Používáme bio bavlnu, barvíme džíny „mlhou“ a šetříme tak vodu, vyhýbáme se toxickému indigu, vyjmenovává bojovník proti fast fashion, Holanďan Bert Van Son, jak se se snaží dělat udržitelnější džíny.
Bert Van Son založil značku MUD Jeans, která jako jedna z prvních na světě získala uznávanou certifikaci B Corp (má ji například Patagonia, pozn. aut.), v roce 2012. Při výrobě džínového oblečení využívá ze čtyřiceti procent recyklovanou bavlnu pocházející ze starých, již nošených kalhot. V roce 2022 prodali přes 50 000 kusů takto recyklovaného oblečení.
Současně také džíny pronajímá – za měsíční částku zhruba deseti euro za měsíc si je možné džíny půjčit – a pak je vrátit, vyměnit za jiné anebo si je po roce ponechat.
Na světě je ročně vyrobeno odhadem okolo 3,1 miliardy džínů. Oblíbený denimový kus oblečení má ale bohužel jedny nejhorších dopadů na životní prostředí – jako je vysoká spotřeba vody a energie a velké množství znečistění.
Ve své kariéře jste strávil přes třicet let v módním průmyslu. Co vás před víc jak deseti lety, kdy jste MUD Jeans založil, inspirovalo ke změně?
Módní průmysl je zvláštní. Když jsem začal, teď už to bude skoro 40 let, byl jsem přesunut na Taiwan do Taipei, kde jsem navštěvoval továrny, zadával objednávky a dohlížel nad tím, jestli jde v produkci vše dobře. Tehdy byly továrny čisté, lidé byli vcelku dobře placeni a v bezpečí. Pak ale oblečení muselo být levnější a levnější. Tak jsme se přesunuli z Taiwanu do Číny, pak do Vietnamu, a pak do Bangladéše. Bylo to čím dál katastrofálnější – to, jak bylo zacházeno s lidmi, to, jak bylo nakládáno s vodou. Chtěl jsem to změnit.
Pak jsem navíc viděl nástup fast fashion. Oblečení se přeměnilo z něčeho, co člověk chtěl nosit pro to, aby se cítil chráněn a dobře, v něco, co je jen věc k zahození. Dnes si lidé koupí triko a druhý den ho zahodí, protože ho na sobě už jednou měli. Moje mise ale zatím úplně neuspěla, protože nyní tu máme společnosti, které se zaměřují na ultra-fast fashion. Jsem z toho smutný, protože můj cíl byl zastavit fast fashion. Musíme v tom boji ještě pár let pokračovat.
Proč jste si vybral právě džíny?
Hlavně proto, že jsou tak populární, má je každý. Současně je to ale věc, která v módním průmyslu vytváří nejvíce znečištění. Celý cyklus výroby džín – od pěstování bavlny až po to, že si je odnesete domů a dáte do šatníku – zahrnuje hodně problémů. Chtěl jsem vědět, jestli to dokážu změnit. Věděl jsem, že pokud dosáhnu změny, bude to mít dopad. Rozhodující bylo také to, že můžete recyklovat bavlnu. Můžeme látku džín rozebrat, doslova roztrhat, a vytvořit z ní nová vlákna. Ty v produkci doplníme o novou bavlnu a vytvoříme novou přízi. Výhoda u denimové příze je také to, že je to pevný materiál a dobře se s ním pracuje. S jemnými materiály, například u triček, by to bylo mnohem složitější, na džíny je to ale perfektní.
V čem děláte jednotlivé kroky k udržitelnějším džínům?
V každém kroku výroby, ve kterém je to možné, se chceme zlepšovat. Vše začíná s bavlnou. Běžně je bavlna dvakrát do týdne stříkána pesticidy. Lidé, kteří to dělají, také často nemají dostatečnou ochranu. Je ale možné mít alternativní bio-bavlnu. Celý řetěz ale pak pokračuje, od sesbírání k vytvoření vláken až po barvení indigem, které je velmi toxické. My nyní používáme speciální biologicky rozložitelné indigo, které toxické není. Je to novinka, která existuje jen čtyři nebo pět let. Ve Španělsku jsme zavedli novou proceduru, kdy používáme k barvení „mlhu“, šetříme tak také hodně vody.
Potom, co je vytvořen denim (džínovina, pozn. aut.), tak putuje do do nejmodernější továrny v Tunisku, kde používáme všechny poslední technologie. Například k bělení byl dřív používán manganistan draselný, nyní používáme ozon. K tomu, aby džíny vypadaly trochu „obnošeně“ používáme místo vody lasery. Je tu hodně novinek a inovací, ukazuje nám to, že se tento průmysl může zlepšovat. Mnoho společností a značek ale tyhle technologie nenakupuje, protože jsou drahé.
Cítíte, že na vás tak dopadá vliv ultra-fast fashion?
Ano, na straně zákazníka je to problematické, protože v dnešní době lidé nechtějí platit za udržitelnost. Všichni máme budget na nákup oblečení. Zejména s covidem a válkou udržitelnost – a udržitelnost v módě – už není „hot topic“. Jsou to nyní těžké časy a spíše než abychom se posouvali vpřed, tak se vracíme. Lidé musí platit víc za elektřinu, ve světě je plno nejistoty.
