chuchvalců se dělají také čisticí hadry a prachovky, dále trhanina slouží jako izolační materiál ve stavebnictví. V zemědělství se netkaná textilie používá k zabránění růstu plevelů. Případně se z ní dělá příze na tkaní koberců.