Zaostáváme za Polskem. Pokud firmám nedodáme zelenou energii, nakoupí ji v zahraničí, říká odborník

Zatímco Polsko staví obnovitelné zdroje raketovým tempem, v Česku projekty narážejí na vlnu mýtů. O tom, proč je chyba přešlapovat na místě, i o iniciativě Nová energie Česka hovořil s Ekonews Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky.

Evropa v posledních letech prošla dvěma energetickými krizemi, které ukázaly, jak riskantní a drahá může být závislost na dovozu fosilních paliv. Rostoucí podíl obnovitelných zdrojů proto bude podle programového ředitele Svazu moderní energetiky Martina Sedláka klíčem k energetické bezpečnosti i ke konkurenceschopnosti českého průmyslu.

„Pokud chceme udržet prosperitu a zaměstnanost, obnovitelné zdroje jsou podstatnou součástí rovnice. Jádro přijde až na konci příští dekády, neurychlíme to kvůli složitým povolovacím procesům i samotné výstavbě,“ říká v rozhovoru pro Ekonews.

Debatu o zelených zdrojích ale v tuzemsku čím dál tím víc zahlcují mýty a nepravdy. Svaz moderní energetiky proto společně s dalšími odborovými organizacemi spustil iniciativu Nová energie Česka, která chce přinést fakta namísto strašení.

„Stát neobstál v komunikaci“

Kam jsme se za poslední roky v moderní energetice posunuli?

Nakopla nás energetická krize v roce 2022, která přinesla restart solární energetiky. Masivně přibylo instalací na střechách domácností i velkých firem a začalo vznikat víc projektů větrných elektráren. Ukázalo se, že dávají ekonomický smysl a představují jistotu před výkyvy na zahraničních trzích.

Bohužel se ale veřejnosti nepodařilo dostatečně vysvětlit, proč jsou pro nás domácí obnovitelné zdroje klíčové – ať už kvůli energetické bezpečnosti nebo ochraně před růstem cen. Výsledkem je, že máme spoustu nachystaných projektů, které ale narážejí na odpor místních a v referendech padají pod stůl.

Stát neobstál ve strategické komunikaci, osvěta zůstala na byznysu. Proto Svaz moderní energetiky spolu se Solární asociací, sdružením CZ Biom a Aliancí pro energetickou soběstačnost spouští iniciativu Nová energie Česka. Chceme lidem ukázat, proč jsou obnovitelné zdroje důležité a proč se jich nebát.

Jaké jsou cíle nové iniciativy?

Reagujeme na současnou debatu. Když otevřete sociální sítě, vidíte hlavně kritiku zelené energie. Těžko říct, nakolik jde o reálné účty a nakolik o automatizované kampaně. Naším cílem je obhájit roli obnovitelných zdrojů. Bez nich nebudeme mít předvídatelné ceny energií, ohrozíme svou energetickou bezpečnost i budoucí konkurenceschopnost ekonomiky. A pak je tu samozřejmě konec fosilních paliv. Uhlí možná vydrží o rok nebo dva déle, ale po roce 2030 problém s jeho náhradou s jistotou přijde. Pokud teď výrazně nepohneme s obnovitelnými zdroji, akumulací a flexibilitou, dostane se Česko do pasti.

Jaké plánujete aktivity?

Chceme hlavně demytizovat zelenou energii. Kolem větrných i solárních elektráren koluje řada nepravd. Lidé se na základě informací ze sociálních sítí obávají, že fotovoltaika mění lokální klima nebo že větrníky představují zátěž pro životní prostředí z hlediska uvolňování látek. Nic z toho není pravda. Obnovitelné zdroje procházejí přísným posuzováním vlivu na životní prostředí i hlukovými studiemi a jsou plně recyklovatelné. Jsou to bezpečné technologie.

Proto pořádáme webináře pro veřejnost, kam zveme nezávislé akademické odborníky. Pomáhají nám vysvětlovat jednotlivé mýty a ukazovat reálná data. Máme za sebou online setkání s klimatologem Michalem Žákem a přírodovědcem Vojtěchem Koteckým z Univerzity Karlovy. V dalším webináři se zaměříme na problematiku hluku z větrných elektráren.

Kdy se debata ohledně obnovitelných zdrojů energie začala v Česku měnit?

Není to otázka posledního půl roku, ale spíš postupně rostoucí efekt. Když se podíváme zpětně k roku 2022, už tehdy vznikaly vlivové směry, které zpochybňovaly roli obnovitelných zdrojů.

