Evropské povolení nových genomických technik oslabí postavení farmářů v potravinovém systému i veřejnou kontrolu. Pomůže hlavně oligopolu agrokorporací, které ovládají trh s osivy, hnojivy a prostředky na ochranu rostlin.
Evropský parlament dal minulý týden zelenou zemědělskému využití nové generace geneticky modifikovaných organismů (GMO). Evropský trh tím otevírá plodinám vyvíjeným pomocí nových genomických technik (NGT). Na rozdíl od první generace GMO nejde při nových genomických technikách o tranzgenezi, kdy je do nového organismu zavedena DNA organismu jiného, ale o technologii úprav části genomu odstraněním, přidáním nebo změnou částí jeho sekvence.
Zastánci změny, tedy poslanci evropských lidovců doplnění krajní pravicí a částí socialistů a liberálů, argumentují zvýšením odolnosti plodin vůči suchu či chorobám. „Schválením používání NGT jsme zvolili inovaci, konkurenceschopnost a potravinovou bezpečnost,“ uvedla konzervativní europoslankyně Jessica Polfjardová. NGT podporuje i Veronika Vrecionová, česká europoslankyně za ODS z frakce ECR, která řídí zemědělský výbor europarlamentu.
Proti deregulaci nových genomických technik se důrazně postavili evropští Zelení, protože takové rozhodnutí předává ještě větší moc nad evropským potravinovým systémem malému počtu nadnárodních společností, které budou držiteli patentů, a zároveň oslabí autonomii zemědělců a potravinovou suverenitu Evropy. Rozhodnutí navíc porušuje zásadu předběžné opatrnosti.
Zelený Europoslanec Thomas Waitz prohlásil: „Nové genomické techniky, stará chamtivost. Úplná deregulace nových genomických technik vygeneruje obrovské zisky pro megakorporace a zároveň omezí transparentnost pro spotřebitele a suverenitu farmářů. Otevře cestu patentovaným semenům, což povede k velkým právním problémům pro malé a střední farmáře a nezávislé šlechtitele. Za pár let by naše zásobování potravinami mohlo být zcela ovládáno hrstkou nadnárodních společností. Bojovali jsme za farmáře. Konzervativci bojovali za nadnárodní společnosti Bayer-Monsanto, Corteva a Syngenta.“
Waitzova kolegyně Cristina Guarda označila dohodu za ústupek korporátní lobby, který povede k neúnosnému právnímu paradoxu: “Na jedné straně jsou tyto nové rostliny (NGT) považovány za rovnocenné konvenčním odrůdám, aby se obešla nezbytná zdravotní a environmentální ochranná opatření. Na druhé straně si je giganti v oblasti semen mohou patentovat jako průmyslové vynálezy. Tato deregulace oslabuje bezpečnostní standardy, transparentnost a právo spotřebitelů vědět, co se v jejich potravinách nachází. Zároveň staví bioprodukty a producenty bez geneticky modifikovaných organismů do jasné nevýhody, protože již nebudou schopni zaručit produkty bez GMO.“
Spor o NGT se totiž netýká pouze nových vědeckých poznatků a samotné technologie, ale také toho, kolik kontroly, transparentnosti a nezávislosti si Evropa zachová v potravinovém systému.
Technologie bez prokázaných přínosů
Využití GMO sahá do sedmdesátých let dvacátého století. Jde v podstatě o laboratorní tvorbu organismů, jejichž genetický materiál (DNA) byl změněn jiným způsobem než přirozeným křížením nebo přirozenou rekombinací. Při genetické mutaci jsou do organismu vnášeny požadované geny ze stejného druhu, geny jsou deaktivovány nebo je přenesen gen ze zcela jiného druhu (tzv. transgeneze).
Vlajkovou lodí NGT je technologie CRISPR, která umožňuje upravovat části genomu odstraněním, přidáním nebo změnou částí sekvence DNA. V současné době se o CRISPR mluví jako o nejjednodušší, nejuniverzálnější a nejpřesnější technologii genetické manipulace. Zastánci nových GMO tvrdí, že technologie pouze urychlují genetické modifikace, ke kterým mohlo dojít přirozeně nebo tradičními postupy křížení. A slibují především přizpůsobení plodin nepředvídatelným klimatickým podmínkám, například suchu a extrémním teplotám.
Genetická modifikace má také zajistit odolnost rostlin vůči škůdcům, chorobám a herbicidům. Plodiny lze upravit i tak, aby produkovaly méně alergenů (např. pšenice bez lepku), nebo naopak nesly vyšší výnos.
I první generace GMO slibovala ekologické, společenské a ekonomické přínosy, výsledky však zůstávají rozpačité. GMO plodiny „první generace“ se nejvíce pěstují v USA, Brazílii a Argentině, v rámci Evropy jsou pak nejvíce využívány ve Španělsku, Česku, Rumunsku a na Slovensku. Jde hlavně o kukuřici, bavlnu, sóju, řepku či cukrovku.
Podle řady studií došlo současně s jejich rozšířením k masivnímu nárůstu používání pesticidů, a tedy ke zvýšenému negativního dopadu na životní prostředí, zejména v podobě kontaminace vodních zdrojů, půdy a ovzduší či úbytku biologické rozmanitosti.
