Volně se pohybující kočky přetěžují kapacity útulků a ohrožují populace divokých zvířat. Problém může podle odborníků a aktivistů vyřešit nový zákon a změna přístupu chovatelů.
Centrální registr založený na čipování koček, povinná kastrace těch, které se neregistrují pro chov, a dotace pro obce, díky nimž budou moci zaplatit sterilizaci koček. O zavedení těchto pravidel usilují autoři petice Za změnu „Zákonů pro kočku“, která má nyní kolem 11 600 podpisů. Zákon by měl podle nich zároveň stanovit povinnost obcí a měst odchytávat toulavé a opuštěné kočky na svém území.
Novela veterinárního zákona z roku 2022 zavedla povinnost čipování psů, přičemž na několikrát odložené spuštění celostátního registru se čeká. Zastánci petice usilují o to, aby tatáž pravidla platila pro chov koček a databáze se spustily současně.
Změna legislativy založené na povinné kastraci a existenci registru by podle autorů petice měla vyřešit přetrvávající problémy s volně žijícími kočkami. Ty přetěžují zvířecí útulky a často decimují populace volně žijících živočichů. Pro své snažení aktivisté hledají oporu v zahraničí, například ve Španělsku, Belgii nebo Rakousku, kde podobné zákony již fungují.
Kočičí behavioristka Klára Nevečeřalová v této souvislosti uvádí příklad přísné legislativy, která od roku 2021 platí v Řecku. To bylo problémy s toulavými zvířaty dlouho nechvalně proslulé. „Všechny volně žijící kočky pochytali a nechali vykastrovat. Je pravda, že některé museli uspat, protože byly hodně nemocné. Nastavili to tak, že všechna zvířata musí být chráněna a očipována. Pokud čip nemají, automaticky je odchytávají,“ říká.
V tuzemsku je 151 útulků
Podle odhadů Evropské federace potravinářského průmyslu pro domácí mazlíčky (FEDIAF) z roku 2022 se v Česku chová jen v domácnostech okolo 1,4 milionu koček. Značná část z nich má možnost opustit pozemek majitele, což kromě rizika pro samotné kočky způsobuje u nevykastrovaných jedinců nechtěné vrhy koťat, ze kterých následně vznikají polodivoké populace.
„Pokud kocour chodí nevykastrovaný ven, může zplodit potomstvo třeba i s dvanácti kočkami, přičemž v jednom vrhu může být až osm koťat. To je potom neuvěřitelná geometrická řada a to se bavíme jen o jednom kocourovi a pár kočkách,“ vysvětluje Nevečeřalová.
O opuštěná zvířata se snaží starat útulky. Těch s ubytovací kapacitou pro kočky Státní veterinární správa k začátku letošního února registrovala 151. Ročně přijmou dle autorů petice okolo 35 tisíc jedinců, přičemž některé kočky se v nich dlouho nezdrží. Podle místopředsedkyně Pražského spolku ochránců zvířat Kláry Zemanové má většina z nich potíže sehnat prostředky na provoz a musí několikrát ročně kvůli přetížení pozastavovat příjem. I proto velkou část toulavých koček, které v útulku skončí, zaměstnanci pouze vykastrují a následně vypustí.
Tři miliony korun pro několik set koček
Zástupci nejmenovaného útulku (redakce jeho identitu zná) poblíž Prahy s kapacitou pro 200 koček uvádějí, že roční náklady na provoz je vycházejí zhruba na tři až pět milionů korun. Drtivou většinu peněz získávají od dárců a sponzorů. Útulek přitom ročně přijme okolo 400 jedinců. Obce, které mají dle občanského zákoníku povinnost postarat se o toulavá zvířata, finančně nepokrývají ani jedno procento ročních výdajů.
Ač se v různých zařízeních roční náklady na chod výrazně liší (záleží na kapacitě a druhu poskytované péče v konkrétním útulku), potíže se sháněním financí z veřejných zdrojů má podle Kláry Zemanové většina z nich. Zákoník podobu obecní péče o zvířata nespecifikuje, proto se obce problému často vyhýbají. Legislativa jim navíc nepřikazuje hradit další výdaje, jako jsou například kastrace. I to by měl zákon navrhovaný autory petice změnit.
