V Černovicích na pomezí Jihočeského kraje a Vysočiny myslí na přírodu jako na součást každodenního života. Kombinují vše od zadržování vody v krajině přes pasivní obecní domy a vlastní zdroje energie až po základní Ekoškolu.
Putování osamělého losa Emila zaujalo letos spoustu lidí. Režisérka Hana Nováková se na svou losí odyseu vydala už v roce 2003. Ve filmu, který představuje na filmovém festivalu Ji.hlava, hledá lidi z různých koutů světa, kteří se těmito savci nechali okouzlit.
Jan Brožek starostuje v Černovicích přes patnáct let. Chce udržet vodu v krajině, vyrábět zelenou elektřinu a vyhnout se jednorázovým kelímkům. Plánů i rozběhnutých projektů má mnoho, přesto má pocit, že nedělá dost.
Ještě před několika lety se v Česku nedalo vystudovat na manažera udržitelnosti. Teď podobných programů na vysokých školách přibývá. Některé se zaměřují více na technické aspekty, jiné na státní správu. Všechny se ale snaží o co největší propojení s praxí.
Zemědělci mohli od ledna kombinovat výrobu elektřiny s pěstováním plodin. Prozatím to šlo pouze nad sady, vinicemi a dalšími trvalými kulturami. Od listopadu by na seznamu měla přibýt orná půda se zeleninou.
„Manažer udržitelnosti má firmu provádět úskalími zavádění udržitelnosti do praxe, ale nemá ji zbytečně zatěžovat,“ popisuje Vladimír Kočí, vedoucí Ústavu udržitelnosti a produktové ekologie na VŠCHT.
Tereza Kovalčíková si v Praze otevřela před šesti lety bezobalový obchod. Provedla ho přes covidové uzavírky, buduje komunitu na Instagramu a snaží se, aby bez zbytečných odpadů mohli nakupovat všichni.
Farmáři na Ukrajině hledají cestu k obnově nejúrodnějších polí světa, která jsou vyčerpaná intenzivním zemědělstvím. Mykhailo Voitovyk a Mykhailo Drahančuk se rozhodli odložit pluh a půdu nechat pracovat za ně.
Bez orby a s meziplodinami se v Česku hospodaří na procentu půdy. Regenerativní zemědělství přesto láká velké firmy i malé farmáře. Problémem je, že chybí závazná definice a pravidla.
Místo boje s přírodou se snaží porozumět půdě a smířit se s počasím, které stejně neovlivní. „Regenerativní zemědělství pro mě znamená dívat se na přírodu a ptát se, jak by problém sama vyřešila,“ uvádí Wenzel Lobkowicz.
