„Akce tohoto typu se sice úplně bez dopadů udělat nedá, to ale neznamená, že je nejde výrazně snížit,“ glosuje probíhající mistrovství světa ve fotbale v USA, Kanadě a Mexiku ESG manažer Tipsportu Martin Šlapák.
Rozporuplné. Tak by se jedním slovem dalo popsat probíhající mistrovství světa ve fotbale. FIFA na jedné straně řeší strategii udržitelnosti, na druhé uspořádala obří akci ve třech zemích, mezi nimiž se fanoušci a hráči musejí přesouvat tisíce kilometrů.
„Mistrovství světa je obrovský projekt s dopady na klima, dopravu, infrastrukturu, lidská práva i místní komunity. Pokud po velkých firmách chceme, aby tyto dopady měřily, zveřejňovaly a řídily, pak je logické očekávat podobný přístup i od organizací, které pořádají akce srovnatelného rozsahu,“ uvádí ESG manažer Tipsportu Martin Šlapák.
„Dobrým příkladem bylo EURO 2024“
Mistrovství bude kvůli velkým vzdálenostem mezi stadiony zřejmě emisně nejnáročnější akcí tohoto typu. Alespoň to předpovídají některé studie. Co to podle vás říká o tom, jak se Mezinárodní fotbalová federace (FIFA) dívá na udržitelnost?
Ukazuje to, že FIFA bere udržitelnost vážně na úrovni strategií a deklarací, ale zároveň je zřejmé, že při klíčových rozhodnutích stále hrají hlavní roli sportovní, obchodní a marketingové zájmy. Pokud bude skutečně potvrzeno, že jde o emisně nejnáročnější šampionát v historii, je to důkaz určitého rozporu mezi ambicemi a realitou.
Na jedné straně FIFA přijímá klimatické strategie, stanovuje cíle snižování emisí a investuje do opatření v oblasti odpadu, energie nebo mobility. Na druhé straně rozšířila turnaj z 32 na 48 týmů, zvýšila počet zápasů a svěřila pořadatelství třem rozlehlým zemím, což nevyhnutelně vede k větší nutnosti cestovat a vyšším emisím.
Za mě je podstatné, jaká rozhodnutí organizace dělá. A pokud současně rozšiřuje turnaj, zvyšuje počet letů celkové nároky na cestování a vytváří největší fotbalovou akci historie, je legitimní ptát se, zda je pro ni růst stále důležitější než klimatické dopady.
FIFA má plán na snížení dopadů, ale jde spíš o dílčí lokální opatření, jako je měření emisí, využití obnovitelných zdrojů a elektromobilů. Dá se taková akce vůbec udělat udržitelně?
Já jsem velký fanoušek fotbalového MS ve fotbale a akcí tohoto typu, ale úplně bez dopadů na životní prostředí je uspořádat nelze. Mistrovství světa je globální událost, která přitahuje miliony fanoušků, tisíce novinářů, desítky tisíc členů týmů a organizačních štábů. Už samotná podstata akce znamená obrovské množství cestování.
To ale neznamená, že nelze její dopady výrazně snížit. Největší problém netvoří odpad na stadionech nebo spotřeba elektřiny, ale doprava, cestování fanoušků a týmů. A právě tam jsou možnosti současných opatření omezené. Elektromobily v místě konání nebo recyklace odpadu jsou určitě správné kroky, ale ve srovnání s emisemi z mezinárodní dopravy představují jen menší část celkové stopy.
Jak by se tedy daly dopady akce snížit?
Zmenšením vzdáleností, aby se hrálo na místech, která jsou blíž u sebe, a co největším využitím existující infrastruktury. Myslím si, že budoucnost nebude o tom, zda mistrovství světa pořádat, nebo nepořádat. Spíš o tom, jak nastavit rovnováhu mezi globálním rozměrem akce a jejími environmentálními dopady. A právě otázka velikosti turnaje, počtu týmů a vzdáleností mezi hostitelskými městy bude stále důležitější.
Na co by se pořadatelé měli dívat při výběru destinací?
Hlavně na to, co už v dané zemi existuje. V USA jsou dnes velmi kvalitní stadiony i z pohledu udržitelnosti. Třináct ze šestnácti stadionů pro mistrovství světa má certifikaci LEED, což je jedna z nejuznávanějších certifikací udržitelných budov. Toho si velmi cením a z tohoto pohledu, tedy čistě přes stadiony, může být akce naopak nejudržitelnějším mistrovstvím světa v historii.
Jaké parametry stadion s LEED certifikací má, co si pod tím představit?
Jde o celkově šetrnější provoz. V praxi to znamená například nižší spotřebu energie a vody, lepší nakládání s odpady, využívání vhodnějších materiálů, například recyklovaných nebo s nižší uhlíkovou stopou. Řeší se i kvalita vnitřního prostředí, například vzduch a akustika. Nejde tedy jen o samotnou stavbu, ale i o to, kolik zdrojů stadion spotřebuje při běžném fungování.
Celkovou emisní náročnost akce to ale nezmírní…
To určitě ne a ve srovnání s celkovou emisní náročností je to zásadní paradox tohoto šampionátu.
Najde se nějaká akce podobného typu, která by mohla sloužit jako dobrý příklad, jak ji uspořádat s menšími dopady?
Dobrým příkladem bylo EURO 2024 v Německu. Turnaj využil existující stadiony, kvalitní železniční síť a hostitelská města byla relativně blízko sebe. Díky tomu nebylo potřeba stavět nové sportovní areály a výrazně se omezily přesuny a logistika fanoušků byla cílená, tím pádem se podařilo snížit velké množství emisí.
