Důležitější než řešit kapesníky je studovat programy politických stran, říká greenfluencer

„Úplně chápu, že někdo nechce mít větrník za domem nebo poblíž domu. Chápu, že pro někoho to může být emočně náročné, pokud v krajině, kterou má rád, vyroste nějaká stavba. Ale přijde mi škoda, když se do debaty přidávají věci, které nejsou pravdivé,“ uvádí student Tadeáš Čech.

Patrně nejmladší český greenfluencer Tadeáš Čech prožívá zlomový rok ve svém životě – maturuje a hlásí se na vysokou školu. Zatím je ale ještě pořád studentem Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Nejaktivnější je na Instagramu, kam natáčí videa o energetice i osobní udržitelnosti a kde má téměř 20 tisíc sledujících. A zatím se nechystá přestat.

„Dokud nebudou sítě nějak lépe regulovány, nechci vyklízet prostor a nechávat ho lidem, kterým na těch tématech a faktech nezáleží,“ říká Čech. Zaměřuje se například na dezinformace kolem větrné energetiky.

„Hledal jsem si informace, četl, učil se“

Jak se přihodil váš přerod v greenfluencera?

Od malička mám vztah k přírodě, hodně času jsem strávil s babičkou na zahrádce, kde mě naučila, jak všechno funguje. Vždycky mě fascinovalo, jak je vše v přírodě propojené – zbytky slepicím, nepořádek od slepic na pole. Pak jsem se dostal k rybaření, to mě jednu dobu hrozně bavilo. Vnímal jsem to skrze vztah k přírodě, vztah k tomu místu, k vodě. Teď už to tak nevidím, podle mě to nejde dělat úplně šetrně.

Proč? Jakou máte zkušenost?

Vídal jsem rybáře, kteří k tomu přistupovali hodně konzumně. Když to řeknu dost drasticky, přišli tam jen kvůli tomu, aby si nalovili ryby do mrazáku, a za sebou zanechali obrovské množství odpadků. Uvědomil jsem si, že to možná není pár jednotlivců, ale že se takto chováme často jako společnost. Jsme tak nastavení, že si z přírody bereme všechno a už nám nedochází, jestli se to stihne obnovit. Jestli třeba zbydou ryby pro další rybáře. Na tom jsem si ten problém poprvé uvědomil a začal jsem si o tom hodně číst a zajímat se o udržitelnost. Zhruba ve třinácti jsem se dověděl o změně klimatu.

Jaké bylo v té době povědomí o tomto tématu mezi vašimi vrstevníky?

V okolí jsem neměl nikoho, kdo by se tak intenzivně zajímal o klima a životní prostředí, a už vůbec ne někoho, kdo by o tom mluvil nebo něco dělal. Sám jsem si k tomu nalézal cestu spíše postupně. Nečetl jsem hned report IPCC (Mezivládního panelu pro změnu klimatu, pozn. aut.). Pak se mě zmocnila klimatická úzkost, měl jsem pocit bezmoci. Ale ve výsledku mě to hodně motivovalo zapojit se, hledat možnosti řešení.

A načerpané poznatky jste hned dával na sítě?

Hledal jsem si informace, četl, učil se a díky tomu začala vznikat dlouhá videa na YouTube. Tomu jsem se věnoval docela dlouho, třeba dva roky. Nebylo to ale moc efektivní, protože jsem na jednom videu strávil třeba deset hodin a vidělo ho jen deset lidí, což mi přišlo jako škoda. Zároveň toho nelituji, naučil jsem se spoustu věcí, mám díky tomu dobrý informační základ. Pak jsem postupně přirozeně přešel na Instagram, kde mají posty větší dosah. V budoucnu bych zase chtěl vrátit i k tomu delšímu formátu. Vnímám, že na Instagramu nejsem schopný předat téma komplexně.

Máte už nějaké komerční spolupráce?

Pár jich mám, snažím se to dělat autenticky, ale vždy je to označené. Volím firmy, které jsou v souladu s mými hodnotami a tím, co prosazuji. Třeba vzdělávací iniciativa nebo nově české barefooty. Asi největší spolupráce byla s bankou.

Mladí lidé se nezřídka začnou o udržitelnost zajímat kvůli úbytku biodiverzity, utrpení zvířat. Bylo to tak i u vás?

Viděl jsem to hlavně optikou lidstva a jaké to má na nás dopady. Já totiž přírodě docela věřím. Mám pocit, že ať uděláme cokoli, třeba se i vyhubíme, tak ta příroda tady bude. Obnoví se. Nám se ale bude žít hůř. Samozřejmě úbytek biodiverzity mě extrémně mrzí, přál bych si, aby budoucí generace viděly přírodu takovou, jakou ji znám já. Ale nejvíce se bojím toho, že bude přibývat nerovností ve světě, že to může mít velké dopady na potravinový systém, zemědělství. Bojím se různých konfliktů. To není budoucnost, kterou bych chtěl.

Proč se stala vaším tématem energetika?

Zdálo se mi, že to hodně rezonuje u mě v komentářích, zároveň energetika je klíčová pro dekarbonizaci. Když se podíváme na náš energetický mix, tak vyrábíme obrovské množství energie z uhlí, kolem 40 procent. Přitom tu máme velký potenciál pro obnovitelné zdroje, ohledně kterých panuje hrozně mýtů. Proto mi přišlo důležité to otevírat, zejména v současné politické situaci, kdy na související legislativu tlačí dezinformační spolky i vládní představitelé. Přijde mi důležité vstupovat do diskuse a přinášet fakta.

