Přestože dnes v průvodech potkáte mnoho vlajek, jedno mají společné, většinou jsou vyrobeny masově na druhém konci planety. Martina Brandtlová se se svou značkou Ethical Flags rozhodla nabídnout udržitelnější alternativu. Šije vlajky z upcyclovaných látek.
Červen je od Stonewallského povstání v New Yorku v roce 1969 symbolem boje za rovná práva LGBTQ+ menšiny. Patří k němu duhová vlajka, kterou v 70. letech navrhl sanfranciský umělec Gilbert Baker. „Pride vnímám jako politickou akci. Lidé na ní nebojují jen za LGBTQ+ práva, ale i za klima nebo sociální spravedlnost. Nedává mi smysl demonstrovat za lepší svět s neudržitelnou vlajkou v ruce,“ vysvětluje zakladatelka Ethical Flags.
Co byly Stonewallské nepokoje
V noci na 28. června 1969 provedla newyorská policie razii v tehdy nelegálním gay baru Stonewall Inn ve čtvrti Greenwich Village. Stonewallské povstání vedly především trans ženy a drag queens, mezi nimi i aktivistka Marsha P. Johnson. Šest dní trvající protesty a střety s policií se staly symbolem emancipace moderního hnutí za práva LGBTQ+ osob. Jako oslava prvního výročí Stonewallských nepokojů se v New Yorku uskutečnil vůbec první pochod hrdosti a dodnes je význam této události připomínán v rámci Pride Month, který připadá právě na červen.
Politická rozhodnutí
Martina Brandtlová studovala návrhářství textilu a oděvů na Technické univerzitě v Liberci. Následně zamířila do Paříže, kde dokončila magisterské studium. Profesní zkušenosti následně sbírala v design týmech udržitelných značek v obou hlavních městech módy – v Paříži a v italském Miláně. Právě tam se před rokem zrodil i nápad na Ethical Flags.
„Šla jsem v Miláně na Pride pochod se svou tehdejší vlajkou, která ale nebyla udržitelná. Došlo mi, že vůbec nevím, odkud je a kdo ji za jakých podmínek vyrobil. Uvědomila jsem si, že když se řeší udržitelná móda, měly by se řešit i vlajky,“ popisuje Brandtlová.
Trh s udržitelným oblečením jí připadal přesycený, a tak se rozhodla vyplnit prázdné místo a začala šít transparenty z nevyužitých textilních zbytků. „To, co si oblékáme, co jíme nebo kde pracujeme, jsou politická rozhodnutí. Když chci vyjádřit svůj postoj, není politické jen to, že na té demonstraci fyzicky stojím, ale i to, odkud je můj banner a jestli ten, kdo ho šil, dostal spravedlivě zaplaceno,“ doplňuje zakladatelka.
Vlajky, které se v nejrůznějších zahraničních e-shopech dají pořídit do 150 korun, jsou většinou pouze barevné potisky na nově vyprodukovaném bílém polyesteru, což je materiál vyrobený z ropy, jehož rozklad v přírodě trvá až dvě stě let a znečišťuje okolí mikroplasty. Brandtlová své vlajky sešívá z látek, které již na světě jsou. Pro venkovní verze sice musí používat stejně odolnou syntetiku, ale nevytváří kvůli tomu nový polyester. Dává druhý život zbytkům, které by jinak využití nenašly.
Bere odstřižky i deadstock
„Kontaktovala jsem textilní firmy z Čech a Moravy s tím, jestli bych od nich nemohla odkupovat látky, které nevyužijí,“ vysvětluje Brandtlová. Firmy prý byly většinou velmi otevřené. „Nechali mě, ať se ve skladu prohrabuji zbytky, které by jinak vyhodili,“ říká. Celé to ale znamenalo objíždět továrny osobně. „Firmy nemají kapacitu na to odstřižky nějak evidovat nebo posílat, takže si pro ně musím jezdit sama a udělat si občas výlet přes celou republiku,“ doplňuje.
Důležitá je pro etické vlajky i lokálnost. Ačkoliv jinde v Evropě by měla pro svůj projekt větší výběr, zůstává věrná českým textilkám. „Bylo by jednodušší brát vyřazené látky třeba z Itálie, kde se šije hodně oblečení, ale snažím se, aby byl můj dodavatelský řetězec co nejkratší,“ vysvětluje.
Při své práci využívá Brandtlová dva typy odpadního materiálu, odstřižky látky z již vyrobených produktů a takzvaný deadstock, tedy látky, které jsou z nějakého důvodu neprodejné. „Často to bývá jen jedna malá vada, která znehodnotí celou roli látky a udělá ji neprodejnou,“ vysvětluje.
Romská vlajka na cestě
V Ethical Flags šijí vlajky do interiéru i na venkovní použití. Brandtlová tedy musí shánět různé materiály od odstřižků z povlečení až po nevyužité látky ze stanů. „Nejnáročnější bylo sehnat růžovou látku na outdoorové použití, přece jen růžových stanů se moc nevyrábí. Nakonec jsem ji odkoupila od paní, co šije dětské šusťákovky,“ popisuje.
Právě výběr konkrétních odstínů je při práci se zbytkovým materiálem často problém. „U pride vlajek si mohu dovolit nedodržovat odstíny přesně, když dodržím duhu, vždy bude poznat, že jde o LGBTQ+ vlajku. O co nejpřesnější odstíny se ale snažím u státních vlajek, je to symbol, který bych nerada znevažovala,“ uvádí.
Do budoucna chce Brandtlová sortiment rozšířit o romskou vlajku nebo třeba banery na ekologické protesty. Českou vlajku má v plánu uvést jako limitovanou edici před 17. listopadem. Mimo své portfolio šije vlajky na objednávku. „Aktuálně pracuji na venezuelské vlajce, kterou si chce zákazník vzít na koncert zpěváka Bad Bunnyho,“ dodává.
Za důležité považuje Martina i praktičnost etických vlajek na samotných protestech. „Na demonstrace lidé často běží narychlo a berou, co dům dal. S mým designem vám stačí vzít obyčejnou násadu od koštěte, navléknout ji a můžete jít do průvodu. Zároveň ale díky stužkám můžete vlajku klidně přivázat na balkón nebo na plot,“ vysvětluje.
Protože celý proces od hledání látky ve skladech přes šití až po propagaci trvá dlouho, je cena etických vlajek vyšší než u těch z globálních e-shopů. Brandtlová ale chápe, že lidé na protesty chodí s méně udržitelnými variantami. „Je to úplně v pořádku. Všichni děláme, co můžeme, a tím, že se budeme navzájem shazovat, se nikam neposuneme,“ myslí si zakladatelka Ethical Flags.
Kateřina Švehlová
Kateřina je absolventkou žurnalistiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde nyní pokračuje v magisterském studiu na katedře environmentálních studií. Zajímá ji cokoliv spojeného se sociálními nerovnostmi, genderem, feminismem a environmentálním hnutím. V létě ráda cestuje po světě stopem.