Zajímavé je podívat se do zahraničí, jak s tím státy pracují. Můžeme si vzít příklad Polska. Tamní parlamentní komise dlouhodobě monitoruje dezinformace a v kampaních proti zelené energii jasně identifikovala ruskou stopu. Poláci tyto vlivy analyzují a učí se s nimi systematicky pracovat. Podobné je to v dalších evropských státech. V Česku zatím relevantní data nemáme, ale lze předpokládat, že u nás tyto tlaky fungují velmi podobně.

Dnes se to týká hlavně větrných elektráren, ale pokud nezvládneme strategickou debatu, za deset let to může být jádro. Vidíme to v Polsku, zahraniční vlivy tam necílí jen na obnovitelné zdroje, ale i na plánovanou výstavbu reaktorů.

Jde rozlišit, jak se vlivy míchají? Zda jde o zahraniční dezinformační kampaň, nebo spíš o lokální nejistoty a obavy?

Rozhodně ne každý místní odpor je ovlivněn zahraničními vlivy. Jsou to spojené nádoby. Ve chvíli, kdy je to štěpící téma, dezinformace se do debaty dostávají snadněji. Obava místních o ráz krajiny je oprávněná a je legitimní, že větrné nebo fotovoltaické elektrárny nechtějí. Problém nastává, když pro svůj nesouhlas začnou hledat argumenty v dezinformacích.

Na schůzkách v obcích jsme se reálně setkali se strašením, že obnovitelné zdroje mají negativní vliv na zdraví, přitahují tornáda nebo že kvůli nim slepice nebudou snášet vejce. Je důležité udržet debatu na racionální úrovni. Je legitimní říct: „Větrné elektrárny tu nechci, protože se mi nelíbí v krajině“. Ale je zbytečné opírat se o vyložené lži, které lidem někdo podsouvá.

Co je jejich cílem?

Cílem je zahltit debatu. Místo abychom řešili, proč čistou energii potřebujeme, musí investoři neustále dokola vyvracet nesmysly. Pak už nezbývá čas ani prostor vysvětlit, jaké konkrétní přínosy projekt pro obci bude mít. Pokud jsou vůči projektu připomínky, dá se s nimi pracovat. Můžeme debatovat o tom, zda postavit pět větrníků, nebo jen tři. Projekt se dá upravovat, větrné elektrárny se dají na základě pohledových studií posunout dál od obce a podobně.

„Plynovou elektrárnu nepostavíte za tři měsíce“

Co tedy obcím reálně přinášejí projekty moderní energetiky finančně nebo z hlediska rozvoje?

Většinu obcí zajímají prostředky do rozpočtu, často jde o stabilní příjem až na 25 let. Zákon garantuje minimálně 50 korun za každou vyrobenou megawatthodinu, ale v praxi investoři nabízejí násobně vyšší částky. Obce si díky tomu mohou vytvořit místní fondy, ze kterých pak lidem přispívají na zateplení domů nebo investují do opravy školek. V posledních letech navíc roste zájem o přímé využití vyrobené elektřiny. Investor může energií napájet obecní budovy, nebo posílat domácnostem příspěvky na jejich vlastní spotřebu.

Jak hodnotíte vývoj ohledně akceleračních zón? Ministerstvo pro místní rozvoj teď pracuje na připomínkách.

Uvidíme, jak dopadne jejich vypořádání. Za Svaz moderní energetiky jsme posílali dvě. Upozorňovali jsme na to, že v některých lokalitách jsou navržené výškové limity tak nízko, že by zamezily stavbě ekonomicky efektivních větrných elektráren. Menší turbíny už dnes nedávají smysl a byla by škoda nevyužít nejlepší dostupnou technologii.

Další naše připomínka směřovala k omezení provozu větrníků během období zemědělských prací. Není přesně definováno, co všechno to obnáší. Pokud na pole přijede traktor, provozovatel elektrárny o tom nemusí ani vědět, a přesto mu může hrozit sankce.

Zároveň ale máme i zpětnou vazbu od obcí, které uvítaly, že se jejich katastry v návrhu objevily. Jen je překvapilo, že to s nimi předtím nikdo nekonzultoval. V některých případech jsou zóny navržené v místech, kde má obec jiné plány. Starostové by proto chtěli, aby se zóny posunuly tam, kde už se s větrnou energetikou počítá, nebo kde o ni mají investoři reálný zájem.

