Solární a větrné elektrárny zásadně stabilizují ceny energií v Evropě a pomáhají nás chránit před dopady probíhající války na Blízkém východě. Bez dosavadního rozvoje by totiž byly ceny energií o třetinu větší, stejně jako naše zranitelnost vůči rizikovým režimům, které exportují fosilní paliva.
Analýza agentury Bloomberg ukázala, že se evropské státy díky diverzifikaci zdrojů energie a rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů vyrovnávají s aktuálním růstem cen ropy a plynu v důsledku války na Blízkém východě daleko lépe než při energetické krizi v roce 2022, ke které došlo po ruské invazi na Ukrajinu. Velkoobchodní ceny elektřiny na evropských trzích totiž zůstávají relativně stabilní, případně dokonce klesají, přestože ceny ropy prudce rostou. Evropský energetický systém je tedy odolnější vůči vnějším šokům.
Je proto třeba jasně odmítnout všechny tlaky na ústup od politik Zelené dohody, a naopak pokračovat v modernizaci a transformaci energetiky směrem k její decentralizaci a přibližování výroby energií místům spotřeby. Pro přechod na moderní a komunitní energetiku – stejně jako udržitelnější výrobu potravin – máme jako Evropa i Česko veškeré dostupné zdroje a technické dovednosti, v důsledku intenzivního tlaku fosilní lobby však chybí dostatečná politická vůle.
Ceny jsou někde dokonce záporné
Klíčovou roli v posilování evropské energetiky hraje rostoucí podíl zelených zdrojů, zejména solární a větrné energie. Elektřina se totiž díky rozmanitosti zdrojů výroby obchoduje na daleko diverzifikovanější bázi, než jakou představuje obchod s ropou, a proto dokáže lépe odolávat omezením dodávek a cenovým šokům.
Analytici odhadují, že by bez výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů a sezonního poklesu poptávky na začátku jara byly evropské ceny elektřiny asi o třetinu vyšší. Energie vyrobená z větru a slunce zkrátka není vázána na riziková importovaná paliva, takže pomáhá stabilizovat trh.
Agentura Bloomberg předpovídá, že německá solární produkce vzroste během dubna meziročně zhruba o 25 procent, a výroba energie z větru dokonce o 70 procent. Slunné a větrné počasí posledních týdnů vedlo v Německu, Francii a Španělsku často k nízkým, či dokonce záporným cenám elektřiny.
Ve večerních hodinách, kdy klesá výroba ze solárních zdrojů a ceny lokálně rostou až na trojnásobek běžných úrovní, pak výpadky kompenzuje zejména výroba energie z flexibilních plynových elektráren. Tu má do budoucna nahradit hlavně větší propojenost a flexibilnější řízení sítí a spotřeby, stejně jako rozvoj bateriových úložišť.
Pokus o převrat v evropské energetice
Energetická transformace je prospěšná z hlediska cen energií, bezpečnosti dodávek a energetické nezávislosti. Proto je potřeba právě v těchto dnech jasně odmítnout požadavek devíti členských zemí Evropské unie na odložení a revizi systému obchodování s emisními povolenkami ETS, k němuž se před summitem EU probíhajícím 19. a 20. března připojila česká vláda.
Populistické, krajně pravicové a konzervativní politické síly požadují pokračování přidělování bezplatných povolenek emisně náročným odvětvím, jako je chemický a uhelný průmysl či ocelářství. Jde zároveň většinou o výroby, které mají dopad nejen na růst emisí skleníkových plynů, ale i na zvyšování zdravotní zátěže.
Babišova vláda žádá „zásadní revizi“ systému ETS včetně vyjmutí všech energeticky náročných odvětví ze systému – tedy i těch, které stále spadají do podnikatelského impéria spojeného s premiérem Babišem. To by však celou myšlenku snižování emisí postavilo na hlavu, znejistilo by podnikatelské prostředí a zásadně zmařilo již uskutečněné investice desítek tisíc podniků do dekarbonizace.
Odpůrci zelených politik se zaklínají evropskou konkurenceschopností, ovšem ignorují, že konkurenceschopné evropské hospodářství nezajistí mýtický návrat k „levným energiím“, ale moderní průmyslová politika založená na vzdělanostní ekonomice, inovacích a produkci výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Ostatně právě úspěšné české zelené firmy vyrábějící například tepelná čerpadla, izolační hmoty, elektroauta či kolejové dopravní prostředky tvoří jak dnešní páteř našeho exportu, tak budoucí perspektivu kvalifikovaných a dobře placených pracovních míst.
Energie musíme mít pod vlastní kontrolou
Proti snahám o demontáž zelených politik se staví osm zemí. Žádají, aby Evropa neoslabovala systém ETS, který je základním kamenem evropské klimatické politiky a zdrojem prostředků na další energetickou transformaci.