Jak vnímáte to, co se odehrává na dezinformační scéně, například v kontextu energie z větrníků?

Přijde mi jako obrovská škoda, že Česko v rozvoji obnovitelných zdrojů extrémně zaostalo. A nejde jen o nevýhodu pro dekarbonizaci. Vidíme to i teď, že závislost na fosilních zdrojích je v momentě, kdy přijde nějaká krize, nežádoucí. Ať už je to válka na Ukrajině nebo konflikt v Íránu, kvůli kterým zdražily pohonné hmoty i plyn.

Evropa má už dost obnovitelných zdrojů, což má na ceny pozitivní vliv, a kdyby jich mělo více i Česko, bylo by to třeba znát ještě více. A pak do té debaty přijdou spolky, které začnou tvrdit absolutní nesmysly o infrazvuku a narušování podzemní vody, což absolutně není vědecky podložené. Já úplně chápu, že někdo nechce mít větrník za domem nebo poblíž domu. Chápu, že pro někoho to může být emočně náročné, pokud v krajině, kterou má rád, vyroste nějaká stavba. Ale přijde mi škoda, když se do debaty přidávají věci, které nejsou pravdivé.

„Dělám to už šest let“

Kolik vám vlastně „greenfluencerství“ zabere času?

Docela hodně. Ta moje videa jsou fakticky obsáhlá, musím přečíst zdroje, udělat si poznámky, pak je v tom i ta kreativní část, aby to bylo pro diváka zajímavé. Občas to posílám i odborníkům na kontrolu, abych věděl, že jsem to nezjednodušil až moc. Ale samozřejmě třeba video o medvědím česneku nezabere tolik času.

Šlo by se tím i živit?

Začít teď úplně od nuly by bylo extrémně složité. Dělám to už šest let a první peníze jsem dostal asi před půl rokem. Řekl bych, že jsou snazší cesty k vydělání peněz.

Stíháte ještě při studiu a všech aktivitách nějaké brigády nebo dobrovolnictví?

Táta má farmu na Moravě, takže mu často v létě jezdím pomáhat. Prodává mléčné výrobky, tvarohy, sýry. Vždy to byla moje letní brigáda. Teď budu mít po maturitě dost času, takže přemýšlím, že bych i dobrovolničil. Napadají mě třeba nějaké mokřady.

Kdybyste to měl shrnout, co jsou hlavní pilíře vaší osobní udržitelnosti?

Samozřejmě se vždy snažím zvolit nejudržitelnější rozhodnutí, které přede mnou stojí. Ale myslím si, že důležitější než zaobírat se tím, jestli je ekologičtější papírový či látkový kapesník, je studovat programy politických stran, dobře se podle toho rozhodovat a být aktivním občanem. Jinak ale omezuji maso, i když jsem ho nepřestal jíst zcela. Téměř vůbec nepoužívám auto, chodím pěšky, jezdím na kole. Volím veřejnou dopravu. Potom mi přijde super snažit se udržitelnost usnadnit ostatním lidem.

Ve škole teď pracuji na projektu, že třídíme plechovky a následně je chceme vozit do výkupny a peníze využít na dobré účely. Už máme docela dost plechovek a domluvu se sběrnou. Teď v důsledku krize v Íránu hliník podražil, tak to možná odkoupí i podle aktuální ceny na burze. Je to další důkaz toho, že čisté zdroje se vyplácejí. Krize v Íránu má vliv i na cenu syntetických hnojiv. Kdyby u nás bylo více regenerativního zemědělství, tak bychom to tolik nepocítili. Fascinuje mě, jak je to vše propojené a řešení jsou vlastně docela jednoduchá.

Zaujalo mě to omezování masa. Spíše než vegetariánství se teď daří omezování masa neboli „flexitariánství“. Proč tomu tak podle vás je?

Je fakt, že vegetariánství nebude provozovat velká část společnosti jen tak. Musí tam být nějaký tlak na způsob, jak potraviny produkujeme, a aby byly dostupné alternativy. Já se vlastně za vegetariána neoznačuji, hodně mě od toho odrazuje, že když to řeknete, každý očekává absolutní dokonalost. Že se masa ani nedotknu, i když máma uvaří pro všechny guláš. Přijde mi smysluplné si ho v takovém případě dát, aby se nevyhodil. Přitom většinu týdne si vařím sám vegetariánsky.

Co vás čeká v nejbližší budoucnosti?

Hlásím se na environmentální a evropská studia na Masarykově univerzitě v Brně. Chci nasbírat další zkušenosti, naučit se co nejvíce. Influencerství mě baví, nemám si na co stěžovat. Zároveň dokud nebudou sítě nějak lépe regulovány, nechci na nich vyklízet prostor a nechávat ho lidem, kterým na těch tématech a faktech nezáleží.

Když je táta farmář, nepůjdete jednou jeho cestou?

Uvidím, možná se k tomu někdy dostanu. Do určité míry mě to baví. Zároveň by mi ale chyběl takový ten kontakt s okolním světem. Člověk nikdy neví. Táta má farmu až od čtyřicítky, předtím byl policista a později podlahář. Přijde mi to jako zajímavý kariérní přerod.