V čem jsou domácí obnovitelné zdroje bezpečnostní výhodou pro Česko?

Je to naprosto klíčové. Za posledních pár let zažíváme už druhou energetickou krizi. První přišla v roce 2022 s válkou na Ukrajině a „uzavřením kohoutků“ se zemním plynem. Čelili jsme vysokým cenám, protože Evropa byla závislá na ruském plynu a trvalo nějaký čas, než se nám podařilo ho nahradit.

Druhé krizi spojené s konfliktem na Blízkém východě aktuálně čelíme. Napětí v oblasti klíčových přepravních tras dopadá spíše na Asii, ale i v Evropě kvůli nim ceny plynu v některých obdobích vyskočily na dvojnásobek. Nikdo neví, jak se situace bude vyvíjet dál.

Každá kilowatthodina vyrobená z domácích obnovitelných zdrojů pro nás znamená vyšší nezávislost a jistotu do budoucna. Proto dává smysl, aby se v Česku průběžně zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů. Důležitá je předvídatelnost. V roce 2022 například prudce vzrostl zájem o domácí fotovoltaiky a pak zase rychle klesl. Znamená to pro trh problém, křivka musí růst postupně, aby bylo prostředí dlouhodobě stabilní.

Které konkrétní důsledky může mít pro české firmy a ekonomiku to, pokud se rozvoj obnovitelných zdrojů nezrychlí?

Riskujeme ztrátu konkurenceschopnosti. V Česku je například silný automobilový průmysl. Je úzce napojený na evropské dodavatelské řetězce a čelí tlaku klimatických cílů. Velké nadnárodní koncerny se svých dodavatelů ptají, zda jsou schopni vyrábět s určitou uhlíkovou stopou a podílem obnovitelné energie. Pokud jim ji Česko nedokáže nabídnout, musí ji firmy nakupovat v zahraničí. Koupí si ji přes PPA kontrakty v Polsku, Bulharsku, Rumunsku nebo na Balkáně, kde se obnovitelné zdroje rychle rozvíjejí. Česko ale přešlapuje na místě a nemá firmám v tomto ohledu co nabídnout.

Jak si stojíme v evropském srovnání?

Dobrý příklad je kontrast mezi Českem a Polskem. Polsko bylo před dvaceti lety více než z 90 procent závislé na spalování fosilních paliv. Dnes tvoří zhruba polovinu a obnovitelné zdroje kolem třetiny. Poláci dokázali v posledních pěti letech moderní energetiku obrovským způsobem nakopnout ve prospěch domácího byznysu. Polsko může letos nebo příští rok slnit své cíle pro fotovoltaiku pro rok 2030. Míří k třiceti gigawattům instalovaného výkonu a ve větru mají přes dvanáct gigawattů. Zaostáváme za Polskem, které mělo podobná východiska transformované ekonomiky z bývalého východního bloku a ještě v 90. letech řešilo podobné problémy.

V čem se můžeme inspirovat?

Nechali jsme si od Faktů o klimatu zpracovat studii, která modelovala vývoj cen silové elektřiny. Pokud zůstaneme u současného podílu obnovitelných zdrojů, hrozí, že ztratíme konkurenceschopnost. Dokonce i Polsko bude mít levnější silovou elektřinu než my. To by měl být vzkaz pro českou vládu.

Pokud chceme udržet prosperitu a zaměstnanost, obnovitelné zdroje jsou podstatnou součástí rovnice. Jádro přijde až na konci příští dekády, neurychlíme to kvůli složitým povolovacím procesům i samotné výstavbě. V příštích letech máme k dispozici úspory energie a obnovitelné zdroje, ideálně obojí současně. Nabízí se ještě přechodné využití zemního plynu. Plynovou elektrárnu ale nepostavíte za tři měsíce, zatímco větrnou ano, pokud má povolení.

Co tedy musíme v následujících letech udělat?

Čekají nás klíčové roky, které rozhodnou, zda splníme cíle pro rok 2030. Neměli bychom se na to ale dívat jen optikou závazků vůči Evropě. Cílem není navyšovat podíl obnovitelných zdrojů proto, že to někdo požaduje, ale protože jde o řešení pro naši energetickou bezpečnost a konkurenceschopnost, která se promítá do kvality života. Obnovitelné zdroje jsou součástí řešení. Pokud se nám podaří tohle společnosti i politikům vysvětlit, máme dobře nakročeno.