V případě nové generace GMO to nevypadá na žádný pokrok. Organizace Foodwatch analyzovala existující vědeckou vědeckou literaturu k novým NGT plodinám odolným vůči chorobám. Zjistila, že ani jedna vlastnost NGT technologií připravených k uvedení na trh nemá potenciál snížit používání pesticidů. Ostatně dominantní biotechnologické, osivářské a pesticidní korporace jsou jedny a tytéž firmy – tedy Bayer/Monsanto, BASF, Corteva a Syngenta – a zvyšování aplikace pesticidů je v jejich zájmu. Nenaplnil se ani příslib vyšších výnosů, které rostou maximálně v řádu jednotek procent.
Propagátoři GMO často tvrdí, že stoupající světová populace vyžaduje zvýšení produkce potravin. Vzestup populace do roku 2050 na 9,8 miliardy lidí bude prý vyžadovat zvýšení potravinové produkce o 50 až 70 procent. To však odpovídá stávajícímu neefektivnímu modelu zemědělské produkce, kdy většina průmyslově vyráběných plodin tvoří krmení pro hospodářská zvířata či surovinu pro výrobu biopaliv, a není tedy určena na přímou spotřebu lidmi. Výzvy ke zdvojnásobení produkce potravin do roku 2050 mají smysl pouze v případě, že budeme nadále upřednostňovat rostoucí počty hospodářských zvířat a automobilů před lidmi.
Zároveň nelze říct, že by dosavadní nárůst výnosů významně pomohl redukovat podvýživu, hladomor či nedostatek potravin. Tyto jevy jsou totiž způsobeny sociálními nerovnostmi a chudobou, nikoli nedostatkem potravin – hlad totiž trápí i výraznou část populací „bohatých zemí světového severu“. Čtyřicet milionů lidí v USA či až pětina evropské populace postrádá dostatek nutričně kvalitních potravin nezbytných pro plné uspokojování jejich potřeb. Příčina je stále stejná – čím dál více lidí se propadá do chudoby.
Zároveň bylo prokázáno, že komerčními technologiemi a státními subvencemi podporovaná výroba komodit v Evropě či v USA vede k nadprodukci – ta pak ve formě exportů směřuje do rozvojových zemí, kde svou nízkou cenou likviduje místní zemědělskou a potravinářskou produkci. Což vede, mimo jiné, k migraci.
Řešení = menší plýtvání
Řada modelových scénářů ukazuje, že nasycení evropské společnosti, dokonce v režimu ekologického zemědělství, je možné – ovšem při dvou podmínkách:
Zaprvé je nutné snížit ztráty zemědělské produkce na všech úrovních a plýtvání potravinami o 25 procent. EU totiž vyplýtvá více potravin, než kolik jich doveze. Jen v roce 2021 dovezla EU 138 milionů tun zboží v hodnotě 150 milionů eur.
Zadruhé je nutné snížit spotřebu masa a uvolnit zemědělské plochy potřebné k produkci krmiv pro produkci plodin pro lidskou konzumaci. Třeba výroba hovězího masa vyžaduje dvacetkrát více půdy a vyprodukuje dvacetkrát více skleníkových plynů na gram jedlé bílkoviny než běžné rostlinné bílkoviny. Cílem přitom nemá být kompletní opuštění chovů – zvířata mají nezastupitelnou roli v rámci udržování některých ekosystémových funkcí a biodiverzity a trvalé travní porosty zadržují v porovnání s jinými kulturami na zemědělské půdě největší množství uhlíku.
Oslabení evropské regulace
Evropská regulace rozdělí rostliny NGT do dvou kategorií. Rostliny NGT 1 – považované za rovnocenné jejich přirozeně se vyskytujícím odrůdám – budou osvobozeny od přísných pravidel pro povolování, označování a monitorování GMO plodin. Všechny ostatní rostliny NGT by spadaly do kategorie NGT 2, která by vesměs zůstala pod systémem regulace GMO.
V rámci parlamentního procesu se podařilo zajistit, že v ekologickém zemědělství nebudou povoleny žádné nové genomické techniky. Zároveň europarlament prosadil, aby některé NGT upravené vlastnosti – například tolerance k herbicidům nebo insekticidní účinky – nemohly spadat do první kategorie a byly vždy posuzovány přísněji.
Spor o NGT 1 však trvá dále. To, že „mohly vzniknout přirozeně“ neznamená, že by rostlina bez mutace skutečně vznikla, a nelze ji tedy považovat za běžný výsledek šlechtění. Rozhodování navíc bude převážně administrativní. Zatímco u GMO probíhá podrobné hodnocení rizik Evropským úřadem pro bezpečnost potravin, u rostlin NGT1 by šlo spíše o ověření, zda splňují definovaná kritéria. Případná rizika v podobě vzniku nových alergenů, toxických látek či dopadů na ekosystém nebudou vyhodnocena.
Chybí jasná pravidla pro označování a sledovatelnost, takže NGT 1 plodiny bude obtížné či nemožné odhalit v potravinách či osivu. Pak je tu výše zmíněná otázka patentů, která povede k posílení velkých globálních osivářských společností a ztíží přístup menších šlechtitelů ke genetickým zdrojům.
Minulý týden tak byla v Evropském parlamentu schválena legislativa vytvořená oligopolními korporacemi – což ve svém důsledku znamená zásadní oslabení demokratického procesu. Ve světle výše uvedených argumentů se tak nová (de)regulace NGT zdá být v současné podobě především greenwashingovým projektem.
Matěj Pomahač
Matěj působí jako konzultant zemědělských technologií ve společností Agdata. Zároveň je spolupředsedou Zelených.