Na výrobu jednoho páru džínů MUD Jeans spotřebují 581 litrů vody, zatímco průmyslový standard je okolo sedmi tisíc litrů. Čím jste dosáhli kromě výše řečených věcí úspory?
Hodně pomáhá zejména to, že recyklujeme. Používáme staré džíny – a pokud použijete 40 procent recyklovaného materiálu, tak 40 procent ušetříte. Hodně vody ušetříme při už zmíněném barvení. Továrna, kde probíhá praní džínů, recykluje 96 procent vody a využívá také dešťovou vodu.
Čemu bychom měli věnovat větší pozornost?
Recyklaci. Jen jedno procento oblečení je zrecyklováno. Firmy by také měly být víc nuceny k tomu, aby více využívaly post-spotřebitelský odpad. Vše ale začíná u designu. Když vytváříte návrh oblečení, je vždy nutné přemýšlet nad tím, jak bude produkováno – a případně zrecyklováno. Pokud budeme víc přemýšlet nad tím, jak věci vytváříme, tak se budeme víc zajímat o věci, které můžeme znovu využít. Velmi tak věřím v cirkulární ekonomiku.
Cirkulární ekonomika stále není dostatečně atraktivní a recyklovaná bavlna není levnější než nová.
Je to problém, protože „panenská“ bavlna je zkrátka levnější. Je to dané množstvím a také technologií. Recyklační proces džínů není jednoduchý a tím pádem je i dražší. Mohly by ale pomoci dvě věci – a to zvýšit množství využití post-spotřebitelského odpadu a také musíme dále vylepšovat technologie, což se děje. Pak jde i o design, čím komplikovanější je design, tím složitější je recyklovat.
Jako první jste přišel s myšlenkou toho, že nabídnete lidem možnost si džíny pronajmout. Jak vás to napadlo?
Na začátku jsme si říkali, že i když uděláme džíny z co nejlepších materiálů a střihů, i tak je lidé často po pár letech nošení vyhodí. To jsme chtěli změnit – a přemýšleli jsme, jak to udělat, aby je lidé vrátili. Přišli jsme tak s nabídkou pronajmutí džínů. V podstatě tak neztrácíme „vlastnictví“ nad hrubým materiálem. Lidi to vyzývá k tomu, aby změnili svůj způsob myšlení. Je to pobídka k tomu, že musíme změnit náš přístup k tomu, jak s materiály zacházíme. Musíme vždy něco vlastnit? Nebo nám stačí jen platit za to, že to můžeme využívat?
Jak to to lidé reagují? Při módě máme přeci jen stále větší tendenci věci přímo vlastnit.
Je to pravda a je to trochu pro „hardcore“ lidi, co nám věří. Aktuálně máme něco okolo tří tisíc „pronajímatelů“. Je to také něco, co je pro nás ale speciální a jsme jediní, kdo něco takového dělá.
Současně vám ale lidé mohou džíny vrátit, i když si je koupí – je to tak?
Ano, lidé je mohou vrátit i tak, a navíc i sbíráme džíny od všech ostatních značek, pokud jsou z 96 procent z bavlny. Pokud nám lidé džíny, které už nechtějí nosit, pošlou, dostávají pak různé slevy. Sbíráme tak odpad i od ostatních značek. Za každé džíny, které se nám vrátí, tak také vysadíme strom v Africe, kde spolupracujeme s organizací Justdigit. Minulý rok se nám takto „vrátilo“ 12 tisíc džínů.
Chcete vyrábět džíny, které budou ze sta procent z recyklovaného post-spotřebitelského odpadu. Jak se vám to zatím daří?
Spolupracujeme s jednou nizozemskou univerzitou, kde jedna studentka-stážistka pracuje na diplomové práci, která se snaží vylepšit to, jaké množství recyklovaného post-spotřebitelského odpadu můžeme použít. Využíváme mechanickou a chemickou recyklaci džínů. To jsou všechno nové technologie, které kombinujeme – a z toho nakonec vytváříme nové příze. Nyní tento proces testujeme na laboratorní úrovni a dokážeme vytvořit jeden metr čtvereční látky, která je ze sta procent z post-spotřebitelského odpadu. Nyní musíme přijít na to, jak to využít v mnohem větším měřítku. V budoucnosti bude tak můžeme docílit například toho, že naším „zásobitelem“ bavlny bude třeba celý Amsterdam.
Jaké jsou vaše další vize?
Chceme se určitě dostat k většímu množství zákazníků a a zjistit, jak se dostat i mimo naši bublinu. Jako zákazník musíte být hodně zapojení, aktivní a opatrní v tom, co si vybíráte, a snažit se získat dobrá data. Ne každý to ale dělá. Lidé – a my všichni – jsme velmi impulsivní. I když lidé často ví, že výrobce nedělá něco dobře, líbí se jim barva a je to hezké, a tak si to koupí. Marketing je v tomto směru velmi silný. Je to těžké, protože je zde obrovská míra porovnávání s dalšími značkami, musíme tak vynikat úplně ve všem. A být co nejtransparentnější a neupřímnější.
Tereza Koudelová
Tereza studuje žurnalistku na FSV UK. Je spoluzakladatelkou české pobočky mezinárodní organizace Sea Shepherd, která se zabývá ochranou mořských ekosystémů. Nejradši píše o všem, co se pojí s oceány.