Naopak mistrovství světa 2026 v USA, Kanadě a Mexiku bude z hlediska dopravy mnohem náročnější. Hostitelská města jsou od sebe vzdálena tisíce kilometrů a velká část přesunů bude muset probíhat letecky.
Proto by při výběru destinací neměla rozhodovat jen ekonomika nebo kapacita stadionů, ale také dopravní vzdálenosti, dlouhodobé využití infrastruktury, klimatické podmínky a celkový dopad na životní prostředí i místní komunity. Velký sportovní turnaj by měl zanechat pozitivní odkaz nejen během svého konání, ale i dlouho po něm.
Dnes už o podobě mistrovství světa nerozhodují jen sportovní hlediska. FIFA balancuje mezi sportem, ekonomikou, politikou, televizními právy, zájmem fanoušků a trochu i otázkami udržitelnosti. Ve výsledku je ale nejsilnějším faktorem globální růst a komerční potenciál turnaje.
„Fotbal má největší možnost jít příkladem“
Tématem jsou také vysoké letní teploty, které ovlivňují hráče a jejich výkon. Jak se jako bývalý fotbalista díváte na to, že hrají v takových podmínkách?
Jsou to náročné podmínky. Když teploty přesahují 30 °C a navíc je vysoká vlhkost, hrozí přehřátí organismu, kolaps nebo svalové křeče. O to větší problém je to na mistrovství světa, kde hráči často nastupují po náročné sezoně a mají omezený čas na regeneraci mezi zápasy.
Vedra tedy ovlivní jak komfort a zdraví hráčů, tak kvalitu hry i zážitek fanoušků. Na druhou stranu je fér říct, že FIFA i organizátoři si toto riziko uvědomují a připravují řadu opatření, která mají dopady zmírnit.
Která opatření to jsou?
Patří mezi ně přestávky na hydrataci během utkání, monitoring teplotních podmínek, zdravotní protokoly pro hráče i fanoušky (pravidla stanovující, kdy je ještě bezpečné hrát, pozn. red.) a možnost upravovat časy výkopů tak, aby se nejteplejší části dne pokud možno vyhnuly. Některé stadiony budou také využívat pokročilé systémy stínění nebo chlazení.
Fotbal je sport s možná největším celosvětovým dosahem. Měl by řešit dopady na životní prostředí víc než jiné sporty?
Nemyslím si, že by měl nést větší odpovědnost jen proto, že je největší sport na světě. Myslím si ale, že má největší možnost jít příkladem. Fotbal sledují miliardy lidí, ovlivňuje chování fanoušků, firem i veřejných institucí. To je obrovská síla, kterou jiné sporty často nemají.
Pokud mají akce FIFA tak velký dopad na životní prostředí, měla by povinně reportovat, stejně jako firmy podléhající CSRD?
Osobně si myslím, že organizace jako FIFA by měly reportovat své dopady minimálně ve srovnatelné kvalitě a rozsahu, jaký dnes požadujeme od velkých firem. Nemusí to nutně znamenat, že budou podléhat přímo evropské směrnici CSRD, protože FIFA není evropská společnost a legislativa na ni nedopadá. Ale princip transparentnosti by měl být podobný.
Mistrovství světa je obrovský projekt s dopady na klima, dopravu, infrastrukturu, lidská práva i místní komunity. Pokud po velkých firmách chceme, aby tyto dopady měřily, zveřejňovaly a řídily, pak je logické očekávat podobný přístup i od organizací, které pořádají akce srovnatelného rozsahu.
Nejde přitom jen o zveřejnění čísel. Důležité je, aby byla data nezávisle ověřitelná, metodicky konzistentní a umožňovala srovnání mezi jednotlivými turnaji. Jen tak lze objektivně vyhodnotit, zda se dopady skutečně snižují, nebo zda jde pouze o marketingové deklarace.
Jaká je z vašeho pohledu budoucnost podobných akcí, když zohledníme emise a rostoucí teploty?
Pokud budou extrémní vedra přibývat, sport se jim bude muset přizpůsobit. A nemyslím si, že půjde jen o více přestávek na pití. Může dojít k mnohem zásadnějším změnám, například k posunům časů výkopů, takže více zápasů se bude hrát večer nebo v noci. Zároveň se může přehodnocovat celý kalendář soutěží. Některé turnaje se mohou přesouvat do jiných částí roku, jako tomu bylo u mistrovství světa v Kataru, které se konalo v zimě.
Větší důraz se bude pravděpodobně klást také na infrastrukturu. Stadiony budou muset nabídnout lepší stínění, ventilaci, chlazení nebo třeba zatahovací střechu. Vedle toho mohou vzniknout nové zdravotní protokoly. Podobně jako dnes existují pravidla pro otřesy mozku, mohou se zavést jasné limity pro hru v extrémních teplotách. Klimatická odolnost destinace může také hrát větší roli při výběru pořadatelů velkých turnajů.
A možná ještě důležitější je, že fotbal bude muset řešit dilema mezi růstem a udržitelností. Na jedné straně vidíme snahu pořádat stále větší turnaje s více týmy, více zápasy a globálním dosahem. Na druhé straně přibývají klimatická rizika, náklady na adaptaci i dopady na zdraví hráčů a fanoušků.
Partnerem tohoto článku je Nadace Tipsport.
Veronika Němcová
Veronika se novinařině vyučila v redakci MF Dnes. Později psala pro Forbes či Měšec.cz. V Ekonews má na starosti hlavně finance. Ráda řídí elektrická auta, miluje běhání brzy ráno a plavání pozdě večer.