Zelení v Evropě i v Česku volají po ještě rychlejší a systematičtější ekologické modernizaci. Má-li evropská energetická politika plnit potřeby lidí, musí být spravedlivá. Proto chceme, aby byly náklady na modernizaci a propojování našich elektrizačních soustav financovány primárně z evropských fondů (tedy nikoli z účtů za elektřinu) a současně aby z lokálně budovaných obnovitelných zdrojů měly jasný prospěch i místní komunity (to je ostatně základním principem výstavby větrných elektráren v akceleračních zónách).
V důsledku válečného konfliktu mezi USA, Izraelem a Íránem klesla doprava v klíčovém Hormuzském průlivu o 90 procent. Podle šéfa Mezinárodní agentury pro energii Fatiha Birola už objem narušených dodávek překonal ropnou krizi v roce 1973. Ceny ropy a plynu v důsledku konfliktu a souvisejících problémů s logistikou prudce vzrostly. Cena ropy Brent se v posledních dnech pohybuje kolem 100 dolarů za barel a společnosti v Perském zálivu pozastavují produkci a export kapalného plynu – jde přitom o pětinu globální produkce! Bude-li konflikt pokračovat i v dalších týdnech, lze předpokládat výraznou celosvětovou inflaci.
Zpátečnická „motoristická“ ideologie
Proto je potřeba daleko robustnějších investic do obnovitelných zdrojů a energetických úspor. Nadále platí, že množství sluneční energie, které dopadne na zemský povrch za jednu hodinu, je větší než veškerá energie spotřebovaná lidstvem za celý rok. Větrné elektrárny dokážou pokrýt asi 20 procent české spotřeby energie a do české krajiny patří, zejména do Krušných Hor, Jeseníků a na Vysočinu.
Až 20 procent stávající spotřeby plynu dokážou nahradit moderní bioplynové stanice, které navíc díky stabilnímu výkonu poskytují klíčové služby výkonové rovnováhy, když méně svítí či fouká. Obrovský potenciál mají i geotermální zdroje energie či přečerpávací vodní elektrárny. Je tristní, že naše vláda tomuto pokroku brání – navíc ve vleku zpátečnické „motoristické“, tedy fosilní ideologie.
Desítky procent současné spotřeby můžeme pokrýt další modernizací budov, zateplováním či lepším řízením spotřeby tepla. Jejich realizace přitom vytváří desítky tisíc pracovních míst a zajišťuje multiplikační ekonomický efekt s větším zpětným výběrem daní, což je skutečným smyslem programů, jako je Nová zelená úsporám. I ty dnešní vláda mění z programů na podporu lidí v programy na podporu bankovního financování.
Stát by měl také systematicky chránit obyvatelstvo před cenovými šoky, které plynou ze zvyšování cen pohonných hmot. Drahý benzin v kombinaci s drahou a nedostatečně zajišťovanou veřejnou dopravou totiž znamená pro stovky tisíc lidí zásadní životní problém. Vláda musí být v této věci progresivní a zajistit jak cenově dostupnější a frekventovanou veřejnou dopravu, tak přechod části stávající individuální automobilové dopravy na elektromobilitu.
Ceny hnojiv letí nahoru
Krize na Blízkém východě a zvyšování cen fosilních paliv je ovšem bezprostřední hrozbou pro udržitelnost našich potravinových systémů, které jsou založeny na intenzivním využívání zejména dusíkatých hnojiv vyráběných za pomoci zemního plynu. Ceny těchto hnojiv v posledních týdnech rostou o desítky procent. Naši zemědělci se většinou stihli na jarní hnojení předzásobit, takže hlavní riziko skokového zvýšení cen pocítí zejména farmáři v Asii – s možnými následky v podobě poklesu produkce a nedostatku potravin, napětí a konfliktů či migrace.
Energetická krize je tak zásadní výzvou k větší podpoře ekologického, regenerativního a cirkulárního zemědělství založeného na tradičních způsobech zvyšování půdní úrodnosti. Výzkumy ukazují, že postupné a koordinované snižování množství pesticidů a syntetických hnojiv, společně s posilováním zdravější rostlinné stravy založené na ovoci a zelenině, by vedlo k zdravějšímu a spravedlivějšímu potravinovému systému, který bude šetrnější vůči přírodě a odolnější vůči ekonomickým, energetickým i klimatickým šokům.
Potřebné zdroje máme k dispozici a po stránce znalostí a technologií jsme na potřebnou transformaci připraveni. Vize demokratické a autonomní Evropy poháněné obnovitelnými zdroji nebyla nikdy relevantnější.
