Je glokalizace jen další buzzword, nebo funkční přístup k řešení klimatické krize? A co vlastně konkrétně znamená?
Glokalizace je jedno slovo, které mapuje dynamickou realitu současného světa. Jde o pestrou mozaiku, kde se globální a lokální kultury a ekonomiky stále více proplétají a tvoří nové vzorce. Představuje překračování hranic mezi globálním a lokálním, kde se globalizace chápe jako proces, který svět spojuje do jedné komplexní síťové platformy, a lokalizace naopak podporuje udržování a vytváření místních identit, zvyků a tradic. Glokalizace tedy vykresluje, jak se globální vlivy uplatňují a adaptují v lokálních kontextech.
Termín poprvé použil sociolog Roland Robertson, který poukázal na to, že procesy globalizace a lokalizace nejsou vzájemně vyloučené, ale naopak se navzájem ovlivňují a formují v různých oblastech, jako je ekonomika, kultura, politika nebo technologie.
Jak glokalizace vstupuje do ekonomické sféry, je snadno vidět v odvětví rychlého občerstvení. Mezinárodní korporace, jako je Starbucks, se snaží přizpůsobit své produkty a služby lokální kultuře a chutím. Příkladem toho je nabídka zeleného čaje v japonských pobočkách Starbucks. Zelený čaj je v Japonsku hluboce zakořeněný v kultuře a je součástí každodenního života. Proto když Starbucks vstoupil na japonský trh, místo toho, aby se pokusil prosadit tradiční americkou nabídku, nabízí produkty, jako je Frappuccino Matcha Green Tea.
Podle sociologa Anthonyho Giddense nejsou glokalizací lokální a regionální kultury oslabovány, ale naopak posilovány. Glokalizace navíc umožňuje lokálním aktérům reagovat na globální hrozby. S ohledem na diverzitu a komplexnost dopadů klimatických změn, které se liší v závislosti na geografické poloze a místních podmínkách, lokální řešení budou do budoucna pravděpodobně ta nejúčinnější.
Glokalizace jako nástroj reakce na globální klimatické výzvy
V kontextu klimatické změny tento koncept otevírá nové pohledy na řešení důsledků klimatické změny. Je důležité si uvědomit, že klimatická změna nepůsobí na různá místa na naší planetě stejně. Zatímco některé oblasti čelí zvýšenému riziku povodní, jiné se musí vypořádat s prodlužujícím se suchem.
Z tohoto důvodu je třeba, aby strategie pro řešení těchto problémů byly přizpůsobeny konkrétním podmínkám. A právě zde vstupují na scénu lokální aktéři – jejich hluboké porozumění specifikům dané oblasti jim umožňuje vytvářet a uplatňovat strategie, které jsou na míru šité konkrétnímu místu a jeho potřebám.
Pokud jde o mitigační opatření, tedy snižování emisí skleníkových plynů a omezování příčin klimatických změn, místní aktéři obvykle hrají menší roli. Většina klíčových mitigačních opatření se odehrává na nadnárodní úrovni, v rámci mezinárodně přijatých klimatických dohod a politik.
Oproti tomu, adaptace na klimatické změny je oblastí, kde lokální aktéři hrají naprosto klíčovou roli. Adaptace se zaměřuje na přizpůsobení se stávajícím i očekávaným změnám v klimatu, jako jsou extrémní povětrnostní události, zvýšené teploty, nedostatek vody nebo stoupající hladiny moří. Tyto změny mají lokálně specifické dopady a vyžadují opatření přizpůsobené konkrétním podmínkám.
Místní aktéři, jako jsou města, obce, komunity a jednotlivci, jsou nejlépe vybaveni k vytipování ohrožených oblastí, sledování lokálních trendů v klimatických změnách a vypracování strategií pro ochranu a adaptaci. Jsou také schopni lépe reagovat na specifické potřeby a prioritní oblasti, které mají přímý dopad na danou komunitu. Jejich přístup tak umožňuje zapojení lokálních znalostí a zkušeností, třeba při plánování městských oblastí s ohledem na klimatickou odolnost, při podpoře udržitelného zemědělství, zalesňování nebo rozvoji komunitního vzdělávání a povědomí o klimatických změnách.
Například Nizozemsko je země, která má dlouhou historii boje s rizikem záplav, a Rotterdam, jako jedno z největších měst, je v tomto boji na přední linii. Rotterdam má adaptační strategii nazvanou „Rotterdam Climate Proof“, jejímž cílem je stát se do roku 2025 jedním z nejodolnějších měst vůči stoupající vodní hladině na světě. Strategie zahrnuje vytváření zelených střech pro absorpci dešťové vody, vybudování pláží a parků, které mohou sloužit jako dočasné nádrže pro přebytečnou vodu nebo vytváření vodních ploch ve městě, které mohou zmírnit dopady extrémních srážek.