Lidé, kteří chtějí kočkám pomoci, mohou přispět útulkům finančně, nebo zvířata adoptovat. Naopak krmení toulavých koček situaci pouze zhoršuje, jak upozorňuje ministerstvo zemědělství. „Z praxe vyplývá, že není žádoucí, pokud jsou ,zdivočelé‘ kočky náhodně krmeny, aniž by jim byla poskytnuta úplná péče. (…) Populace koček se vzhledem k dostatku potravy sice rozmnožuje, ale zároveň zvířatům není poskytováno to základní – kvalitní krmení, veterinární péče, adekvátní hygienické podmínky atp. To v dalších důsledcích působí utrpení jednotlivých jedinců takovéto populace, neboť vede ke vzniku a šíření nemocí v populaci, biologickému stresu, utrpení a mnohdy i úhynům zvířat,“ píše se v dokumentu.
Jako invazní druh
Venkovní kočky jakožto výkonní predátoři výrazně ovlivňují i biodiverzitu. Loni v prosinci vyšla v časopise Nature Communications studie vědeckého týmu z americké Auburn University, která hodnotí celosvětový vliv volně chovaných koček domácích na populace divokých zvířat. Vychází z ní, že výrazně narušují populace drobných živočichů, a to zejména ptáků, savců a plazů, včetně mnoha chráněných druhů.
Kočky podle této studie více škodí ekosystémům na ostrovech, kde se obvykle nachází více vzácných druhů a je obtížnější původní populace obnovovat. Negativní vliv na divoké druhy je však jasně patrný i v pevninských oblastech, a to zejména v okolí větších lidských sídel. Potvrzují to lokální studie z celého světa, které přirovnávají predační tlak koček k invaznímu chování nepůvodních druhů, jež je velkým rizikem pro divoké populace. Na českém území zoologové v posledních letech pozorují například výrazný úbytek lokalit s výskytem ohroženého sysla obecného, který přisuzují z velké části právě kočkám.
V bytě se méně stresují než venku
Řešením problému ovšem nemusí být nutně pouze změna zákona. Výrazný efekt může mít i změna přístupu k chovu ze strany majitelů koček. Pomoci může kromě kastrace jedinců, kteří nejsou určeni k chovu, zajištění zvířat v bytě nebo na pozemku.
„Spousta lidí si myslí, že kočka je venku svobodná a šťastná, protože má velký prostor, a my jsme tyrani, že zvířata zavíráme mezi čtyři stěny. Je však potřeba si uvědomit, že kočka je silně teritoriální zvíře a bude spokojena s tak velkým prostorem, jaký jí dáme v rámci welfare zvířete. Takže paradoxně jsou kočky více ve stresu z velkého území venku, kde přesně nevědí, co se kde děje, a musí ho hlídat a bránit, což s sebou nese konflikty s cizími zvířaty,“ uvádí Nevečeřalová.
„Oproti tomu kočka v garsonce, která si leží na svém škrabadýlku a má přehled o celém svém území, nemusí nic řešit. Vidí, že v okolí nejsou žádní nepřátelé a nic se neděje, a je absolutně spokojená,“ dodává.
Pro chovatele, kteří by chtěli nechat kočky chodit ven aspoň v rámci svého pozemku, má odbornice na kočičí chování Nevečeřalová několik řešení. Upozorňuje však, že úpravy jsou nákladné a nemusí odpovídat estetickým požadavkům majitelů.
Kromě chovu ve voliéře mohou majitelé různě přizpůsobit oplocení zahrady. Jednou z možností je doplnit kvalitní plot o elektrický drátek, nebo ho postavit tak, aby byl sklopen zpět na pozemek. Dále je možné instalovat jako plot protočné tyče, které neumožní kočkám po nich šplhat.)
Tadeáš Vachek
Tadeáš studuje Ekologickou a evoluční biologii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a zároveň Žurnalistiku na FSV UK. V budoucnu by se rád věnoval popularizaci vědy, a to zejména audiovizuální formou.