Město Bristol, jako jeden z pionýrů v oblasti klimatické adaptace ve Velké Británii, vytvořilo strategii, která zahrnuje různé iniciativy, které mají přispět ke zlepšení energetické účinnosti domů, podpoře udržitelné dopravy nebo ke zvýšení množství zelených ploch ve městě. Bristol také vytvořil iniciativu „Bristol Green Capital Partnership“, která spojuje více než 800 organizací z celého města a umožňuje mezisektorovou spolupráci na klimatických otázkách.
Odolnost měst a regionů: komunitní zahrady i samozásobení energiemi
Resilience, neboli odolnost, je schopnost systému, obce nebo jedince vyrovnat se s dopady klimatických změn a adaptovat se na ně, aniž by došlo k dlouhodobému narušení nebo škodě. Glokalizace a místní resilience jsou úzce propojeny. Přestože mohou existovat globální strategie a řešení pro adaptaci na klimatické změny, jejich úspěšné uplatnění a skutečný efekt závisí na tom, jak dobře jsou tyto strategie a řešení přizpůsobeny a implementovány na lokální úrovni.
Příkladem propojení glokalizace a místní resilience je projekt „Transition Towns“ ve městě Totnes v Anglii. Transition Towns je globální síť komunitních iniciativ zaměřených na přechod k udržitelnému způsobu života. Město Totnes se stalo jedním z předních členů této sítě a vyvinulo vlastní strategii a akční plán. Jedním z konkrétních opatření je podpora potravinové soběstačnosti. Místní zemědělci a zahrádkáři spolupracují na vytváření komunitních zahrad, které zajišťují dostupnost čerstvých a lokálně pěstovaných potravin pro místní obyvatele. Tím se snižuje závislost na dovážených potravinách a zvyšuje se odolnost v případě narušení dodávek potravin z důvodu změny klimatu nebo nestability mezinárodní situace.
Freiburg, město v jihozápadním Německu, je zase známé jako solární město budoucnosti, které plánuje městské oblasti s ohledem na klimatickou odolnost a energetickou efektivitu. Městem prochází hustá síť cyklostezek, která má podpořit nízkouhlíkovou mobilitu a domy i veřejné prostory jsou pokryté solárními panely. Freiburg je také modelovým příkladem státního financování projektů, které jsou energeticky soběstačné a propojené s veřejnou energetickou sítí. Městský úřad Freiburg využívá solární panely a tepelná čerpadla k produkci dostatečného množství energie pro své vlastní provozní potřeby a dokonce přebytečnou energii dodává zpět do sítě.
Občanské elektrárny ve Vídni
Místní aktéři by měli být do procesů rozhodování a plánování iniciativ týkajících se klimatických opatření aktivně zapojeni. Vídeň je zajímavým příkladem takového zapojení díky systému „občanských elektráren“. Město vlastní společnost Wien Energie, která je největším výrobcem a dodavatelem energie ve městě. Vídeňský systém umožňuje svým obyvatelům zakoupit podíl v solárních či větrných elektrárnách a získat část výnosů z výroby elektřiny. V současnosti je ve Vídni provozováno 26 takovýchto občanských elektráren, které dávají možnost aktivně se podílet na výrobě čisté energie a těžit z obnovitelných zdrojů. Zároveň tento systém podporuje akceptaci rozvoje solárních a větrných elektráren v rámci komunity, což urychluje proces vyřizování povolení a výstavby.
Aktivní zapojení místních komunit do procesu glokalizace může přispět k tomu, že globální strategie a řešení, často diskutována na mezinárodních klimatických konferencích, které mohou působit odtržené od reality, jsou relevantní a přizpůsobené místním podmínkám. Naopak, zkušenosti a řešení vyvinutá na lokální úrovni mohou být sdílená a uplatněná v jiných kontextech, čímž se zvyšuje globální odolnost vůči klimatickým změnám. Tento proces sdílení a učení se nazývá „glokální výměna“ a je stěžejní pro nastavení efektivní spolupráce v klimatických otázkách.
Klimatické změny nejsou univerzální, naopak jejich dopady se liší od místa k místu, od suchých oblastí Sahary po záplavami ohrožená pobřežní města. Právě proto se zdá, že řešení na míru, přizpůsobená konkrétnímu prostředí a jeho potřebám, nabízejí nejlepší šanci, jak efektivně vybruslit z hrozící globální krize. Každá lokalita si vyžaduje jiný přístup, jiný soubor opatření. Díky tomuto „glokálnímu“ přístupu, kde globální problémy řešíme na lokální úrovni, můžeme dosáhnout nejen nejúčinnějších, ale také nejtrvalejších řešení.
Nikola Adamovská
Nikola je expertkou na klimatické politiky. V rámci doktorského studia se věnuje zapojení nestátních aktérů do globální správy klimatu a klimatickému aktivismu. Zároveň pracuje jako koordinátorka Nadace Anny Lindh a jako analytička pro studio Kontra.
